Fravra komentáře u knih
Námět mysteriozního thrilleru je zajímavý a kniha samotná je psána netradičním způsobem (formou z útržků konverzací z různých médií), čímž je čtenář veden k pozvolnému prozkoumávání reality a skládání obrazu situace jako mozaiky z fragmentů. Překvapivě se četla dobře, žádné fragmenty nebyly vyloženě nudné nebo zdlouhavé. Námět by si ale zasluhoval uvěřitelnější motivace i jednání jednotlivých aktérů i celkové vyznění.
Detektivní příběh (a jeho řešení) je dosti nerealistický, ale čte se lehce (neobsahuje zdlouhavé popisy ani lyrické pasáže rozebírající duši vyšetřovatele) a věnuje se aktuálnímu tématu. A byť je karanténa Londýna popisována na situaci infekční nemoci s 80% smrtností, nikoliv 2% smrtností jako má aktuální Covid19, přesto je zajímavé přečíst si vizi karantény napsanou dlouho před celosvětovými karanténami roku 2020 a porovnat ji s realitou.
Dávám tedy 3 hvězdy za standarní detektivní příběh, minus jednu hvězdu za nerealističnost plus jednu hvězdu za stylovost.
V dětství jsem viděl film, který jsem bral jako detektivku ve strašidelných kulisách gotického opatství. Přečtení knihy jsem proto odkládal až po přečtení dalších knih od Eca, abych v ní mohl hledat něco víc. A opravdu, podobně jako Baudolíno v sobě i Jméno růže spojuje čtivý dobrodružný příběh s širším pohledem na dobový svět, tentokráte zejména na náboženská a filosofická protivenství 13. století.
Knihu bych proto doporučil jako povinnou středoškolskou četbu, protože čtenáře nenudí a zároveň vzdělá a vede ho k dalšímu dohledávání informací o osobách, dějích a knihách v románu popisovaných.
Českému čtenáři může poskytnout i kontext jak asi vypadal náboženský svět z něhož se o více jak století později vyklubalo husitství, zejména že i před Husem bylo v církvi velké množství různých reformačních a kacířských hnutí i řádů vycházejících ze specifických doktrín.
Jeden z mála historizujících románů, které se odehrávají z větší části na českém území a zároveň nejsou psány českým autorem. Autor sice sleduje více dějových rovin, což zprvu může být matoucí, ale tyto roviny se později přirozeným způsobem prolínají a setkají se ve finále, kterému tak bude možné lépe porozumět, než kdyby čtenář neznal motivace jednotlivých postav z jejich předchozích dějových rovin. Navíc je autor zručný vypravěč a žádné dějové roviny nebyly vyloženě nudné.
Autor vytvořil plasticky vyprávěnou mytologii okolo Ďáblovy bible, že si čtenář říká, že je škoda, že skutečnost byla asi méně dobrodružná... V každém případě doporučuji k přečtení všem čtenářům zajímajícím se o historii středoevropského regionu (autor se zmiňuje i o některých legendách Vídně), kteří si chtějí dát pauzu od "Vondrušky".
Knihy od Torkila Damhauga nejsou ani tak kriminálky (z marketingových důvodů jsou tak inzerovány) jako spíše mnohovrstevnaté psychologické romány, kde si můžete být jisti, že nikdo není takovým, jakým se na první pohled zdá, přesto po dočtení knihy musíte uznat, že děj dává smysl a nejsou v něm žádná hluchá nebo násilně roubovaná místa. Popisovaná témata jsou navíc ožehavá, takže je autor i tak trochu provokatér.
Autor patří mezi mé nejoblíbenější, protože jeho knihy zůstanou v mysli ještě dlouho po přečtení. Škoda, že vydal knih tak málo!
Kniha obsahuje velké množství hutně zapsaných záhadných událostí, většinou asi spíše nereálných, ale o to čtivějších. Mohl by to být zajímavý zdroj pro další sérií Krajních mezí. Mimochodem, s tím Nostrodámovým proroctvím (kolonizace Západu arabskými zeměmi na počátku 3. tisíciletí) se ale docela trefili ;-)
Pro milovníky záhad je kniha nepříjemná, protože se snaží jednotlivé "obory" záhad a tajemna vědecky vysvětlit. V podstatě opakují, co každý intuitivně ví, ale tím, že to explicitně popíšou, tak celé tajemno popřou, a tak se celý tajemný étos vytrácí. Když vědecky vysvětlíte pohádku, taky ztratí své kouzlo.
Na knihu mě navnadil rozhovor s překladatelem Jiřím Piluchou na ČRo6. http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3407775
Autor, ač sám není historik, do sebe vsál množství historických monografií a akademických statí věnujících se tématu pozdního starověku a vyplivl z nich zajímavé z nadhledu brané vypravování o dané době. Snaží se jít pod povrch a vyhmátnout hybatele událostí a epoch, a tuto svoji vizi dokládá množstvím konkrétních událostí odpovídajících jeho tezím. Proto je často kritizován, že není úplně objektivní - Což je pravda, ale přeci jen v knize nelze obsáhnout vše, co bylo o předmětném období napsáno, proto si vybírá hlavně to, co podporuje jeho teze.
Kniha se po nezbytném úvodu věnuje vzniku Koránu a srovnává se svatými knihami ostatních hlavních monoteistických náboženství a pak přejde na 2 hlavní říše pozdního starověku: Persou říši (Iránšár) a Byzanc (Nový Řím). Poslední část věnuje genezi Arabské říše a šíření Islámu.
Zejména v dnešní době je taková knížka užitečná, protože dává nahlédnout do historických souvislostí a umožní lépe pochopit aktuální dění ve světě a v Evropě. Kniha si nedělá ambici být vědeckou publikací, ale pro intelektuály-nehistoriky nebo historiky jiných epoch je přečtení této knihy téměř nutnost!
Brownovo Inferno je napsáno velmi akčně a čtivě, aby se čtenář nemohl od knihy odtrhnout. Děj v sobě kombinuje obvyklý motiv útěku, kapesního průvodce po památkách a dějepisný výklad kultury období renezance v Itálii, zejména pak ústředního díla Božské komedie od Dante Alighieriho.
Zajímavý a dosti kontroverzní je ústřední motiv celého díla, zejména pak fakt, že autor se slovy ústředních hrdinů staví spíše za jeho radikální ale dosti nehumánní (a ne zcela promyšlené) řešení i tím, že morálně relativizuje, kdo je zloduch a kdo kladný hrdina.
Vzhledem k přímočaré struktuře děje (odehrávající se během jednoho dne) a atraktivním exteriérům se kniha přímo vybízí ke zfilmování. Takže si knihu přečtěte co nejdřív, aby vás pak neovlivnila filmová podoba.
Jak je u autora zvykem, kniha má zajímavý námět, který může poučit o dějinách Norska, je psána docela hutným způsobem - tentokráte je tam dokonce mnohem méně pasáží vyplněných popisy pocitů detektiva Hola -, má docela komorní skladbu s omezeným počtem postav, byť rozpliznutých přes dva časoprostory, děj je vystaven logicky a čtenáře určitě zabaví.
Netopýr je úvodní kniha série o detektivovi Harry Holeovi. Přesto, že je děj dost rozvláčný, už v této první knize dokázal autor vylíčit pro Evropana exotické prostředí Austrálie autentickým způsobem, že si ho čtenářova imaginace dokáže živě představit. A přitom to není samoúčelné, k pochopení motivací postav a rozuzlení zápletky je nutné i pochopení života a způsobu myšlení místních. Severský prvek je přítomen hlavně alkoholismem, kterým se řeší psychické problémy, kterých má detektiv z důvodů v knize naznačených, dost. Knihu doporučuji přečíst čtenářům, kteří budou chtít číst celou sérii, protože se seznámí s postavou detektiva, na jejíž znalost se v dalších knihách navazuje. Jinak samotný případ je spíše jednodušší.
Jo, Nesbø! Ten umí psát stručně, výstižně a docela napínavě!
Knihu jsem četl jako první ze série o Harry Holeovi, a možná to byla chyba, protože je oficiálně až druhá v sérii a obsahovala odkazy na předchozí australský příběh Netopýr, byť nebyly pro děj určující. Ale rozhodně doporučuji číst vzestupně dle pořadí...
Příběhu se nedá moc vytknout, dobře vystihuje život norské expat komunity v Thajsku a samotná zápletka byla předvídatelná snad jen pro pokročilé čtenáře detektivek. Neměla ani moc logických děr, které by příběh znevěrohodňovaly...
Radost budou mít i sváteční čtenáři, protože kniha není dlouhá a je ještě dělená na krátké kapitoly...
Předně se nejedná o další knihu o tématu konce svět v roce 2012, ale o obecně, a až možná příliš vážně napsanou knihu o ne úplně vážném tématu prorockých tvrzení. Je napsána téměř vědeckým způsobem včetně několika osvětlujících dodatků, citací a rejstříku pramenů a bohaté sbírky doprovodné literatury. Vychází hlavně z autorových přednášek pro OSN z roku 1981, ale je dále aktualizována. Každá z devatenácti kapitol se zabývá nějakým fenoménem nebo proroctvím - např. Mayským kalendářem, Nostrodamem a několika novodobými věštci, ale zejména pak výkladem biblických citací z prorockého hlediska.
Kniha je tedy určena vážným zájemcům o tématiku prorockého předvídání budoucnosti a čtenáře s dobrou znalostí bible. Pro běžné čtenáře bude příliš nudná, protože se nejedná o soubor čtivých spekulací jako u Dänikena a podobných autorů.
Pokud chcete, aby se vám kniha líbila, musíte k ní přistupovat s otevřenou myslí bez konkrétních očekávání - nejedná se ani o napínavý příběh, který vás bude nutit číst jedním dechem, ani dokonalou satiru, která vám přivodí pobavený úsměv na každém řádku, jak to umí mistři satiry typu Davida Lodge. Přesto je na knize vidět to, co autor sám uvádí - že ji psal s radostí pro svoje pobavení a že mu obrazy grotesky naskakovaly samy jeden za druhým. Vyřádil se i na slovníku svérázného generála a sem tam proložil nějakou moralizující myšlenkou. Pikantní je, že i když byl příběh napsán v roce 1975, postava liberálního skromného papeže Františka I. jako by našla svou nápodobu v současném papeži Františku I., byť co do národnosti se netrefil (úpadek Evropy asi v té době nepředpokládal). Takže pokud chcete vidět, jaké by to asi bylo naplánovat únos papeže jako (polo-)vojenskou operaci, nezbývá vám než se do knihy pustit... Hodnotil bych normálně 3 body z 5, ale za originalitu námětu přidávám ještě jeden.
Ledová kletba se mi jeví jako spisovatelská pásová výroba. Napsaná řemeslně zručně a čtivě, ale bez spisovatelského nadšení - dějově komorní, předvídatelná bez podstatných dějových zvratů a očekávaným koncem, a postavami, jež ne vždy byly uvěřitelné (zejména role historika Logana). Čtenář hledající relaxační čtení po večerech nebo na cesty chybu neudělá, ale kdo ji nepřečte, o nic nepřijde.
Kniha pro milovníky záhad a konspirací od české autorky zaměřená hodně na náměty z českých reálií, čímž se liší od podobných knih zahraničních autorů. Námětově bohatá kniha je rozdělena do 6 sekcí: UFO a mimozemšťané, Záhadná minulost lidstva, Tajemství velkých kamenů, Tajemno v Čechách, Velcí mágové a zasvěcenci, Paralelní světy a jiné reality. Často ovšem náměty nejsou prozkoumané do hloubky a autorka se spokojí z konstatováním, že se jí nepodařilo zjistit více či že se daná hypotéza nepotvrdila. Kniha tak spíše přehledová než že by přicházela s nějakými hlubokými vývody.
Kniha obsahuje 15 příběhů z různých geografických i časových oblastí, které spojuje výskyt nějakého paranormálního jevu či intuice vedoucí k rozuzlení. Příběhy jsou krátké, rozmanité a napsané čtivou formou, takže i když je kniha příliš fantaskní na to, aby mohla být označena za psychologickou, nenudí a představují oddychové čtení.
Útlá kniha je přepisem diskuse mezi filosoficky laděným českým ekonomem Tomášem Sedláčkem a ekonomicky laděným kanadským matematikem Davidem Orrellem, v níž se zamýšlí nad příčinami a východisky první ekonomické krize 21. století.
Hlavním poselstvím je, že za ní stojí z části ignorance ve formě dogmatické víry v klasickou ekonomii, jejíž modely založené na tvrdých datech a předpokladech racionality chování ekonomických činitelů jsou výrazně zjednodušené, a vytvářejí tak mýtickou realitu, ale jednak také úmysl mocných světových ekonomických hráčů, kteří prezentují světu přesně takový pohled na svět, který jim vyhovuje.
Diskuse přináší mnoho zajímavých postřehů, ale skutečně se jedná primárně o rozhlasový pořad nebo článek do víkendové přílohy novin, nikoliv o plnohodnotnou knihu (nemá konzistentní uspořádání, nečiní žádné závěry, neopírá se o citace literatury, atd.). Pro hlubší zamyšlení je zde spíše právě kniha Davida Orrella s názvem Economyths.
Dobrodružná kniha, která čtenáři nabídne kriminální zápletku, historické exkursy i nádech filosofování o víře. Děj je ale docela komorní a předvídatelný, a dal by se tak zhustit na zlomek z oněch 400 stránek, které kniha ve skutečnosti má. Ale určitě se hodí jako oddechové prázdninové čtení k vodě, už kvůli svému dělení na krátké kapitoly.
Tentokráte autor čtenáře seznamuje s reáliemi Itálie 2. světové války a obdobími těsně před i po ní. Využívá k tomu velmi netradiční záminku: hlavní hrdina - uznávaný antikvář (narozen ve stejném roce jako autor) se po mozkové příhodě probudí s částečnou ztrátou paměti, která postihuje jen osobní prožitky, nikoliv naučené znalosti. Na doporučení rodiny se posléze rozhodne zjistit něco o sobě tím, že se vrací do domu svého dětství na venkově, kde se snaží vžít do svého předchozího života zejména studiemi oblíbených komiksů ze svého mládí i jiné dobové literatury, což mu umožňuje prožít si mládí své generace a čtenáři tak něco říci o Itálii té doby. Osobní vzpomínková paměť se mu ale vrací až v další části knihy po další prodělané mrtvici, kdy se ale už nalézá v předsmrtném bdělém komatu a rekapituluje si klíčové příhody svého mládí a dospívání, aby odešel ze světa smířen. Autor využívá tuto sekci i k různým filosofujícím úvahám (např. proč je Desatero božích přikázání fašistické, Bůh zlý a Ježíš hodný) a samozřejmě glorifikaci nenaplněné první lásky, která je věčná ....
Kniha zcela určitě není oddechovým čtením pro každého. Čtenář by měl mít rád komiksy a literaturu, zajímat se o moderní dějiny Itálie a být zvyklý na autorův styl, kdy se prolíná mnoho úvah a je třeba číst mezi řádky. Pak bude odměněn velmi originálním námětem a myšlenkově bohatým čtením. Bez toho však kniha nebude čtenáře bavit.