evvva
komentáře u knih

Takový guláš v postavách,příběhu, časových osách, zeměpisných místech...to vám povím, to už jsem dlouho netrávila...naposledy před měsícem,ale ten byl z václavek....jak to shrnout? Tohle se vážně moc nepovedlo!


Nakonec...proč ne...taková Rosamunde Pilcher...nebetyčná blbost, a kolik lidí na ni kouká...


To je tak, když jdete narychlo do knihovny, sáhnete po první knížce, co tam někdo vrátil a druhý den otočíte poslední stránku...bacha na tu opičí mateřskou lásku!!!


Povídky samy o sobě mě štvou, sotva se to začne slibně rozvíjet, už je konec. Na druhou stranu... Právě onen brzký konec je samotná definice povídky, tak po ní nemůžu chtít víc. Za mě super, King je můj king!


Od české autorky tak na hony vzdálená kultura a přece jsem ji přelouskla za dva dny, napsala bych dobré to bylo, ale protože dobré je za tři a tato kniha má na víc...přidám a píši " chvalitebné"!


Tyhle příběhy obyčejného šílenství mě baví. Fakt. Kousek životní etapy někoho, bez příkras, bez nutných/ nudných zápletek, kotrmelců a happyendu....zkuste!


Musím přiznat,že pokud se plně nesoustředíte a přemýšlíte nad porouchanou pračkou,lehce se ztratíte v postavách i ději. Pokud máte v hlavě volno, pošmáknete si na super thrilleru!


Pro mě tenhle díl ze slabšího soudku, nemohla jsem se začíst, občas jsem se přistihla,že čtu ze setrvačnosti, což neznamená,že je kniha horší nebo méně kvalitní. Je to jen o mém pocitu z ní. A ten máme každý subjektivní. Jako např.chuť a tak,jak mi nechutná květák a spoustě lidí ano,tak je pro mě tenhle díl horší a jiní se jen oblíznou. Tak smělo do toho,ať víte, co jíte!


Po Svědkyni ohně,kterou jsem četla jedním dechem,Hypnotizér mírně tahá jednu nohu za sebou, to pokulhávání je nepatrné,ale je tam. Ano, opět napětí,opět spousta krve, ale....to " ale "tam prostě je. Jako by spoustu omáčky a potom rychle pokousat maso,i když libové,odnést talíř,protože už skoro zvoní....přeberte si to jak chcete


Tak důmyslně zamaskované vnitřnosti...klobouk dolů,to prostě nevymyslíš.....mě tohle fakt baví, s chutí,kterou mi nějaké to střevo nezkazí...se vrhám na další díl!


No vida, opět severská, opět nezklamala...napínavé od začátku, závěr hektický a vše nakonec úplně jinak...jo, to by šlo, to mě baví!


Po Ranhojičovi a Šamanovi poněkud slabší kousek, nicméně, dočteno, odškrtnuto a hurá na další....


Myslím, že je nejvyšší čas Taitu opustit, možná jsem to měla udělat už před tímto dílem, možná už před trojkou...pohádky mám ráda...i když v pohádkách Bajajovi nový penis nenaroste. Takže až si budu chtít přečíst líčení všech možných údů, poloh a erotických představ, přece jen sáhnu po trochu jiném žánru. Nicméně, prokousala jsem se až na konec a ve finále, se zavřenýma očima....budiž.


Proč absence hvězdiček? Nějak mně k tomuto typu příběhů nejdou. Co hodnotit? Super knížka, skvělý děj...je to přece jeden lidský osud z těch milionů, které si nikdo z nás neumí a ani nechce umět představit. Tak snad jen fakta...knížka jako taková obsahuje trošku rozvláčný začátek, dějepis Maďarska, trošku "nuda", první láska jako od Vlasty Javořické, potom "akce", konečně spád, aby na konci přišlo rozhřešení a takové to " uf..." Autorka mě dostala dvakrát. S maminkou a dvojčaty. Tečka. Teď se v tom budu chvilku plácat a pak třeba ty hvězdy dodám... nebo taky ne.


Stará dobrá klasika, přečetla jsem několikrát už dřív, a přesto jsem si ji pořídila do knihovny, protože ta tam prostě být musí, i když si matně pamatuji, že při posledním čtení jsem se nasmála o chlup víc, ale to bude spíš moje chyba, možná s věkem smysl pro humor slábne...


vánoční dárek...přečteno jedním dechem, poté, co už mám všechny" Nesbovky" za sebou, konečně zase pořádně napínavá detektivka v podobném stylu. Do konce nevíte, který zahradník to vlastně byl...


přečteno jedním dechem, teď to jen vstřebat, po dlouhé době kniha, u které mi tekly slzy


Z toho příběhu je mi divně. Fakt hodně divně. Jak jednoduše se dá získat důvěra, jak jednoduché je tu důvěru zneužít...


Tohle se snad ani nedá hodnotit...jako literární dílo nebo odvahu na sebe prásknout to, co málokdo? Nebo happy end, když nevíme, jestli je happy nebo už end? Chtěla jsem si knihu přečíst raději, než jít do kina, nečekala jsem víc,než v ní bylo a s tím mám splněno
