Esmeralda168 komentáře u knih
Kniha byla vlastně jen podrobněji rozepsaná anotace, uvedená na zadní straně. Byl to smutný depresivní příběh a žádnou naději nepřinesl ani konec.
Těžko hodnotit, když už mi dávno není deset. Ale kdyby bylo, myslím, že by mi po přečtení bylo hodně líto, že nejsem Veronika. Měla kolem sebe tak úžasné kamarády, rodiče, sousedy, atd., že pochybuji, jestli to tak v dnešní době nějaké dítě má.
Průměrný dívčí románek. Konec zidealizovaný a trochu nedokončený.
Spousta věcí v knize mi přišla nevyjasněných. /Např. Chtěl Robert Brigitu uškrtit nebo znásilnit, když za ní v noci vniknul? A proč Jan s Brigitou o svém životě nemluvil, i když spolu chodili? A kde byl celou poslední noc na farmě?!/ Jinak děj knihy o tom, jak se dva lidi milovali a přitom předstírali, že se nesnášejí, mě nudil, zajímavá byla akorát léčka na Roberta. Brigita a Jan pořád střídavě padali do něčeho nebo z něčeho, připomnělo mi to Toma a Jerryho. U téhle knihy jsem prostě cítila, že už jsem na ni stará.
Ze začátku mě to docela bavilo, pak jsem se ztrácela ve spoustě postav, ke konci už byla kniha čím dál depresivnější. Chápu, že ta ocenění získala autorka asi hlavně za to, že napsala knihu o tom, jak vypadá život v nižší sociální vrstvě, které se asi většina autorů jinak vyhýbá. Že kniha bude drsná, jsem čekala, ale překvapila mě v ní jedna věc - připadalo mi, že obě zmiňované matky se ke svým dětem chovaly tak nějak stroze, jako k cizím. / K synovi při rozhovoru - "tvoje sestra", k manželovi " tvůj syn." Jako by ona nebyla jejich matkou./ Holkám bylo třináct a mámy se o ně vůbec nezajímaly. Ale třeba je to v Itálii běžný způsob výchovy. Nevím.
Kniha mi moc "nesedla". Občas jsem se sice zasmála, ale jinak mi z ní bylo dost smutno - despotický manžel, primitivní sousedé, zdegenerovaní Indiáni... Obdivuji ale autorku, že tak nelehký život dokázala popsat s humorem. Koloběh slepice - vejce mě dost nudil a stále jsem se musela zamýšlet, jestli opravdu v té době neměla žena žádnou možnost, jak se vymámit z pro mě tak depresivnivního způsobu života, jaký vedla.
Zajímavý vtipně napsaný prázdninových příběh. V dospělosti se mi líbil o něco víc než kdysi v pubertě. Dilema Káťi, jestli být na prázdninách na venkově "velkou dámou" nebo obyčejnou upřímnou holkou. Ještě že mě tenkrát od čtení neodradila ta obálka.:-)
Někdy kolem třinácti let se mi to hodně líbilo. Je to neotřelý dívčí román o tom, jak se hrdinka, která žila s rodiči a bratrem na obytné lodi, přestěhuje do věžáku na sídlišti.
Taky jedna z nejoblíbenějších knih mého dětství. Nádherné ilustrace a děj je pro děti zajímavý a přesto ze života.
Průměrný dívčí román, u kterého už po pár stránkách odhadnete, jak to skončí. Četla jsem to už dávno, ale moc mě to nezaujalo.
Jsem z těch, kterým kniha "nesedla" a děj nepochopili, ale - po jejím přečtení jsem začala vidět autorku jako úplně jinou ženu, než jaká mi připadá na první pohled. Popisovala velmi důkladně například umírání starého otce, se spoustou depresivních úvah, jestli má vůbec smysl, aby se lidé rodili - dýchal z toho na mě pocit, že ten, kdo to psal, musí být asi dost nešťastý a komplikovaný člověk, zahleděný do svých problémů a provozující "psychoterapii psaním".
Autorce bych doporučila navštívit psychologa a držela bych jí palce, aby jí pomohl "najít sama sebe".
Moc mě to nezajímalo. Hrdina navíc floutek a povaleč. Druhý díl se mi ale už líbil o moc víc.
Pochopila bych, že někdo může takhle nepřátelsky reagovat na "cizí vetřelce ve svém teritoriu". Co mi ale rozum nebral - jak se může tak rychle holka psychicky vzpamatovat z tak otřesného znásilnění a brzy nato už normálně chodit s klukem?! Podle mě málo pravděpodobné. Akorát oblbování náctiletých holek.
První díl se mi celkem líbil, ale pokračování mi přišlo nudné a bez děje. Ani toho humoru tam už moc nebylo.
Skvělá výborně napsaná kniha povídek o náctiletých holkách. Není to jenom o prvních láskách, ale o všech trampotách, co mohou zažívat doma, ve škole, mezi vrstevníky atd. Hodně to připomíná skutečný život. Konce jsou sice krásné a dojemné, ale uvěřitelné, tak že to nevyznívá hloupě. Je z toho cítit pochopení pro druhé a láska k lidem, řekla bych.
Mně přišlo, že je tam jenom nuda. Bez děje, bez napětí. Ale je pravda, že jsem knihu ani nedočetla. Asi v polovině jsem to právě pro tu nudu vzdala.
Poučný příběh pro ženy, které mají průměrný stereotypní vztah a myslí si, že s novým partnerem by mohl být život mnohem růžovější.
Zajímavý neotřelý námět i děj a pro mladé holky i poučná a dobře napsaná knížka.