eseona komentáře u knih

Velmi předvídatelný děj, na můj vkus dost roztahané a text je pro vybudování napětí až příliš často repetitivní (opakování konkrétního důležitého slova několikrát za sebou, buď přímo nebo v následujících větách - v tomto románu je to nadužívané). Často mi hodně nesedla stylistika a přirovnávání (např. "na jazyku cítila měděnou chuť" jako vyjádření toho, že je postava vyčerpaná, "mlaskavé dunění mamutích kroků", pyramida popsaná jako "trojboká hrobka"). Celkově mi na knize chybělo očekávané napětí a strach vyvolaný ve čtenáři. Pasáží, při kterých se čtenář bojí nebo zatají dech bylo poměrně málo. V knize bylo naopak až přes příliš melancholických žvástů a scén, kdy si postavy představovali jaký by byl život za jiných okolností, které byly plné patosu. Osobně mě kniha neskutečně zklamala.

7 17.08.2020

Kupovala jsem knihu spíše z legrace, ale příjemně mě překvapila. Rozhodně se nejedná o výkvět světové literatury, který by zasloužil Pulitzerovu cenu. Příběh je jednoduchý, většina textu jsou erotické scény a autorky moc dobře vědí s čím pracují. Takže je to celé psané s nadsázkou a místy záměrně pitomé. Musím přiznat, že jsem se celou dobu moc dobře bavila. Knihu trochu kazí překladatelské boty (jako např. "kořenové pivo" nebo když jedna postava chce "steak" jako překlad slova "meat", v kontextu označení pro penis) a některé popisy postav jsou dost hrozné (např. tetování, které působí keltsky, penis se strukturou ocelové tyče). Ale suma sumárum mě kniha bavila a ráda si přečtu pokračování.

8 12.07.2020

Kniha velmi dobře popisuje téma šikany, ale to je asi tak jediné, co ze sobě vytyčených cílů splnila. Postavy se často chovají naprosto proti svému charakteru, dějové zvraty jsou násilné a kostrbaté. Kniha obsahuje dlouhé statické pasáže a tempo knihy tím velmi trpí. (Nemám nic proti tomu, aby si to kluci pěkně v klidu vyříkali sami na pokoji, ale když pasáž zabírá 60 stran z celkových necelých tří stovek už je něco špatně.)
Jazyková stránka knihy je kapitola sama pro sebe. Autor má velmi širokou slovní zásobu a snaží se text prošpikovat zajímavými slovy a knižní češtinou. Avšak spoustu slov je použito naprosto nevhodně a v dané větě nefungují. Text je napsaný velmi kostrbatě.
Střídání pohledu ejdnotlivých postav je dobrý nástroj, který poskytuje čtenáři komplexní pohled na příběh a motivace postav. Autor zvolil střídání pohledů Kita a Daniela po každé kapitole. Což by samo o sobě byl poměrně dobrý nápad. Jenže autor často v pasážích popisujících stejnou událost používá i stejné věty a opakuje slovo od slova části dialogů, které jsme četli o pár stránek dříve.
LGBT+ tématiku mám ráda a proto jsem tomu dala šanci. Škoda, že jeden z prvních úspěšných českých románů na tohle téma, který má i pár docela pěkných nápadů, dopadl takhle.

8 09.01.2019

Kniha ma takový ten trpně vtipný humor. Rozhodně neosloví každého, ale na poličce vedle záchoda nesmí chybět. Jediné co bych jí vytkla je "genderová nevyrovnanost". Zhruba půlka knihy se věnuje tomu, jak se dá různě čůrat, na co a kde, ale tato část je pouze z pohledu mužského čůrání. Jinak je kniha opravdový klenot.

2 05.01.2019

Forma turistického průvodce gay místy Prahy s citacemi historickcýh pramenů a policejnch spisů. Velmi dobře zpracované. Kniha je rozdělená podle městských částí a ke každé části je přidána mapa. Místa jsou seřazena logicky.

04.12.2018

Spíš takové výkřiky do tmy. Kniha není příliš obsažná a neposkytuje komplexní pohled na problematiku. Občas se v ní ale najdou zajímavé informace a příšery, o kterých člověk do té doby neslyšel.

2 03.12.2018

Mrzí mě, že jsem musela dát nízké hodnocení. Ještě jsem se docela mírnila, protože velká část mého zklamání je způsobená tím, že Renčín patří mezi oblíbence a měla jsem velká očekávání.
Motivace hlavní postavy je velmi nevěrohodná. Nedokázala jsem se vžít do obyčejného klidného člověka (nebo s ním alespoň sympatizovat či ho nějakým způsobem chápat), který dělá násilné a ilegální věci jenom kvůli tomu, že mu to nějaká sexy kočka řekne. Hlavní postava má být sečtělá, což autor dokazuje tím, že až příliš často používá přirovnání typu "jako, když Ikaros vzlétl ke slunci" nebo reference na knihy a popkulturu. Na tom by nebylo nic zas tak zlého, kdyby to nebylo použito na každém rohu a ještě k tomu povětšinou vysvětleno. Když autor vysvětlil i referenci na Michaela Jacksona, málem jsem vylétla z kůže. Měla jsem okamžitě pocit, že za mnou stojí autor a kouká na mě jako na blbečka, který nemá základní kultruní přehled.
Knize se musí nechat, že postupně buduje napětí a pozvolna přechází z popisu nudného každodeního života na akční a napínavou prózu. Celé to poměrně dost brzí neustálý popis počasí. V každé kapitole se dozvíte o tom, jaká byla mlha a jak moc byla zima. Ano, mlha a sychravé počasí krásně dokresluje ponurou atmosféru, jenže třicetkrát se vám to číst nechce.
Neskutečným kladem Renčínových děl je jeho slovní zásoba. Většinou si jeho romány hrozně užívám, mazlí se se slovy a dokáže krásně budovat atmosféru a stupňovat napětí - aniž by si toho čtenář všiml, nemůže se ani nadechnout. O to víc mě mrzí, že to tentokrát nevyšlo.

6 02.12.2018

Zajímavosti o všedním životě a sexualitě napříč historií. Napsané čtivě, občas dovysvětleny některé historické souvislosti etc. Pro člověka, který se historii věnuje jen jako zálibě ideální :)

Párkrát mě jen pobavilo, jak se autor snaží mluvit o sexuálníhx tématech co nejslušněji až z toho nakonec místy vyšly kytičky a motýlci :D

Ale doporučuju, spoustu informací, ke kterým se málokde dostanete.

4 14.12.2013

Nemůžu uvěřit tomu, jak může série začínající poměrně nadějně (první knihu jsem přečetla v pro mě rekordním čase) končit v sedmém kruhu literárního pekla. Právě takhle to vypadá, když někdo podepíše po vydání první knihy smlouvu na další dvě pokračování a má materiál stěží na jedno.
Závěr trilogie je jedním slovem "slátanina". Chyby, které začaly už v první knize se autorka nijak nesnažila potlačit, spíše ještě zvýraznila spostu předešlých děr v logice svého světa.
Na konci jsme měla chuť spálit všechny výtisky na světovém trhu aby už nikdo nemusel to utrpení podstoupit. Poslední kniha je přehlídkou psychických zhrouceních hlavní postavy, iracionálních rozhodnutí etc. Nevím kdo musel rebely podplatit, aby Katniss procházelo tolik věcí...
Alespoň ale autorka nenechala otevřené nějaké otázky, které si žádaly dokončení. Taky jsem ještě nikdy nečetla knihu o povstání z pohledu někoho, kdo se do něj minimálně zapojuje :-D
Jednoznačně nejslabší z trilogie.

11 22.04.2012

Chytne a nepustí :) Už dlouho jsem se nesetkala s knihou, od níž bych se nemohla odlepit. (Naposledy to dokázal před čtyřmi lety Renčín se svým Zlatým křížem.)
Styl jakým jsou Hunger games napsany je ve své podstatě velmi jednoduchý. Emoce jsou popsány minimem slov, ale přesto si dokážete živě představit jak se Katniss cítí. Co mě zřejmě nejvíce do toho díla vtáhlo je ovšem vysvětlení činů - mnohdy se v knihách setkáváme s nelogickým, stupidním chováním postav. Toho si zřejmě Suzanne Collins taktéž všimla a tak čtenáři prostřednictvím Katnissina vnitřního monologu často odůvodňuje jednání této persony.
Co se týče světa, stejně jako postavy je velmi dobře vybudovaný a fungující (konečně zase jeden fungující svět!!!!).
Nyní jsem na konci druhého dílu série a zatím si Suzanne stále vede dobře :) Neplýtvá slova, tam kde nejsou potřeba a nechává si je na ty pravá místa. Dokonce jsem se zatím v těchto dvou knihách setkala jen s pár zbytečnými dialogy, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky.
Můžu vám dát i písemné doporučení :)

5 18.03.2012

Při prvním čtení (když kniha vyšla) jsem byla očarovaná a milovala jsem z ní každé slovo. Teď mám ale o tři roky více načtených knih a vidím všechny ty zbytečné scény a občasné kostrbaté dialogy. I přesto se ale jedná úžasný kousek. Autor je mistrem atmosféry, vykreslení prostředí a jeho postavy se dokážou v mysli čtenáře zhmotnit. Ano, i když si uvědomuji těch pár chyb, jsem opět okouzlena - a to tak akorát na čtyři hvězdy.
Autor vás totiž přinutí některé postavy milovat, jiné nenávidět a o některých pochybovat. Což skvěle kooperuje s dalšími díly, kde nové události na spoustu person hází více či méně jiné světlo. Tato schopnost spolu s použitím čtenáři známých míst a ideou nemateriálních hodnot vytváří silné univerzum.
Zkrátka je to moje srdcovka - první kniha, kterou jsem si kdy koupila se záměrem, koupit si právě jí. Navíc jí patří i prvenství jako knize, kterou jsem přečetla dvakrát. (Vzhledem k vydání třetího dílu, jsem si přeci jen chtěla před závěrem osvěžit všechny zapomenuté detaily.) :)
Na závěr snad jen můžu dodat, že doporučuji i zbytek autorovy tvorby, stejně jako navštívit jeho přednášku na nějakém tom conu, nebo si tam vyrazit jen tak :)

1 08.12.2011

Pokud jste už nějaký román od tohoto autora přečetli, asi budete překvapení - jedná se o dílo, které je zbytku autorovy románové tvorby, podle mě, poměrně daleko. Ano, stále je tu ta poetičnost slova, neotřelost a překvapení. Vše dobré co známe z autorových ostatních knih bylo zachováno, ale tohle má i něco navíc.
Příběh se odehrává převážně na moři. V tomto světě je vše možné, některé řečnické obraty doslovné (např. propadání se hanbou), sny hmatatelné, myšlenky pro každého jiné.
V jistých aspektech mi to celé připomínalo Malého prince, i když je to kniha de facto úplně jiná :D Společný aspekt je ten, že na první pohled jde o pohádku, ale při každém čtení bude člověk vlivem nových zkušeností vnímat knihu jinak. A to dovede jen málo který román.
Jsem ráda, že jsem Jméno korábu četla až jako poslední z autorových knih, mohla jsem si totiž naplno vychutnat její odlišnost. (Na zbytek autorovy tvorby také nedám dopustit, ale tohle se pro mě svou jedinečností zařadilo na vrchol.)
Zkrátka povedený kus, který potěší nejen poety v našich srdcích :)

3 16.11.2011

U téhle knížky mě víc než u jakékoli jiné mrzelo, že jí musím číst právě teď - v maturitním ročníku, do povinné četby. Kniha je to úžasná, spoustu působivých střípků, které jsou snad ještě důležitější než celek či příběh.
Jsem si jistá, že si jí po maturitě přečtu ještě jednou, protože teď jsem na ní měla zoufale málo času. Musela jsem jí prolítnout a i když jsem přečetla každé slovo, nevychutnala jsem si jí tak jako obvykle - nemohla jsem se po pár odstavcích zastavit a nechat působit to co jsem právě přečetla, tu atmosféru, ta slova.
Naštěstí jsem si ostatní dobré knihy z povinné četby načetla předem, takže u nich jsem si mohla vychutnávat cokoliv a jakkoliv dlouho :)
Na západní frontě klid zkrátka stojí za přečtení a myslím, že i ti, kteří považují čtení za ztrátu času tohle dílo ocení.

Tato kniha ještě více prohloubila můj pacifismus.

Jelikož jsem četla Krále Lávru krátce po Křtu svatého Vladimíra, čekala jsme něco jiného. Báseň je to líbezná a mnoho vtipu nepobrala. Víc než cokoli jiného i to připomíná říkanku pro děti, kterou uslyší před spaním. Sice neurazí, ale ani neoslní... Pro mě celkem zklamání.

4 04.08.2011

Dlouho jsem se odhodlávala k tomu, abych to začala číst. Povinná četba, nepříliš vzhledné vydání a vůbec, zkrátka se mi do toho nechtělo :D
O to větší bylo moje překvapení - už dlouho jsem se u knihy tak nezasmála :)
Rýmy se tam sice hledají těžko a musíte přimhouřit oči, aby jste uznali, že se to přeci jen trochu rýmuje. Na každé stránce jsem našla nějaké prapodivné slovo, o jehož existenci jsem zatím neměla ani tušení (športle, depurát apod.), ale to beru spíš jako plus.
Kniha paroduje celou tu absolutistickou carskou pakáž, což ještě umocňuje použití jazyka, kterým by mohl mluvit maximálně nádeník a jiní by se za takovou mluv styděli :)
Pět hvězdiček je možná trochu odřených, ale za to, jak překonal K. H. Borovský překonal mou nedůvěru si je zaslouží.

3 04.08.2011

Poněkud nostalgický kousek... Grafické zpracování se skvěle hodí k tématu a, alespoň ve mě, navozuje atmosféru původní trilogie (paperback, černobílé kresby ras, text ve třech sloupcích). Velkým plusem publikace je příběh přiložený snad ke každé z ras - jedná se o vyprávění setkání nějaké osoby (většinou člověka) s danou rasou.
Ovšem něco co autorům nemohu téměř odpustit je absence některých (důležitých) bytostí, které se objevovaly ve filmech. Namísto nich v encyklopedii najdeme některé rasy, které můžeme znát pouze z her nebo komiksů. Je jasné, že atlas nemůže být zcela kompletní (značně by se to projevilo na počtu stran), ovšem na některé chybějící rasy by se podle mě místo najít mělo (kupříkladu na Zabraky - zastoupené v Epizodě I Dart Maulem, Torgruti by si také zasloužili více místa - Shaak Ti, nyní i Ahsoka Tano). Na druhou stranu je ale dobré, že autoři našli místo i např. pro Zeltrony a jiné rasy, které jsou k vidění jen v rozšířeném univerzu. Dokazuje to, jakým fenomenem se SW stalo...
I přes jisté nedostatky se jedná o velmi zajímavý kousek, který každého fanouška potěší :-)

04.07.2011

On je to sice ve své podstatě hrozný škvár, ale ohromě mě to čtení bavilo :)

Profesora dějepisu Tarla kdosi unese na jinou planetu - Protizemi (kde vyspělou techniku mají více méně jen kněží-králové, pokládáni všeobecně za bohy a lidé žijí jako za dob Conana). Tam z něho jeho dlouho postrádaný otec udělá svalnatého bojovníka bojujícího za své město, zachraňujícího lepé děvy a bezbranné. Více méně skloubení klasických šablon, kterých je všude dost. Vlastně ani nevím co mě na tom tolik bavilo, ale bylo to fajn počtení!

4 19.05.2011

Můj první kontakt s haiku. Několik básní mi trvalo, než jsme zjistila jak vlastně haiku číst a vnímat. Dalo mi docela práci oprostit se od Evropského vnímání poezie, jako složité, dlouhosáhlé složeniny veršů.
Haiku je prosté a přesto má hloubku... Přesně tahle vlastnost mě na Japonské kultuře fascinuje.
Tento výbor je velmi dobře složený - obzvláště pro začátečníka, který s haiku začíná, může být hodně přínosný, protože si může díky jedné knize srovnat hned několik známých autorů. Pokud bych četla sborník, v němž by byla díla na příklad pouze Issy, asi bych se k haiku už nevrátila. Ovšem zde, nalezne zřejmě každý autora, který se mu bude zamlouvat.

5 19.02.2011

Abych pravdu řekla, tak mě to taktéž moc nenadchlo.
(Asam: Podle mě nejde ani tak moc o to, kdy to bylo napsáno - Giglameše, Ovidiovi Proměny nebo třeba Edgara Alana Poea můžu číst pořád dokola :)

Přesně jak je v závěrečném pojednání o této knize - není tu hlava ani pata, zato je tu spoustu jiných věcí :D

Příběh je spíš vsunut o pozadí a vytlačují ho experimenty autora. Dílo působí úžasně, ale kdyby to mělo více stran, už by to tak úžasné nebylo.

2 13.01.2011