filispin komentáře u knih

Tak předně je tato monografie jedním velkým spoilerem. To může být varování pro ty, kteří od Lynche toho zatím moc neviděli a nechtějí se připravit o jedinečné zážitky. Jednotlivé obsahy filmů jsou zde totiž rozebrané do detailů a zbytečně zdržují od toho podstatného, co se vlastně chci dozvědět – o temných stránkách duše mistra svého řemesla. Tím nechci naznačovat, že zde není nic zajímavého a inspirativního, přišlo mi to spíše jako zbytečné promrhání potenciálu této knihy. Fanoušci Lynche by si ji ale určitě měli přečíst. Verze s českým dodatkem od Kamila Fily celkový dojem zlepšuje a koneckonců jakákoli informace o tomto svérázném umělci je prostě dobrá.

1 29.08.2017

My muzikanti to máme se slečnou Můzou někdy hodně těžký. A i když jsme každý trochu z jiné flákoty, některé věci máme společné. Proto se mi vyprávění pana Redla o tom, kam na to chodí, velice líbilo a bylo mi sympatické. Když je někdo básníkem, obyčejné věci a zážitky dokáže ve svém díle vylíčit tak, že bez malého popostrčení kolikrát nemáte šanci dovtípit se, co je v těch verších skryto. Když to máte ale přímo černé na bílém a šťouchá vás přímo sám autor, nestačíte zírat, kolik života je v těch obyčejných, zvukomalebně poskládaných slovech. A přesně tohle Vlasta Redl umí.

2 13.06.2017

Srovnávat aktuálně vládnoucího amerického prezidenta s Hitlerem? Timothy Snyder se nás v této knize snaží přesvědčit, že srovnávání je v tomto případě na místě. A je to čtení velice znepokojující. Jsem velice rád, že tato kniha vznikla. Myslím, že ji všichni (a převážně mladí lidé mé generace) v této době dost potřebujeme. Není třeba dalších slov, přečtěte si ji, prosím.

2 04.06.2017

Číst si Svěrákovy povídky je opravdu balzám pro duši. Každá z povídek měla skvělou pointu, na kterou se vyplatilo čekat a všechno tak hezky plynulo, jako život sám. Nejvíce mě potěšily povídky Sraz naší třídy, Nákup, Ve vlaku, Ujetá láska a Dvojí vidění. Poslední jmenovaná se mnou dost zamávala, nečekal jsem to. Děkuji Vám, pane Svěráku. Chutnalo.

2 01.06.2017

Útlá a přitom tak silná knížka! Alespoň co do obsahu. Ten, kdo si poslechne pouze hudební nahrávku o hodně přichází. Vnímám totiž, že teprve po přečtení knihy začnou písňové texty dávat větší smysl a lze je více prožít. Za příběh běžce bych dal hvězdičky čtyři - neoslovily mě intermezza a použití archaické češtiny (na můj vkus jí někde bylo až moc). Ale musím dát pět, kvůli tématu, které mi je blízké. Také kvůli tomu, že to muselo dát spoustu práce. A nakonec nemůžu přece vynechat hudební část, která je obdivuhodná. Marathon je opravdu velké dílo, které teprve čeká na docenění v širším měřítku. Moc bych to Radůze přál. Vlastně nám všem, protože ty tři tečky na poslední stránce jsou velice znepokojující.

2 31.05.2017

Pro mě byla tato kniha velkým překvapením. Nečekal jsem od toho nic a dostalo se mi bezvýchodného, syrového, dystopického příběhu na pozadí jedné z největších ekologických katastrof v dějinách lidstva. I když se nejedná o žádné příjemné čtení, byl to zážitek. Ten, kdo se alespoň na chvíli nevcítil do Namiho a nesnažil se pochopit jeho jednání, nemohl si tento tíživý příběh vychutnat naplno. Části v Borosu jsou dechberoucí, ve městě to trošku začíná skřípat, ale od části se zvířaty na ostrově paní Bellová jede svoji spanilou jízdu až do finále, které mě zpátky odnese na vyschlý břeh jezera jako mršinu. Skvělé a bohužel stále aktuální. Tohle mi sedlo.

6 21.05.2017

To jsem takhlenc jednou zašel do krámku s knihami. Já teda moc nečtu, ale naši mi pořád říkaj, že bych měl. Ale já jsem líný. I když teda mám vůni knih moc rád. A tak si tak chodím kolem regálů, všude samý knížky. Kdybych je všechny přečetl, určitě bych byl chytřejší. Prej. No a najednou mezi těmi všemi barevnými knížkami objevím takovou černou s divnými malůvkami. Jako bych je maloval já sám. Líbí se mi. Dokonce i to povídání uvnitř se mi líbí. To vím, protože číst umím, ale nechce se mi. A taky mám málo peněz, takže si ji koupit nemůžu. Do toho krámku ještě během roku několikrát zajdu a tu knížku si prohlédnu. Hezky voní. Ale pořád si ji nemůžu koupit. Minulý týden jsem to už nevydržel. Peněženka asi zaplakala, jak říkává můj táta, když tankuje benzín do auta. Ale co. Už je moje. Je to hezký povídání. Vtipný, trochu smutný, ale přesto veselý. Jako ze života. Jako bych se v ní viděl já sám. A začlo se mi stýskat po babičce a dědovi. Hlavně po babičce. Ach jo. Radůza to napsala moc pěkně. Určitě je to fajn holka, byla by to super kámoška. A čápi, z komína od cihelny, zobákem klapou. Asi jsou nesmrtelný.

12 16.05.2017

Číst tuhle knihu je vážně fantazie. Je nesmírně čtivá a bohatá na informace. Nikde jinde se tolik o tomto významném hudebním festivalu nedozvíte. Filmový dokument o Woodstocku je jeden z nejlepších, co jsem kdy viděl, ale detaily a nadšené vyprávění naleznete pouze zde. Po přečtení této knihy chovám ke všem organizátorům festivalů a festiválků ještě větší respekt, než jsem měl. Na něco takového musí mít člověk opravdu velké srdce, obchodního a strategického ducha, kouzlo osobnosti a chuť dotáhnout to všechno do konce. Klidně může být Woodstocků několik, ale ten z roku 1969 bude navždy jen jeden. A ruku na srdce - je to trochu škoda, nemyslíte?

5 14.05.2017

Čas je, čas byl, čas není. Naprosto perfektní. Kniha se vůbec nedala odložit, příběh o tajemné Slade Alley jsem panu Mitchellovi hltal od první stránky a nechal se pohltit. Události v domě za zdí se sice v každé devítiletce opakují, ale mají své opodstatnění (pochopíte proč) a vždycky přinášejí něco nového a rafinovaného. Na této knize je nejlepší postupná gradace, děsivá atmosféra a různorodý styl vyprávění. Konec jsem čekal trochu jiný, ale právě tam všechno do sebe tak perfektně zapadlo, že jsem po přečtení poslední věty jenom zíral. Tahle kniha si do budoucna říká o filmové zpracování, které může dopadnout buď hodně špatně, nebo dobře (příběh by jisté tvůrce sváděl k béčkovému stylu vyprávění). Nicméně Dům za zdí si určitě přečtu ještě několikrát - pro milovníka mysteriózních příběhů, duchařin a hororů vůbec, je to balzám pro duši. Doporučuji číst před spaním!

3 25.04.2017

Je velmi záslužné, že tato kniha vyšla. Pan Hůrka byl velkým profesionálem a mnohdy i průkopníkem ve své branži a tato publikace toto vše dokazuje i přesto, že jde o autobiografii. Kniha je kombinací osobních vzpomínek, dějin filmu a technických informací ohledně zvuku. Je doslova nabitá informacemi a záleží na čtenáři, která kapitola ho bude bavit více, či méně. Kniha má sice 192 stran, ale prostrkání jednotlivých písmen je až neúnosné, proto se čte dost obtížně a rozhodně Vám spolkne více času, než jste si původně mysleli. Vzhledem k úctě nebožtíka autora, mohla být zpracována lépe (sazbou i korektorsky). Doporučuji pro všechny milovníky zvuku (i nefilmového) a filmové historie. Kapitolu o vidění ušima a slyšení očima by si měli přečíst všichni, kteří to s filmem a zvukem myslí vážně. Ta je z celé knihy asi nejhodnotnější, čistě subjektivně. :)

16.04.2017

Tento příběh se opravdu těžce hodnotí a bylo by snad lepší, kdyby vůbec nevznikl. Ale bohužel. Kniha je napsaná velice poutavě a nejupřímněji, jak to jen šlo. Líbilo se mi zasazení všech událostí do historického kontextu, který čtenáři dokáže pochopit celou situaci. Nejméně upoutal moji pozornost, na můj vkus dost podrobný popis začátku soudního procesu (není to zrovna má oblíbená problematika), který ovšem - jak jsem později zjistil - měl dost logický důvod. Právě v tomto okamžiku mě kniha naplno pohltila. Je neuvěřitelné, jak obrovský vliv mají média i tam, kde byste to nejméně čekali. Společně s dokumentárním filmem Mariny Zenovich tvoří tato autobiografie skvělý tandem, který dokáže celý případ objasnit a pochopit. S koupí knihy neváhejte, doporučuji!

26.03.2017

Osobní i profesní Život popsaný s lehkostí, zápalem pro věc, vtipem a nadhledem. Jak prosté. Koncentrace pozitivní nálady. To je ve stručnosti tato kniha Petra Fialy. Bavilo mě to a rozhodně "to není blbé" :)

1 05.02.2017

Přidávám se k ostatním a musím knihu pochválit. Velice oceňuji grafické provedení a bohatou zásobu informací (pravděpodobně díky zahraničním zdrojům). Přečetl jsem to jedním dechem, což myslím v pozitivním slova smyslu. Pravda - také mi trochu vadilo velmi časté odbíhání k Leonemu a dalším režisérům, nicméně si uvědomuji, že i to je nezbytné pro lepší vnímání souvislostí. U poslední kapitoly příjemně zamrazilo v zádech, velice emotivní. :) A některá slova Maestra by se daly tesat do kamene (o filmové hudbě). Parádní kniha!

25.02.2016