Etule komentáře u knih
Já to se Sapkowskim mám jako na houpačce. Některé pasáže téhle knihy byly naprosto skvělé a jiné mě téměř vůbec nebavily. Většinou tedy ty, kde nebyl Geralt. :D Nicméně i tak to bylo super čtení. Těším se na pokračování.
To že je kniha čtivá o tom není pochyb. Nicméně jsem asi namlsaná od CH. Cartera, protože mi tady chyběl nějaký wau efekt. Krom toho jsem podle anotace očekávala, že tam bude více rozepsané Judeino věznění a utrpení, které prožila. V polovině knihy jsem tak nějak uhádla, kdo se na tom ještě podílel a to mi celkový dojem trochu zkazilo. Nehledě tedy na konec, kde mi přišlo, že si na pár posledních stránkách uvědomila, že by asi měla dořešit zmizení Octavie.
Chybělo mi tam vysvětlení, proč vlastně Jude "jen" věznili a prostě ji nezabili. Já vím, morbidní myšlenka, ale mohlo to tak být.
Nicméně druhý díl si přečtu, pokud se objeví v místní knihovně, protože postavy hlavních detektivů byly poměrně sympatické. :)
Poprvé jsem se setkala u tohoto žánru s vyprávěním v ich formě. Zpočátku mě to poměrně rozčilovalo, ani nevím přesně proč. Zvyk je asi prostě železná košile. Jakmile jsem si na to zvykla už to šlo celkem samo.
Pěkná oddechová romantika. Překvapilo mě, jak se na konci zachovala Cecily, ačkoliv se během jejího pobytu na Edenbrooku ukázalo, že její láska není až tak vážná.
MŮŽE OBSAHOVAT SPOILER
První myšlenka, která mi proletěla hlavou, když jsem přečetla poslední větu byla: "Sakra, to si chci přečíst znovu." Ale ne za týden, nebo za měsíc, ale hned. Vzápětí následovalo: "To dvouměsíční čekání se teda ku*evsky vyplatilo." Další pak: "Sakra, to bylo ještě lepší než první díl." To by tak nějak ve třech větách shrnovalo mé pocity po bezprostředním přečtení knihy.
Upřímně jsem se druhého dílu trochu bála, protože jsem si říkala, o čem by to tak asi mohlo být. Autorky se toho ale zhostily naprosto dokonale. Jasně, bylo tady daleko méně sexu, ale! tím, jak se jejich vztah vyvíjel to jaksi nabývalo na reálnější podobě a bylo to uvěřitelné. Krom toho to ukázalo, že i když najdete svou spřízněnou duši, ne vždy je všechno dokonalé.
Taky to zodpovědělo několik otázek, jež vytanuly v knize Hodnej kluk (minimálně já si nad tím docela lámala hlavu, hlavně nad tou první.) 1. Kde byl sakra Wes, když byl Jamie nemocný? Nešlo mi do hlavy, že by tam s ním nebyl, prokrista zrovna Wes! Naštěstí se mi v tomhle díle dostalo potvrzení, že se moje intuice nemýlila. Jeho reakce, když se dozvěděl, že je Jamie v nemocnici. Sakra, že se mi svíralo srdce pohnutím. (Právě tady jsem si zamilovala Blakea) 2. Kdo koho požádá o ruku? Můj typ byl mylný. Samozřejmě neprozradím, kdo to nakonec byl, ale netrefila jsem se. ;) Což ale ve finále vůbec nevadí. Škoda, že autorky nenapsaly, jak proběhlo Jamieho uvítání mezi Wagskami, protože porovnám-li to s Jess, tak to muselo být k popukání. :D A dost mě mrzí, že jsem nedostala odpověď na tu nejzásadnější otázku ze všech: Nechal si Jamie taky vytetovat snubní prsten? (Já vím, že v téhle knize to nebylo kam vložit, ale fakt mě to strašně zajímá.)
Myslím, že je trošku škoda, že Baronet nevydal nejprve tuhle sérii a teprve poté až Wags, protože musím říct, že v tomhle příběhu se mi Blake moc zamlouval, přestože v jeho vlastním mě ze začátku dost iritoval. Stejně tak Erikkson.
Co se mi dost zamlouvalo bylo přijetí té zprávy týmem Wese. Moje cynické já (podobně jako Wesovo) si tak nějak říkalo, že to vzali až nějak moc v pohodě. Jenže pak jsem si uvědomila, že to přece sakra je v pohodě (nebo by prostě mělo být vy zas*aní puritáni!), protože média, náboženství a tak dále a tak dále, nás masírují jen tím negativním. A je spousta ovcí, která se prostě přidá a bečí spolu se stádem (Blake by se mnou určitě souhlasil :D). Což je špatně, a proto mě potěšilo, jak se k tomu tým postavil. Jasně, uvědomuju si, že je to smyšlený příběh, ale takhle by to podle mě prostě vážně mělo být. Je ostuda, že v dnešním moderním světě ještě existuje tenhle strach z toho, že je někdo homosexuál. Ten strach před někým (ať už rodiči, přáteli, kolegy z práce) to přiznat. Jasně, nemá to tak každý, ale myslím, že se najde dost takových. A to je nesmírně smutné.
Finální scéna v restauraci, byla stejnou měrou dojemná i k popukání a to gesto bylo opravdu nádherné. Upřímně by se mi zamlouval klidně i třetí díl, protože by prostě byl o Nich. :)
Rozhodně zatím nejlepší díl série. :) Konečně se tady vyskytuje v pořádné míře Geralt a jeho kompanie, která mě neskutečně bavila. Ty jejich rozhovory a pošťuchování byly prostě brilantní a já u toho brečela smíchy. Jeho setkání s trpaslíky bylo k popukání a okamžitě jsem si Zoltana zamilovala. :) Stejně tak Regise.
Jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál.
Je pravda, že jsem se ve vysvětlování genu starší krve dokonale ztratila, ale nakonec mi to kamarád, který jíž ságu přečetl vysvětlil. :D Musím říct, že se mi dost začíná zamlouvat postava Cahira, tak jsem zvědavá, kam ho osud zavane a jak to s ním nakonec dopadne. A teď hurá na další díl.
Udělala jsem u téhle knihy chybu v tom, že jsem si od předešlého dílu dala poměrně velkou pauzu. Na základě toho jsem se do poloviny totálně ztrácela v čarodějích, králích a kdovíkomu ještě. Ale blíží se seriál, na který jsem opravdu moc zvědavá, tak jsem si řekla, že bych mohla konečně tuhle ságu dočíst.
Nicméně jsem od knihy očekávala něco trošku jiného. Nejspíš mě zmátlo to tvrzení, že se jedná o společné putování Geralta a Ciri. No kde že... Nicméně se mi tentokrát závěr líbil mnohem víc, než u předešlého dílu.
MŮŽE OBSAHOVAT SPOILER
V závěru tu máme nezvěstnou Yennefer, ztracenou (i když později nalezenou velice zajímavou skupinou) Ciri a opravdu, ale opravdu, nasraného Geralta. Opravdu zajímavě připravená půda pro další díl. :)
Přiznávám, že kdybych to neposlouchala jako audioknihu, tak bych to do konce nedotáhla. Čekala jsem od toho něco jiného, zasmála jsem se jen jednou, když vyplňovali dotazníky. Škoda..
Bohužel musím konstatovat, že jsem knihu dočítala na sílu. Posledních sto stránek mě bohužel vůbec nebavilo. Zmizelo to napětí mezi nimi, když na to konečně vlítli. Od chvíle, kdy šla Brooke za Škorpiónem to bylo předvídatelné až to bolelo. Celkem by se mi líbil příběh Rileyho. Nevím jestli budu číst další díly. Nejraději bych přeskočila k tomu, kde už není Brooke a Remy.
Tak tohle mě neuvěřitelně bavilo! Po přečtení některých hodnocení tady a na fb jsem se knihy bála. Ale rozhodně nebylo proč.
To, co většině nesedlo (střídání stylů vyprávění, papírky atd.) se mi naopak šíleně líbilo. Dokonce se mi vyprávění Leonovým pohledem líbilo mnohem víc, než Tiffyno. Bylo to prostě něco jiného, než obvyklé knihy, které se mi dostanou do ruky. Příběh pro mě byl uvěřitelný, dokázala jsem se vcítit jak do Tiffy tak do Leona.
Bylo tu celkem požehnaně vedlejších postav a příběhů, ale o to víc se mi kniha zamlouvala. Fandila jsem Richiemu, soucítila s panem Priorem, nesnášela Justina. Kniha vyvolala vcelku pestrou škálu emocí, a nijak mi nevadilo, že na sebe hned nevlítli.
Je mi smutno z toho, že příběhy dvojic z téhle série končí. Během čtení jsem si je oblíbila a strávila s nimi krásné chvíle. Setkala jsem se se všemi a to mě opravdu potěšilo. :) Hezký závěr série, ačkoliv krátký.
Opět jsem se královsky bavila. Oba protagonisté byli velcí sympaťáci a četlo se to opravdu lehce. Líbilo se mi i setkání s Neilem a Sophií, to jsem tedy rozhodně nečekala a bylo to vážně milé. Objevili se i Clark s Viv. Opět skvělé čtení a mrzí mě, že se blížím do finále.
MŮŽE OBSAHOVAT NEUMÝSLNÝ SPOILER
Bohužel jsem si tady nechtěně vyspoilerovala s kým nakonec skončí. Ačkoliv po pár stránkách bylo jasné, že musí skončit s ním. Protože ten druhý byl tak tupý, až mě z toho bolely oči. :D
Viv byla sympatická a co si budeme nalhávat, která z nás knihomolek by nechtěla potkat sexy knihovníka? Myslím, že to je pro nás vysněný chlap číslo jedna. :) Líbily se mi ty její prostřihy do fantazie, to byla vždycky sranda. :D Ale jsem ráda, že to nakonec dopadlo tak jak to dopadlo, ačkoliv mi přišel ten konec nějaký strašně rychlý. Což mě trošku zamrzelo. :( Myslím, že by si zasloužili to trošku ještě rozepsat, ale budiž. I tak to byla taková malina na jedno slupnutí a překvapivě mě to dál baví, tak jsem zvědavá na další díl.
To, že se tu objevili i Simon s Caroline a Mimi s Ryanem byla taková třešinka na dortu.
Nemůžu si pomoct, ale něco mi na knize vadilo. Četla se skvěle, Matthew byl úžasný a Dee mě taky bavila. Bylo celkem jednoduché se do jejích pocitů vžít. Možná to bylo tím, že jsem už z předchozích dvou dílů věděla, jak to dopadne. Já vím, že to víme vždycky, ale tohle bylo z nějakého důvodu prostě jiné než vždy. Úplně nevím, jak to popsat. Je pravda, že se mi ale vyprávění z pohledu mužského jako toho bylo u Drewa, líbilo mnohem víc. :-)
A nezlobte se na mě, ale zatraceně, jaký chlap sakra ví, co je to jahodová blond?! Jsem si to sakra musela vygooglit i já! :D
O něco slabší díl než předchozí, ale přesto se mi to četlo fajn. Simon je prostě zlatíčko. Moc se mi líbilo setkání po deseti letech s lidmi ze střední školy.
Tady už to nebylo tolik o jiskření, jako o upevňování vztahu a to se mi zamlouvalo. :-) To párování tři nejlepší kamarádi a tři nejlepší kamarádky mi připomnělo Vsaď se! od J. Crusie, což jsem zapomněla u prvního dílu napsat. :D Ale nějak mi to nevadilo. Těším se na příběh Viv, protože se mi ta holka zamlouvala svým stylem, tak jsem na to zvědavá.
Tak edice Srdcovky asi nebude pro mě. Druhá kniha, která mě svou anotací moc zaujala, ale zpracováním už mnohem méně.
Co začalo jako nevinné usazování lidí, kteří by se k sobě hodili, vedle sebe v letadle, přerostlo v něco, co mě neskutečně iritovalo. Jasně, chápu, že sociální sítě vládnou světu, ale tohle bylo dost neprofesionální ze strany Cory. Navíc mi přišlo, že si někdy ke konci autorka uvědomila, že to vlastně chtěla napsat jinak a řekla si, že ji dá dohromady s jedním z cestujících. Prostě jen tak. Jak kdyby se Cora najednou vzbudila a uvědomila si, že ten chlápek, kterého se snaží urputně skoro rok s někým seznámit, se vlastně líbí jí. Aniž by tomu v knize předcházelo nějaké jiskření mezi postavami nebo tak. Dočetla jsem jen proto, že jsem chtěla vědět, jak se nakonec dají dohromady. Ale upřímně mi ke konci Cořino chování přišlo dost hm... padlé na hlavu, jinak to asi vyjádřit neumím. Jasně, že když máte za sebou špatný vztah, tak vás to na nějaký čas složí. Ale jestliže si připustila, že se jí nakonec tedy líbí, tak se stejně chovala, jak malá holka, která mlátí kolem sebe. No nic... Zklamání, bohužel.
Nemám tenhle typ pokračování zrovna v oblibě, protože mi přišlo, že autorka v předchozím díle příběh celkem pěkně uzavřela. Vyprávění Drewem mě bavilo o sto procent víc. Ačkoliv tady se zachoval, jak nevycválaný fracek, který reaguje bez rozmyslu a snaží se oplatit stejnou mincí. Celkově mi přišel díl ale o ničem a zápletka postavená na jednom velkém nedorozumění, protože si hlavní postavy nebyly schopné promluvit, mě nijak zvlášť nenadchla. Škoda. Doufám, že další díl, který vypráví Matthew bude horší, protože jen kvůli němu jsem si druhý díl přečetla, abych nevynechávala díl.
Super odpočinkové čtení se sympatickými postavami. V jednu chvíli už jsem myslela, že autorka sklouzne do klasického klišé, ale nakonec to bylo trochu jinak. I když taky trochu klišé. Pro Isaiaha jsem měla slabost, protože mám slabost pro vojáky. :)
Což o to četlo se to lehce. Nicméně to bylo tak neuvěřitelně předvídatelné, až mě z toho občas bolely oči. Nicméně i tak jsem si čtení docela užila, postavy byly sympatické a líbil se mi vcelku epilog. :) Odpočinková četba.
To bylo teda dost slabé. Vztah, který mezi Emily a Alasdairem vznikl byl dost zvláštní vzhledem k tomu, že se za celou dobu potkali asi tak třikrát a jednou se spolu vyspali. To nebyl zrovna můj šálek kávy. Spousta rozhovorů o ničem, postav, které tam byly asi jen aby zaplnily svými tupými dialogy stránky. Kdyby to bylo o polovinu kratší asi by to bylo zajímavější.
Z knihy mám dost rozporuplné pocity. Na jednu stranu tam bylo několik opravdu zajímavých myšlenek, na druhou stranu je tam spousta klišé, která mě dost lezla na nervy. Obzvlášť ten konec.
Možný spoiler
Vyloženě mě vytáčí, že přetrvává názor, že dlouhodobý šťastný vztah mohou mít pouze heterosexuálové. U homosexuálů to dopadá většinou tak, že jeden zemře nebo je příliš promiskuitní a nechce vztah. Ach jo...