evask
komentáře u knih
Tracyho tygr
William Saroyan
Moc jsem to nepochopila. Kdyby tygr byl láska, tak by z toho zelinářství vyšel s nimi, ne? Bylo to ale zajímavé, zvláštní čtení. Určitě ne pro každého. Líbily se mně ilustrace.
Chlapec, který rozdával sny
Luca Di Fulvio
Tohle je světový bestseller? Nejoblíbenější hollywoodský násilník roku 1928, Bill alias Punisher, zákazníci očekávají tvrdé porno, vulgaritu, krev. Dnes, po devadesáti letech, žádná změna. Podrobně popsaný sex, vulgární výrazy, hrubost, přidá se romantický příběh (mimochodem dosti se vlekoucí, Ruth pořád utíká) a čtenáři jsou spokojený. Tři hvězdičky dávám, protože nejdřív mně to nedošlo.
Jiskra života
Erich Maria Remarque (p)
Syrové, bez emocí. A přitom tak působivé. Že se duch nedá zlomit? To jsou jen kecy. Jak má ten Remarque lidi přečtený.
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Dobrý. Ale skoro až k nevíře, že by si Grace opravdu nedokázala nějak poradit hned.
Dům v nebi
Amanda Lindhout
Všechny útrapy vydržela, protože měla pevné odhodlání je vydržet. Odkud tu vnitřní sílu čerpala. Obdivuhodné.
Sám proti osudu
Antonín Zhoř
Knížka se mně líbila, ale připadá mně, že autor styl vyprávění přizpůsobil společenským poměrům, které u nás v době jejího vzniku panovaly. Šlechta a duchovenstvo vykořisťují poddané, naprostý obdiv Velké francouzské revoluci apod. Knížka spíš určená mládeži, ale zase si nedovedu představit, kdo z dnešních náctiletých by se do ní s chutí začetl.
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Olga Tokarczuk
Od této spisovatelky jsem se snažila přečíst Denní dům, tuto knihu měl někdo půjčenou, nechala jsem si ji v knihovně rezervovat. No a teď už s určitostí vím, že knížky paní Tokarczuk nejsou určeny pro mne. Její styl psaní mně vůbec nesedí. Tak nějak jsem doskákala do konce a zaujalo mě snad posledních deset stránek.
Obuvníkova žena
Adriana Trigiani
Příjemná knížka, určená spíš ženám. Autorka s gustem popisuje přípravu jídla, na přebalu knihy se píše, že vydala i kuchařku italských jídel, ta by mě zajímala.
Nahý jsem přišel na svět
David Weiss
Umělci asi opravdu myslí nějak jinak. Kniha nastiňuje složitou povahu Auguste Rodina, jeho nelehký život, také jeho vztah k ženám. Mrzelo mě, že si Rózu vzal až na sklonku života, že nedal svému synovi své příjmení, i osud Camille. Jednal sobecky.
Údolí rozhodnutí
Marcia Davenport
Vyprávění občas zdlouhavé, občas na hranici červené knihovny, občas zase Čechům se podbízející. Posledních sto stran už jsem dost přeskakovala. Váhám mezi tři a čtyři hvězdičky.
Darebák David
Francesca Simon
S Davidem je legrace, děti to baví, ale nevím, co si mám o knížce myslet. Lže, podvádí, je líný, neučí se dobře, nechce chodit ven, jen by koukal do počítače, rodiče si s ním nevědí rady atd atd. A přitom je to hlavní hrdina. Ale rozhodně ne dětský vzor. Takže šestileté vnučce předčítám a po dočtení kapitoly si řekneme, jak ošklivě se David choval. Ten není dobrosrdečný jako rošťák Emil (Astrid Lindgrenová). Davida jsem koupila k Vánocům, dva díly. Další už nepřikoupím. Nehodnotím, protože nerozumím.
V Brooklynu roste strom
Betty Smith (p)
Prvních sto stran jsem čekala, kdy přijde nějaká zásadní zápletka. Ono nic. Život chudiny v Brooklinu na začátku minulého století je totiž sám o sobě jedna zápletka za druhou. A tak jsem k té knížce přilnula.
Moje německá matka
Niklas Frank
Kniha rozebírá povahu manželky válečného zločince Hanse Franka. Vypočítavá, bezcitná ženská. Míří vysoko a podřizuje tomu vše. Autor líčí i intimní podrobnosti, které si snad musel domyslet, do takových podrobností si snad jeho matka deník nevedla. Autor smýšlí o svých rodičích strašně, nemají žádnou kladnou vlastnost. Otec, když byl zatčen, přijal víru, ale autor zpochybňuje, že to myslel upřímně. A tak se zamýšlím nad osobou Niklase. Děti válečných zločinců snad ani nesmějí veřejně říct, měl jsem rád svého otce, matku. Ale že dokáže takhle o své matce psát, to taky o něčem vypovídá, ne?
V údolí lišek
Charlotte Link
Triller, který má napětí, ale občas se trošku táhne. Dost postav a jmen.
Dívka, která se dotkla nebe
Luca Di Fulvio
Dobrodružná literatura. Má to napětí. Žádnou hloubku nečekejte, ale čte se to dobře. Jen mně trochu vadily podrobné popisy sexuálních scén, to mně vždycky připadá, že se autor čtenářům podbízí. Ale to je jen poznámka na okraj, knížka mě bavila.
Zahradnictví
Petr Jarchovský
Zvláštně napsané, scénář. Ale moc mě bavilo ji číst. Film jsem neviděla, takže jsem si při čtení třetí části představovala, jak by asi Jindru hrál pan Jiří Kodet.
Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye
Michael Chabon
Já to asi vzdám. Začátek, jak utíkal z Prahy, to mě celkem bavilo. Teď jsem v jedné čtvrtině knihy a dál už se asi neposunu. Sebrala jsem ji manželovi a ten teď řiká, že ho nebavila taky.