Flafinka
komentáře u knih

Mam rada knihy o tom, jak se nekdo ztrati v lese. Jak zapraska vetvicka, jak se meni atmosfera a strach po setmeni. Tady se to ke konci trochu zvrtlo a tajemno bylo to tam a zbylo jen hnusno. Ale knizka se mi libila, cte se dobre.


Jsem detska psycholozka a mam dve male holcicky. Pro me tedy silne a desive uveritelne. Po precteni jsem ted doma nejak vic ostrazita...


Erika mi je stále krajně nesympatická (studenej čumák bez smyslu pro humor). Dějová linka s její sestrou připomíná chabý pokus o deník matky na mateřské. Nicméně zápletka s mrtvou holčičkou ve mně probudila zvědavost a skoro bych řekla, že tentokrát pan Bryndza dokázal způsobit jistý příval emocí a hlesnutí - hele zvrat!


Jak by asi tak úchyl mohl vypadat? Vymyslete si pár typických šablon a pravděpodobně se trefíte. Erika mi je nesympatická, takový neslaný nemastný mužatkovitý typ. Ale detektivka je to dobrá, je to čtivé, lehce návykové, bavilo mě to, ale nechodila jsem otravovat členy domácnosti se slovy: “Já teď čtu hustou knihu o...” (což u těch 5hvězdičkových dělám).

Kdybych tuhle knížku četla někde na samotě u lesa kolem soumraku, tak se bojím zhasnout a dojít se vyčůrat. Je to výborně napsané. Hrdinka je přiměřeně sympatická, obyčejná holka s kocourem. Čekala jsem oddechovku, duchařinu k pousmání. Je to mnohem napínavější, než se na první pohled zdá a byť je to příběh, který už určitě někdy napsaný byl, tak styl a pár sympatických detailů vyvolává (za jasného dne uprostřed města) příjemné mrazení. Myslím, že do zrcadla se už teď budu dívat trochu jinak, protože co kdyby...


Upíři, emzáci, zbraně, sex a hláška za hláškou. Kdo to bere vážně, je cvok. Miluju knihy od Kulhánka, tohle neni Kulhánek, ale moje euforie dokazuje, jak moc je potřeba (v mém životě) tenhle brakový žánr.


Na začátku jsem si říkala, že už panu Kulhánkovi totálně hrabe a že asi změnil prášky, ale vzápětí jsem zjistila, že je to neuvěřitelný smrtící koktejl všeho, co známe z předchozích skvostů. Kdo chce filozofovat nad vážnou literaturou, tak nechť sáhne jinam, tady je pan Mluvčí...


Námět byl velmi zajímavý. Lidé neumírají, množství obyvatelstva redukují smrtky. Jenom kdyby ty postavy nebyly tak jednoduché, předvídatelné a černobílé. Dočetla jsem vlastně jen proto, abych věděla, jak to dopadne. Čekala jsem víc.


Řeknu to asi takhle. Tento příběh je jako úchvatný čokoládový bonbon. Vypadá dobře, přináší potěšení a už od začátku je jasné, že to bude semzace. První ochutnání je doslova návykové. Máte pocit, že se nemůžete nabažit. Ale když už vám v puse zůstává poslední kousek, jste trochu zklamaní, že jste možná čekali na samý konec trochu méně chuti a že už to bylo příliš komplikované? Nebo jen to ke konci ztratilo to kouzlo. Každopádně kdyby každá kniha byla takhle dobrá, tak by na světě bylo líp!


Pro me prvni kniha od teto autorky.
Stvalo me neustale dukladne rozebirani vztahu na ukor spadu deje. Pritom na me postavy pusobily celkove plose, cernobile... Bylo tam par okamziku, kdy jsem byla rada, ze jsem hezky doma v bezpeci a to ocenuji.
Urcite si prectu i neco dalsiho, treba budu spokojenejsi.


Pozor SPOILER. Umíněná, trochu vyšinutá hrdinka se rozhodne zachránit svého syna, aby nepřišel o svou duši, a udělá to tak, že se tak napůl zasebevraždí. Ok, to zní slibně, ale příliš se netěšte na tajemno! Věděli jste, že i v klinické smrti si budete muset zajít na úřad? A sehnat si správné povolení? Jo a začněte trénovat boj zblízka, protože jinak se ve vašem těle pohodlně uhnízdí velký čínský boss, který má známosti ve vyšších kruzích. Zároveň pracujte na své morálce a nabubřelém egu, jste důležití jen vy a pokud všichni ti, kteří vám pomohou, natáhnou bačkory, výčitky svědomí se vám zdaleka vyhnou...
Je to celé tak nějak špatně, spousta zákonitostí posmrtné říše nedává smysl, když příběh začíná stagnovat - šoupneme tam mrtvolu a čím brutálnější to bude, tím to bude napínavější, že jo?! A jaké je poselství knihy? Že si máme užívat života, dokud žijeme? Pokud jste tam shledali i něco objevnějšího než tuhle myšlenku, kterou si každý soudný dospělák alespoň čas od času uvědomí, obdivuji vás. Naštestí jsem se pročetla až ke konci, otáčím list a už ne, už to stačilo.


Nejsymaptictejsim hrdinou je v tomhle “psychologickem thrilleru” dum


!!SPOILER!!
Dokazu si predstavit, jak lezim na plazi, cucam jedno mojito za druhym a mozek mi spaluje slunicko, tahle kniha mi pak bude pripadat originalni.
Ono je tam totiz vsechno SPOILER: deprese, unos, roztomile miminko, sikana, nevera, vrazda, penize, manzelska krize, rozvazny detektiv a sexy sousedka. Uz mi chybi jen emzaci a nejaka zviratka. Ale ted vazne - prumerna, krapet prekombinovana detektivka, jen od ni necekejte dej nebo postavy, ktere vas necim prekvapi.


Pani! Mnohokrat jsem si behem pohybu po hlavnim meste predstavila, kdyby se to fakt stalo.


Valecne desive, dojemne rodinne, Smrtka je sympaticka dama... Ke konci se snad nikdo neubrani slzam.


Ono by to nebylo tak spatne, ale ja mela tu smulu, ze jsem docetla Nesbovy strhujici pribehy Harryho Holea, tudiz na me tohle vypraveni o detektivech a mlade superhrdince pusobile plose a naivne. Je to takova pohadka, ktera se napeti snazi dohonit brutalni zapletkou.
