evismaior komentáře u knih

60% - Ač mám detektivní příběhy tohoto norského autora dost v oblibě, s doktorem Proktorem i v pokračování prvního prdícího příběhu pořád bojuji (ale nevzdávám to:-)). Od záchodového humoru jsme se (povětšinou) přenesli k tématu cestování v čase, neboť podivínský vynálezce doktor Proktor se snaží za pomoci vany času, která ho může vlhkého a namydleného přenést na jakékoli místo do jakékoli minulé doby, změnit minulost a získat zpět ztracenou lásku Julietu Margarínovou - dívku, již její otec kdysi přiměl ke sňatku s bohatým pařížským mafiánem. Když Proktor v jedné době uvízne, kontaktuje Lízu a Bulíka a ti se vydávají nejdřív do Paříže a potom i do minulosti. A za nimi tajemná majitelka hodinářství Rašple, která toho zřejmě má s doktorem Proktorem i vanou času společného víc, než děti tuší. Potud je knížka dost čtivá a i celkem vtipná. Pak ale přišlo putování mezi rozličnými obdobími francouzských dějin - Tour de France v 60. letech, bitva u Waterloo, pracovna Gustava Eiffela, francouzská revoluce, středověk a Johanka z Arku... A to už bylo trochu zmatené, překombinované, místy dost nelogické (nedovysvětleno, co hlavní hrdinové svými změnami v minulosti mohli způsobit), no a taky jsem se nějak nedokázala naladit na autorův humor ve scénách s gilotinou nebo hořící hranicí. Viděli jsme se synem následně i film, který některé úseky z knížky vzhledem k délce vynechal (a nebylo to zas tak na škodu), a ten nám podobně jako v případě prvního dílu připadal stravitelnější.

2 13.12.2022

90% - Devět slavných fyzikálních paradoxů, při jejichž podrobném rozboru autor provede čtenáře těmi nejzákladnějšími vědeckými teoriemi. Začne zlehka zdánlivými paradoxy, které lze snadno matematicky vysvětlit, i když na první pohled to vypadá nesmyslně (když si ze tří dveří vyberete jedny a ten, kdo ví, co je za nimi, vám z dalších dvou ukáže, za kterými není poklad, je anebo není lepší z hlediska pravděpodobnosti výhry pokladu svou následnou volbu změnit?) anebo nedůvěryhodně (opravdu stačí vybrat pouhých 23 náhodných lidí, aby měl člověk nadpoloviční jistotu, že alespoň dva z nich budou mít narozeniny ve stejný den, i když ke 100% jistotě jich potřebuje 366?). Načež následuje slavný Zenonův paradox, aneb jak vysvětlit, že Achilles nikdy nemůže předhonit želvu, protože ji vždy dohání jen o polovinu vzdálenosti, která je dělí, a tu lze dělit do nekonečna, a my přitom instinktivně víme, že ji snadno dožene a předežene? Pak už ale následují ty vědecky zajímavější - Olbersův - jak souvisí velký třesk a zrychlující se rozpínání vesmíru s tím, že je v noci tma, když by přitom nebe mělo být teoreticky do posledního místečka pokryto hvězdami? Co nám známý Maxwellův démon povypráví o tajích entropie a druhé termodynamické věty? Následuje tyč ve stodole a my se s autorem ptáme - může Einstein letící rychlostí světla v zrcadle, které drží před sebou, spatřit svůj odraz? Načež přijde cestování časem - to uvěřitelné do budoucna, aneb zestárne "pomaleji" kapitán lodi, která se téměř rychlostí světla vzdaluje od Země, nebo jeho dvojče na Zemi, která se stejnou rychlostí vzdaluje (a pak opět přibližuje) ke kapitánovi? - i to víc "sci-fi" o cestách do minulosti a paradoxech, které by tam mohly způsobit naše činy - narodím se vůbec, abych mohla odcestovat do minulosti a tam zabít svého dědečka (nehledě na zvětšení hmoty minulého vesmíru, kdybych se tam náhle objevila "z ničeho")? Můžeme se utěšovat myšlenkou, že bychom tam byli pouze pozorovateli bez vlivu na cokoli, když již pozorováním interagují naše oči s fotony odraženými od pozorovaných věcí? A nejsou cesty do minulosti jen cestou do jiného paralelního vesmíru? A co Laplaceův démon, který zná polohu a energii každé subatomární částice ve vesmíru - nevede tahle úvaha náhodou k deterministickému vesmíru a budoucnosti, která je již nyní předurčena? Anebo nám chaos zachrání zdání naší svobodné vůle? A je Schrodingerova kočka opravdu současně živá i mrtvá? A co Fermiho paradox - proč jsme ještě nepotkali žádné mimozemšťany, když by jich ve vesmíru mělo být tolik? Pro mě jsou to všechno moc zajímavé otázky a autor o nich umí poutavě a i vcelku humorně a polopaticky psát. Ovšem klidně bych ocenila přidání dalších podrobností a trochu matematiky tam, kde autor jen něco předloží a čtenář mu to prostě musí věřit, i když je jasné, že najít tu míru popularizace vs. skutečně vědeckého vysvětlení je vždy těžké.

2 01.11.2022

45% - Když už máte jednou oblíbeného autora, který umí vystavět působivý detektivní příběh s uvěřitelně lidskými postavami, tak si blahopřejete, že máte taky děti a tudíž i ospravedlnění pro to, začíst se s nimi do knížky, kterou tento autor pro děti napsal. Ovšem tento počin mi až tak nesedl. Hlavní myšlenka, kdy se spojí dva outsideři, Líza a nově přistěhovaný maličký Bulík, proti známým šikanérům Trulsovi a Trymovi je sice vděčná, ovšem postavy zavánějí klišé (ti nesympatičtí jsou prostě hrubí a tlustí, vynálezce doktor Proktor je samozřejmě osamělý podivín), i Líza mi přišla nezajímavá a Bulík s tou svojí schopností přijímat šikanu s nadřazeným až bohorovným klidem mi byl až protivný. No a konečně zápletka postavená na prdícím humoru - já nevím, ony ty popisy veleprdů poprvé fakt rozesmějí, podruhé až popáté ještě pobaví, ale pak se alespoň pro mě, rychle vyčerpaly a sklouzly až do pocitu trapnosti. A podle syna bohužel posuzovat nemůžu, protože ten trpí u jakékoli četby, která není suchým popisem počítačů a techniky obecně, a čte knížky s příběhy jen kvůli škole. Ovšem autora mám příliš ráda na to, abych to s ním po prvním dílu série vzdala, takže jsem zvědavá na další Proktorovy vynálezy a další malý vhled do reálií norského hlavního města.
Edit 13.12.2022 - po zhlédnutí stejnojmenného filmu musím konstatovat, že tam situační komika (na které je příběh založený) funguje mnohem lépe než v knížce - docela jsme se se synem zasmáli a zhodnotili, že bychom tudíž doporučili spíše film.

2 24.10.2022

75% - Sharko sice před lety zachránil svoji těhotnou ženu ze spárů únosce, ale po několika letech o ni i o dceru stejně přišel při dopravní nehodě. A tak zdrcený žalem a prázdnotou (a podobně jako v Krvavém andělovi i zde autor prostřednictvím vyprávění v ich formě a velmi expresivním vhledem do Sharkových myšlenek dokáže přiblížit čtenáři jeho nitro tak, jak jsem se s tím v detektivním žánru už dlouho nesetkala) noří sám sebe do stále větších hlubin policejního vyšeřování, jako kdyby chytání vrahů bylo to jediné, co ho dokáže udržet při životě a jakž takž i při smyslech. I když případ ženy, kterou doslova zevnitř rozežrala malárie, a preciznost vraha, který obklopený rojem strašlivých, byť fascinujících hmyzáků pokračuje ve svých hrůzostrašných činech, stejně jako čtenářsky zajímavé, leči jinak děsivé podsvětí, které je s tím spojené, to vše buší neutuchající silou i do Sharkova zdánlivě nabytého klidu... Právě Sharkovo prožívání je to, co na této sérii hodnotím velice vysoko, protože on je jako člověk popsaný bravurně a baví mě i ty autorovy často až básnické metafory, které mě doslova vtahují do děje. Bohužel zápletku, byť na první pohled originální, čtivou a svou hrůzností málem beroucí dech mi i zde, podobně jako v Krvavém andělovi, zkazilo závěrečné rozuzlení, kdy pachatel mi prostě nepřipadal jako někdo, na koho by tohle všechno mohlo sedět - i kdyby tedy prožíval svůj motiv do té míry, že by kvůli němu chtěl rozpoutat takové peklo (což mi prostě nepřišlo pravděpodobné), tak si zkrátka myslím, že by jednoduše pobil pár lidí a nepouštěl by se do takovýchto složitých a přehnaných konstrukcí, které mi k němu neseděly ani v tom smyslu, že by byl schopný tohle všechno takto naplánovat a provést. Asi mi přišel zkrátka příliš obyčejný. A po jasnovidecké sousedce z minulého dílu, i tady autor zabrousil do poněkud mimosmyslové roviny - a tentokrát mě docela otravovalo, že bylo brzy jasné, jak to celé dopadne (ono ostatně v tomto dílu bylo už hodně přitažené za vlasy i to, jak Sharko zásadně chodí všude sám a to tedy často i ke škodě věci) - třebaže nakonec to autor docela zachránil a já jsem zvědavá, jak to se Sharkem bude dál.

2 29.08.2022

75% - Jako první kniha s komisařem Sharkem se mi dostala do ruky dějově povedená Atomka. V Krvavém andělovi mi téma krutých vražd s dlouhým předchozím mučením a všechno to BDSM přišlo až nechutné, i když oceňuji, že autor se v líčení detailů nebabrá s úmyslem lacině šokovat čtenáře (jak je dnes v módě) a uvádí jich jen v množtví nezbytném pro jeho vyprávění (což i tak bohatě stačí, abych si uměla představit, co asi policisté musí při takové práci zažívat. Pocity obětí je pak lepší si nepředstavovat vůbec). Neocenila jsem příliš ten mysteriózní prvek - netuším, jestli autor chtěl hrát na populární notu anebo je to prostě jen deux ex machina (Sharko zas nemůže být tak geniální, tak tam hodíme kus nadpřirozena). Problém jsem měla taky s brzkým odhadnutím osoby pachatele, pak se mi ale zdálo, že přece jen dotyčná osoba profilu neodpovídá, abych byla na závěr zklamaná, že je to vážně ona, neboť i přes to provařené "a teď se pochlubíme, jak jsme vás všechny převezli" mi prostě přišlo, že to nesedí, a to i motivem a pohnutkami, jako kdyby se to na tuto osobu autor na poslední chvíli pokoušel násilně naroubovat. A už vůbec mi tam neseděla ta související dějová linka s jinak nesouvisející Sharkovou manželkou, u níž mi motiv unikl úplně. Co mě ale už od začátku přibilo do křesla, byl ten literární styl - normálně ich formu nemusím, ale tady seděla neuvěřitelně a expresivní popis Sharkových myšlenkových pochodů asi někomu přijde přehnaný a květnatý, ale mně občas připadalo, jako kdybych byla v jeho hlavě a všechno vnímala skrz jeho mozkové závity. Nebyl tak pro mě jen tak nějakým stroze napsaným detektivem, který si bokem řeší svoje problémy, ale skutečným člověkem vnímajícím a prožívajícím své okolí, osoby v něm a situace, do nichž se dostává. Jsem zvědavá na další díly, jak dlouho to autorovi vydrželo, protože tento skvělý styl už si z Atomky nepamatuji.

2 27.08.2022

(SPOILER) 60% - Daphne Bridgertonová je dívka na vdávání a vévoda Simon Hastings muž hodný ulovení. Jí matka neustále shání nápadníky a on je neustále obležený podobným typem neodbytných matek. A tak se dohodnou, že sehrají šarádu vzájemného namlouvání, aby měl vévoda chvíli klid a Daphne třeba s jeho jménem v zádech přilákala zajímavější nápadníky. Jak to ale bývá, z přetvářky se stává něco víc a vévoda bude mít dost problém udržet své předsevzetí, že se nikdy neožení a především nikdy nebude mít děti...
Za sebe musím říct, že tohle bylo docela zklamání! Ano, patřím k těm, kteří tuto knihu objevili díky seriálu od Netflixu. A jelikož mám zkušenost takovou, že v dílech převedených na obrazovku jsou většinou knihy dost podstatně zestručněny, těšila jsem se, že se dozvím další podrobnosti a střípky ze života nejen ústředních postav Daphne a Simona, ale i ostatních sourozenců Bridgertonových, jakož i jejich sousedů Featheringtonových a třeba i tajemné bulvární pisatelky paní Whistledownové. Bohužel opak byl pravdou. A spoilerem zde tedy neoznačuji vyzrazení toho, co se v knize dočtete, jako spíš toho, co v ní vy, kteří také znáte seriál, rozhodně nehledejte. Tedy hlavní dějová linka kolem Daphne a Simona je až na pár změn podobná (i když i ta je mnohem stručnější). Ovšem další postavy kolem nich jsou vlastně jen takovým "křovím" - nejstarší bratr Anthony tedy sestru chrání, ale mladší Benedict a Colin ději jen přihlížejí, sestra Eloise se jen mihne a celá rodina Featheringtonova v podstatě jen existuje v podobě matky a dcer (žádná další slečna ani otec, kolem kterého seriál vystavěl slušnou zápletku, ale tady je zmíněný jako už několik let mrtvý). A už vůbec tam není žádná královna rozjíždějící pátrací akci po lady Whistledownové... Ačkoli mi tedy seriál se vším tím hyperkorektním mezinárodním obsazením (včetně toho zdůvodnění) přijde jako taková úsměvná fantasy, tak co se týče košatosti děje, kdy všichni starší sourozenci Bridgertonovi mají vlastní příběh a totéž platí o rodině Featheringtonově, tam tedy rozhodně vede.
Nemohu ale říct, že by mě knížka nebavila, je to prostě takové lehoučké celkem zábavné a lehce erotické čtení. Ale myslím, že i kdybych ji četla dřív než viděla seriál, moje hodnocení by to asi nezvýšilo. Vlastně je s podivem, kolik z ní dokázali tvůrci seriálu "vytřískat".

2 06.06.2022

(SPOILER) 80% - Od prvních dvou dílů série byl tohle značný posun k lepšímu, a to jak co se týče vykreslení postav, tak i co do barvitosti děje. Konečně jsem se dočkala toho, že nájemná vražedkyně, která se kdysi vzbudila v posteli svých zavražděných rodičů, poté prošla krutým výcvikem pod vedením mistra vrahů,dost lidí zabila, byla zrazena, přišla o milovaného přítele a následně strávila dost mučivý rok v pracovním táboře, se přestala chovat jako zastydlá puberťačka (což zřejmě autorka původně předpokládala, že její cílová skupina čtenářek bude vyžadovat) a začala působit víc jako skutečný člověk, který si s sebou v životě nese trauma z dětství, nelehké a předčasně ukončené dospívání, smrt milovaných lidí jak kdysi dávno, tak i v minulosti nedávné a navíc ještě vědomí, že by se neměla pokoušet utéct někam daleko a začít tam nový život, ale vrátit se jako právoplatná královna Terrasenu (což autorka odhalila na konci minulého dílu všem, kterým to ještě nedošlo). Ono vlastně v tomto dílu zase tak o moc nejde - Celaena se pod vedením nesmlouvavého vílího prince Jeřába cvičí proměňovat se ve vílu a ovládnout vlastní magii, aby mohla předstoupit před královnu víl Maeve a dozvědět se, jak zničit klíče Sudby, tím porazit adarlanského krále a zachránit svět (nebo aspoň jeho podstatný kus). Jenže právě během tohoto výcviku si dívka sáhne až na dno, otevře všechny daleko zasuté vnitřní bolístky a řádně se v nich pohrabe, aby mohla nakonec vstát jak Fénix z popela, což potřebujeme, protože nás čeká pár dalších dílů knihy. A za sebe musím říct, že toto bylo napsáno moc dobře a že mě autorka mile překvapila. Tím spíš jsem ale skřípala zuby, kdykoli příběh se Celaenou utnula a začala povídat, co se mezitím děje ve Zlomuvalu s princem Dorianem, kapitánem Chaolem a Celaeniným bratrancem Aedionem (byť to nakonec mělo docela dramatickou dohru). A do toho ještě přimíchala příběh čarodějnice Manon, která se spolu s družkami pokouší ovládnout let na wyvernech, a i když je vztah konkrétně s jejím létajícím ořem docela zajímavý, tak během knihy nikam do ostatního děje nezapadne. Je zřejmé, že ty dějové linky jsou nezbytné pro další posun v příběhu, jenže zkrátka nebyly vyváženým způsobem poutavé, když je srovnám se Celaeniným příběhem, já bych je snesla na pár stránkách někde v dalším dílu, až budou aktuální, neboť v tomto dílu mi přišlo, že prostě jen zdržovaly.

2 14.04.2022

65% - toto pokračování Akt Enzo mi připadalo o kousek lepší než první díl, a to zejména díky tématu francouzského vína, o němž si toho autor hodně nastudoval, a tak se čtenář dozví poměrně slušnou dávku informací o pěstování hroznů, výrobě vína (a smrtelném oxidu uhličitém vznikajícím při kvašení) a o problematice degustací a hodnocení vín. Jinak to ale pokračuje ve stejném módu - Enzo pořád zápolí s dcerami a dalšími ženami, jimiž je obklopen, do týmu se tentokrát "přidá" kromě jeho studentky Nicole, dcery Sophie a jejího opiercingovaného přítele Bertranda z fitka, z nějž se klube všeználek v různých oborech, ještě dcera první oběti (kritika vín) Michelle, která rovněž měla s otcem komplikovaný vztah. Oběť naložená roky ve víně poskytne důvod pro trochu nechutnou pitvu, na jaké jsme si zvykli z autorových čínských thrillerů. Pak Enzo jako vždy prokazuje geniální úsudek, který nakonec vede k rozlousknutí případu spojeném s očekávanou dávkou osobního nebezpečí a vcelku zklamáním, protože motiv vraha mi nepřišel jako zrovna uspokojivé vysvětlení. Tak jsem zvědavá na další díl.

2 07.04.2022

60% - Začínala jsem s čínskou sérií, a tak jsem se těšila na něco nového, ale po prvním dílu mě Akta Enzo zatím příliš nepřesvědčila. Neříkám, že by oblíbený koncept vodítek, která pátrače posílají od jedné bedny s deset let starými ostatky vlivného francouzského absolventa prestižní ENA Jacquese Gaillarda (která vychovává budoucí premiéry a prezidenty) ke druhé, nefungoval, spíš že to celé působilo kostrbatě - ano, v roce 1996, kdy se vražda odehrála, byl Internet v plenkách a dát tyto indície dohromady bylo tehdy těžké, ale už není možné pochopit, že to po nalezení první bedny dešifruje jen geniální Enzo se svojí partičkou lidí, co se k tomu náhodně nachomýtli, a policie se vůbec nechytne. Motiv vraždy vyplývající už z názvu knihy a odkazující na Dostojovského Zločin a trest (výjimeční lidé stojí nad ostatními a jim vražda projde) mě taky až tak moc nepřesvědčil a postava Charlotty mi přišla podobná Sophii z o 3 roky staršího DaVinciho kódu. Ale dalším dílům dám samozřejmě ještě šanci.

2 04.04.2022

80% - Asi začínám mít trochu problém s tím, že Elíasson dokáže stvořit jen jeden typ hlavního hrdiny, a to osamělého muže kdesi na konci islandského světa, který v podstatě jen doufá, že se nebude muset s nikým bavit. V Okně na jih to byl spisovatel s tvůrčím blokem žijící ve vesnické chatce, tady je to pro změnu malíř, který z omšelého karavanu vyráží do okolního lesa a pokouší se s pocitem neuspokojení malovat stromy. Autorovi se naštěstí daří přírodu zachytit lépe než malířovi a jeho popisy procházek ve čtenáři zanechají pocit, jako kdyby tam byl s malířem. Opět v příběhu najdeme střípky z předchozího života, pár úsměvných úvah (zauvažoval jsem, zda mrtví mohou spadnout z koně, ale k žádnému závěru jsem nedospěl) a zamyšlení (Teď mě ovšem kladení pastí na králíky už vskutku nezajímá. Mám dost všech těch pastí, které jsem nastražil sám sobě) a pocit, že samota může být nejen bezútěšná, ale i docela fajn.

2 08.03.2022

40% - Tahle (na autorku) útlá knížka odehrávající se po skončení třetího dílu "Dvorů" je přesně tím, proč předchozím třem dílům nemohu dát to nejvyšší hodnocení - právě zde je totiž výborně vidět, jaký balast autorka nabaluje na své jinak poutavé a slušně napsané příběhy tak, že z knížky, která by mohla mít odsýpajících a dech v hrdle zadržujících 400 stránek, udělá 700 stránkovou bichli napěchovanou opakujícími se, nechci napsat rovnou bláboly, ale je to skoro tak. Dvůr mrazu a hvězd mohla být klidně závěrečná kapitola předchozího dílu. A nebo taky nemusela vůbec vzniknout a ono by se taky nic nestalo, protože nemá doslova žádnou zápletku, k jejímuž rozuzlení by děj knížky směřoval. Čekala jsem prostě nějakou jednorázovou povídku ze světa Feyre a Rhysanda, ovšem dostalo se mi jen jakési náladovky točící se kolem oslav slunovratu. Takže jo, Feyre a Rhysand se pořád děsně milují (a pokud neumřeli, žijí v Prythianu až dodnes, což klidně může být dalších 500 let), Elain a Nesta (ta hlavně) se pořád nemohou vyrovnat s tím, že jsou najednou vílami, Cassian furt vzdychá po Nestě a Lucien po Elain, ovšem i v této věci je posun naprosto nula, Azriel a Mor mají pořád mezi sebou ten svůj podivný vztah, Tamlin je pořád troska a Amren je prostě Amren. Prokousávalo se mi tím opravdu těžko a to jsem si to vlastně vybrala v ten vhodný vánoční čas.

2 14.01.2022

70% - Tento díl detektivních příběhů odehrávajících se v Číně se mi dostal do ruky jako první, ale vůbec to nevadilo, protože autor píše čtivě a dokázal vždy na vhodném místě několika větami shrnout, co se odehrálo v prvním dílu. Americká patoložka Margaret a čínský detektiv Li jsou poté, co si po milostné avantýrce mysleli, že se už nikdy neuvidí, opět svedeni dohromady dalším nevysvětleným případem vražd stětím, kdy právě čtvrtá oběť dle Margaret vykazuje známky toho, že ji zavraždil někdo jiný, než ty první tři. Za dost slabé považuji to, že autor nevím jestli záměrně (protože to bylo až příliš okaté na to, aby to nezamýšlel) hodně brzy naznačil, kdo má čtvrtou oběť na svědomí. Ale tak aspoň jsem nemusela být zas tak napjatá a jen jsem čekala, jak se vše vysvětlí. A mezitím jsem si užívala všechna ta vyprávění o čínské historii dávné (zde konkrétně o terakotové armádě) a ne zas tak dávné (zrůdnosti prováděné těmi nejomezenějšími, kteří se dostali k moci v době kulturní revoluce, kdy není divu, že někdo pomýšlel na pomstu), jakož i o téměř současných (kniha je přece jen stará přes dvacet let) reáliích, kdy nejvíc mě asi zasáhly souvislosti, ke kterým v Číně vedla politika jedonoho dítěte, od potratů povolených až do 28 (!) týdne, přes holčičky posílané do adopce, až po kult čínských zpovykaných jedináčků, kteří určují a ještě dlouho budou určovat soudobé dění v Číně.

2 26.08.2021

80% - ač povídkový žánr normálně moc nemusím, u Neila Gaimana je tomu jinak a mnohé jeho povídky považuji za výborné, přestože například povídky psané formou poémy mi moc neříkají. Z této sbírky se mi líbila povídka uvedená hned v autorově úvodu - Svatební dar - o dopisu, který manželé dostanou neznámo od koho ve svatební den a který v každém okamžiku jejich manželství vypráví jeho průběh, ovšem tak nějak ošklivě, jak se to nestalo, jako by v sobě shromažďoval vše nepěkné, co se stát mohlo, ovšem až do jisté chvíle... Nebo humorná povídka Rytířství o staré paní, která si ve vetešnictví koupí Svatý grál, protože se jí hodí nad krb. Nebo povídka Můžeme to pro vás zařídit ve velkém o tom, co způsobí, když jeden spořádaný pán dostane množstevní slevu na nájemné vraždy, která je tím větší, čím víc vražd si objedná. Anebo znepokojivá povídka Myš o muži, který za každou cenu shání takovou tu pastičku na myši, která myši nezabíjí, zatímco jeho přítelkyně podstupuje interupci. Nebo neméně znepokojivá povídka Babycakes o tom, co se stalo, když naráz ze světa zmizela všechna zvířata a jediným slabším stvořením, kterému dospělí mohli dělat to, co do té doby dělali zvířatům, už byla jen miminka. A konečně Sníh, zrcadlo a jablka, taková převyprávěná Sněhurka z pohledu "zlé" královny.

2 17.07.2021

55% - Tak do tří čtvrtin knihy jsem ji hodnotila docela dobře, hlavní hrdinka Polly mě hodně bavila, jakože klasika, single třicítka, přitom docela k světu, s legračním zaměstnáním, ve kterém není nic neobvyklého jet přes půlku Anglie na nějaký zámek, kde člověk udělá rozhovor se zámeckým pánem o tom, jak se má jeho labrador. Hodně trefných postřehů z každodenního života, takové vtipné drobnosti, které v určitých konkrétních situacích bezděky proletí hlavou asi každé ženě. A citlivě podaná zápletka s nemocnou matkou, žádné melodrama, ale přesto z toho byl cítit ten bezmocný děs její dcery. Chození s aristokratem Jasperem takové normální, nenásilné. Jenže pak se cosi stalo, z Jaspera byl zlovolný nevěrník (jeho verze jsme se ale nedočkali) a hrdinka najednou skončila po pár vysvětlujících větách ve stylu "a jo jasně, veliké prozření" s někým, o kom ještě dvě stránky předtím vůbec neuvažovala jako o potenciálním partnerovi. Jako její volba by dávala smysl, ale nevím, tak nějak bych čekala, že se k takové proměně názoru bude muset alespoň nějaký čas schylovat. Skoro jsem měla dojem, že autorce došel dech a nebylo jí úplně jasné, jak se popasovat se závěrem.

2 25.06.2021

50% - Asi nejslabší díl s Harrym Holem, na který jsem dosud narazila. Samotná zápletka s vrahem, který vysává z obětí krev hrůzným kovovým chrupem, sice mohla působit šokujícím dojmem, jenže šokujících vražd je v literatuře i filmu tolik, že to zas tak moc moji pozornost neupoutalo. A když se pak ukázalo, že všechno bude trochu jinak, přišlo mi to ve finále zase až moc překombinované a nepravděpodobné. A ani další střípky ze života Holea knize příliš nepřidaly. Obeznalý čtenář už ví, jak to s touto postavou je, a přestože u něj došlo zejména na poli vztahů k určitému vývoji, nebyl to zas žádný extra přelom. Nakonec asi nejzajímavější byly vedlejší postavy, jako třeba ta novinářka nebo někteří členové detektivního sboru.

2 25.06.2021

70% - Asi by mě nenapadlo po této knížce sáhnout, ale vybral ji pro mě knihovník u výdejního okénka v knihovně. A třebaže jsem podle obsahu očekávala pomalu plynoucí příběh o staré paní připravující s láskou vánoční svátky pro svoji širokou rodinu, brzy jsem pochopila, že pod harmonickým vnějškem se těch rodinných tajemství skrývá víc, než by člověk čekal na první pohled, když vidí, jak nadšeně se všichni do modrého domu sjíždějí. Dávné i čerstvé křivdy, nevěra, závist, smutek nad ztrátou blízkých, ale i radost z nových ratolestí a naděje do budoucna. Aneb nejstarší rozumná Zlatka, zapšklá Lenka, rozlítaná Renátka, vytoužený nejmladší syn Martin a mladičká neteř Janička, kterou stará paní se svým manželem vychovávali po smrti jejích rodičů. A jejich partneři, děti, vnoučata. Koncept celkem známý z filmového žánru (rodina se sejde na svátky u jednoho stolu a na povrch vyplývají vztahy mezi nimi), takže zas tak moc překvapivého a originálního tam toho nebylo, ale tato česko-slovenská variace na dané téma se přesto četla docela příjemně.

2 23.04.2021

(SPOILER) 50% - Za začátku mi kniha připadala hodně napínavá, a když se Finnovi uprostřed noci na dálničním odpočívadle Layla ztratila, s napětím jsem čekala, co bude dál. Ovšem ve chvíli, kdy se začalo rozkrývat, že hlavní hrdina není zas takový klaďas a že rozumně uvažující člověk by si od něj držel hodně velký odstup, už to zas tak velká záhada nebyla. Spoiler - popravdě jsem dost dlouho očekávala, že se ukáže, že Layla a Ellen jsou ve skutečnosti jedna osoba, takže zjištění, že dvě sestry opravdu existovaly a jedna se pak za druhou jen nějak nesmyslně začala vydávat (aniž by ji - opět celkem neuvěřitelně - hlavní hrdina poznal) kompletně si pozměnila charakter (co prosím?) a vrátila se tam, kam by se nikdo normální nevracel, mě celkem zklamalo. Když mě napadají zajímavá rozuzlení a autor si vybere nějaké docela hloupé, tak to zkrátka není ono.

2 18.03.2021

50% - Na tuto knížku mě navnadilo srovnání s Bridget Jones, ale přišla mi mnohem slabší a rozhodně ne jako něco, od čeho bych se nemohla smíchy odtrhnout. Ono už ta úvodní zápletka, kdy Alex po mnoha společných letech zjistí, že ji manžel podvádí s jiným, protože je gay - já nevím, kniha se těm jejím nechápavým myšlenkovým pochodům dost věnuje a vysvětluje, jak se asi stalo, že mohla být tak slepá, ale pro všechno na světe, přece jen dělala tak trochu do psychologie (byť jen toho, jak okolní prostor působí na lidi), tak mi nedává smysl, že by ji to nikdy ani nenapadlo. Pak následovala ta poněkud trapná část, kdy se snažila nahnat randící schůzky s nějakým potrhlým seznamem podivných individuí, jen aby splnila jakousi kvótu stanovenou kamarádkou s přispěním bývalého manžela, který se z objektu nenávisti podezřele rychle změnil v nejlepšího kámoše. A o slibném chlapíkovi, který se jí zázračně rychle připletl pod nohy, si pak zas neúměrně dlouho myslela, že homosexuál naopak je. Ale tu jeho restauraci na lodi bych navštívit chtěla, to zas jo :-)

2 30.01.2021

70% - Dvě dějové linky - mladá žena Inara, která zdědí dům na ostrově poblíž Seattlu, rozhodne se ho přetvořit na rodinný hotel, a když pod schody nalezne kousek nádherně vyšívané hedvábné látky pouští se do pátrání nejen po příběhu jeho autorky, ale, jak se brzy ukáže, i po temné minulosti své vlastní rodiny. A druhý příběh odehrávajíci se v minulosti plné nenávisti vůči přistěhovalcům z Asie, jež přivede dívku Mei Lien po útěku z lodi smrti na stejný ostrov do společnosti zřejmě jediného muže široko daleko, který dokáže být k lidem odlišné rasy tolerantní. Tuto část americké historie jsem neznala, a tak mě tato část děje zajímala mnohem víc než ta současná, jež se mi zdála tak trochu uměle nastavená - protože jak často se asi ve skutečném životě stane, že se zakoukáte hned do toho prvního chlapa, na kterého při pátrání narazíte, a ještě zjistíte, že má s tím vším společného stejně tolik jako vy sama.

2 30.01.2021

60% - po Hře s láskou, kterou jsem pro její infantilnost měla problém dočíst, jsem dalšímu "bestselleru" této autorky moc šancí nedávala, takže jsem byla příjemně překvapená. Hlavní hrdinové sice byli poněkud stereotypní (Trevor - hezoun, co klátí jen modelky a jeho nájemnice Zoe - obyčejná, trochu obtloustlá puťka), ale na rozdíl od Jasona a Haley (kteří se zde taktéž objeví) si na nic nehráli a do pozice kamarádů s výhodami skočili rovnýma nohama a pak už se čekalo jen na nevyhnutelnou lásku jako trám, a to kupodivu bez zbytečných dramat. Jen už mě tentokrát dost otravovaly ty věčné popisy nenažranosti mužských postav z rodiny Bradfordů, kterých jsme si dost užili už v předchozí knize. Jako já se při popisu hodování ráda mlsně olizuju, jenže z tohohle neustálého ládování se tunami jídla mi bylo spíš nevolno...

2 15.09.2020