FideiDefensor02 komentáře u knih

Vzpomínky ledu je dílo vskutku gigantických rozměrů, čemuž odpovídá i stránková dotace. Upřímně nevím, jestli by knize prospělo, kdyby byla kratší. Možná ano, možná ne, kdoví. Rozhodně ale nemůžu říct, že bych se kvůli délce nudil. Naopak mě kniha velmi bavila, obsahuje spoustu zvratů a obecně si po celou svou délku drží svou vysokou kvalitu. Dokonce bych ani neřekl, že se ve čtivosti od sebe nějak zásadněji odlišovaly jednotlivé dějové linie. Erikson je jednoduše vynikající spisovatel, se Vzpomínkami ledu se poradil výborně a já tak knihu rozhodně doporučuji ke zhlédnutí.

11.05.2021

Dům mrtvých navazuje na standard Měsíčních zahrad a přináší tak čtenáři megalomanský zážitek napěchovaný postavami a dějem. Malazská kniha padlých je obecně co do počtu "vjemů" na poli fantasy takřka nepřekonatelná. I když to není vždy nejjednodušší, v knize se dá orientovat a s pochopením to zas tak hrozné není. Děj člověka chytne, je dobře napsaný a napínavý. Všechny postavy jsou dobře vykresleny a čtenář tak má pocit, že je opravdu zná. Zároveň jim i fandí. Žádná není bez chyb, ale to je na nich přeci to lidské (i když mnoho z nich by se mezi lidskou rasu tedy asi nepočítalo xD). Dům mrtvých je tak kniha, jež rozhodně doporučuji k přečtení.

1 04.05.2021

Boha mojeho to byla krávovina. Normálně bych dal jen jednu hvězdu, ale tak co, je to české, hezky se tam pracuje s mojí mateřštinou, tak si Krysař zaslouží, abych byl shovívavější.
S Krysařem jsem si jednoduše nesedl. Kniha je místo děje plná spíše rozjímání, přemýšlení a mnoha takřka halucinogenních popisů. Někomu se to určitě může líbit, ale já od knihy prostě chci děj, ne nějaké těžko uchopitelné a silnhě abstraktní autorovy pochody.
Jediné, co tak můžu opravdu pochválit je opravdu skvělá práce s jazykem, která musí každého Čecha zahřát u srdce. Další výhodou je, že to má tak velká písmenka a je to krátké, takže ten horor se jeden den přečkat dá.
Jsem rád, že jsem toho slavného Krysaře zkusil, ale díky, jednou za život mi to rozhodně bude stačit.

5 25.10.2020

Skvělá kniha, navíc mě vždycky potěší, když něco tak dobrého napíše našinec.
Kaplický je skvělý autor, který v Kladivu dokázal perfektně vybudovat atmosféru a prokreslit jednotlivé postavy. Dílo je napínavé, vždycky jsem se nemohl dočkat až se dostanu dál. Kaplický skvěle popsal pocit naprosté beznaděje, kdy se postavy v druhé půlce chovají přesně podle hesla „tonoucí se stébla chytá". Je šílené, co všechno dokázal, alespoň podle Kaplického, napáchat jediný člověk, který je jako antagonista vynikající. Není plochý, má pocity, občas to dokonce i vypadá, že v to, co dělá, opravdu věří. Právě toto vykreslení postav je i největší devízou knihy.
Stejně tak zaslouží pochválit i popisná stránka knihy, která neustále připomíná, že jde vpravdě o historický román s velkým H. Čtenář dostane možnost nahlédnout do chladného světa raného novověku se všemi jeho radostmi i strastmi.
Kladivo na čarodějnice je opravdu skvostné. Už jen, když si člověk vezme, jak je ten příběh symbolicky vystavěný. Prolog plný naděje a všednosti, pak přichází mraky a konec je jen beznadějná temná bouře korunovaná epilogem navrátivšího se zajatce do města, které již nezná.
Kdo má ruce, nohy, všeho nech, vstaň, sežeň si tuto knihu a jedním dechem ji přečti. Nic jiného napsat nemůžu.

10 09.10.2020

Zelená míle je rozhodně literatura těch nejvyšších standardů. Jako vždy u Stephena Kinga musím ocenit takřka dokonalé prokreslení jednotlivých postav, kterých je jen pár a čtenář tak má šanci každého důkladně poznat a porozumět mu.
Myslím, že výhodou pro mě bylo, že jsem knihu četl bez toho, abych viděl film. Autor mě tak až do poslední chvíle udržel napjatého. Tady se ale dostávám k, pro mě, hlavnímu záporu, a svým způsobem i kladu, díla. Děj je silně předvídatelný a čtenář už po první kapitole dokáže poměrně přesně odhadnout, jak každá postava skončí. V tom ale tkví i celé kouzlo, protože konec to rozhodně není dobrý a člověk by si strašně přál, aby to mohl jakkoliv změnit. S každou další stranou je ale více a více jasné, že k žádnému zvratu nedojde a na čtenáře tak může plnou vahou dopadnout obrovský pocit bezmoci, který z této dějově velmi plytké knihy dělá horor, jenž si stojí za to přečíst.

3 09.09.2020

Gomora je naprosto šílená kniha. Už dlouho jsem nečetl něco takového. Největším Savianovým problémem je, že není spisovatel a na čitelnosti textu to jde strašně poznat.
Gomora je totiž obsáhlým výčtem osob, o kterých jste nikdy neslyšeli, jež byli zavražděny jinými osobami, o kterých jste také nikdy neslyšeli a to vše ve vesnicích, o kterých jste nikdy neslyšeli. A to je vlastně celá kniha. Není v ní popsáno, jak to Saviano všechno zjistil, on to prostě ví.
Kniha samozřejmě popisuje boje mezi mafiánskými klany, problém ale je, že spíše, než aby je popsala, tak pouze provede jejich výčet. Gomora je tak jakousi černou kronikou Kampánie. Kdybych byl Ital, užil bych si to, ale jako Čech, kdy mi jména a popisované události nic neříkají, bylo velmi těžké knihu dočíst.
Neuškodilo by také, kdyby autor vynechal lyrické popisy svých myšlenek, které byly k uzoufání dlouhé, často na půl strany i na více.
Kvůli tomu, že Gomora neobsahuje ani náznak jakékoliv estetiky a je obtížné ji vůbec dočíst, ji bohužel nemůžu nikomu doporučit. Představu o Camoře si člověk udělá, ale já jsem od knihy chtěl i něco víc.

18.07.2020

Než přišel Hitler: Poslední zima Výmarské republiky je opravdu precizně vypracovaná kniha o důležité etapě historie. Nejvíce na ní oceňuji experimentálně pojatý styl vyprávění, který se skládá z krátkých úryvků popisů dnů jednotlivých osob. Knize opravdu nemám, co vytknout, jelikož svou úlohu literatury faktu plní znamenitě. Je psána čtivě a srozumitelně. Zároveň popisuje i běžný život tehdejších dní. Žádné slepé pasáže v ní nejsou a jednotlivé kapitoly jsou přesně vyváženy tak, aby žádná část nepůsobila zdlouhavě a únavně. Příběh je podán precizně. Díky tomu, že faktická část nepřebila veškerou estetiku díla, můži knihu každému s klidným svědomím doporučit.

1 16.07.2020

Kniha mě bohužel velmi zklamala. Popis alternativního vývoje historie byl sice zajímavý, ale dějově to bylo ohromně prázdné. Celých 400 stran je napěchováno popisem naprosto běžného života jedné židovské rodiny. Nevím, jestli to mělo nějaký hlubší smysl, ale já jsem ho nepochopil.
Spousta dějových odboček bylo zcela zbytečných. Např. část se sledováním křesťanů v autobusech. Proč to v té knize bylo? Stejnou otázku jsem si kladl u všech kapitol, kde se zdlouhavě psalo o poštovních známkách, práci nebo o kradení oblečení. Ten popis plíživého vzestupu antisemitismu tam sice byl, ale vzestup to byl opravdu plíživý, až nepostřehnutelný. Většinu knihy mi přišlo, že spousta z obyvatel Newarku jedná dost přehnaně a k takové hysterii chybí důvod. V samotném závěru pak sice nenávist vyplula již na povrch, kvůli pomalému rozjezdu na předchozích stranách mi to ale celé přišlo dost umělé. Vrcholem bizarnosti tohoto díla pak bylo extrémně zkratkovité rozřešení celého děje s Lindbergem. Přišlo mi, že autor prostě nevěděl, jak z toho vybřednout, tak použil to nejjednodušší, co ho napadlo.
Kdyby bylo Spiknutí proti Americe kratší a více se zabývalo antisemitismem a pronásledováním židů než všedním popisem rodinného života, knihu bych si užil více. Takto ale musím říct, že už po ní asi v životě nesáhnu.

3 16.07.2020

Jaj, tak toto bylo opravdu zvláštní. Po celou dobu jsem byl z knihy opravdu nadšený, pak přišel konec a já jsem jen přemýšlel, jestli je to opravdu všechno. Nevím jestli je kniha špatná nebo jen já jsem prostě čekal něco jiného. Čekal jsem politické drama, kde se o moc ve světové říši mezi sebou budou rvát různé frakce a všechno to bude strašně napínavé.
To jsem se ale bohužel spletl. Všechny tři dějové linie jsou prapodivné. Ta o výrobcích šperků je tak moc o ničem, až jsem přemýšlel, jestli to nemá být parodie. Road trip do Denveru už byl sice zajímavější, přesto se tam nic pořádného nestalo. Jeho pointa pro mě byla překvapivá, ale jeho zakončení, jež bylo zároveň i závěrem celého díla byla obskurnost a já se musím přiznat, že absolutně netuším, co tím chtěl básník říci. Nejzajímavější je potom děj s obchodním zástupcem. Zde to alespoň trochu chytá rysy politického thrilleru. Ale jeho vyvrcholení v podobě vniku agentů je neuspokojivé a čtenář tedy ani neví, jak to vlastně celé dopadne.
Asi nejvíce mě mrzí, že jsem si myslel, že se všechy tyto tři linie nějak protnou, ale bohužel nic. Zapracování věštecké knihy je zbytečné a vyloženě trápení pro mě byly všechny halucinogenní kapitoly jednotlivých postav.
Jediné uspokojivé rozřešení divák dostal v podobě překupníka šperků, který se nakonec vzepře a nabyde zpět své hrdosti. To jsem si opravdu říkal, že je to super knížka. Pak ale přišel obskurní závěr a bylo po radosti.
Díky krátké stránkové dotaci mě to nenudilo, přesto byl Muž z vysokého zámku pro mě jasným zklamáním. Třeba si v budoucnu jeho význam uvědomím, do té doby ale musím říct, že mě kniha bohužel neoslovila.

2 14.06.2020

(SPOILER) Na každý pád musím pochválit výborný, překvapivý konec, který celou sérii uzavřel. Sice jsem byl o většinu zážitku ochuzen, protože jsem Kněžku už kdysi dávno jednou četl a pointu závěru jsem si pamatoval (je tak dobrá, že je takřka nezapomenutelná), přesto jsem si jej užil i podruhé.
Kniha je jako vždy čtivá a čtenář se od ní nemůže odtrhnout. Bohužel zde došel k naplnění neduh celé série a to je nevyváženost jednotlivých dějových linií. Dění na Alcatrazu a v San Francisku bylo tak ohromně nedůležité a nezajímavé v porovnání s Danu Talis, že jsem vždy při změně kapitoly ohromně trpěl. Opakuje se také nevyváženost sil jednotlivých postav. Příkladem může být alkatrazský krab a horda anubů. Opravdu jsou pro 3 starobylé, byť oslabené, takový velký problém? Vždyť se sejde bůh války a bohyně mrtvých, a pak je tam nějaký velký neporazitelný krab. Stejně tak mocný a obávaný Kukulkánův bratr, který za celé své knižní působení neudělá absolutně nic. Podobně je na tom i házení aut po neporazitelných Spartoi. Nitenovu meči se vyhnout můžou, ale auto je nepřekonatelný problém. Vyvrcholením všech absurdních soubojů v celé sérii je pak konečný střet dvojčat s antagonisty. Bum, 10 slov, 3 řádky a je hotovo. To jsou ale jen drobnosti. Pamatuji si, že když jsem byl malý, tak jsem nad tím tak nepřemýšlel.
Děj s Deem je zde nadstandardní. Konečně i mu byly darovány nějaké emoce. Stejně tak se trochu vybarvila Virginie. Ostatní postavy už mají bohužel dialogy slabší. Jejich vnitřní vývoj byl dokonán už v předchozích dílech.
I přes některé slabé dějové linie, je díky napínavým a překvapivým událostem na Danu Talis Kněžka knihou, která, spolu s ostatními díly sérierozhodně stojí za přečtení.

09.06.2020

(SPOILER) Válečník je už tradičně velmi čtivý. Líbí se mi sledovat, jak se ze série, která byla na začátku rozdělena na dvě dějové roviny, stala kniha o snad až pěti popisovaných místech z pohledu mnoha postav.
Jednoznačně nejsympatičtějšími postavami se stává Machiavelli s Billym the Kidem. Jejich dialogy jsou skvělé a těším se, jak se jejich příběh vyvine. Doktor Dee pokračuje v spřádání svých plánů a je otázkou, jak skončí. Spousta kapitol knihy je opravdu parádních. Například setkání starobylých u Tsagaglalal nebo všechny pohledy do minulosti, které rozšiřují už tak bohatou mytologii světa.
Na Danu Talis se čtenář touží dozvědět, jaké jsou Marethyuovy záměry a hltá tak každou stranu.
Josh je opětovně mnohem zajímavější postavou než jeho sestra. Zajímalo by mě, jak se jejich vztah vyvine v dalším díle.
Válečník je rozhodně dobrá kniha, která stojí za přečtení. K ději mám jen jedinou výhradu, která se vrátila jak bumerang z předchozích dílů. Opět zde máme neporazitelného a mocného Lotana a protagonista jej zničí během strany naprosto bizarním způsobem. Alespoň jednou bych si přál se v sérii dočíst, že když je někdo extrémně nebezpečný, tak ho opravdu není lehké porazit a protagonisty to třeba bude i něco stát. Místo toho, aby vždy vítězství dosáhli nějakým obskurně infantilním způsobem.

2 31.05.2020

(SPOILER) Zaříkávač pokračuje v tradici nastavené svými předchůdci. Tentokrát naštěstí ubylo různých bizarností a čtenáři tak zůstává především úžasně čtivá kniha. Do už tak rozsáhlé mytologie světa vstupují další postavy. Čtenář naštěstí nemá problém se v nich orientovat. Děj není nic úžasného, v rámci série ale Zaříkávačův děj rozhodně patří k těm lepším. Doktor Dee konečně rozehrál svou vlastní hru a je otázkou, jak dopadne. Nově utvořená dvojice Machiavelliaho a Billyho the Kida do děje přináší svěží vítr. Jejich dialogy jsou zábavné a na jejich společné kapitoly jsem se těšil.
Obdivuji autora, že vždy dokáže čtenáře navnadit na další kapitolu, takže já osobně jsem se od knihy nemohl odtrhnout, což si myslím, že je důležité. Příběh se rozvětvil na třetí část odehrávající se na Danu Talis. Marethyu je správně záhadný a čtenáč touží dozvědet se více, protože se to všechno pořádně zamotává. Já jsem bohužel knihu četl už jednou před asi deseti lety, takže účinek na mě není tak velký, ale umím si představit, že prvočtenáři z toho musí jít hlava kolem. Děj si díky Marethyuovi zamotal a je to jen dobře.
Musím se opakovat, ale Sofii jsem si opravdu neoblíbil. Kromě toho, že má ráda bratra o ní prakticky nic nevíme. Alespoň, že mnohem zajímavější Josh v knize dostává také více prostoru. Konec, jak už bývá zvykem, navnadil na další díl. Doufám, že konflikt mezi Joshem a Sofií se ještě více rozvíří. Zaříkávač je dobrá kniha, jež stojí za přečtení. Škoda jen, že se v celé sérii nevyskytuje žádná romantická linka, která by ději i kvalitě díla dosti pomohla.

1 30.05.2020

(SPOILER) Vědma je velmi podobná předchozímu dílu, a to jak v kladech, tak v záporech.
Díky svižnému ději, jenž je doslova napěchován akcí, je kniha čtivá a plyne takřka sama. I přesto však mám k ději výhradu, která se táhne celou sérií. Postavy nemají takovou moc, jakou by měly mít dle svého popisu. Kvůli tomu je rozuzlení většiny střetů zkratkovité až bizarní. Původně jsem si myslel, že by starobylí měli být extrémně mocní kouzelníci, již byli dříve dokonce uctíváni jako bozi. Ve Vědmě, podobně jako v předchozích dílech, jsou ale všichni starobylí, včetně archónů, poráženi různými primitivními způsoby (zapadnutí do bažiny, poleptání roztavenou hmotou, zmrazení, bodnutí kopím, hození meče tak, že dotyčný není propíchnut, ale omráčen), o kterých jsem byl přesvědčen, že by snad mocní vládci Země mohli překonat. Příliš nepomáhá, že je každý antagonista představen jako děsivý, neporazitelný zloduch (a pak pod ním rozmočíte půdu a je po něm). Obecně bych tedy řekl, že síly nesmrtelných se mi zdají nadsazené. Vnímám to jako dějové zkratky, jež jsou způsobeny nedostatkem kreativity ve vyvrcholeních střetů. Vyloženě obskurní byla např. neschopnost sfingy vypátrat Perenelu na ostrově a její demolice v následném střetu.
Nicméně Vědma je i přesto dobrá kniha. Lokace a mytologické bytosti se střídají, takže žádná nezačně nudit. Každá bytost má také svůj specifický charakter. Velmi se mi líbily interakce mezi Machiavellim a Deem, které jsou živé a snadno uvěřitelné. Jejich společný hovor svým pánům byl pro mě nejlepší kapitolou knihy. Díky odhalením o Flamelově minulosti už Joshovy mentální pochody nepůsobí tak přehnaně a ten zároveň díky svému rozvinutému charakteru a emocím zcela deklasuje v zajímavosti příběhu plytkou a plochou Sofii. Nevěřím, že by někoho mohl její příběh zajímat. Ze série o dvojčatech se stal příběh o Joshovi a jeho charakterovém vývoji. Na každý pád je Vědma dobrá kniha, která mě natěšila na další díl série.

1 12.05.2020

(SPOILER) Velmi dlouho jsem přemýšlel, jestli dát dvě nebo tři hvězdy. Vzhledem k Alchymistovy by dvě hvězdy ale byly nespravedlivé, protože Čaroděj je na každý pád mnohem lepší kniha a i přes množství chyb obsahuje několik velmi zajímavých prvků, které oceňuji.
Nejdříve k chybám. Naštěstí jich není mnoho. Pro mě základní a do očí bijící je naprosto šílené odstupňování síly různých postav a průběh jejich střetů. Moc starobylých bytostí absolutně neodpovídá jejich popisu. Například část odehrávající se v katakombách, kde výprava potká Marta. Atmosféra je vybudovaná perfektně. Dee i Machiavelli se klepou strachy. Čtenář si říká, že to bude někdo opravdu nebezpečný, a že by se měl Josh mít na pozoru. Pro mě jde o jednu z nejlepších částí knihy. A pak najednou mocného boha války trapně deklasuje Flamel a o chvíli později Dee, který byl ještě o pár stran dříve zkoprnělý v rohu.
Stejně tak Sofie, jež zmrazí valkýry. Nemohla by takhle teda zmrazit úplně každého? Souboj Aerop-Enap s Morriganou se už dá sice pochopit lépe, avšak stále se divím, že i přesto, že je několikrát zmíněna schopnost starobylých bytostí ovládat magii, tak žádná z nich to zatím nepředvedla. Skoro to vypadá, že veškerá magie starobylých spočívá ve schopnosti ovládat spřízněná zvířata a využívat dispozice, které jim jejich zvířecí podoba (létání, sítě, drápy) nadělila.
Také se podivuji, že když získání Kodexu a dvojčat je pro temné starobylé prakticky otázka konečného vítězství, proč na to nenasadí všechny své zdroje? Proč záporáci útočí zásadně jen v malých skupinkách a to ještě ani ne všichni. Například při útoku valkýr Dee s Machiavellim jen stojí bokem.
Děj na Alkatrazu, který by teoreticky měl být na stejné úrovni důležitosti jako Paříž, je oproti Paříži nezajímavý a vedlejší a silně by mu prospěla menší stránková dotace.
Knihá má naštěstí i spoustu kladných stránek. Především je úžasně čtivá, díky tomu, že děj plyne velmi rychle. Mytologie světa je zajímavá a čtenáře baví se do ní nořit stále hlouběji a prozkoumávat nová zákoutí.
Velmi se mi také líbí pojetí Dea s Machiavellim, které bohužel občas kontrastuje s Deeho občasnými nadsazenými schopnostmi. Když si však toto odmyslím, tak se mi velmi líbila například část, kdy oba sedí v autě a čekají na valkýry a poté běhají po ulicích Paříže a snaží se sledovat Nidhogga. Tyto momenty, které ukazují, že jsou oba vlastně docela slabí a nejsou to žádní supermocní, nepřemožitelní zloduši se mi velmi líbí a knihu ozvláštňují.
Dalším plusem je Josh, jenž se stal prakticky protagonistou celé série. Je až s podivem, jak svým charakterovým vývojem, zajímavým příběhem a částečnou mentální labilitou (nadměrná fixace na sestru spojená s chorobnou žárlivostí a časté záchvěvy infantilismu, kdy ho děsí věcí, které by normální patnáctiletý kluk zkousl) zadupal do země svou dějově i emočně plytkou sestru.
Kniha je povedená a, i díky atmosféricky popsanému prostředí Paříže, rozhodně stojí za přečtení. Už se těším na další díl.

1 08.05.2020

(SPOILER) Kniha se mi i přes pár chyb líbila. Nápad je dobrý, stejně tak spád a tempo. Děj ubíhá svižně a čtenář tak nemá moc času se nudit. Oceňuji originální děj se spoustou různých postav a s komplexním prostředím, které je čtenáři podáno postupně, takže není složité se v něm zorientovat.
Teď však k těm chybám. Knize chybí výraznější zápletka. Ona ji sice jakousi má a díky rychlému spádu děje se čtenář u knihy nenudí, přesto v ní nejsou žádné pořádné dějové zvraty nebo složitější konstrukce. Když jsem se nad tím po dočtení zamyslel, v knize existuje mnoho různých nesmyslných okamžiků. Už jen první kapitola, kdy John Dee získává Kodex je v kontextu zbytku knihy prapodivná. Opravdu by ho Perenela, která v dalších kapitolách dokázala na dálku zahnat srarobylou bytost první genere (což je samo o sobě nepochopitelné), nedokázala spolu s Nikolasem porazit? Navíc jsem nabyl názoru, že kdyby starobylí získali celý Kodex, měli by vyhráno. Přesto však s přihlédnutím k síle, kterou dokázali nasadit v boji s Hekaté se zdá až absurdní, že na něco tak důležitého vyslali jen Deea se čtyřmi golemi.
Bizarním se také jeví chování Joshe, který je na patnáctiletého kluka až nezdravě fixován na svou sestru a jeho nedůvěřivý vztah k Nikolasovi je směšně obskurní, kdy je zjevně podáván čtenáři k navnadění na budoucí zvrat. To mi nevadí, myslím že to v dalších dílech okoření děj, co mi ale vadí je, že to začíná být značně otravné a uvítal bych, kdyby zmínky o Joshově nedůvěře k Nikolasovi byly řidší.
Přesto je, kromě originálního prostředí, asi nejzajímavější částí děje právě Josh, kdy jeho uraženost a pocit méněcennosti ke konci knihy otevírají bránu k budoucímu slibnému vývoji.
Na závěr pro mě asi největším záporem je absence nějaké romantické linky, která do jakékoli knihy vždy přidá nový prvek. Doufal jsem, že by po prvotních náznacích mohlo k něčemu dojít alespoň mezi Joshem a Scathach, bohužel se nic takového nestalo a kniha je tak ochuzena.
Přes všechny své chyby Alchymista stojí za přečtení. Když ne díky ději, tak alespoň díky svému originálnímu, propracovanému světu a neoddiskutovatelné čtivosti.

1 28.04.2020

Útlá, velmi dobrá kniha, která se dá přečíst za jediný den.
Ze záporů nemám ani moc, co vypsat. V díle se vyskytuje postav tak akorát. Každá má svůj účel. Taktéž kniha celých sto stran míří k jednomu konkrétnímu vyvrcholení, bez jakýchkoli dějových odboček. Kniha je mistrně psychologicky vystavěná. Skoro každá věta, která je pronesena, se nakonec promítne do závěrečných pěti stran a získá v celkovém kontextu smysl. V tomto směru na mě asi nejvíce zapůsobilo, prohlášení, že měl svého psa zabít sám. Celý příběh je tragický a skutečně mu není moc, co vytknout.
Jediné snad, za co jsem strhl hvězdu, je, že je to tragické až moc. Hořkost a beznaděj z toho čiší takřka neuvěřitelným způsobem. Konec je smutný a uvrhne člověka do melancholie. Mně nevadí, když kniha nemá úplně šťastný konec. Nevadí mi, když je konec smutný nebo tragický. Rád bych ale viděl nějaké pozitivní poselství, jakousi naději do budoucna, případně příslib lepších zítřků po obětech dneška. To zde naprosto chybělo. Autor čtenáře akorát trošku naladil v prostředku po přijetí bezrukého starce do skupiny, o to drtivější je ovšem konec. V závěru nelze nalézt ani jediný záblesk světla nebo naděje.
Kromě, samozřejmě, závěru, bych za nejlepší část knihy označil celou návštěvu u černocha. Ta je naprosto mistrovsky napsaná a závěrečná černochova rezignice, kdy si po příchodu George uvědomí, že nikdy nebude zbaven stigmatu černocha, po předchozím záblesku touhy po něčem lepším je neuvěřitelně silná.

11 18.04.2020

Velmi hezky pojatá a zajímavá kniha. Líbilo se mi poměrně netradiční vybrání osobností, kdy nešlo ani tak o nejvýznamnější cestovatele dějin, ale především opravdu o opravdové dobrodruhy, kteří třeba ani nemuseli udělat nic významného, ale všechny je spojoval podnikavý a dobrodružstvímilovný duch. Kniha je doplněna povedeným obrazovým materiálem, který výborně dokresluje vybrané příběhy odvahy. Všechny profily dobrodruhů jsou čtivé a mnoho z nich je i napínavých. Zde bych rád vypíchl příběhy Burke a Wills a Amundsen a Scott, které se mi opravdu silně vryly do paměti. Člověk by ani nevěřil, že jde o skutečné lidské osudy a ne o literární fikci. Například při čtení o konci Burkeho a Willse jsem s nimi doopravdy soucítil a jen se divím, jak může být skutečný život tak krutý, že zvládne napsat taková tragická dramata, až antických rozměrů. Jako takřka jedinou vadou na kráse bych tak knize vytkl docela velké množství chyb v hláskování slov, které by pečlivější korektura lehce napravila.

10.04.2020

Hned na začátek by asi bylo správné napsat, že kdo to nečte kvůli hře, tak bude zcela jistě velmi zklamaný. Děj je totiž jednoduchý a stejně tak stavba celé knihy nemá s knihou mnoho společného. Příběh je monotónní a předvídatelný. Všechno tyto neduhy se rapidně zlepšují v poslední třetině knihy, kdy už autor píše prakticky bez předlohy a je to na kvalitě a možnosti se trochu projevit vidět. Příběhu velmi prospívá postava Marie, která jej značně obohacuje a vnáší do něj druhý dech. Padesát posledních stran, kde už autor musí spoléhat pouze na svou představivost pak bezkonkurenčně je nejlepší částí celého díla. Dobře vymyšlený byl i Polův příběh, který velmi šikovně celé dílo propojuje. Stejně tak mohu jen chválit zvraty v závěru.
Důležité je, nepřistupovat ke knize jako ke knize, ale jako k rozšíření herního zážitku pro ty, kdo se chtějí hlouběji ponořit do hašašínského světa. A protože já jsem s tím do Tajné křížové výpravy šel, jsem spokojený.

1 05.04.2020

Některé povídky jsou lepší, jiné zase horší. Přesto je kniha jako celek povedený kousek, který stojí za přečtení. Všechny povídky mají překvapivý závěr a jsou napsány čtivě a napínavě. Vytřibuje se zde Poirotova povaha a především jeho vztah s Hastingsem, který je pro mě hlavním tahákem knihy. Už dávno jsem došel k názoru, že všechny autorčiny knihy jsou vždy o stupeň lepší, když je v nich vypravěčem Hastings. Škoda jen, že povídky nejsou nějak provázané, protože kvůli tomu nemohl v knize existovat žádný centrální příběh nebo alespoň spojnice mezi povídkami, která mi nakonec dosti chyběla. Přes mou původní proklamaci teď zjišťují, že takhle z hlavy nezvládnu žádnou povídku vyzvednout nebo naopak zhodit, takže nakonec byly všechny asi zhruba kvalitativně vyrovnané.

3 31.03.2020

Musím se přiznat, že knihu jsem četl nedobrovolně v rámci přípravy na dějepisnou soutěž. A i když je kniha jistě tematicky velmi dobře zpracovaná, tak mě od poloviny už jednoduše vůbec nebavila a k dočtení jsem se musel nutit.
Dva body tak dávám jen za to, že chápu, že to není vina knihy, ale vina má, protože jsem věděl, o jaký jde žánr, a že podobná díla nejsou zrovna vrcholem čtivosti, a přesto jsem se do knihy pustil. Co bych ještě rád zaznamenal je poměrně velké množství textových překlepů v čele knize, kdy až nepříjemně často chybí písmena nebo občas i celá slova. Věřím však, že pro nějakého zájemce o dobu pozdní Habsburské monarchie bude tato kniha jistě skvělým úlovkem a skutečně výtečným zdrojem informací o této fascinující epoše našeho národa.

1 31.03.2020