FillisDilla
komentáře u knih
Nesmrtelnost
Milan Kundera
Kundera je rozumbrada. A jeho rozumování mě nebaví. Moc se totiž zbožňuje a je to cítit na sto honů.
Smrad
Wojciech Kuczok
Podobné jako Klid, jako Milovnice, jako Lačnost. Ale Kuczokův jazyk není tak expresivní, nezahazuje čtenáře balastem slov, nekrouží a nehledá. Jeho vzpomínky jsou jasné a bolestivé.
Klid
Attila Bartis
Zakalená, horečnatá jízda po ruinách lidské psychiky. Občas snad příliš expresivní, natahované, ukecané, rozhodně však perfektně napsané.
Poslední odbočka na Brooklyn
Hubert Selby
Pravděpodobně nejbrutálnější kniha, kterou jsem kdy četl.
Kočka v nás
William Seward Burroughs
Expresivně podaná láska ke kočkám. Pro jejich milovníky povinnost.
Životopisná trilogie
Maxim Gorkij (p)
KRásný, křehký obraz předrevolučního Ruska. Gorkij zde naplno ukazuje, jak dokázal bravurně zacházet s jazykem, aniž by musel sklouzávat k šablonovitosti socialistického realismu. Doporučuji milovníkům Cormaca McCarthyho (opravdu).
Velký pád
Peter Handke
Spíše než vyprávěním je tato kniha sledem fragmentů, myšlenek, obrazů defilujících před čtenářovýma očima. Postava herce slouří pouze jako pojidlo, nástroj, skrze který jsou nám tyto obrazy předváděny. Příjemné je, že knihu lze otevřít de facto kdekoliv, na chvíli se začíst a znovu ji odložit, aniž by čtenář mělpocit, že je autorovi povinnován obeznámit se s dějem a vůbec na způsob jeho hry přistoupit.
Úzkost brankáře při penaltě
Peter Handke
Rakouská avantgarda ve své nejčistší podobě. Nedokážu si představit, že pokud by tato kniha vyšla u nás (míněno od českého autora), stal by se z ní bestseller, jako tomu bylo v Rakousku po vydání tohoto díla. Těžká, existenciální, experimentální, dějově vyprázdněná, jazykově čistá. O tom si Viewegh může nechat zdát.
Až nastane čas
Josef Winkler
Winkler často používá repetici jako nástroj k prohloubení čtenářova vjemu, k vytvoření plastického obrazu. S drobnými proměnami v popisu na sebe vrší významy (stejně jako se ostatky zemřelých vrství jedny na druhé, jen aby postupně byly přeměněny na černý maz, který se koním maže kolem očí a nozder), zpětně upravuje a poopravuje to, co již bylo sděleno a zároveń vtahuje čtenáře stále hlouběji do života a smrti jedné zapadlé rakouské vesničky. V jiných jeho knihách mi toto vršení lezlo na nervy. Tady ne.
Domra: Na břehu Gangy
Josef Winkler
Detailní popisy pohřebních rituálů, vůní a pachů, chlapeckých genitálií a vesnického života jsou občas fascinující, především díky čistotě jazyka, mnohem častěji však ubíjející svojí repetetivností.
