esma komentáře u knih

Mongolsko je země, kterou většina z nás asi míjí, není často na programech cestovek, v našem povědomí je zaznamenána pouze bohatýrská doba Čingischána, poušť Gobi, nepříliš velká hustota obyvatel, satelitní postavení země s dopady, které jsme zažili i my. Přesto zde žijí stejní lidé. Přechod do nových časů z letitého způsobu života, kdy obyvatelé byli dokonale přizpůsobeni svému prostředí a žili v souladu s přírodou do nových časů pro mnohých znamená spíše pohromu. A to i pro rodinu hlavní hrdinky této knížečky, kterou jsem naopak barvitě a hluboce prociťovala právě proto, že jsem se ke každému slovíčku místního dialektu musela propracovat sama, Petro, moc děkuji, jste úžasná.

13 25.01.2017

Pro mne vynikající osobní analýza doby, kterou předznamenala druhá světová válka. SM se snaží objektivně pochopit ty, kteří se ujímají vesla a mění společenský řád. To, co vidí, je tristní : změna postavení jedince, který se stává nikým, posilování stádního chování, pocit obrovské zrady i z chování Evropy, jejíž podíl na uspořádání je pro něho velkým zklamáním. A velká odvaha odejít (emigroval v r 1948). Psal pouze maďarsky a byl si vědom toho, že jeho pozice spisovatele nebude v Americe jednoduchá. Žil zde až do své smrti. V knížce hodně vzpomíná na ty, kteří tvořili národní povědomí a kulturu Maďarska, dá se mnoho načíst o spisovatelích, kterých si vážil pro jejich přínos tomuto osamělému jazyku. Za sebe k různorodosti jazyků : kéž by se lidi konečně domluvili - byť v jednom jediném jazyku, pokud by cenou za to byl konečně klid a mír na zemi, Přes závažnost témat se kniha velmi dobře čte.

7 25.01.2017

Příběh Evity Perónové nelze vnímat bez doby, ve které žila. Popis politické situace v Argentině má v knížce svůj význam. Evita si získala národ svými aktivitami v sociální oblasti, kde všemožně pomáhala chudým a nemocným lidem, navštěvovala je v jejich domovech, jedla s nimi, dotýkala se jich, dávala dary a oni ji milovali. Také ji nelze upřít úsilí na poli prosazování práva žen, už v r. 1947 získaly volební právo. To, že sama žila v přepychu, je dnes u obdobně postavených osob standard. Co mi ale připadá velmi kontroverzní je, že jako manželka a politická partnerka svého muže Juana Peróna ( byl prezidentem v letech 1946-1952, tj. v období po skončení 2. světové války ) byli hlavními představiteli své země, země, která se neštítila po válce poskytnout úkryt asi pěti tisícům nacistů, i takovým jako byli Mengele a Eichmann. V knize je popsán jejich podíl na převodu majetku třetí říše do Argentiny. I dnes se objevují obrázky s Evitou ověšenou šperky, které byly válečnou kořistí. Otázkou zůstává, nakolik byla nevědomá a nakolik mohla ovlivnit to negativní, co už bude navždy spojeno s jejím životem. Ale kdo jsi bez viny, znáte to ...

9 18.12.2016

Stan Parker se usadí v buši, vykácí stromy, postaví dům a přivede si sem Amy, s kterou zde prožije celý život. Patrik White ve svém popisu zdánlivě prostého života nachází dostatek materiálu pro svůj 440 stránkový román s minimem dialogů. Tato všem lidem dostupná bohatá paleta prožitků a emocí je u současného člověka mnohdy zahlcena nabídkou cukrlátek ve formě pohodlí a nadbytku.
Možná i zásluhou překladu Antonína Přidala jsou v knížce neuvěřitelně krásné obraty, které se dají vnímat jako pozvání k přečtení ... železné krajky mříží... hrudka studeného mraku... nervózní klubko... rukavičky mydlin... jaké tiché to bývaly večery, když dodýchal vítr a ticho bylo tišší o zvuk mléka...

10 19.11.2016

Nevím, zda existuje cizí jazyk, do kterého by se daly přeložit jména postaviček knížečky Pavla Šruta bez ztráty kytičky. No považte, pánové se jmenují : Kdybych, Nebych, Abych, Jábych a Cobych a dáma : paní Ledabych. Moc jsme si to s dětmi užily. Vtipné a laskavé.

7 17.10.2016

Ze strany autorů pietní akt kamarádům - šerpům, kteří zahynuli 1. srpna 2008 při výstupu na K2. Není to jenom popis tragédie, ale i přiblížení tohoto zajímavého etnika, bez kterého si zdolávání himalájských vrcholů neumíme představit. Po přečtení jejich konkrétních životů padne na Vás tíseň jako ze ztráty blízkého člověka.

7 02.10.2016

Nesmrtelná túra do Compostely je knížka, která se velmi líbila i mně. Popis těch 800 km pěší túry vč. seznámení se základním slovníkem poutníků bylo kouzelné. Nejvíce mě ale oslovil důvod, který vedl J-Ch Rufina k cestě : trochu se zamyslet nad svým místem na zemi bez civilizačního náletu, splynout s přírodou a radovat se z rovnováhy v duši. Když si přečteme záložku o autorovi a tento úžasný člověk v sobě "uklízí", je to výzva pro nás všechny někam nasměrovat své kroky. A nemusí to být zrovna do Compostely...

6 01.10.2016

Clara Schumannová byla vynikající klavíristka. Jak praví dobové prameny, svou technickou i uměleckou dovedností dokázala rozechvět srdce každého hudbymilovného člověka. Catherine Leprontová mapuje celý její život. Clara jako pětiletá začíná svou hudební kariéru pod dozorem svého otce, její hvězda stoupá prudce vzhůru, pak se přes nesouhlas svého otce vdá za svou lásku Roberta Schumanna, porodí osm dětí, z nichž čtyři prežije, v 37 letech ovdoví a zůstává sama s dětmi. Přesto se hudby nevzdá a koncertuje celý svůj život. Po přečtení jejího životopisu se mi dostala do ruky i další knížka o Claře s názvem Hudba pro Kláru, tentokráte z pera její prapravnučky Elizabeth Subercaseauxové, je psaná formou vzpomínek Clary i Roberta a emocionálně dokresluje život těchto dvou významných představitelů německého romantismu. Clara byla silná osobnost, dokázala skloubit svůj člověčí život s tím hudebním, nadpozemským a my můžeme jenom smutnit, že v době, kdy žila, nebyly k dispozici technické prostředky k zachycení zvuku a obrazu.

6 27.09.2016

Sibiřské drama od Jamese Meeka je příběh pro silné povahy. Rozhodně podtitulek "milostný příběh" je zavádějící. Jedná se o příběh drsný, tak jak to ve válkách vždy bývá. Sibiř vyvolává asociaci na tábory (gulagy), které zde nechybí, utkávají se zde bílí, rudí, místní (vč. sekty tzv. skopců) a působí zde i českoslovenští legionáři a představitelé každé této skupiny mají jinou představu o tom, jak změnit svět a jaké prostředky k tomu použít. A Vám budou mrznout slzy, je to ze Sibiře...

O bídě, nouzi, utrpení a beznaději bylo napsáno nespočetně knih a jednou z nich je i knížka V Brooklynu roste strom. V roce 1912, kdy příběh začíná, má zvídavá a přemýšlivá holčička Fany jedenáct let. Stejně jako semínko brooklynského stromu nebes je i Fany velmi životaschopná a záhy pochopí, že k jinému životu ji může dopomoct vzdělání. Není to pro ní jednoduché, fyzicky pracuje již jako holčička, když ji zemře tatínek, finančně podporuje celou rodinu, práce má přednost před školou. Těžko říct, kde by toto semínko skončilo, kdyby se její maminka podruhé nevdala za muže lépe finančně zajištěného. Přesto mám pocit, že její vůle byla tak silná, že by to zvládla i sama. Betty Smith ví o čem píše, sama v Brooklynu vyrůstala.

12 09.09.2016

Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat. Rodina, pro kterou vilu německý architekt Ludwig Mies van der Rohe vytvořil, se sice od příbehu distancovala, ale SM se podařilo vtáhnout do děje jako hlavního protagonistu vilu Tugendhat, jež prorůstá do osudu všech, původní rodiny a i těch, co se ocitnou ve vile po válce. Původní rodina emigrovala před Hitlerem. Vila je dnes součástí národního dědictví a je ceněna vedle děl dalších významných funkcionalistů : Adolfa Loose, Franka L. Wrighta, La Corbusiera a dalších.

15 17.08.2016

Cremona, město houslařů, 17 století...Příjemné počtení o všech, kteří se o tento přívlastek zasloužili. Jména slavných houslařů Amati, Stradivari, Guarneri, Steiner střídají jména neméně slavná Corelli, Vivaldi, Albinoni, Tartini, jejichž hudba je pro tyto královské housle ta pravá. Poslouchejte ...
https://www.youtube.com/watch?v=XMbvcp480Y4

7 19.06.2016