Eunike93 komentáře u knih
Tleskám. Tedy ne tomu, že bych byla překvapená. Bohužel s výjimkou Spasitele mě spisovatel nedokáže převézt. Nevím, co je přesně jeho záměrem, zda čtenáře nachytat či své nápovědy schválně podsouvat tak, aby byly lehce čitelné. Každopádně mě konečně dostal tím, že jsem se bála. Moc. A jsem ráda, že to slavný Jo Nesbo konečně dokázal, neboť už jsem si začínala myslet, že je velmi přeceňovaný.
Konečně mě po dlouhé době dokázala nějaká kniha překvapit. Děj nabízel spoustu možností, ale řešení bylo až překvapivě jednoduché. Spasitel je další ,, příčkou,, kde se sám autor dostává ke své spisovatelské lehkosti. Od Netopýra opravdu velký posun.
Harryho jsem četla jako malá a pamatuju si, že jsem v polovině druhé knihy přestala. Připadala mi ,, divná,, a zbytečně složitá... Tolik ujetých jmen, kdo si to má pamatovat :-D po zhlédnutí Fantastických zvířat jsem však dostala chuť si znovu přečíst alespoň tento první díl, jen tak, na zkoušku. Trvalo mi to jen půl dne :-D mám to teď ucelené a vše je najednou mnohem zábavnější...
Po této knize jsem sáhla díky výzvě a jsem za to moc ráda. Tak nabité dva dny při vyšetřování nejsou zrovna nejobvyklejší, ale přesto byly naprosto fascinující. Taky nejsem příznivcem obšírných popisů krajiny a prostředí, ale s takovou lehkostí, jako se mi četly v Bretaňském přílivu, jsem se snad ještě nesetkala. Jediná výtka z mé strany: kde se poděl Manet?
Theo a jeho příběh mi sedl jako ulitý. Trochu zvláštní a nesmělá hlavní postava je v dnešní době dost oblíbená, ale ne vždy mi je tak sympatická, jako tady. Hned na začátku jsem věděla, že Theovi budu fandit, i když jsem o něm vlastně ještě nic nevěděla. Pohled odborníka přes kytičky na vraždu je naprosto originální a šílený zároveň. Šelma mě dostala. Byl tady spád, napětí, vskutku obří záporák a přesto na mě nepůsobila přehnaně. Prolínání pátrání s osobním a vědeckým životem celou knihu odlehčilo a o to byla pro mě čtivější. Takže byť je hrdina občas náfuka ale taky ťula a velký neználek, má veškeré mé sympatie.
První polovina knihy mi přišla poněkud rozpačitá. Musela jsem se prokousávat dějem, který se mi jevil, jakože nedává smysl. Potom se to ale zlomilo, děj nabral naprosto jiný spád a závěr mi vyrazil dech.
Opět skvělá a napínavá kniha. Osobně nemám ráda střídání různých stylů psaní, v tomhle případě formou vzpomínek oběti. Naštěstí byl celý příběh vskutku poutavý a tak jsem velmi rychle dospěla k NEzdárnému konci.
Nevím s čím začít a myslím, že takhle se asi cítil i spisovatel. Alespoň to na mě tak působilo minimálně do první čtvrtiny... Ta spousta australských příběhů bohužel na čtivosti knize moc nepřidala, když uvážím, jak chaoticky ze začátku text vyzníval. Celkově ale hodnotím poněkud kladněji. Postupně se mi děj líbil víc a víc a dočetla jsem s pocitem, že musím pokračovat....
Další super napínavý příběh. HH jako vyšetřovatel opět nezklamal, ale zato v osobním životě ano. Co na to říct? Je to jedna velká smyčka. A pokud se vám, stejně jako mě, poštěstí, že čtete od Nesba jednu knihu za druhou, začíná to být už frustrující.
Tentokrát začnu od konce, jelikož ten byl z mého pohledu nejsilnější. Líbilo se mi dost šokující ukončení, které nám slibuje pokračování v podobném duchu, což je opravdu skvělé. Ostatně, jak sám autor prozradil v jistém rozhovoru, můžeme se pravděpodobně těšit ještě na spoustu dílů. Očekávaná zápletka v průběhu děje nebyla nijak grandiózní, jak jsem předpokládala. Možná je to i tím, jak už jsem zmínila v minulém komentáři, že Thea už svým způsobem znám a tudíž už nejsem tak šokovaná. To ale nic nemění na kvalitě, to rozhodně ne. I přes pro mě nejslabší začátek ze všech dílů je Teorie vraždy perfektní, napínavá a akční. Jsem opět o něco vzdělanější a znám další nové tváře z okolí pana doktora.
Jelikož jsem Hračkáře četla ihned po Šelmě, nutí mě to srovnávat. Všechno bylo jak má být, opravdu nechutný záporák, Theo a jeho víra ve spravedlnost dosáhly svého. Konec mě donutil ještě více přemýšlet o hlavním hrdinovi jako takovém, totiž jestli se zachoval opravdu jak měl a jak se nám ho spisovatel snaží celou dobu vykreslit. A potom mi konečně došlo, že jediné, co mi chybí či nadbývá je pouze to, že Thea už oproti prvnímu dílu vlastně znám. Takže očekávaný wow efekt se vlastně ani projevit nemohl. To ovšem nic nemění na kvalitě a já se moc těším na zimu.
Děkuji p. Rowlingové, že jsem mohla projít s Harrym celé jeho fantastické dospívání. Bude to můj hrdina napořád a tuším, že se k němu budu stále vracet. Poslední díl už byl opravdu pro dospěláky, kdy Harry prošel zkouškou, o které mnozí z nás nechtějí ani slyšet. Kniha v sobě nese spoustu úvah pro starší čtenáře ale neskutečně parádní a napínavý děj pro ty mladší. Dobro vždy vítězí nad zlem a proto by si Harryho Pottera měl přečíst každý ;-)
Opět jsme mohli v průběhu děje zaznamenat Harryho proměnu, ať už byla způsobena dospíváním či dovídáním se fakt. Moc příjemným zjištěním pro mě bylo, že už se konečně přestal prát sám se sebou a se svým lepším a horším já. V tomto dílu mi byl Harry asi nejvíc sympatický. Krásná ukázka toho, jak dobrem čelit proti zlu. Ono teda tohle se snaží autorka ukázat už od prvopočátku, konečně jí to teda doopravdy vyšlo...
Po úspěšném dočtení knihy (pěkně mi dala zabrat, nevím, jestli to tak mají všechna vydání, ale 5. díl od Albatrosu má pěkně malá písmena) mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu mi přišlo, že spisovatelka se snažila do děje dostat co nejvíce temna. Jako bych četla něco úplně jiného, Harry Potter, který dospěl. Na straně druhé mě zklamalo vyvrcholení celé zápletky. Ač se kniha po celou dobu tvářila hrdinsky a děsuplně, nakonec se vrátil zase ten malý kluk, který už sice ovládá mnohem víc kouzel, ale vždy mu pomůže neskutečné štěstí a nepravděpodobné náhody. (Vím, že to nejsou tak úplně náhody, jsou jako semínka rozesety celou knihou, ale beztak jsou tam jen proto, aby to měl lehčí. :-D )
Přemýšlela jsem, jak Dokonalou ohodnotit. Škoda, že nebyla dokonalá.... Na kvalitě moc nepobrala, tady by zasluhovala 2-3*, ale děj, to bylo něco jiného. Vzhledem k tomu, že komentář píšu v 00:45 to asi vypovídá samo o sobě. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, musela jsem dočíst, abych věděla. A bylo to opravdu překvapující a tudíž i mé hodnocení nakonec dopadlo, jak dopadlo :-D vřele doporučuji....
Jak už jsem asi zmínila v předchozím komentáři, Nesbo se mi líbí čím dál víc. Působí uvolněněji, lehčeji se čte a ubylo těžko stravitelných popisů. Ano, možná se teď víc podobá klasickým severským spisovatelům, ale to mu na autentičnosti neubírá a za mě je to jedině dobře. Bavila jsem se, byť jsem od začátku poznala, kdo za vším vězí a dokonce jsem ochotná odpustit autorovi, že sklouzává do již těžce vyjetých kolejí.
Tak moc jsem se na tuto knihu těšila a tak moc mě mrzí, že už ji mám přečtenou a musím zase jen čekat a čekat :-D Lazar byl další dávkou adrenalinu, strachu, rychlého spádu a všeho, co k těmto knihám patří. Určitě nejsem zklamaná, ale ani nijak nadšená. Děj má všechno, co by měl mít a co se od něj očekává, ale bohužel se 7. díl začíná přibližovat, ale jen malinko, klišé. Chybělo mi nějaké velké překvapení či odhalení. Tak snad se dočkám příjemné změny v příštím díle :-)
Takže pocit, že mám pokračovat v příbězích HH, byl správný a jsem za to ráda. Druhý díl mě chytl hned od začátku, a četla jsem s napětím až do vydařeného závěru. Žádné zbytečné prodlevy, natahování děje ani nudné příběhy :-)
Po 9. dílu jsem si musela dát pauzu a nasbírat odvahu na pokračování. Několikrát mi opravdu v průběhu čtení zatrnulo a autor se mě snažil oklamat, seč mu síly stačily. Jako výtku bych uvedla jedině to, že kniha byla poměrně nacpána drsnostmi. Nesbo, přestože nepíše žádné romány, si v mých očích dokázal vždy udržet jakousi pomyslnou hranici, tady ji ale překonal a já musím nutně srovnávat s díly Larse Keplera.