evismaior komentáře u knih

70% - Na rozdíl od některých předešlých částí ságy o zaklínači Geraltovi tato působí víc propojeně jako jeden fantasy román, tedy žádné jen volně navazující povídky. Opět se setkáváme s Geraltem, jeho milovanou čarodějkou Yennefer, bývalou princeznou Ciri a občas i s neodolatelným trubadúrem Marigoldem. Musím říct, že mi zde dost chybělo to, co jsem milovala na prvních dílech - ty humorné vsuvky a hlášky, kdy postavy z éry podobající se středověku působily tak moc současně, a zejména pak ty četné odkazy na známé pohádky, pověsti a legendy. Toto už je nefalšovaná středověká politicko-válečná fantasy, která začíná ještě tak docela zajímavě velkým banketem čarodějů, ovšem pak se začnou všichni tak nějak vzájemně zrazovat, věznit a vraždit, vypukne válka a přiznám se, že mě ani moc nebavilo udržovat pozornost, kdo je kdo, kdo je s kým, kdo koho zradil a kdo je proti komu. Na konci to dost podstatně zachránila pasáž, v níž je Ciri odkázaná sama na sebe a putuje spalujícím horkem přes Plotnu, to bylo vážně skvělé, kéž by byla taková celá kniha, protože tam mi ty zdlouhavé a vysoce podrobné popisy každého pohybu bojujícího člověka přijdou na místě (a ještě k tomu ta vnitřní psychologie boje se sebou samým v situaci, která vypadá úplně bezvýchodně!) - ale číst si po padesáté na padesáti stranách, kdo jak vzal do ruky meč, jak se s ním ohnal a kam dotyčného protivníka trefil, to zas pro mě tak zábavné není.

3 14.12.2021

45% - Ač jsem vděčný konzument červené knihovny, tohle tedy na mě bylo nesmírně rozvleklé a utahané. Hlavní hrdinka Grace je puťka tyranizovaná svojí matkou, ale zde je podána jako Popelka, které se ujme vysněný princ Ellis s karamelovýma očima (ten opakovaný popis těch očí je už pak vážně k smíchu) a vyrýsovanými břišáky. Sympatický, úspěšný Američan, nekomplikovaný chlápek, který by o takovou šedou myš ve skutečnosti sotva zavadil druhým pohledem. Sněme dál, je to krásné, když se zjevně slušné a hodné osobě dostane šťastné lásky a vysněného konce, ale obávám se, že v reálu by žena jako Grace skončila spíš jako doživotní opatrovnice "bezmocné" matky nebo manipulovaná manželka někoho, jako byl ten Phil. Zde je ale vše zalito italským sluncem a zdánlivě vyváženo smutným příběhem Connie a její ztracené dcery Lary, po nichž Grace a Ellis pátrají, což je očekávaně melodramatické už od prvního otevření skladu se začným majetkem, který po Connie zbyl. Dočetla jsem to, ale žádná sláva to tedy nebyla.

3 18.05.2021

75% - Napsat thriller, který se z velké části odehrává v Severní Koreji a je psán z pohledu Severokorejců, to už chce od západního autora notnou dávku odvahy a sebedůvěry. John má nastudováno, to je dobře patrné, je zjevné, že toto černé místo na nočních mapách navštívil, byť jediným možným, stranou a vůdcem schváleným stylem, pod přísným dohledem tamních bezpečnostních složek. Sám také uvádí prameny, z nichž čerpal své informace o tomto vězení velikosti celého státu, a odkazuje na uprchlé Severokorejce, s nimiž měl možnost mluvit o tom, co se v jejich bývalé vlasti děje. Reálie tedy působí hodně důvěryhodně, a pokud autor napíše, že je běžné, aby se režim částečně živil prodejem pervitinu vyváženého ze země v diplomatických kufřících, tak tomu věřím. Část odehrávající se v USA kolem poloviční Jihokorejky Jenny, jejíž sestru kdysi do Severní Koreje unesli a která má jako novopečená agentka CIA možnost se zúčastnit aktivit Američanů ve vztahu k této pochybné zemi vlastnící jaderné zbraně, je napsaná věrohodně. Když ale došlo na části, které se týkají staré paní Mun snažící se vést malou živnost na jistém severokorejském nádraží a zejména pak vysokého straníka a diplomata Čo, už jsem tam přece jen dost cítila, že i přes všechny kvality, je za tím textem pořád jen kdosi ze Západu, který se snaží svým psaním vcítit do Severokorejců. A obávám se, že být Severokorejcem ať už chudým a toužícím jen nalézt způsob obživy, nebo vlivným, avšak stále se třesoucím před tím, kdy se někdo začne šťourat v jeho minulosti a předcích, to je zkrátka zkušenost, která je zřejmě nepřenositelná už proto, jak moc se osobnost těchto lidí utvářená životem stráveným v jedné z nejhorších světových diktatur liší od té průměrné naší. Poslední část knihy byla sice lákavě akční, ale zároveň tak neuvěřitelná, že to prostě bylo až moc. Ale rozhodně se jedná o zajímavé počtení.

3 17.05.2021

80% - tohle bylo docela příjemné překvapení. Hlavní hrdinka Agnieszka je tak trochu urousaný poděs a za sebe jsem po jejím úvodu byla ráda, když si čaroděj na dalších deset let vybral právě ji, a když se navíc zjistilo, že ani ona není zas tak úplně obyčejná a že ty pohromy, které se kolem ní celý život děly, měly svůj důvod. Líbilo se mi, jak to bylo reáliemi a jmény jakoby zasazené do Polska, i když se samozřejmě jednalo o fantazijní svět. Za mě byla dost rozvleklá ta část, kdy se hrdinka vydala do města, aby přesvědčila mocipány k vyslání vojska proti Hvozdu. Samotný Hvozd rozlézající se a pohlcující jednu vesnici za druhou byl ale docela děsivý a dobře napsaný. A vysvětlení celkem neotřelé.

3 18.03.2021

70% - Klasika Neila Gaimana, tak jsem se dost těšila. A četlo se to dobře, ovšem nutno říct, že pár týdnů po přečtení si knihu zas tak úplně přesně nevybavuji, což se mi u dobrých knih nestává. Samozřejmě veliké plus za stvoření Podlondýna nacházajícího se ve starých kanálech, tunelech metra a vůbec dalších podivných místech, která se pod chodníky Londýna nacházejí. A další dobrý nápad s tím propadnutím se škvírou, kdy se člověk či jiná bytost stane součástí tohoto urban fantasy místa a pro obyčejné lidi tam nahoře se stane takřka nepostřehnutelným. Ujetí vrahouni pan Croup a pan Vandemar. Tajemná dívka Dvířka s prazvláštní schopností. A markýz de Carabas, který dokáže zařídit prakticky cokoli. Ovšem samotný děj byl takový nemastný neslaný, zřejmě i vinou hlavní postavy Richarda, který propadl škvírou a prochází rádoby bouřlivým přerodem z nudného obyvatele Londýna v ... v podstatě téměř stejně tak nudného obyvatele Podlondýna.

3 06.10.2020

65% - To, co začalo jako příběh, který mě uchvátil svojí nápaditostí, sklouzlo postupně do průměru. Nějak se to vyvinulo v očekávané rozuzlení, kde hlavní hrdina Jacob ve stylu Harryho "zachráním náš svět" Pottera v sobě musí objevit a posílit své jedinečné schopnosti spočívající v tom, že vidí to, co ostatní nevidí, osedlat si hrůzostrašného netvora a ve (skvěle, to všechna čest) popsané chudinské londýnské čtvrti Ďáblově akru z viktoriánské éry svést konečnou bitvu se stvůrami a netvory a zachránit tak svět podivných lidí. V čemž se mu s vcelku chabými ohníčky v rukách snaží sekundovat milovaná Emma, zatímco ostatní děti a ymbryny jsou zavřené ve věži stvůr. A ono ani po jejich osvobození se žádná velká akce nekoná, protože děj nutně naráží na to, že osobnosti těchto podivných vznikly na základě dobových fotografií sesbíraných autorem, takže Claire s ústy vzadu, Hugh, kterému v minulém dílu zhynuly včely, nebo Enoch se svými oživlými figurkami toho zas tak moc nezmůžou, to ještě tak létající Oliva, kterou lze alespoň využít jako pátrací balón. Využití fotografií, které mě v prvním dílu tak okouzlilo, bohužel definitivně narazilo na svoje limity - zatímco v prvním dílu se díky nim mohly prezentovat hlavní postavy, nyní je jejich použití v ději vysloveně umělé - jen fotka a pak sdělení, že to či ono hlavní hrdinové cestou viděli, povětšinou bez jakékoli důležitější spojitosti s dějem. Původní nápad byl vážně jedinečný, něco, co tu ještě nebylo. Ale podle mého soudu už to autor s těmi pokračováními zas tak moc nezvládl.

3 28.01.2020

55% - Po dvou přečtených knihách jsem chtěla dát tomuto spisovateli další šanci, ale Volba opravdu nebyla dobrou volbou. Autor zjevně pojal krátkou a jednoduchou myšlenku - jak se zachovat, pokud manžel, kterému jste kdysi bez hlubšího uvažování slíbili, že ho v případě nutnosti necháte odpojit od přístrojů a zemřít, se náhle skutečně dostane do dlouhodobého kómatu. A tuto myšlenku se rozhodl zpracovat do celého románu. A jak už sama myšlenka napovídá, ke zpracování toho není mnoho, protože odpověď zní vždy jen ano nebo ne, ať už se na to nabalí jakákoli omáčka. Takže nutně muselo dojít na vyprávění, jak se ti dva kdysi dali dohromady, přičemž příběh to byl tak obyčejný, že na něj nejspíš do pár dnů zapomenu (byť se autor všemožně snažil tvořit dramatické linky tam, kde žádné nebyly - šmarjá, ona si myslela, že její fenku obskočil jeho pes a ten byl přitom vykastrovaný, no tak to je tedy třeba rozvést nejméně na 50 stranách a ještě deptat hrdinku pocitem, že by měla napříště chodit kanálama), a závěr knihy pak celkem suše podal, proč se hrdina rozhodl tak, jak se rozhodl (a ano, díkybohu se alespoň rozhodl tak, jak by se za daných okolností asi rozhodla většina lidí, za to alespoň hodnotím knihu lehkým nadprůměrem, protože po předchozích zkušenostech s tímto autorem bych čekala spíš rozhodnutí opačné, hlavně aby to bylo co nejvíc srdcebolné) a pak velmi ve zkratce, jak to nakonec (pak už předvídatelně) dopadlo. Námět by to byl spíš na dobrou povídku, která by dokázala na malém prostoru zhutnit všechna dilemata hlavního hrdiny, než na román, kde se to rozplizlo do neurčita.

3 06.01.2020

55% - Tenhle příspěvek Nicholase Sparkse do žánru červené knihovny mě příliš neoslovil. Ono je těžké najít si cestu k postavám, které se kdysi (a je tomu tak dosud) hrozně milovaly, pak svou lásku pod tlakem okolí hodily za hlavu, z Dawsona se stal samotář z ropné plošiny, který se snaží odčinit nehodu, při níž připravil o život otce od rodiny, a z Amandy se stala nespokojená manželka a matka trpící ztrátou jednoho z dětí a manželovým alkoholismem, která beztak s tou svou vysokou školou ničeho nedosáhla, takže asi bylo celkem zbytečné nechat se za mlada vydírat rodiči, aby se rozešla s Dawsonem z rodiny kriminálníků. Čtenář tak nějak nevyhnutelně celou dobu cítí, že i přes aranžmá jejich zesnulého společného přítele tihle dva nemají naději na společnou budoucnost, ale že to zas skončí až takhle melodramaticky, tomu jsem odmítala věřit i já, byť to na posledních desítkách stránek z knihy doslova křičelo. Že by až takhle? Ale ano. Až takhle.

3 30.12.2019

60% - Vím, že jsem to jako dítě četla, ale hlubší vzpomínky ve mně knížka nezanechala. Nicméně je to klasika, takže jsem ji nyní doporučila svému školou povinnému dítku. A musím konstatovat, že pro něj byla kniha velmi nezáživná, zřejmě už je na ni zkrátka starý a navíc sám zná jak město, tak i samotu u lesa poblíž statku v rámci prázdnin, takže příběh mu neměl moc co nabídnout. A popravdě ono se tam taky toho moc neděje. Předškolák Honzík dorazí vlakem (sám, to je na tom asi nejzajímavější) k prarodičům, okoukne prase a kozu, pouští s dětmi draka, Ferda mu sebere kuličku, pak honí kocoura po lese a na konci tohoto prodlouženého víkendu (počítali jsme to a příběh trvá skutečně od čtvrtka do neděle) přijede maminka a odveze si ho. Nejvíc se nám asi líbily krásné a typické ilustrace od Heleny Zmatlíkové.

3 30.12.2019

50% - S nadšením jsem si tuhle bichli táhla z knihovny na prázdninové čtení, s o dost menším nadšením už jsem pak doma mnohé povídky četla. Odhlédnu od toho děsivého formátu, který je jednoznačně volený na efekt a na pohled vypadá opravdu dobře, ale s ohledem na skutečnost, že nejde o Bibli nebo knihu o umění plnou reprodukcí obrazů na křídovém papíře, je zcela nepřiměřený (a nebýt těch pěticentimetrových ozdobných okrajů, byla by kniha tak o kilogram lehčí). Výběr povídek je vskutku obsáhlý, dosahuje od současníků Doylea až po současné autory a od parodií až po vážně míněné příběhy, které ctí kánon co do formy i obsahu. Ale právě to je asi největší problém. Jako vášnivý čtenář fanfiction (byť jiného fandomu) mám tohoto typu literatury, který vychází ze světa nastaveného jiným autorem, načteno opravdu hodně a troufám si tvrdit, že celá řada neznámých anonymních autorů z fanfiction.net je schopná stvořit příběhy daleko poutavější. Parodie s nebo bez různých variací na Holmesovo a Watsonovo jméno jsou v této knize věsměs příšerné (Watson vyskakuje do stropu nelíčeným údivem při každé Holmesově přehnaně geniální dedukci) a detektivní zápletky mnohých dalších povídek mě příliš nezaujaly. Nejvíc mi utkvěly v paměti povídky Davise Grubba, Neila Gaimana a Stephena Kinga. Chápu, že pro milovníky Sherlocka Holmese je tohle kniha, která ozdobí jejich knihovnu, leč já si příště přece jen asi raději znovu pustím Sherlocka s Benedictem Cumberbatchem a Martinem Freemanem:)

3 03.09.2019

90% - Klasická zaklínačská záležitost, kde tentokrát čtenáři oblíbený charismatický Geralt přijde o své meče a s Marigoldem zažívá lecjaké trampoty při pokusech o jejich znovuzískání. Yennefer se objevuje jen epizodně, za to je tady krásná (jak už to s klišé fantasy postavami bývá) čarodějka Lytta řečená Korál a její půvabná učednice Mozaik. A skupina čarodějů, jejichž pokusy s mutanty se vymkly kontrole a potřebují Geraltovu pomoc. Možná i proti jednomu z nich. A jeden nicotný král, který zas potřebuje osobního strážce na ochranu před svými syny, kterým se nelíbí jeho úmysl znovu se oženit a zplodit konkurenčního dědice. Čte se to jako oddychovka velmi příjemně, knížka je jako vždy plná vtipných a nečekaně aktuálních průpovídek. A bouřková mračna se stahují.

3 29.07.2019

65% - Ta moudra sama o sobě jsou určitě v mnohém inspirativní - nehřešte slovem, neberte si nic osobně, nevytvářejte si žádné domněnky a k tomu ještě dělejte vše, jak nejlépe dovedete (protože tím se každopádně nedá nic zkazit), i když by z toho stačil zřejmě udělat jeden delší článek a vysloveně bych z toho neždímala materiál na celou knihu. Hodně dobré je ono - neberte si nic osobně, protože všechno, co vám kdo říká a jak se k vám chová, vypovídá věci často spíš o něm a ne o vás - protože vás vlastně vůbec nezná. Jo, tohle je asi hodně velká pravda a když jsem teď svědkem, že se někdo do někoho naváží, docela je zajímavé se na to dívat z tohoto úhlu pohledu. Jenže autor už to přehání, když tvrdí, že tím dojdeme štěstí - jako, když to hodně přeženu, asi bych nechtěla sedět v plynové komoře a snažit se umřít se šťastným úsměvem na rtech, protože přece ti náckové o mně nic neví a všechna ta zvěrstva dělají proto, že sami mají nějaký problém. Taky mi přišlo přehnané, že vlastně nemám nikomu věřit, co mi říká, ani to dobré, ani to špatné, protože ten člověk se zabývá sebou a nikoli mnou. Takže fajn, ono je pak lepší spolu vůbec nemluvit, nesnažit se druhého pochválit a ani ho nekritizovat, i když to, co udělal bylo zjevně objektivně špatné. Jako kdybychom se podle názoru autora každý měli uzavřít ve světě vlastní hlavy a řešit jen sami sebe - a to mi přišlo smutné... No, nakonec je to i přes všechnu slávu jen další rádoby návod na život jako hromada dalších - a člověk by si z toho měl vybrat to, co jemu samotnému pomůže - a o to jsem se snad úspěšně pokusila.

3 29.04.2019

40% - pátrám po dobrých knížkách pro dítko, tak jsem se zkusila odpíchnout od titulů, které zvítězily v literární soutěži Albatrosu, ale u téhle knížky jsem spíš na rozpacích. Jasně, možná jsem ovlivněná tím, že když se v létě po ránu cestou do práce vyhýbám psím exkrementům a zapáchajícím čůrkům moči, nejsem z faktu, že je v Česku milion psů zdaleka tak odvázaná jako hlavní hrdina;-) To ale asi nebude rozhodující. Spíš to bude jednak tím, že na mě hlavní hrdina s tím štítěním se klíštat, psích výkalů a srsti páchnoucí leklou rybou nepůsobil moc důvěryhodně jako někdo, kdo fakt chce psa a něco o tom ví. Tohle prostě s normálním psem člověk zažije a myslím, že jsem byla zhruba v jeho věku, když jsem poprvé drhla auto od zvratků našeho nového pejska, kterého jsem si prosadila:-) (hele, vlastně bych měla být cílová skupina té knihy!). Druhá věc byla ta, že se dle názvu dal očekávat nějaký vtipný a záludný boj s rodiči o pořízení psa, jenže se brzy rozplizl do toho, že rodiče vlastně s jeho pořízením už počítali. A příběh tak skončil dřív než začal - přitom je určen dětem od devíti let, na to je ale podle mě dost jednoduchý a kraťoučký. Taky jsem moc nechápala, co autorka sleduje vypichováním některých slov psaných velkým písmem - no, asi to mělo vypadat jakože hustě, stejně jako ten podivně vyznívající hovorový styl. Tak jdeme pátrat dál...

3 05.02.2019

75% - Tahle knížka mi přišla docela roztomilá a splnila moje požadavky na nenáročné oddychové čtení romantické literatury. Hlavní hrdinka Posy je docela normální, navíc s pěkným vztahem ke knihám, parta zoufalců, kteří jsou jejími zaměstnanci v knihkupectví, mi přišla dobře zvolená a docela ušel i hlavní hrdina Sebastián, který dlouho hrál tu svoji roli nenapravitelného hulváta - až mě pak ten jeho přerod v zamilovaného "musíme se rychle vzít" chlapíka dost překvapil. Skoro nejlepší na tom ale byly ty pasáže historického lechtivého románu, který začala hlavní hrdinka se správnou špetkou sarkastické nadsázky sepisovat - to bych si klidně dala v plném provedení:-)
České nakladatelství, které knihu vydalo, by se ale vážně mělo stydět, protože fakt nejmíň 80% chyb a překlepů, které tam byly (a mnohdy i několik na jedné stránce), by měl označit i samotný textový editor, stačilo by to projít, když už se to teda zjevně nikomu nechtělo číst... Ale to nehodnotím, za to autorka nemůže. A ani překlad sám o sobě není špatný, co se stylu týče, i když ty chyby musela snad ve svém textu vidět i překladatelka...

3 26.12.2018

55% - Jak mám bezuzdně ráda Dickovy povídky, tak s romány mám, zdá se, trochu problém. A přitom jedna z povídek je do tohoto románu zapracovaná - Převratný počin, na kterou jsem narazila ve sbírce Minority report II, a která mi přišla popsaným uspořádáním světa, jemuž de facto skrz televizní obrazovku vládne už několikáté "převtělení" (rozuměj nová herečka) překrásné a charismatické první dámy Nicole Thibaudeauxové a kde se lidi organizují v jakýchsi společenstvích vlastníků domů, taková správně ujetá. Jenže tady to bylo jen jednou linkou příběhu, do toho tam byly zamotané další postavy, pořád někdo dumal nad emigrací na Mars, aby systému unikl, ale nikdo se tam reálně nevydal, k tomu kohosi napadlo přivést z minulosti jistého Hitlerova pohlavára (a nějak mi uniklo, proč vlastně a kam to vedlo) a někoho jiného zas napadlo zakázat psychoanalytiky, pak tam byl jeden člověk, co neustále cestoval časem a znal dopředu i zpětně různé eventuality, ale ani tohoto potenciálu nějak nikdo nevyužil, včetně autora. No a taky tlamouni. Zkrátka velký dojem to ve mně nezanechalo.

3 19.12.2018

80% - Přiznám se, že zpočátku jsem měla dost problém se do knihy včíst, styl mi připadal takový trochu školácký, hlavně asi ta snaha všechny informace nacpat do dialogů, aby to jakože bylo čtivé, i když bylo celkem zřejmé, že mnohé tehdy známé informace by si hovořící takhle nesdělovali, protože by prostě neměli proč. Klidně bych uvítala víc normálního popisu a vyprávění mimo dialogy, ostatně i běžné rozhovory a situace každodenního života na mě občas nepůsobily příliš přirozeně. Na druhou stranu ten příběh je tak silný, že člověka vtáhne, a i když bohužel předem ví, jako to všechno dopadne, setrvá u knížky až do hořkého konce zúčastněných statečných mužů (i žen). A nemůže se než ptát, jak by to všechno probíhalo v dnešní době, s touto historickou zkušeností - riskovali bychom další zatýkání, mučení, koncentráky a další Lidice "jen" pro vidinu toho, že na naše spojence zapůsobíme jako národ, který se v rozhodující chvíli chce a umí bránit? Obdiv autorovi, že je schopen nastudovat historickou látku tak detailně, že o ní dokáže napsat román, který ji přiblíží i čtenářům, kterým by jinak mnohé podrobnosti z těch dnů zůstaly skryté.

3 04.07.2018

75% - "Má smysl být člověkem, když na to musíš umřít?" Lidi jsou opravdu schopní se pro vlastní pohodlí, a aby nemuseli moc o ničem přemýšlet, přivést do záhuby, to je tady ukázáno více než dobře. K postavám v první a třetí části jsem si nicméně vztah nevypěstovala, nejvíc mě zaujala paradoxně prostřední část, která nám ukazuje ne lidstvo, ale naopak ty, kdo stojí v paralelním vesmíru na druhé straně pumpy - obdivuju celou tu konstrukci s triem bytostí s rozdělenými rolemi (racionálové, emocionálové, parentálové), kteří stvoří další podobné trio a pak se sami přemění. Asi nejvíc mě mrzelo, že když došlo k odhalení jejich podstaty i vlastních motivů pro provoz pumpy, autor tuto dějovou linku opustil a už jsem se nedozvěděla z jejich dalších osudů vůbec nic. Ale i tak kniha zejména svým námětem stojí za přečtení, hlavně pro fanoušky žánru.

3 04.07.2018

80% - Bob a Bobek jsou klasika, jeden z mých nejoblíbenějších večerníčků. Převést ho do formy komiksu není zlý nápad, ale na rovinu - kdybych si pod tím neuměla představit ten animák, bylo by to často o ničem - někde by si člověk opravdu musel domýšlet, co se mezi obrázky dělo. Naštěstí večerníček se synem známe, takže o zábavu bylo postaráno i takhle.

3 04.07.2018

80% - ze začátku bylo trochu těžké se do této knížky včíst a moji pozornost držely hlavně pro mě dosud neznámé informace o tom, jak to v USA chodí s vymáháním práva v oblastech vyhrazených indiánským kmenům uznaným vládou - jinými slovy, že tam pravomoc běžných orgánů nedosahuje, Indiáni si věci (i kasína) řídí sami, ať už si z toho peníze dělí s kýmkoli. Takže pro mě opravdu zajímavé pozadí příběhu jako stvořené pro korupční kauzu, kde půjde při snaze o její rozkrytí doslova o život. Pořádně napínavé to začalo být, když o ten život začalo opravdu jít a hlavní hrdinka z kárné komory Lacy se do případu zakousla o to víc. Ke konci už to ale na můj vkus bylo opravdu hodně idealistické - všichni byli donuceni spolupracovat, všechny se podařilo dostat a zavřít - jednoduše nevěřím, že by se takovýto organizovaný gang dal odhalit a dopadnout tak snadno - čemu čtenář uvěří u jednotlivých masových vrahů, tomu se mu u organizovaného zločinu prorostlého hluboko do společnosti (že by neměli nikoho u FBI?) prostě věřit příliš nechce - bohužel.

3 23.04.2018

80% - Na téhle knize je přitažlivé, že génius Lincoln Rhyme má tentokrát proti sobě podobného génia, který mu nezůstává nic dlužen a je stejně tak zarputilý v touze dokončit práci, jako je Rhyme (a posléze i Sachsová) neoblomný v touze ho dopadnout. Až to někdy působilo neuvěřitelně, jak oba soupeři dokázali dopředu odhadnout kroky toho druhého, vše bylo sice logicky zdůvodněné, ale často už mi to přišlo skoro na hraně telepatie a nedokážu uvěřit, že by někdo takhle geniální mohl ve skutečnosti reálně existovat. Ale jsme ve světě fikce a já se dobře bavím a to i tím závěrečným twistem ohledně skutečného pachatele, který zas jako by byl napsán především na efekt a je až přliš zřejmé, že v pasážích, které se týkají záporáků nám celou dobu zcela účelově není sdělováno vše - tak, abychom v závěru mohli obdivně a překvapeně vydechnout. Je to trochu laciné a nemám to moc ráda, ale v rámci žánru jsem ochotna leccos odpustit, zejména když celek je tak čtivý. Když tedy zapomenu na svoji přetrvávající touhu, aby se už na tu nevděčnou a tvrdohlavou pilotku konečně vyflákli, protože kdo nestojí o ochranu, ani si ji nezaslouží - a už vůbec ne na úkor někoho jiného. Ale to bychom my čtenáři zase neměli zápletku. Co dodat, těším se na čtení dalšího dílu.

3 29.01.2018