fruitbueno komentáře u knih
Tak dlouho jsem čekala, odkud a kdy vyskočí duch, až jsem se ho nedočkala! Nutno dodat, že naštěstí. Promyšlený příběh, sympatické postavy, mistrná zápletka, nezbývá než doporučit ke čtení!
Typický produkt 19. století se všemi klady pro nás, kteří je umíme najít a vychutnat, i se zápory těch, kterým obtížně čitelná díla často znechucují čtení. Bronteovic klan považuji za více než talentovaný, Helenu Grahamovou jsem přes obtížnou první část nakonec "slupla" téměř na jedno posezení a pokud bych někomu měla popsat, jak se v 19. století uvažovalo, žilo a psalo, místo slov si z knihovny půjčím právě Dvojí život Heleny G.
Číst 1Q84 je jako odmotávat klubko vlny: odmotáte kousek, od motání odejdete, pak se vrátíte a již jednou odmotaný kousek najdete zpátky na začátku klubka. Takže jej znovu odmotáte a přidáte něco navíc, pak zase odejdete... a najdete ho zase zamotaný na začátku. Takto to pokračuje až do konce klubka/knihy. Mimořádně náročné čtení, ve kterém jsem bohužel neshledala nic hlubšího (milostný příběh, ech??!) ani pozoruhodného.
Svižný děj s vypravěčským trojlístkem, časově rozházeným děním a jedním zloduchem. Moc se mi líbila zejména linka Rachel, protože ruku na srdce, nespolehlivý vypravěč zaručuje srandu na každé stránce.
Musím přiznat, že Syn správce sirotčince byl jednou z nejnáročnějších knížek, jaké jsem kdy četla. Zaprvé musím zcela bez bázně a hany přiznat, že styl vyprávění druhé části jsem nezvládala. V drtivé většině jsem teda netušila, co vlastně čtu. Jednotlivé "roviny" vyprávění jsem od sebe nebyla schopna po většinu vůbec odlišit, takže si netroufám knihu hodnotit. Že bych byla nepozorný čtenář, to o sobě nevím... Zároveň se přidávám ke kritickým hlasům, protože tak značně chybějící diakritiku v knize jsem už dávno nepotkala.
Velice zajímavá sonda do duše zmítané nejistotou. Vše umírněné, otevřené a upřímné. Dánská dívka se moc dobře čte, nemůžu se tedy připojit k ostatním komentářům, které upozorňují na řadu odboček atd. Nemůžu si pomoct, ale během celého čtení jsem potichu a pak i nahlas obdivovala postavu Grety...
Kdybych měla použít jedno jediné slovo k této knize, použila bych přídavné jméno laskavý. Text rychle plyne, čtenář se začte bez problémů a postupně odhaluje, kterak dětství, rodinné vztahy a ne příliš idylický život může ovlivnit i dospělého, pragmatického a ryze "na zemi stojícího" člověka. Pěkné, s neotřelým nápadem a nadmíru laskavé.
Zas jednou budu proti proudu, ale nikdo se na mě nesmí hněvat - s touto knihou jsem se těžce minula. Příběh byl předvídatelný, dost nešikovně vystavěný, hlavní hrdinové nesympatičtí a ani hlavní pointa (kdo vidí, nemusí vidět, a opačně) mě nezasáhla tak, jak měla.
Slabá romanťárna s tak chaboučkou zápletkou, která potvrdila moje tvrzení o tom, že hrdinky "ze současnosti" jsou proti těm "z minulosti" hlupačky, naivky a tak trochu husičky.
Vždycky jsem se podvědomě vyhýbala knihám o nemoci, stárnutí, umírání a podobných. Ale jak člověk postupem času zažívá nejrůznější věci, dostává se k lecčemu, o čem si ještě před pár lety říkal "nikdy". Autorka zachytila nemoc mimořádně čtivě, poutavě a zároveň lidsky. Jde o sondu tak bolestnou a vtíravou, že pro lidi, kteří mají s podobným osobní zkušenost, musí jít o nervy drásající čtení.
Tři dny přemýšlím, co ke knize napsat. Tři dny netuším. Knížka, která se čte jedním dechem a čím víc se to nezvratně řítí k pointě, tím míň to chce člověk číst... Ale nemůžu se ubránit ZASE kritizovat překlepy a chyby. Bože! Vydat knížku není levná záležitost a NIKDO v této republice není tak bohatý, aby produkoval knihy s chybami. Hanba!
Nepopírám, že je autor talentovaný vypravěč schopný krátkými výstižnými větami dosáhnout pointy poměrně brzo, vtipně a nenáročně. Ale přesto jsem si ke knize vztah nevypěstovala. Děj (zápletka, problém, cokoli) je předvídatelný, stejně jako konec. Škoda.
Velice čtivý román s výraznými ženskými hrdinkami, kterým nelze nefandit... Hvězdu ubírám za časté politické pasáže, které mě nudily. Nicméně příběh jako takový vynikající.
V podstatě bych musela zopakovat komentář k první knize ze série. Autorka je mimořádně talentovaná vypravěčka, která čtenáře chytře vodí chodbičkami své představivosti. Skvělé čtení, jemuž na kráse ubírá jen to, že autorka nehodila jednu dvě stopy mezi řádky. Hádat, kdo vraždil tentokrát, bylo naprosto nemožné...
Dojemná novela o tom, že láska kvete v každém věku.
Předestírám dopředu, že proti pohádkám, představivosti a fantazii nic nemám - naopak, dovedu jak nikdo druhý ocenit vše, co hraničí s čímkoli reálným. ALE tento příběh byl už přes čáru. Text byl čtivý, ubíhal, ale téma a celý příběh se se mnou úplně minul. Mělo to být hluboké vyprávění o utrpení ženy, ale mi to přišlo jak výlet, který klouzal po povrchu, stokrát se nadechl k něčemu pořádnému a stokrát mu to nevyšlo. P.S. Upřímné díky, že autorka nechala "uplácat" Fainu ze sněhu. Kdyby si "dceru" upekli jako buchtu v troubě, nechci ani pomyslet...
Vysoce znepokojivá kniha, jejíž přečtení mi dalo zabrat. Fuj téma s fuj etickým přesahem.
Tak trochu porno z 15. století - tak nás ve škole lákali k četbě útlého svazečku básniček Hynka z Poděbrad. Inspirován Dekameronem, napsal vtipné veršíky s ještě vtipnější pointou. Májový sen musí bezpodmínečně bavit i v současnosti!
Když mi se líbí, jak xenofobní Dalimil byl... :)
Na knize je nejlepší vskutku nečekaný závěr, jinak bohužel nemám pochvalných slov. Jen dotaz: proč jsou hrdinkami tzv. ženských románů neuvěřitelné hlupky?