Fiona komentáře u knih
Pro mne nejoblíbenější. Já vím, že by to asi nedopadlo dobře, ale uvítala bych snad i nějakou knížku z dob, kdy studovali ti čtyři, kolem nichž se vše točí. Moc se mi líbí důmyslný Pobertův plánek a jediné, co mi trošku vadí, je moc vysvětlování, ale bez toho se to neobejde.
Přečetla jsem to celé v angličtina a opravdu vřele doporučuji začátečníkům. Bajky byly milé, Brumbálova poučení mi přišla jaksi navíc, velké dítě je nepotřebuje, protože podstatné pochopí z příběhu, malé dítě, co nepochopí z příběhu, nepochopí ani s Brumbálovou "pomocí", ale i tak se to četlo dobře.
Prý je to prvotina, ale mně se to docela líbilo. Muž, který si namlouval hlavní hrdinku, mi sice nebyl bez výhrad sympatický a "úžasnost" hrdinky samotné hraničila s nemožností, ale stejně mi byla sympatická a fandila jsem jí. Čtení je to lehoučké, ale díky přítomnosti pubertálních výrostků i vtipné. Takže se namažte krémem, nastavte se sluníčku a relaxujte :)
A další várka příběhů, které se skutečně staly a které by většinu lidí odrovnaly. Naštěstí si je prožil Herriot, který je nejen přežil, ale ještě o nich zvládne napsat tak, že čtenáři útočí na bránici (ačkoli bychom ho občas měli spíš litovat :))
Je to zajímavý pohled do promyšleného kouzelnického světa. Nemohu říct, že by to nebylo vtipné, ale přece jen, kvality Potterů to nedosahuje.
Ani ve válce autor neztrácí svůj optimismus a nadhled a zprostředkovává nám skutečné příběhy...jak si tak čtu, říkám si, že by bylo škoda nechat si je pro sebe :)
Siegfried a Tristran byli neskuteční, to se musí podat, jejich povahy si Herriot nemohl nechat pro sebe. Nejlepší je, že to vše není vymyšlené ale reálné. O to víc si užívám nadhled a humor, s jakým autor vše popisuje.
Prvotinka, která jakoby si předsevzala seznámit všechny s tím, že být veterinářem je adrenalinový životní úděl a studenti by toho měli rychle nechat a jít studovat něco perspektivnějšího, kazí to ovšem láska k přírodě, která z knihy čiší, a především neuvěřitelný optimismus a smysl pro humor, který nepostrádá snad jediná stránka :)
Opět sbírka již známých příběhů, ale pokud vás chytly (jako mně), klidně si je přečtete znovu. A koukejte na obrázky :)
De facto vše jsem už znala z dalších knih, ale s chutí jsem si to přečetla znovu, včetně ne tak veselých pasáží. Strýček Trickyho Woo mne rozesmívá pokaždé, kdy si na něj vzpomenu :D
Zklamalo mne, že autorem nebyl sám Herriot, ale nakonec to tak nevadilo, příběhy byly pěkné, koně mám ráda...a nevím, co mne tak udivuje, kůň byl právě to zvíře, jehož léčbu Herriot vždy raději přenechal Siegfridovi :)
Ten název zněl strašně romanticky a přitom to bylo drama, pohlcující a napínavé. Kniha není dlouhá a odehrává se (z drtivé většiny) v kratičkém čase, ale je doslova nabytá a pokud v ní byla hluchá místa, nepostřehla jsem je.
Díky za tip na film, ráda se podívám, ale kniha, vážení, tu knihu musím doporučit. Tohle je jedno z lehčích Kohoutových děl, které jsem četla, ale líbilo se mi to nesmírně!
Pavel Kohout si musel dělat dlouhé přestávky, když to psal, protože mu z toho občas samotnému nebylo dobře. Já naopak hltala stránku za stránkou, v čemž mne ještě podpořil styl, kdy pointa (když ne celé kapitoly, tak minimálně poslední stránky) byla v podstatě jedno slovo a to bylo součástí kapitoly další. Každopádně to bylo psáno i s humorem a neuvěřitelně podnětně, musím po té knize brzo sáhnout znova.
Nebyl to úplně můj šálek čaje, ale rozhodně je to velmi zajímavý styl, který stojí za to zkusit, když nic, tak pro možnost poznat, že i o třech dnech se dá napsat pěkně dlouhá kniha a zdlouhavých pasáží tam bude míň, než je v průměr pro normální knihy.
No, na špičku knih bych to nezařadila, ale bavila jsem se u toho dobře, tak dobře, že mi nedělalo problém napsat o tom lehký referát a pobavit celou třídu dokonce tak, že po té knížce někteří sáhli :). Pokud nerostete z absurdit a z faktu, že nemáte přehled o situaci a pořád je tuna neznámých, doporučuji. Irving Washington
:)
Těm, co tu mluví o Švejkovi, doporučuji dílo Closing time (Zavíráme!). Heller měl o české literární tvorbě potuchy :).
Sice to byla jen doporučená četba, ale i tak jsem si to přečetla až další rok, kdy už jsme měli dávno seznam nových knih. Většinou jsem v seznamu kápla na něco, co mne nakonec překvapilo, ale Červený a černý ne. Vůbec mne to nechytlo, s žádnou postavou jsem nesympatizovala, u nudných pasáží se přemáhala číst dál a nenudné hledala s lupou. Pořád ta kniha ale měla nějakou úroveň, takže jsem ji nakonec dočetla. Znovu po ní však rozhodně nesáhnu.
Krutá doba vylíčená zase z jiného pohledu. Strachu bylo v knize opravdu dost, ale jsem si jistá, že v reálném světě tehdy také, nicméně klukovská dobrodružství mne opět nadchla (ač holku) a knížku jsem přečetla jedním dechem.
Propána to je pohádka! Ale tak pěkná a strašidelná a pořád pohádka! Já si nemohu pomoct, ale to, co teď vysílá ČT v neděli a říká tomu pohádky by se mělo jít zahrabat před, ač fantasy, tak pohádkově utvořeným světem, ve kterém si něco najdou i dospělí. Chytlo mne to od samého začátku a jako procvičení před šifrovačkou jsem si zkusila i přeložit runy. Zkuste to, je to legrace :)
Nesmírně užitečná kniha pro život. Dost si říkám, že by měla být povinnou četbou každého, kdo chce do politiky, ale klidně doporučenou každého, kdo chce býti schopným, samostatným a u toho všeho "dobrým" jedincem.