FishTailTea6 komentáře u knih
Přemýšlela jsem, jestli této knize dát 3 nebo 4 hvězdičky, a nakonec jsem dala jen 3, protože si stále myslím, že Jo má na víc.
Nebylo to špatné, ale až tak mě toto téma nechytlo, a teď když jsem knížku dočetla, mám jen pocit dalšího bodíku.
K této knize jsem se dostala náhodou, když mě zaujala nově vycházející kniha "Útěk do Mombasy". Protože ale ráda začínám od začátku, rozhodla jsem se nejdříve přečíst tuto knihu.
Děj knihy ubíhá hned od první stránky velice svižně. Žádné zbytečné čekání a jde se na věc. Kniha je čtivá od začátku do konce. Jelikož nejsem horolezec a už vůbec ne speleolog, netroufám si odhadnout, do jaké míry jsou pasáže reálné, i když selským rozumem už mi to někdy přišlo až dost na hraně. Někdy jsem také měla problém s chováním některých lidí v krizových situacích (např. prchat po tmě nerovnou chodbou před netopýry mi přijde až skoro nemožné).
Kniha je docela příjemné, nenáročné, odpočinkové čtení. Nevím přesně proč, ale v průběhu čtení mě tak trochu připadalo, jako kdyby kniha vyzývala k zfilmování. Asi to bylo tím rychlým dějem a způsobem popisu chování jednotlivých osob.
Úplně na konci jsem si ještě vzpomněla na jednu věc. Jako náctiletá jsem četla útlé knížky od Christophera Pika (z edice Stopy hrůzy), a už je to hodně dávno, ale tou dobou na mě také tak odpočinkově působil jeho styl psaní.
Určitě se pokusím přečíst i pokračování...
Může obsahovat SPOILER...
Už, už jsem si myslela, že dám tentokrát čtyři hvězdy, ale na úplném konci došlo ke zklamání a tak jsem zase u třech. Ale od začátku...
Když jsem začínala knihu číst, tak jsem si říkala, jakpak se asi Nesbo vypořádá s navázáním na konec minulého dílu. Podle mě dosti zákeřně, vlastně nijak, na začátku mlžil a najednou byl Harry na scéně a dalo by se říct, překypoval životem, i když trochu jiným, než bych očekávala.
Kniha od té doby dostávala spád a příběh se odvíjel hodně zajímavě. Dokonce se mu podařilo odstranit ze scény mě docela sympatickou osobu z Harryho okolí. Jenže pak přišel závěr a pro mě se zase začala opakovat písnička, kdy je Harry a jeho blízcí vtaženi do středu dění a jde jim o život. A poslední stránky mi přeneseně připomínají poslední záběry ze Saturnina (ale i jiných filmů), kdy je záběr na rádoby svatebčany (rozuměj smuteční hosté), ale pak se vdává a žení úplně někdo jiný. Taková fraška. Takže tři!
Levhart je snad nejrychleji přečtený Hole ze všech dosud přečtených. Dobře se mi četl a i bavil, ale konec (vlastně IX. část a dále) mi trochu zaváněl zbytečným natahováním. A navíc, to co jsem již kritizovala i v minulé knize, zase se případ prolíná jeho osobním životem?!
Když už jsem se do série dala, tak ji dolouskám, ale trochu tuším, co mě čeká příště a to mi na tom celém trochu kazí dojem vlastně už dopředu. Proto nedám plný počet ani teď.
(SPOILER) Ač se mi kniha četla velice dobře, a zvolené téma je hodně zajímavé, tak po reálném zvážení pro a proti dávám jen tři hvězdičky. Oproti dalším Cookovým knihám mi trošičku vadí, že nakousl několik dějových linek a např. [SPOILER] Toma Widdicomba jsem považovala za jednu ze stěžejních postav, kdy mu autor věnuje jednu kapitolu za druhou a najednou šlus a slehne se po něm zem, aby se o něm krátce zmínil v epilogu.
Zároveň mi to, jak byl celý případ odhalen, resp. co předcházelo celému odhalení, přišlo sice napínavé, ale v mých očích nereálné.
Po roce jsem se dostala k pokračování knížky Uvězněni. Byla jsem napjatá, jak se bude pokračování vyvíjet. Ze začátku jsem si říkala, že příběh je hezky rozepsán. Po přečtení celé knihy, jsem ale tak nějak své první nadšení přehodnotila a musím za sebe hodnotit spíše jako průměrné.
V knížce se mi docela líbilo popisování přírody a "výlety" po Alpách i po Africe. Při čtení jsem neměla problém si jednotlivé reálie představit. Nicméně, ani v této druhé knize, jsem si nedokázala najít cestu k hlavní hrdince. Nevím proč, ale Janu si prostě nějak nedokážu představit jako sympaťačku, kterou skoro každý v knize tak nekriticky miluje.
A poslední část knihy, kdy je ukončena cesta na Kilimanžáro a plánuje se odjezd, mi přišla už trochu zbytečně moc. Takový pokus o nastavení příběhu. Lepší by podle mě bylo více vykreslit hlavní část.
Poslední dobou je to již několikátá knížka s africkou tématikou co se mi dostala do rukou. Asi mám nějaké africké období. :)
Ne že by se mi knížka četla špatně, i téma by mohlo být zajímavé, jen mi to celé přišlo jako bych četla nějaké shrnutí, v lepším případě povídku. Bohužel ve mě čtení nevyvolávalo žádné větší emoce. K jednotlivým postavám jsem si nebyla schopná vytvořit žádný vztah, a nedokázala jsem díky tomu prožívat jejich zážitky nebo trápení.
A musím se přiznat, že ani africké prostředí jsem si z vyprávění nedokázala představovat v barvách. A to se mi třeba při čtení Bílé masajky dařilo docela dobře.
Věřím, že někomu se knížka může líbit, já ale od čtení knih očekávám trochu víc.
Protože jsem knihu kupovala jako dárek na základě dobrého hodnocení, když se ke mně dostala, byla jsem napnutá, zda mě také osloví. Oslovila, a to hodně.
Knihu jsem z velké části předčítala nahlas a možná díky tomu na mne působila ještě emotivněji.
Název ČLOVĚK Gabriel nemohl být zvolen lépe. Podle mého to vyjadřuje celou podstatu knihy.
Určitě si přečtu i pokračování.
Většinou si nevybírám knihy, které se skládají z příběhů a nemají dějovou linku. U této knihy jsem si při koupi tento fakt nějak neuvědomila. Od toho se ale odvíjí mé hodnocení.
Knihu bych ohodnotila jako takový osobní deník veterináře. Nicméně pokud někoho zajímá toto téma, pak si myslím, že jiní autoři mají knihy čtivější, zajímavější a více do hloubky (mj. neznalost vakoveverky mi přijde u veterináře krajně neuvěřitelná).
Přesto, že knihu samotnou hodnotím jako průměr, tak téma, které zde Cook zvolil, bylo velmi zajímavé. Od prvního vydání knihy uběhlo více než deset let a přesto, že se odehrává v Americe, tak mi v průběhu čtení naskakovaly aktuální skandály spojené se zpracováním a dovozem masa. Ať už jsou to reportáže z jatek, či nakažené kuřecí maso.
Cook se v knize snažil tento problém nastínit a upozornit na hrozící nebezpečí.
Bohužel vystavěný příběh nad touto problematikou mi nepřišel až tak uvěřitelný. Chápu zoufalost rodičů, a že se Kim snaží ve svém smutku dokázat nemožné, ale jeho pobíhání při získávání důkazů mi přišlo tak nějak přitažené za vlasy (a to je mi jasné, že zkratovité jednání často přitažené za vlasy je).
V průběhu celé knihy a ještě i po jejím přečtení ve mně převládají smíšené pocity. Bohužel musím konstatovat, že tento styl psaní mi úplně nesedí. Mám raději knihy košatěji vyprávěné, tady mi to přišlo strohé odvyprávění příběhu. Pravdou je, že ke konci mi vyprávění již přišlo hlubší než na začátku knihy, ale výsledný dojem už to napravit nedokázalo.
V poděkování se píše "Tolika lidem dlužím nesmírný dík. Dostat thriller na trh, to si žádá spoustu talentovaných lidí a já mám to štěstí, že pracuju s takovými, kteří patří k těm nejlepším v oboru!" Ano, věřím, že to dalo hodně práce dostat tuto knihu na výsluní. Ale thriller? Tak to asi mám jinou představu o tomto formátu...
Nerada bych soudila tvorbu autorky podle jedné knihy, ale po přečtení této už asi další do ruky nevezmu, i přesto, že jsem si prapůvodně chtěla přečíst knihu "Manželé odvedle". A musím souhlasit s Mateo67, kde to je popsáno dle mého přesně. Trh je naplněn žánrem detektivka či thriller... kde je poptávka je i nabídka, ale někdy méně je více a já se obávám, že v tomto žánru jde poslední dobou spíše o kvantitu nežli o kvalitu.
A nedá mi to ještě tu neuvést přepis pár vět z Murdocha, kterého jsem shodou okolností shlédla právě po přečtení této knihy. Úplně jsem si tuto knihu do situace promítla...
***
"Jak zhodnotit úryvky, které jsou kostrbaté, aniž by byl raněn cit autora?"
"Najít nějaké pozitivní kvality a jimi pak vyvážit onu kritiku."
"A co když tam žádné pozitivní kvality nejsou?"
"Doporučte jinou profesi. Proč by měl někdo plýtvat úsilím na povolání, pro které nemá žádné vlohy?"
...
"Ta upřímnost je pozoruhodná, dokonce poetická, ale ty věty jsou jaksi monotónní. Možná je to přednesem... A také mám pocit, že obsah by mohl být popsán barvitěji... Musíme si uvědomit... Ne každý životní příběh stojí za vyprávění."
***
Před rokem jsem četla první knihu ze série, Slepota, kde se poprvé objeví Laura. A konečně vím, jak se do série dostal Jack. Teď už to má jiné grády. Tuhle sérii si užívám a tato kniha určitě patří k těm lepším. I když tak trochu doufám, že reálnost tohoto příběhu je nulová.
Další kniha z Cookových starších knih splněna. A jak už jsem si zvykla, knihy ze série Jack Stapleton a Laura Montgomeryová patří pro mě k lepšímu průměru. Ale Jack mi tu trochu scházel...
A naopak, někdy mě emoce mezi Laurou a Louem přisly až trochu moc emotivní.
Tak jak jsem byla knihou Člověk Gabriel okouzlena, tak jsem bohužel knihou Dcery zklamána. Nerada nechávám knihy nedočtené, takže jsem ji dočetla, ale víceméně jsem celou dobu akorát dumala nad tím, proč mě ta knížka až tolik nebaví.
Velkým problémem pro mě bylo se zorientovat v osobě, které se týkala kapitola. Jestli bylo záměrem čtenáře při každé kapitole napínat, kdo se za myšlenkami skrývá, tak mě to ani tak nenapínalo, jako mě to rozčilovalo. A skoro by se bývalo vyplatilo si k příběhu postupně kreslit jakýsi rodokmen.
Každý jednotlivý příběh si dokážu velice dobře promítnout do vztahů a životů současných rodin, které se potýkají s víceméně podobnými problémy. Bohužel ani kniha nedává moc návod jak z toho ven. Proto z knihy cítím jen frustraci z nekonečného problému soužití mužů a žen.
Knihy od Cooka se mi většinou čtou velmi dobře od začátku do konce. U téhle knihy jsem ale měla dost problém. Knihu jsem dočetla jen díky tomu, že jsem si v recenzích přečetla, že od poloviny knihy se to zlepší. V druhé polovině měl děj opravdu větší spád, ale zápletka mi přišla nějaká moc vykonstruovaná a spíchnutá horkou jehlou (tím nemám ani tak na mysli samotné vraždy, ale jak se Pia dostane do spárů mafie...). Za mě tentokráte jen průměrné hodnocení.
I tuto Cookovu knihu jsem si užila. Celý příběh byl zpracovaný hodně zajímavě a téma "honu na čarodějnice" mi sedlo.
Nevím čím to je, ale tento díl se mi líbil snad ještě více než díl první. Možná je to tím, že už jsem brala lichožrouty za staré známé. Kniha pobavila nejen mě, ale i mého syna, kterému jsem ji četla.
Celá série se mi dobře četla a mému synovi dobře poslouchala. Co víc si člověk u dětské knížky může přát?
Draci, přátelství, boj se zlem a konečné vítězství dobra, všeho tak akorát aby to nenudilo, pobavilo a možná i trochu poučilo.
Po Deformaci, další starší Cook, kterého jsem neměla přečteného. Tentokrát to byla ta správná "oddychovka". Zápletka docela zajímavá, trochu děsivá a děj se pěkně odvíjel. Přesně to co mi vyhovuje k odreagování se těsně před usnutím.
Tak jsem se konečně dostala k další starší knize od Cooka, tentokráte ne v klasické knize, ale poprvé v elektronické verzi. Tak snad to neovlivňuje můj úsudek.
Nakonec ale hodnotím jako průměrné. Kniha se mi četla dobře (Cooka čtu zásadně v originále), dá se říct odpočinkově. Ale tak trochu to na mě působí jak rychle jedoucí vlak a téma mi tentokrát nebylo úplně vlastní. Trochu neuvěřitelné, ikdyž kdo ví...