Erys
komentáře u knih
Les v domě
Alena Mornštajnová
Achjo. Kdybych nevěděla, co mám čekat, jistě by mě to bavilo víc. Třičtvrtě knihy se hrozně táhlo, naopak konec by si zasloužil i stránek více...
Je smutné, že něco takového se musí dít na tolika místech ve světě a není se kam schovat, komu se svěřit.
Je hlína k snědku?
Jakuba Katalpa (p)
Já nevím, já se v tom asi trochu ztratila.
"Jsou věci, které namalovat nejdou."
"Byla jsem napnutá jako hedvábné vlákno mezi dvěma stromy, pukala jsem láskou."
Pláňata
Petra Dvořáková
Kniha Pláňata se mi moc líbila, avšak možná jsem čekala více nějaký zvrat, nějakou větší hrůzu, kdy budu mít chuť knihu odložit a hledat chvíli chuť pokračovat dál, což jsem měla rozhodně u knihy Vrány (doporučuju všemi křídly!). Závěr byl pro mne překvapivý, možná trochu zklamání, nebo jsem už moc zaujatá a čekala jsem něco jiného. Trochu mi chyběly konce příběhů některých postav.
15 roků lásky
Patrik Hartl
Nějak jsem se tím prolouskala, ale asi to ve mně nic nezanechá.
Pořád to stejné dokola. Zamilovanost, očekávání, š...kání, zklamání.
Mimo dosah
Samanta Schweblin
Buď jsem to vůbec nepochopila anebo si to budu muset přečíst ještě dvakrát v klidu.
Každopádně prvky očekávání, napětí a hrůzy to ve mně vyvolalo. Bohužel nic to ve mně nezanechalo. (Zatím)
P.S. Nádherná obálka
Papuchalk Petr
Petr Horáček
Nádherné ilustrace Petra Horáčka a opět následně dojemný příběh (nejen) pro děti.
Knihy PH rozhodně doporučuji, pokud máte v rodině malé ratolesti, knížky si zamilují.
Slib
Damon Galgut
(SPOILER) Ačkoli to bylo náročnější čtení, má letošní prvotina, vydržela jsem od začátku do konce. Příběh mě formou psaní uchvátil, psaní v er, ich formě skvělé a absence přímých řečí už je klasika.
A slib? Naplněn, či ne? Dozvíme se na konci příběhu? ...
Příběh nás zavede do Jihoafrické republiky, k bělošské rodině, které slouží černošská služebnice Salome (ach, Salome).
Začátek se odehrává u lože umírající matky Rachel, která složí Salome slib, že jí po smrti bude náležet dům s farmou. Svědkem tohoto slibu je malá Amor (ta Amor! chvíli jsem si myslela, že je z té podivné rodiny nejvíc normální... dokud se neobjevil Anton), která, ač se zbytku rodiny straní, chce, aby byl slib dodržen, a snaží se tak o jeho naplnění. Aby pozemek zdědila černošská služka je však nepřijatelné... O (ne?)naplnění slibu pojednává tak celá kniha, do příběhu jsou postupně začleněni (a vyčleněni) i ostatní členové rodiny
(SPOILER: kteří se v knize setkávají jen na pohřbech).
ve zkratce si knihu značím hashtagy: #rasismus #černá #bílá #křivda #zrada #láska #neporozumění #nenaplnění #nepochopení #náboženství(!!!) #jar
Podivný případ se psem
Mark Haddon
Christopher je autistický chlapec, který jednoho dne najde na zahradě vidlemi zapíchnutého psa.
Vrahem může být kdokoliv - od hodné sousedky - až po policistu ve vlaku, který chce zabránit Christopherovi utéct za svou zdánlivě mrtvou matkou do Londýna. Podaří se Christopherovi vyřešit podivuhodný případ se psem, anebo je v tom úplně něco jiného?
Kniha mě pohltila natolik, že jsem si jako správný autista začala dávat pozor na hranaté kanály, hnědé věci a lekat se při každém nečekaném doteku.
Obdivuji všechny trpělivé osoby a především rodiče, potýkající se s takovou formou "postižení" u svého potomka.
Kniha je dobře napsaná pro seznámení s touto problematikou i pro mladší ročníky.
Jak chytit krtka: A najít v přírodě sám sebe
Marc Hamer
Doposud jsem se nesetkala s žádnou knihou, která by s tak úžasnou lehkostí pojednávala o vztahu člověka k přírodě.
Je to vlastně taková zpověď očima člověka, který se živil jako chytač krtků.
Vypráví o svém vztahu k přírodě, získávání jejího respektu, poznání sebe samého, . . .
Autor do příběhu vkládá básně, někdy velmi melancholické až smutné;
a také zajímavosti o životě krtků.
Po zaklapnutí knihy mám chuť se taky stát chytačem krtků, naučit se kosit pouze kosou a mít své "doma", kde víte, že po každém vandru na vás bude čekat ta stejná jediná milující bytost.
Doporučuji všem, kterým...... vlastně - všem.
S večerem přichází tíseň
Marieke Lucas Rijneveld
Když knihu otevřete, tak ji zkrátka MUSÍTE dočíst. Nutkání knihu odložit bude mít asi kde kdo, ačkoliv je nutné vzít na zřetel, že takovéto věci se bohužel mohou dít i někde vedle nás.
Jak moc je důležité porozumění mezi rodiči a dětmi? Jaká je pravděpodobnost, že se narodíte do tak příšerné fanatické rodiny, jako je tato?
Jak nás může ovlivnit nečekaná smrt někoho blízkého a nemožnost setkat se s vřelou náručí - byť jen tou náručí bez tepla. Kniha ve mně vyvolává tisíce otázek, na které snad ani nevím, zda chci znát odpovědi.
Příběh podaný dívkou, které přezdívají Bunda, se odehrává na farmě v holandské vesnici. Před Vánoci postihne "rodinu" (dá se tomu říkat rodina, když jediné, co vám rodiče nadělili jsou chromozomy?) tragická událost, a od této doby se Bunda ocitá na prahu mezi svým vnitřním bojem, zda by neměla onen břeh navštívit i ona sama...
Dívka se v příběhu nachází ve stavu dospívání, což s sebou přináší i poznávání sebe sama, okolního světa,... ale ne tak úplně šťastným způsoben, který je v příběhu velice zevrubně obsažen...
Příběh mi přijde vcelku zamrzlý - kromě gradování nechutností ohledně poznávání sexuality, nebo způsobu vyměšování - se děj nijak neposouvá, postavy se nevyvíjejí.
Jelikož mou prvotinou autora/ky bylo 'Skvostné zvířátko', věděla jsem už trochu dopředu, co čekat,...
Možná, kdybych si přečetla knihy v obráceném pořadí, zanechalo by to ve mně něco jiného než jen další dávku vrásek mezi svraštěným obočím.
*****
„Mravenci unesou až pětitisícinásobek vlastní váhy. Ve srovnání s nimi jsou lidé nicotní, unesou sotva vlastní hmotnost, natožpak tíhu svého smutku.“
*****
"Jsem jako zmačkaný nákupní seznam v koši. Potřebuju, aby mě někdo vyhladil a znovu přečetl."
Život s kočkou není psina...
Martina Hřebíková
Na tuhle knížku jsem narazila náhodou při prolouskávání eshopu https://clickandfeed.cz/ a hned mě zaujala a musela jsem ji mít.
Příběh vyprávějí na střídačku dvě zvířata, kočka Bleška a pejsek Walda. Brzy vám dojde, o co autorovi v knize jde, ale příběh to rozhodně nekazí.
Doporučuju všem psím i kočičím majitelům, protože každodenní situace očima psa nebo kočky jsou popsány naprosto geniálně. Slza taky ukápla, takže svůj účel to splnilo :-D
InTyMně
Markéta Lukášková
Knížka mě nalákala na devadesátky a mileniánskou dobu. Jakože jo, v něčem jsem se hooodně našla, jelikož má autorka pouze o 5let víc než já. Ta doba zamilovanosti, prozvánění, hned se mi vybavili všichni mí Patrikové a taky Mates. Haha. A taky výlety k babičkám na "prázdniny". Pohádky na VHSkách, žolíky do půlnoci, sladká minerálka a nekonečně nezdravého jídla. Hřiby a hafery.
....
Co si určitě budu pamatovat - položit si otázku - jaké jsou vaše tři zážitky z dětství, co ve vás něco zanechaly? Trochu cimrmanologie - tzv. prazážitky. Je to fakt, že člověk si fakt pamatuje přesně, zavrtá se to do mozku jak vlasovec.
V jednom jsme se shodly, to je jistojistě 11/9. Ty další dva jsou trochu jiné, ale nechám si je ve své mysli.
....
Kniha se čte dobře, nic složitého, je to přeci autobiografie. Nevadil mi ani hovorový jazyk, snad jen ty debilní "BUDĚJCE".
....
Více mne bavily zážitky z dětství a doba dospívání. Jakmile se to přehouplo do dospělosti a točilo se to neustále jen o psaní v redakci nebo psaní knihy, zdálo se mi, že je to furt dokola a autorka už nemá moc co nabídnout.
P.S. Lukášová je teda dost fňukna, co se týče přijímání kritiky (ale kdo není, že Eri?) ...
Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
#brak
Mnoho povyku pro nic...
Přeházení kapitol je sice netradiční, hned druhá kapitola je vlastně poslední, tak čtenář nemá nutkání knihu odložit, ale asi jsem ji radši odložit měla :-D
Hlavní linka příběhu by se dala napsat na 2-3 stránky, omáčka kolem toho vcelku hustá a nudná.
Kolem knihy je obří boom, asi si každý musí vytvořit názor sám. Nyní - bestseller, dávám tomu půl roku a spadne do podprůměru.
Měla jsem s Třeštíkovou premiéru a jen jsem se utvrdila, že stačilo.
T. chce být hrozně influ a in a úplně se to myslím nepovedlo, ale ono si to své čtenáře najde.
Přitažlivost planety Krypton
Jiří Mádl
Kniha mě tak pohltila, že jsem od samého začátku věděla, že dám 5*. Ale s postupem času, jak se to ve mně uleželo, bych hodnotila něco mezi 3,5-4*. Kniha se četla rozhodně sama, v dnešní době sociálních sítí, kde se vše kumuluje právě tam, rozhodně spadám mezi cílovku.
Každopádně hlavní hrdinové mají své pro a proti (neasi), na každém mi chvíli vadilo něco, způsoby komunikace, řešení problémů... Taky mi v příběhu chybělo vyústění některých osudů, můžeme asi jen dumat a domýšlet.
J.Mádl by rozhodně měl v psaní pokračovat, budu se těšit na něco dalšího.
Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
Christiane Ritter
Mám rozporuplné pocity. Přitom samotný abstrakt knihy mě nalákal a přečetla jsem ji velmi rychle. Arktická mrazivá krajina má své kouzlo, někdy je smrtící, někdy krásná.
Avšak mě celkový příběh nějak neoslovil, vlastně - příběh tam snad ani nebyl. Postrádala jsem jakýkoliv vztah mezi členy "výpravy", lítost, strach, soucit, něhu, cokoliv. Když jsem četla začátek knihy, kdy autorka naivně s sebou brala tři kufry a poté se vlastně tak rychle otrká, hned je z ní lovec a dobrodruh... Většinu knihy někdo někam chodí, přes zamrzlé fjordy, přes fjordy, které se rozpouštějí, z jedné chaty do druhé, v každé se dá přespat, uvařit, chybělo mi tam nějaké celkové napětí a akce.
Možná by mě někdo mohl vyvést z omylu, ale za mě nyní prostě ne.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Tak tohle mi vůbec nesedlo. Kniha má spousty dobře mířených myšlenek, které ve mně na chvíli něco zanechaly. Postavy mě štvaly snad všechny, přišlo mi to hodně nucené a všichni dost jakoby přehrávali. Kniha by mohla být dobrou předlohou pro film nebo sitcom.
Morfeův gen
Tibor Rode
Kniha se dobře četla díky kratičkým kapitolám. Ale to je asi tak všechno. Pořád jsem čekala nějaký BOOM a nenacházela ho. Dávám taky palec dolů za příšerný překlad knihy, díky němu si právě myslím, že knize hodně na kvalitě ubralo. Konec s dobrým zvratem, ale hodně absurdní. Škoda.
Dědina
Petra Dvořáková
Příběhy hrdinů čtivé, někdy mrazivé - co se týče vztahů a podrazů v rodinách; život na vesnici, pomluvy a škarohlídství mě však nechávájí zcela chladnou, možná proto, že sama su z dědiny.
