Firefox4 komentáře u knih
Skleněný pokoj se mi četl lépe... měla jsem pocit, jako by se místy přimíchaly jiné styly, vždycky jen na chvilku... a vědeckých odkazů taky až moc, ale do knihy patřily a daly jí její specifický styl (takže vědečtí ignoranti jako já je prostě přeskočí), ale určitě už teď mám chuť si od Mawera přečíst další knihu...
Na začátku dobrý, má to spád a je to zajímavé (míru pravděpodobnosti lépe neřešit, v televizi taky nepřemýšlíte nad tím, kolik lidí asi muselo původně žít v Midsomeru...:-) ), konec mi přišel strašně natahovaný - v podstatě už bylo po všem a mě chyběla ještě spousta stránek k dočtení...
První setkání s tímhle spisovatelem a asi mu budu muset dát ještě jednu šanci, tohle nebyl přímo můj šálek horkého saké... Nebo možná lépe číst v mladším věku, možná by na mě zapůsobila víc..
Tak snad někdy příště. Tam někde vzadu je vtip, ironie, inteligentní humor, ale všechno je to přetapetováno mnoha a mnoha vrstvami slov. A chybí tomu lehkost, se kterou bych se těmi vrstvami mohla prodírat za tím vším vzadu.
Téhle knize by opravdu slušela zkratka. Těšila jsem se na ni, moje očekávání nesplnila, ale alespoň už vím, jak Guenassia začínal.
Četla jsem knihu, poslouchala audio a viděla film a to vše v jednom měsíci, prostě se to tak náhodou všechno ke mně v jednu chvíli dostalo. Určitě stojí za přečtení, pokud jste se nikdy s podobným osudem nesetkali, tak tady máte docela klasický scénář. Jen doba pokročila a knih na tohle téma, podrobnějších, více vykreslujících své hrdiny, je na trhu asi už víc, než v době, kdy vznikla tato kniha.
Vyberte nejlepší současné švédské spisovatele a seřaďte jejich povídky do jedné knihy. Tak já nevím, ale může vůbec vzniknout něco špatného...? :-)
Já nevím, ale asi jsem tu knihu nepochopila. Začátek výborný, autor umí vyprávět (jak ukázal v Klubu nenapravitelných optimistů), ale tady mi záměr zůstal utajen. Jestli začátek měl sloužit poslední cca čtvrtině, tak to bych raději brala úplně jinou dějovou linku a závěrečný příběh vynechala (pro sebe jsem si to nazvala Forrest-Gumpův syndrom a začíná mi to pomalu v knihách vadit), ale to by se knížka musela jmenovat úplně jinak. Jak říkám, četla se dobře, ale na konci mi zůstal jen jeden velký otazník.
Řekla bych, že možnost dozvědět se něco z lehce skandálního pozadí rodiny Ernesta Hemingwaye je u téhle knihy větším přínosem, než její literární úroveň.
Román o posedlosti ? No spíš román o promarněné příležitosti. Pokud si na obalu knihy přečtete, že ji napsal bývalý antikvář a zanícený sběratel vzácných knih, tak prostě logicky očekáváte, že spisovatel svoje znalosti v knize zúročí. Pokud by se tak stalo, odpustila bych mu i nedostatek napětí v ději či nelogičnost některých postav - neodolatelná přitažlivost Petera Byerlyho je pro mě třeba větší záhadou, než pravost jakéhokoliv starého tisku. Nicméně nestalo se a tak se pro mě kniha přesouvá do kolonky "slušné čtení do vlaku".
Literatura faktu. A rozhodně dost smutného. Nešla přečíst najednou, ty příběhy ve vás žádné dobré pocity nezanechají. A je dobře, že podobné knihy donutí lidi nezapomenout.
Od J. Harrisové zatím nejslabší kniha. Děj předvídatelný a pokud by neměla svoji úžasnou schopnost poutavě vyprávět, sklouzla by její kniha do dalších v oddělení červené knihovny. Evidentně lépe jí jdou knihy vytvořené její fantazií, než ty tvořené vzpomínkami.
Narazila jsem na ni náhodně, respektive na doporučení na tuto knihu a jsem za to ráda. Přesně ten typ literatury, co si zabalíte na dovolenou nebo dlouhou cestu vlakem. Pobaví zaručeně a určitě ji přečtete na jeden zátah, zvědaví na to, jakou zápletku si pro vás autor na dalších stránkách zase vymyslel.
"Pravdivý příběh člověka, který se vlastním úsilím stal z negramotného pastýře univerzitním profesorem". U spousty knížek nevím po týdnu, o čem byly. Tuhle jsem četla tak před 25 lety a dojem z ní přetrvává dodnes. Možná to není literárně skvostná kniha, ale už pro její příběh určitě stojí za to si ji přečíst.
Za mě dokonale zbytečná kniha. Zbytečně dlouhá, nejednotná ve stylu a nelogická v ději. Jediným plusem je, že po přečtení začnete oceňovat "řemeslo" Dana Browna.
Detektivka průměrná, konec rozpačitý, ale líbilo se mi tam přidané téma jazyka meänkieli.
V době mého mládí byl literární hvězda Arthura Hailey. Trochu mi jeho styl tahle kniha připomněla - jen tak mimochodem se dozvědět, jak to vlastně v těch novinách chodí. Jen on to uměl nesrovnatelně líp. Kniha se mi dostala náhodou do ruky na návštěvě a na zkrácení dlouhé chvíle o víkendu nebyla špatná, ale příště raději sáhnu po kvalitnějším autorovi.
Za mě velké zklamání. Neseděla mi forma a celkově bych knihu shrnula jako přehlídku ztracených možností (možností autora, podotýkám). Je to první kniha, kterou jsem od něj četla, takže mu dávám ještě šanci a jednu * za strany 136 a 137, které jediné mě bavily.
Nemohla jsem si na začátku zvyknout na autorův způsob psaní, příliš mnoho jmen, to byl můj základní pocit. Pak se děj rozběhne, jmen je podstatně méně a hlavního hrdinu jsem začala mít ráda. Některá místa jsou vtipná a originální, bylo zajímavé si ji přečíst, ale podobné knihy asi vyhledám jen občas.
Přibalte na odpoledne k vodě, pokud máte rádi poetiku Addamsovi rodiny a přítomnost modrookého, věčně se usmívajícího blonďáka v rodině je pro vás živelnou pohromou.. začátek knihy se vám bude líbit a chvílemi se i pobavíte...no a pak už jsem měla pocit, že bylo potřeba knihu s předvídavým koncem hodně rychle dopsat. Mimochodem, to šišlání mi šlo na nervy děsně :-(