esussi komentáře u knih
Druhý díl Kostičasu se sice odehrává v úplně jiném prostředí, ale kvalita se drží pořád vysoko. Knize nechybí vůbec nic, najdeme v ní napětí, plno překvapení, zradu a i ždibíček romantiky. A samozřejmě obrovské překvapení na konci! Kromě toho se dozvíme plno zajímavých informací z historie hlavních postav. Paige začíná vysrkovat růžky a rozhodne se konečně začít jednat. Je u ní vidět obrovský posun oproti minulému dílu. Ale to čekání na další díl mě asi zabije.
Nádherná kniha. Dává mi naději na to, že má smysl snažit se něco změnit, stát si za svým názorem a věřit ve spravedlnost a dobro.
Z pohledu dítěte je vykreslen silný příběh, který je v pozadí dětských radovánek a her. Ale i děti přemýšlí nad problémy dospělých. A někdy je v dětských myšlenkách nejčistší pravda.
On potřebuje psychologa, ona potřebuje sex. A abych nezapomněla, jsou si předurčení k věčné lásce. Ohrané a předvídatelné, ale číst se to dá.
Nádherná sbírka básní, které se jenom navenek tváří, že jsou pro děti. Ale je to jako s Malým princem. Člověk ty básničky pořádně pochopí, až když je trochu starší. A nestyďte se, pokud vám sem tam ukápne slzička dojetí...
Moje nejoblíbenější vždycky bývala Tatínkova dýmka.
Obláček namodralý
tiše se rozplýval,
to, co jsme milovali,
milovat budem dál.
Za mě teda celkem nespokojenost. Ani jsem to nedočetla celé, protože takové klišé a výrazy typu "Óčko" mi převrací žaludek naruby. Příběh byl dost slabý. Myslím, v tomto žánru fakt slabota!
Po dlouhé době jsem se rozhodla dát šanci české próze a vlastně to nedopadlo vůbec špatně. Na knize mě hodně zaujaly barvité popisy tamějších tradic a rituálů, zatímco úryvky z archívů jsem často překočila. A ten konec byl opravdu hodně silný.
Ačkoliv tento žánr není úplně mým šálkem kávy, rozhodně je to ze současné české tvorby jedna z těch lepších věcí.
Auri je moje oblíbená postava, a novelu ryze o ní jsem uvítala s nadšením. Celá kniha je o Podvěcí a o Auriných vnitřních pochodech, myšlenkách a úvahách. Bohužel o její minulosti se dozvídáme pouze střípky, ze kterých se jen obtížně dá uhádnout celkový obraz. Ale i tak to bylo milé jednodenní počteníčko, které mě s Auri přiblížilo a já už se moc těším, jak to s ní a Kvothem bude dál (V knížce byla na budoucnost jejich vztahu jemná narážka, tak jsem zvědavá, jestli ji autor vyplní)
Mám celou tuhle sérii ráda, ale proč proboha ty strašné obálky! Kdybych soudila knihu podle obalu, tak se k té šerednosti ani nepřiblížím.
Kdysi prostě k napsání bestselleru stačilo málo. Ale že je Emil i dnes něco jako Bible pedagogiky (Až po Komenského Velké didakrice, samozřejmě), mě prostě štve. Co takhle zkusit se posunout aspoň o pár století kupředu?
Rousseau (který dal všechny své děti do nalezince) se jednoho dne prostě rozhodl, že bude lidem kázat o tom, jak správně vychovávat, sepsal svoje neověřené myšlenky a veledílo bylo na světě. Netvrdím, že náhodou nenarazil na pár zajímavých myšlenek, z filozofického hlediska může být dílo celkem zajímavé. Jen se prosím vás nepokoušejte podle toho vychovávat své děti!
Paráda. Nejlepší kniha ze série. Plno zajímavých zvratů, z některých vedlejších postav se začínají stávat ústřední postavy a konečně taky pár událostí z minulých dílů začne dávat větší smysl. Opravdu smekám a dávám 100%.
Jedna z lepších knížek o andělech, která není plná klišé. Neříkám, že to není trošku předvídatelné, ale čte se to příjemně a baví mě to.
Diamant mezi fantasy knihami. Zpočátku se příběh rozvíjí pomalu a nenápadně. Ale zhruba v třetině knihy si uvědomíte, že už nemůžete přestat číst. A tak nenasytně hltáte ten nádherný magický příběh s hlavním hrdinou, který rozhodně v životě neměl na růžích ustláno.
Tato kniha dokonale vystihla pocit vnitřního prázdna, který se usídlil v myslích přemýšlivých lidí, které válka připravila o všechno. Hořkost v lidských srdcích je o to horší, když ví, že kdysi bylo líp.
A možná i jednou bude líp... I přesto, že se události odehrávají v době téměř před sto lety, lidská povaha se moc nezměnila. Stále existuje společenské pozlátko, které pokrývá povrch krásných a bohatých lidí. A pod tímto pozlátkem každý ukrývá své obavy a trápení...a běda tomu, komu se náhodou povede kousek tohoto pozlátka uloupnout.
Krutá náhoda oloupí Kláru o veškeré iluze, které si vytvořila o vyšší společnosti. A pád z výšky je pro ni bolestivý, už není cesty zpět. To radši smrt. Nebo ne? Jsem Zweigovi moc vděčná za laskavý konec, který nechává všechny možnosti otevřené.
Něco ve stylu Nevěsta pro milionáře v daleké bodoucnosti. Ale proč ne? oproti pořád opakujícím se románům o upírech a o konci světa mi tohle přišlo fakt dost originální. Četla jsem to v angličtině, a i tak jsem to "zhltla" během pár dnů. Bylo tam dost akce i vtipných momentů. Jako jo, mělo to i pár slabších míst, třeba ty útoky rebelů mi přišly trochu nedotažené. Ale jinak to byla fakt hezká pohádka.
Pokud byl první díl lepší průměr, tak tohle pokračování je bohužel krok špatným směrem. Moc se toho nepovedlo. Bylo to lehce zmatené a těžce nezajímavé. Ani jsem to nedočetla celé - umřela jsem totiž nudou asi 40 stran před koncem knihy.
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučila ve Fulghumových knihách.
To průměrné hodnocení mě u R. Mead hrozně mrzí, ale celou dobu čtení jsem se nemohla ubránit pocitu, že autorka kopíruje Selekci. A bohužel ještě dost neobratně.
Příběh pokračuje a naštěsttí ve stejné kvalitě jako první díl. Konečně se dozvídáme trochu víc o životě prince Maxona.
Kdo už čas od času nepřemýšlel nad sebevraždou... Obdivuju Veroniku, že si to všechno tak krásně promyslela a na základě racionálních argumentů se rozhodla svůj život ukončit. Ještě víc ji ale obdivuju za to, že se dokázala chopit své druhé šance a začít žít. Protože ikdyž si myslíme, že žijeme v nějakém druhu pekla, máme možnost podílet se na průběhu svéého života a můžeme vlastním přičiněním mnoho změnit. Osud nebo tlak společnosti jsou jen výmluvy konformistů.