fincik komentáře u knih
Knížku jsem dostal jako dárek k Vánocům od bráchy a tudíž jsem od toho moc neočekával, jelikož bratr opravdu není žádný knihomol... Naposledy četl maximálně Honzíkovo cestu na základní škole. Každopádně mě to mile překvapilo. Taková klasická detektivka s pátráním po vrahovi. Hlavní vyšetřovatelka nemá žádné vnitřní démony nebo speciální schopnosti, což je dnes skoro v každé detektivce a už je toho na mě moc. Má to svižný děj a zajímavé finské prostředí.
Nemyslel bych si, že by mě takto rozsáhlá knížka o jedné jediné bitvě mohla takto bavit, ale překvapivě ano. Mělo to svižný spád a na obou válčících stranách bylo komu fandit. Skvěle popsané postavy.
Celkem zajímavá kniha, která se věnuje nejznámějším sériovým vrahům. Hodně prostoru je věnováno Čikatilovi, Fishovi, Kemperovi a Dahmerovi, což byli opravdu magoři.
Jediný problém jsem měl s překladem, kde se mi zdálo, že některé věty nedávaly smysl nebo popíraly to, co bylo napsáno v předchozí větě. Jak rovněž poznamenal recenzent přede mnou, tak se v celé knize chybně uváděl pojem masový vrah místo sériový, což je celkem zásadní rozdíl.
Další skvělá kniha od Martina Goffy. Přesto mi tam něco chybělo. U detektivek mám rád, když se chytí vrah a je to ukončené, taková klasika prostě. Tady to ukončení vyzní tak nějak polovičatě, do ztracena. Na druhou stranu to oceňuji, protože v devesátkách se toho stalo tolik, co zůstalo nevysvětleno, že je to dnes těžko pochopitelné. Hlavní postava novináře Marka Vráze je fakt sympaťák. Sice nekouří, nechlastá a jezdí na kole jako magor, ale na druhou stranu jsem dostal chuť koupit si mixér a udělat si mrkev s jahodama.
(SPOILER) Skvělé zakončení série. Vyústění příběhu v podobě odchodu části lidstva do vesmíru a hledání obyvatelných planet jsem opravdu nečekal a líbilo se mi. Jsem i docela zvědavý, jak to dopadlo. Většinu postav jsem si oblíbil, přesto mi přijde škoda, že nikdo z hlavních (kladných) postav nezemřel. Dodalo by to příběhu šťávu. Zároveň se jednalo o moje první shledání s transgender postavou v knižní podobě. Musím se přiznat, že z toho jsem měl z počátku obavy, jelikož tématikou LGBT jsem už z médií, filmů, seriálů přesycen. Nicméně postava Jeri byla autorem uchopená docela dobře a nakonec i sympatická (bral jsem ji jako ženu). Možná jsem si rozšířil obzory. Pravděpodobně si musíme zvyknout, že tématika transgender se v moderní literatuře bude objevovat častěji...
Pozor, asi bojler.
Důstojné zakončení série, kde se nabízí prostor i pro případné pokračování. Svět je to určitě zajímavý. Škoda, že se každý díl věnuje jiným hlavním postavám. Postava Branda vyzněla bohužel do ztracena, což je škoda, když to byla hlavní postava druhého dílu a oblíbil jsem si jí. O jeho smrti jsme se vlastně dozvěděli z druhé ruky. Ocenil bych, kdyby se autor více věnoval Jarvimu, který měl na průběh celé série největší vliv, ale prostor dostal minimální. Každopádně jeho proměna v záporáka se mi líbila. Naopak Skara mi moc sympatická nebyla. Zaujal Koll a Raith. Středověké zbraně proti automatickým puškám už prosím nikdy více. To byla autorova velká berlička, jak zrychleně příběh ukončit. Trochu zbytečné.
Jelikož mi kniha dorazila neočákaveně bez objednání od Knižního klubu, protože jsem čtvrt roku nic neobjednal, tak jsem od toho neměl přehnaná očekávání, ale nakonec to neurazilo. S podobnou tématikou už jsem četl lepší knížky, ale na jedno přečtení dobrý.
Chytré sci-fi mám rád a tohle bylo přesně ono. Má to originální zápletku, akci, spád, trochu vědy a sympatického hlavního hrdinu. Na tohoto autora si v budoucnu posvítím. Doporučuji.
Přestože děj relativně rychle odbíhal, tak jsem se nemohl pořádně začíst. Něco mi tomu zkrátka chybělo. Vadil mi věk postav, jejichž chování vůbec neodpovídalo věku sedmnácti let. Kdyby postavy byly starší, vůbec ničemu by to neuškodilo, naopak by to působilo reálněji a mohlo by to být ještě temnější. To je nicméně můj problém. Možná už nejsem materiál na knížky pro mladistvé.
No na výlet do pohoří Tribeč asi nepojedu. Na každém šprochu pravdy trochu.
Pan Follett opět nezklamal. Je to kniha velkého rozsahu, ale čte se rychle. Vůbec jsem se nenudil a doslova jsem hltal každou příběhovou linku. Historické události jsou popsány poutavě, ale zároveň podrobně a v souvislostech, takže jsem se dozvěděl plno nových informacích, které mi více osvětlili okolnosti a důsledky 1. světové války. A že je to občas červená knihovna, mi vůbec nevadilo, naopak jsem díky tomu přilnul k jednotlivým postavám. Nějaká ta romantika je pro Follettovy knihy charakteristická a ve skutečném životě děti taky nenosí čáp.
Věřím, že se všechny podobné šílenosti, co byly v knížce popsány, opravdu za války staly. Akorát je přitažené za vlasy, aby je všechny prožil jeden malý hoch. Ten klučina za celou válku snad nepoznal normálního člověka. Jinak by ale kniha nebyla tak čtivá, takže to beru. Navíc, jak píše autor v doslovu, podle reakcí pamětníků je to ještě slabý čajíček.
Během čtení jsem uvažoval nad nižším hodnocením, ale od dění v povstaleckém táboře mě to neskutečně chytlo, takže nakonec dávám plnou palbu. Oproti prvním dílům série, což byly hlavně detektivky, je tohle spíše historický román, a to pořádně rozsáhlý! Nicméně se jedná o krásnou historickou projížďku méně známou částí anglických dějin. Doufám v další díly se soudním syndikem Matthewem Shardlakem.
Určitě super téma, docela aktuální. Ukázka toho, co jsme si schopni navzájem udělat, když dojde něco, co bereme jako samozřejmost. Bohužel postavy mi byly dost nesympatické. Nejchytřejší z nich byl asi desetiletý kluk. Bylo by lepší, kdyby kniha byla vyprávěna z pohledu dospělých. Před deseti lety by se mi asi knížka líbila víc. Nedá se nic dělat, už nespadám do kategorie young adult.
Nečtu moc knih, které by mi navodily erekci, ale Kotleta nezklamal.
Ano, možná by se tu našlo pár nelogičností a možná je to trochu nereálné, ale hrozně mě pohltilo to prostředí a atmosféra. Velmi čtivé. Každopádně nevím, jestli se pustím do dalšího dílu, jelikož ukončené mi to přišlo uspokojivě a nechci si kazit dojem, což by se možná stalo, když na koukám na nepříliš pozitivní reakce následujícího pokračování.
Není to špatná kniha, ale dedukční schopnosti Jeffersona Wintera jsou hodně nereálné, což u mě sráží výsledný dojem, jelikož pořádně nevím, jak vlastně vraha vypátral. Jen domněnky, žádné důkazy! Provedení vražd mi přišlo zbytečně složité a je tu několik nelogičností, které nechci prozrazovat, abych zbytečně nespoileroval. V knihovně mám i další díl, který si ještě přečtu, ale pokud se to nějak zásadně nezlepší, tak od dalšího pokračování asi upustím.