fojtikjirik
komentáře u knih

První díl série zpěvníků Já, písnička je určen hlavně pro první stupen základních škol. V knize jsou k vidění převážně jednoduché lidové písně. Opět jsem se některé z nich naučil zahrát na klávesy.


Rozhodně zajímavý náhled do dějin lidského druhu. Harari nastínil dějiny člověka od začátku až do současných dnů. Rozebírá vývoj civilizace, popisuje postupné sjednocování lidstva, které začalo již ve starověku vznikem velkých státních útvarů, dále se zaobírá novými vědeckými objevy z období novověku i rozvojem průmyslu a ekonomiky v 18. a 19. století. V poslední části knihy věnuje i úvahám o naší budoucností. Ano, některé informace z knihy je třeba brát s rezervou. Zvláště začátek a konec se opírá z velké části o spekulace, autor navíc nevystupuje úplně nestranně, své vlastní postoje před čtenářem neskrývá. Udivil mě třeba jeho názor na vznik zemědělství. Ale jinak je Sapiens dobrá populárně naučná publikace.


Jsem rád, že někdo dokázal čtivým a jednoduchým stylem napsat dílo o dějinách filozofie. Ano, druhá polovina knihy byla trochu bizarní, čím blíž konci, tím zvláštnější, každopádně ji určitě lze doporučit všem, kteří by si chtěli osvojit základy filozofie.


Filmovou verzi Harryho Pottera jsem viděl mnohokrát. Ale přesto jsem se rozhodl přečíst si i knihu.
Hrozně překvapilo, jak moc se kniha odlišovala od filmu, ve kterém mnohé části zjednodušili nebo zcela vynechali.
Přejdu-li k hodnocení, první část Harryho Pottera skutečně je určená spíše malým dětem, ale na své si příjdou i dospělí.


Pro mě nejhlubší dno odpadu. Už jen fakt, že autor (který ještě k tomu byl deset let naším prezidentem) pokládá peníze za důležitější než přírodu, stačí na to, abych dal v klidu odpad. I malé dítě ví jedno-prachy nejsou vše. Navíc ten úvodní obrázek (kde ho upalují na hranici) byl opravdu trapný. Ale úplně nejvíce mě dostaly tři věci:
1.) Jak enviromentalisty hned srovnává s komunisty nebo fašisty,
2.) kritizuje údajnou aroganci Al Gora a spol. (zrovna on)
3.) a má plnou pusu demokracie. Ten, který bez referenda (ještě k tomu v rozporu s tehdejší ústavou) rozdělil ČSFR.

Prostě klasika vyprávějící o těžké době, ze které i přes všechny hrůzy stále nevyprchala láska.


Moje (zatím) první setkání se Zeměplochou. Rozhodně stojí za povšimnutí originální smíchání tří žánrů - humoru, fantasy a detektivky. Prostor však autor věnoval i úvahám nad společenskými problémy tady na Zeměkouli. Opět se v literatuře setkáváme s otázkou umělé inteligence (v knize reprezentovanou kamennými golemy). Může stroj začít myslet a jednat sám za sebe?
Smysl pro humor se Pratchettovi rozhodně upřít nedá.


Depresivní, ale přitom vtipné. Místy jsem se vyloženě smál nahlas. Pominout nešlo ani předmluvu, seznamující čtenáře s autorovým životem i myšlenkami, obsaženými v jeho tvorbě.


Slovník spisovné češtiny je bezpochyby užitečnou příručkou (nejen) pro žáky a studenty. Hodí se i všem, kteří mají zájem o český jazyk nebo lingvistiku obecně.


Zajímavé zachycení "střetu civilizací" z pohledu čínské vládkyně. Tady jsem se poprvé setkal se slovním spojením "bílý barbar". Vedle toho se čtenář seznámí se základy východoasijské kultury. Ovšem nejdůležitější roli v knize hraje politika a opojení člověka mocí, nejnebezpečnější drogou všech dob.


Tak tomu říkám nadčasová kniha. A to ještě jde teprve o první díl z celkem šestidílného svazku. Ale co očekávat, když je autorem člověk, který během událostí v díle popsaných nesl na svých bedrech břemeno odpovědnosti za britský lid. Přitom to všechno byly následky činností (nebo spíše nečinností) jeho předchůdců. Pořád nemůžu uvěřit, že západní země, ač viděly v Německu nacisty porušující jednu mezinárodní smlouvu za druhou, zůstaly úplně nečinné. Churchill si už dlouho před válkou uvědomoval vážnost hrozby, kterou Třetí říše představovala pro Evropu. Bohužel byl jeden z mála.


Knihu jsem záměrně přečetl během vánočních svátků. K dílu není snad třeba nic psát. Příběh je pěkný, ač zvláště část s duchem budoucích Vánoc měla nádech hororu. Místy se budete trochu bát.


Krátká povídka vyprávějící o lidské nevděčnosti, zkrátka typické dílo z období realismu.


Napřed se přiznávám, že filmové zpracování jsem neviděl. Po přečtení knihy ani nechci. Kniha má v sobě sama určitě mnohem více kouzla než nějáký film, ve kterém se z toho pokusili mermomocí udělat trhák. Popis pěkných (ač vymyšlených krajin) a vysoká autorova fantazie. Jen kdyby nebylo tolik těch kostrbatých jmen.
PS: Pro opravdové fanoušky - tady se můžete naučit vznešenou elfštinu.
http://pan-prstenu.wz.cz/index.php?page=recenze&clanek=elfstina1


Mi se kniha líbila, neboť byla velmi humorná. Podle výsledků ankety Kniha mého srdce lze usoudit, že Saturnin je nestárnoucí klasika.


Autor novely se inspiroval vlastním pobytem v sovětském pracovním táboře. Jak jde vidět, i v takových těžkých podmínkách se vězni snažili žít jako lidé, přestože byli drženi za ostnatým drátem daleko od domova a známých.


Kniha obsahuje povídky z prostředí sovětských gulagů. Byly inspirované autorovými osobními zkušenostmi, které si odnesl z mnohaletého potu těchto pracovních táborů, kde vězni museli snášet mrazivou zimu, těžkou práci a mučení ze strany dozorců. Příběhy jsou podány realisticky a syrově.


Podle mého názoru velmi zdařilé grafické zpracování Deníku Anne Frankové. Na začátku převažují klasické komiksové texty v bublinách, v druhé polovině jsou mezi kresby naskládané i pasáže z původní knihy. Příběh není nijak narušen, postavy jsou pěkně nakreslené.


S tímto žlutým zpěvníkem jsem se hojně setkával na základní škole v hodinách hudební výchovy. Obsahuje mnoho pěkných písní, některé z nich jsem se naučil zahrát na klávesy.


Většině čtenářu bude příběh ze začátku připadat jako naprosto neuvěřitelný. Těžký život lidí de facto bez domova v podobě neustálého vyhošťování a utíkání z místa na místo. Něco takového si obyčejný člověk dokáže jen těžko představit.
