Fillipa
komentáře u knih

Kvůli Válce s mloky jsem na ZŠ (8. tř ?) málem ztratila pomyslný titul královny ročníku v literatuře :) Češtinářku jsem ohromila názorem, že nelíbí, příliš fantastické. Chuděra se opírala o stůl a pravila, že tedy s Hitlerem v zádech se fašismus lépe popsat nedal - hnědý mor u Národního divadla. Tenkrát se plně projevilo, že utopie a scifi nebudou moje parketa. Snad mi odpustila, všechna ostatní Čapkova díla mám ráda a povídky zbožňuji.

Tohle byl podle mne nejhorší díl z prvních 4, které mám za sebou. Ano, psát o nebezpečí číhajících na sociálních sítích je určitě prospěšné, ale nemělo by to být jediným kladem detektivky.
Spoiler:
Jsem ochotná akceptovat možné i nemožné schopnosti vyšetřovatelů a pronásledovatelů padouchů, protože za nimi vidím dlouholeté zkušenosti a výcvik. Do pohádek pro dospělé patří, příběhy čteme pro zábavu, Dostojevský není pro každý den. Ovšem zkuste si bez zkušeností a nácviku odemknout spínacím špendlíkem visací zámek! Ani v pohodě u stolu na židli. Prostě autor se vrací na 40% bez ohledu na vše ostatní.


Audioknihu mám teprve před sebou, zatím jsem slyšela jen rozhlasovou četbu na pokračování. Nejzajímavější pro mne není téma holokaustu, ale postava Hany. Její roli v životě rodiny bych mít nechtěla, neunesla bych ji.


Jako audiokniha okouzlující, děti si písničky i básničky moc užívaly.


Sotva průměr, do konce jsem vydržela jen díky hlasu Pavla Soukupa. Jediné, co chválím, je nápad s deníkem, tím mě autor převezl. Bez něj bych k hodnocení použila slovo slátanina ;)


Od školních let jsem měla pocit, že je nutné si dílo lorda Byrona přečíst. Mezi básníky má neotřesitelné místo na Olympu, kam se podíváte, narážíte na odkazy na Childe Haroldovu pouť. Jenže kde ji vzít? Sáhla jsem místo ní po životopisu a dobře jsem udělala. Zjistila jsem, že básník rozhodně nebude moje krevní skupina, že se bez jeho veršů obejdu. Kniha A. Mauroise je tak chaotická, jak chaotický byl Byronův život, a patrně ani nemůže být jiná, pramenem je jen korespondence jeho a jeho současníků. Rozhodně plně uspokojila touhu vyplnit mezeru ve vědomostech, dílo lorda Byrona nechám v klidu spát.


Přečetla jsem Šelmu i Hračkáře najednou, protože jsem po prvním dílu nevěděla, jak se s ním vypořádat. U Hračkáře bylo jasné, že bez Šelmy je nemastný neslaný, tedy co je v Šelmě navíc, přesuneme do Hračkáře a výsledek je 3 *** pro obě knihy.


Byla jsem připravena na průměrné čtení za *** , ale bez ohledu na děj se mi líbil autorčin styl a spád knihy.
Spoiler:
Dost by mě zajímalo, kde vzala autorka předlohu pro Roba. Hnusný hrdina! A proč Louise v závěru reagovala jako myš hypnotizovaná hadem? Autorka jí sebrala veškerou soudnost v situaci, kdy už měla vědět, že Adele není z těch, komu je radno věřit. Ohromilo mě to.


Nemohu popřít, že tenkrát, když jsem knihu četla, byla jsem naprosto unesená. A kupodivu si pamatuji úplně jiné pasáže, než bych od puberťačky okouzlené Jankem čekala. Třeba co všechno Janek v 16 (?) letech uměl - opravit motor, perfektně střílet, vycvičit Šarika ... Nebo med darovaný veliteli nemocnice, aby Šarik mohl zůstat u těžce zraněného Janka ... A setkání s otcem díky jménu střílenému morseovkou ...
Druhý díl jsem ale nečetla, asi mě seriál přestal bavit.

Odloženo. Rozpálená zlostí jsem se dostala až k dopisu tetě Kristy (Soně je 6 let) Spoiler?
Autorka, jejíž chování jsem nedokázala pochopit od samého začátku, zde úplně samozřejmě píše, že Sonička je neposlušná, že ji musí zavírat do sklepa! Ta ženská, která byla schopná pohlavně nakaženému děvkaři odpustit vše a plazit se před ním, zavírá kvůli dětské neposlušnosti dceru do sklepa. Je mi zle z naší tehdejší umělecké smetánky. Ani dnes nejsou celebrity žádní svatoušci, ale, promiňte, musím to napsat, Božena Hodačová byla VELETELE.

Nemohu nedat 5 hvězdiček a jsou zasloužené. Ale někde v hloubi ve mně hlodá pocit, že místy kniha působí jako špatně sestříhaný film. A otevřená vrátka s Aurorou? Těch pár vět stačilo, abych přestala toužit po pokračování. Deset knih je dost, slibuji si, že se k ním vrátím a přečtu si je ve správném pořadí jednu za druhou.


Úchvatné! Poslouchala jsem u internetu, abych mohla kdykoliv najít osoby a díla, o kterých se právě jednalo. Opravdu jsem si knihu užila (ač při práci), v papírové formě bych tak rozsáhlé dílo časově nezvládla.


To, co pan Holzknecht napsal, zaslouží uznání. Zklamaná jsem z toho, co nenapsal. Kniha se snad dá označit za umělecký životopis, ale živá Ema tam není. Z plnokrevné temperamentní ženy zůstala postava určená na piedestal.


Přečetla jsem Šelmu i Hračkáře najednou, protože jsem po prvním dílu nevěděla, jak se s ním vypořádat. U Hračkáře bylo jasné, že bez Šelmy je nemastný neslaný, tedy co je v Šelmě navíc, přesuneme do Hračkáře a výsledek je 3 *** pro obě knihy.


Vypůjčeno od *pepa4081* pachatelé mi byli odporní (ona navíc úplně blbá), příliš místa bylo věnováno událostem z pohledu vrahů, nebyla mi extra sympatická ani žádná z kladných postav a Erika už mne spíš štvala. Loučím se s autorem 2*


Baví mne archaická čeština i styl anglických detektivek a vždy po nějakém čase si knihy E. Fikera zopakuji stejně jako příběhy s Leónem Cliftonem, u kterého není autor pokaždé jasný.
Je to úžasné - v příbězích se pátrá :) Žádná válka gangů, terorismus, televize či nedej pánbu mobil a internet, prostě nádhera.


Velké zklamání. Je mi líto těch postav přivedených v první části na scénu, a pak zahozených jako už nepotřebné rekvizity. Přes krásný jazyk pouze *.


Knihu jsem odložila, ačkoli ve formě audio vydržím téměř všechno. Neseděl mi přítomný čas, děj se také nekonal, nebylo čeho se zachytit :-(
V poslední době je to už druhá kniha, Ledové sestry (S.K. Tremayne) byly také nestravitelné.

Hodnocení patří knize Pošťák vždycky zvoní dvakrát, ke druhé jsem se nedostala (tedy tenkrát byl svazek vedví). Pojistku smrti jsem neviděla ani jako film, budu muset rest zlikvidovat.
