FideiDefensor02 komentáře u knih

Podobný styl, jako u Tajemného protivníka, akorát mnohem rozpracovanější a dalo by se říct pompéznější. U Christieové bych raději viděl trošku klasičtější styl, který člověk více očekává. Něco jako bravurní Vraždu na golfovém hřišti.
Ale co už. Záčínám si na to pomalu zvykat. Lidé mají neuvěřitelně děravé kapsy, pravidelně se navzájem potkávají ve velkých městech a navzájem se do sebe šíleně zamilovávají po jediném pohledu a všichni mají jakýsi šestý smysl pro předpovídání nebezpečí.
A co tak knihu odlišuje od žánrově podobného, ale rozhodně horšího Tajemného protivníka? Jde o zajímavé prostředí, které svým výletem do jižní Afriky vybíhá ze zajetého prostředí západní Evropy a skvělý příběh. Pro ujasnění, zápletka je špatná a primitivní. Jak tedy může být děj skvělý?
Jde o řešení zápletky, které je napínavé a dramatické. Moji podezřelí se střídají jak na běžícím páse. A závěrečné rozřešení je jednoduše úžasné. Zde paní Christieová plně ukazuje svou největší přednost, kdy je schopna naprosto nepředvídatelných překvapení. Už navždy si budu pamatovat, jak mi spadla brada po odhalení antagonisty. Úžasný a neopakovatelný pocit.
Škoda jen tolika náhod a nepravděpodobností. Přesto jde ale o knihu, jež stojí za přečtení.

1 13.03.2020

Oproti jiným, trochu experimentálním, dílům Agathy Christieové je Vražda na golfovém hřišti typickým příkladem autorčiny tvorby. A je to příklad skvělý. Vše funguje tak, jak má. Pachatel je překvapivý, vypravěčem je Hastings z jehož pohledu všechny příběhy vyznívají zajímavěji a v konečném důsledku překvapivěji a kniha není příliš dlouhá, takže nedojde ke ztrátě napětí a kompaktnosti.
Nad ostatní autorčiny díla knihu vyvyšuje především bravurně sepsaná romance mezi Hastingsem a jeho vyvolenou. Fráze „Vy máte srdce jako Turek, Hastingsi! Měl byste si založit harém!“ mi už asi v paměti utkvěje navždy. Stejně tak silně oceňuji propracovanou psychologii postav, které jednají smysluplně a uvěřitelně, což je důležité vždy.
Jako jediný, a opravdu nepatrný, zápor knihy tak vidím především to, že jsem i po mé opakované snaze nedokázal přijít na to, proč vrah k vraždě použil právě tu dýku, kterou použil.

5 06.03.2020

V českém prostředí jde, díky svému zaměření, o naprosto úžasné dílo s nevídanou informační hodnotou.
Jistě, kniha má spoustu neduhů. V prostřední části, kde se popisují různé způsoby měření změn zemské teploty, je kniha dokonce poměrně nezáživná a pro laického čtenáře i jen těžko stravitelná.
Toto negativum ovšem bohatě vynahrazuje závěrečná část, ve které je teorie o zásadním vlivu oxidu uhličitého na globální oteplování brutálně rozemleta na prach, což zaslouženě potěší každého ctitele racionálního myšlení a empirických dat.
Proto tuto skvělou vědeckou publikaci doporučuji každému, kdo by rád poznal jiný pohled na toto v dnešní době velmi aktualní téma a zároveň nemůžu jinak, než hodnotit pěti hvězdami.

06.03.2020

Nebudu lhát, kniha mě zklamala. V žádném případě mi nevadí naprosto odlišný styl psaní než mají všechny ostatní autorčiny romány, stejně tak jsem v pohodě s jakýmsi prapodivným špionážním příběhem.
Co mi ale vadí je stupidní příběh s extrémně natvrdlými hlavními hrdiny, když kdo je "tajemný protivník" muselo být každému jasné už alespoň 100 stran před koncem. V knize kvůli tomu nefunguje napětí a především postrádá pořádný detektivní příběh, což je u dektivního/špionážního románu zásadní.
Prazvláštní jsou také všemožné náhody, jež se celou knihou prolínají, a vyloženě bizarní je vyústění vztahu mezi americkým bratrancem se svou sestřenicí na konci románu.
Přes toto všechno se musím přiznat, že mě závěr knihy zajímal, díky lince s hledáním záhadné Jane Finnové, jejíž konec byl pro mě asi jediným překvapením v jinak značně předvídatelném díle.

4 18.02.2020

Kniha byla pro mě šok. Šlo totiž o mé první setkání s Kingem a bylo to setkání strhující. Před Misery jsem si nedokázal představit, jak moc lze čtenáře vtáhnout do děje, jak moc lze čtenáře přinutit, aby se bál o hlavního hrdinu, jak moc lze čtenáře donutit hltat další a další stránku bez přestání až do konce.
Hlavní devizou knihy je perfektní psychologické zpracování protagonistů (k čemuž přispívá, že v celé knize jsou postavy jen dvě) a velmi dobře budované napětí, které vás s pár výjimkami provází celou knihu.
Jako jediný zápor knihy tak vidím především části, kdy děj vázl a příliš se neposouval. Jde například o útržky samotného Miseryina románu, které byly často až příliš dlouhé.
Přes tuto drobnou vadu je Misery skvělá kniha s bravurně prokresleným dějem s pevným začátkem a závěrem, jež stojí za přečtení.

3 18.02.2020

Šlo o mé první setkání s autorkou a musím přiznat, že jsem spokojený. Některé části možná byly možná trošku překombinované (nevěřím, že se by se kdokoli dokázal zorientovat v množství důkazů, natožpak aby zvládl odhalit vraha před závěrem - já sám jsem podezíral snad všechny, kromě vinné osoby), přesto však na mě celá kniha působila kompaktně, byla dlouhá tak akorát a spisovatelka zvládla udržet mou pozornost po celých 220 stran.
Jako velký klad také vnímám, že vypravěčem byl kapitán Hastings, díky čemuž se čtenář dočkal spousty zábavných momentů, na které by se, pakliže by vypravěčem byl Poirot, zcela jistě řada nedostala.
Vřele doporučuji každému, jako dobrý úvod do klasického detektivního žánru.

4 29.01.2020

Na začátek bych chtěl především ocenit autorovu úžasnou fantazii, která je, aspoň pro mě, neuvěřitelná. Tolik různých nápadů v jedné, poměrně krátké knize jsem snad ještě neviděl.
Celá kniha je také velmi pohodové čtení, jež plyne skoro samo.Podle mě se Hvězdný prach bude líbit především těm, kteří ví, co od tohoto příběhu očekávají, tj. pohádkový příběh, který ve vás zanechá příjemný pocit. Člověk nad tím ale nesmí příliš přemýšlet, potom totiž zjistí, že příběh samotný je dosti rozbitý a sám o sobě je extémně jednoduchý (jak už to tak v pohádkách bývá).
Mně osobně nejvíc vadilo, že láska mezi Tristranem a Yvaine je čtenáři podaná v závěru knihy jako hotová věc. V celých 250 stranách tomu ale nic nenasvědčovalo. Ty stránky, které mohly být věnovány rozvíjení jejich vztahu, byly místo toho využity k popisu vedlejších dějových linií, které ale k nosnému pilíři celého příběhu, tj. lásce mezi ústřední dvojicí, nebyly důležité a po dočtení jsem si tak přál, aby bylo méně čarodějnic a princů, zato více dialogů mezi Tristranem a Yvaine, ve kterých by se mohl jejich vztah vyvíjet trošku lépe než stylem: nic, nic, láska.Pokud se ale vezme v úvahu, že je to pohádka pro dospělělé, jejíž účelem je na pár hodin vypnout a užít si úžasný svět s pohodovým, nenáročným dějem tak jsem s výsledkem spokojen.
Děj má pak také pár velmi originálních momentů, kde se s tím autor nepáral a na čtenáře to prostě nějak hodil. Z mého pohledu jde především o konec linky s královnou čarodějnic a s Tristranovou matkou. V některých momentech díky tomu kniha, působí, že mohla být klidně delší.

3 26.01.2020

Právě jsem dočetl závěrečný 10. díl série. Pamatuji si, že poté, co jsem přelouskal Měsíční zahrady, jsem měl chuť to s celou sérií vzdát. Navždy budu děkovat Bohu, že jsem to neudělal. Přišel bych tím totiž o skvostnou epickou fantasy sérii, kterou Malaz dozajista je. S klidným srdcem proto všem doporučuji vydržet, a ve čtení pokračovat. Nebudu nikomu nic nalhávat, nic se nezlepšilo, a já se ztrácel ve všech následujících dílech stejně jako v prvním. Asi tak u 3. knihy jsem ale dospěl k názoru, že nejlepší je nad tím jednoduše nepřemýšlet a knihu číst tak, jak to v ní leží a běží. Jediné, co člověku zbývá je doufat, že se to třeba o tři knihy později vysvětlí. Přes to všechno by ale byla věčná škoda nevydržet a se sérií seknout. Děj totiž lze pochopit, i když ne všemu člověk na sto procent rozumí. Proto radím obrnit se trpělivostí a vytrvat.

No nevím, všude tady vidím pět hvěžd, ale mně to prostě tak nepřišlo. Ta hlavní myšlenka práva na zločin je určitě zajímavá, ale Bože, proč to bylo tak dlouhé?! Celá ta polemika se dala zvládnou za krásných třista stran. Pět set sedmdesát je prostě moc. Ono by to možná i šlo, ale bohužel veškerý děj vždy probíhá tak na třiceti stranách ze sta. Potom mi velmi vadily ty odporné dialogy, kdy devadesát procent postav mele a chová se naprosto nesmyslně, jakoby snad lidé v celém Petrohradě trpěli jakousi duševní poruchou. Především hlavní postava se chová tak strašlivě hloupě a sebedestruktivně, že je to až neuvěřitelné. Ta kniha má prostě zásadní chybu v tom, že celá sestává z úmorných dialogů, kde všechny postavy blábolí naprosto hloupé věci, které se v dané situaci vůbec nehodí a občas tam probleskne nějaká ta myšlenka věnující se hlavní otázce celé knihy. Prapodivné mi také přišlo obrácení protagonisty na správnou cestu na posledních třech stránkách knihy, když se přečdchožích pět set stran choval jako pitomec. To se sice může stát, ale ne tak strašlivě dlouho. To prostě není reálné. Naprosto tam chybí vývoj postavy, kdy protagonista svého činu lituje prakticky hned po spáchání vraždy, ale lituje toho a utápí se v tom ještě dalších čtyři sta stran. Jako jednu z mála dobře napsaných postav tak asi hodnotím jenom Lužina, protože je snad jediný z celé knihy u kterého člověk ví proč co dělá. Všichni ostatní jednají zcela hloupě a směšně (pravděpodobně kvůli hromadné psychické poruše). Dočetl jsem to jedině proto, že se jedná o naprostou klasiku. Je to asi jedna z těch knih, jejíž jediný přínos je, že teď až do smrti budu moci říkat, že jsem četl Zločin a trest.

8 24.08.2019

Bylo to zajímavé. Strašné, ale zajímavé. Na knize především oceňuji, že se věnuje tématu, který má jedna kniha z miliardy. První polovina knihy je dějově nabitější, přesto se mi ale zdá, že druhá polovina je lepší, protože se zde plně ukazuje ta mizérie a prázdnota celého Humbertova putování. Tento protagonista mi byl ze začátku odporný, ale postupně mi ho začínalo být především líto a jeho poslední setkání s Lolitou považuji za nejsilnější moment celé knihy. Kniha je taktéž zvláštní v tom, že se v ní za celou dobu nevyskytla sympatická či kladná postava. To ale vůbec nevadí, protože síla tohoto díla tkví především v detailním popisu psychyckého rozpoložení protagonisty (Humberta), kdy u něho přesně víme co chce a co je pro to ochotný udělat. Každý jeho krok tak díky tomu máme detailně odůvodněný. Celá kniha je tak skvělým pohledem do mysli chorého pedofila. I když znám spoustu lepších knih, tak právě nevšední téma je důvod proč si myslím, že tato kniha stojí za přečtení. Na závěr bych ještě napsal, že kdo chce tuto knihu kvůli erotice, tak by se měl raději porozhlédnout někde jinde, protože erotických scén je v knize poskrovnu.

2 24.08.2019

Šílený komiks. Absolutně jsem z toho nepochopil o co tam šlo. Po téhle knize jsem se Znovuzrozením a obecně s komiksy sekl. Nemá cenu platit za pár kreslených stránek s naprosto nulovým příběhem tři stovky. Staré dobré normální knihy. Všem doporučuju to s komiksy ani nezkoušet, nemá to cenu.

1 21.07.2019