fruitbueno komentáře u knih
Zásadní chybou (ne nutně autorky) bylo, že jsem třetí díl četla bezprostředně po tom druhém. Měla jsem dost času všimnout si nešvarů, mezi ty nejhorší patří asi vykrádání sebe sama. Vše na jedno brdo, unylé formulace, věty, zápletky a nic pořádného tento díl nenabídl ani stran zavedených postav.
Jakou cenu má svoboda člověka? Kolik jsou hrdinové ochotni zaplatit a jak pak dokážou žít? Neskutečné překvapení, nečekala jsem, jak hluboce mě tato dystopie zasáhla. Postavy jsou nejspíš záměrně úplně ploché, o to silnější důraz klade autor na příběh.
Neskutečně znepokojivá kniha. Nemohla jsem přijít na kloub hlavní hrdince, což ovlivnilo celé vnímání textu.
Takový ten typ knih, kdy po deseti stranách přesně víte, co se stane ve zbytku... Říkám těmto textům paralenové, neurazí, nenadchnou. Ideální k prokládání náročnějších textů.
Pro mě definice "románu pro ženy". Všeho tam bylo až moc. Náhod, postav, zápletky, někdy i slov. Pronudila jsem se dějem, kromě několika zajímavých úvah o smrti mi text nedal nic zajímavého.
Slečna Kutrová bude bezpochyby skvělý člověk, ač o sobě téměř 24/7 pochybuje. Jsem nekritická, uznávám, ale z autorky a jejího textu sálá taková lidskost, taková pokora ke všemu, co v životě třeba i nečekaně nastane, že mě to až dojímá.
Pasáže věnované výchově a rodině, jejich vlivu, dopadu na to, co si dál neseme životem, by měli povinně číst úplně všichni, bez rozdílu. Stejně tak myšlenka, že mozek je plastický, schopný proměn negativního, co se do něj kdy vepsalo.
Když jsem knihu začala číst, rozhodně bych si netipla, jak dobrý dojem ve mně po přečtení vlastně zanechá. Kniha jsem vnímala jako pomyslně rozdělenou na dvě části. Po první, takové divoké, živočišné, bolavé, následuje druhá, kdy hrdinka nachází svůj vlastní životní prostor, respekt k sobě samé a na stránkách knihy je to znát. Autorce se ten rozpor mezi oběma světy, etapami života podařilo zachytit bravurně. Jakkoli se nám čtenářům může nezdát způsob, jakým Jolana ke svému smíření volí, tedy poměrně promiskuitní činy, je patrné, jak vlastně výsledku napomohl. Svět vnitřních depresí, úzkostí, pocitu ohrožení, nebezpečí, vlastní nicotnosti autorka vykreslila dokonale. Stejně tak ničivé pracovní prostředí korporátů. Oceňuji také rodičovskou linku, ať už ve vztahu k dětem, tak u rodičů "dospělých" postav. Kde jinde než v dětství vznikají tuny dalších celoživotních traumat. Moc povedená kniha o tom, jak každý z nás touží po přijetí, lásce, respektu a úctě - takových, jací jsme, ne takových, jaké by nás chtěli nejbližší. Rozhodně stojí za čtení, osloví nejen tím, jak reálně a odkoukaně z života působí.
Neměla jsem žádnou představu a nic jsem nečekala, takže v tomto ohledu kniha dopadla dobře. Méně dobře pak působil celý text, vystavěn je na dialozích, v nichž ale nevíte, kdo kdy promlouvá. Děj je ale tak jednoduchý, přímočarý, že je to v podstatě jedno. Po knize jsem sáhla ve snaze přečíst něco odpočinkového. Povedlo se za jeden večer. A teď se ráda vrátím ke svým běžné čteným titulům.
Za mě naprosto pohodový oddech, zajímavé charaktery, příběh, můžu doporučit!
Vynikající zakončení trilogie, číst po čase Dominičiny peripetie bylo skvělé. Užila jsem si každou jednu stránku, opravdu čtení, u kterého se člověk ani minutu nenudí.
Sentimentu aby navzdory názvu v textu člověk pohledal. Tohle bylo asi to nejzoufalejší, nejbezvýchodnější a za poslední dobu asi i nejsmutnější, co jsem četla. Na přebalu knihy stálo, že čtení jakoby lemovaly zdechliny zvířat. Nejde než souhlasit. Důležité svědectví o tom, že dobro a láska nejsou jen fiktivní nálepky. Oceňuji autorčinu surovost, která dodává ději uvěřitelné obrysy i jistou nadčasovost.
Obrovské překvapení, které potvrzuje frázi o nesouzení knih podle obalu (v tomto případě doslova!). Včerejší noci slibovaly hned po prvních stranách něco úplně jiného, nakonec se z textu vyklubal solidní text o přátelství, rodině, tajemství a i těch nepříliš pohodových věcech, které jsou taky součástí života - traumata z dětství, v rodině, volba stran a vyrovnání s nimi. Vše navíc podáno velmi přístupnou moderní a mladistvou formou. Knihu vřele doporučuji.
Od chvíle, kdy autor představil jednotlivé větve příběhu, jsem tušila, že text bude jedno velké špatné. Chtěla jsem věřit, že se v odhadů pletu... Příliš mnoho psů, zajícova smrt - tohle asi nejlépe vystihuje moje dojmy románu. K tomu připočítejte opravdu děsnou redakční práci, chyby, překlepy. Jediné body snad za snahu.
Přiznám se, že hvězdu navíc dávám za to, jak moc autorovi fandím. Příběh jako takový je vystavěn umně, s ničím se nepáře, jde přímočaře k věci a pointě, což je mi neskutečně sympatické. Trochu jsem si musela zvykat na kompletní absenci přímé řeči, ale postupem času mě role vševědoucího vypravěče neskutečně bavila. Včetně jeho vstupů ke čtenáři, omluv, anticipace děje a jiných. Svěží vítr z Ostravy, který stojí za to číst!
Sezóna lehkého letního čtení odstartována. Čtení na dva delší večery, které v ničem extra nevyčnívá, ale ani neurazí.
Knihy, kde autorovo ego převáží všechno to, co text dělá textem, by se dle mého názoru neměly vydávat. Hvězdička za potenciál, který měly jednotlivé postavy i celý námět. Bohužel zůstal trestuhodně nevyužit. Oceňuji rovněž práci překladatelky, něco tak jazykově komplikovaného překládat musela být výzva.
Neskutečně čtivý text plný všeho, co od něj podle anotace můžete čekat. Mám trochu problém s jednostranností, chyběl mi zcela pohled titulní Kukačky - mohl být zajímavý a dodat příběhu patřičné obrysy..
Pokud dáte na to, co stojí na přebalu knihy či v anotaci, budete Propastí zklamáni. Příběh obsahuje vše kromě slibované pomsty. Najdete v ní veškeré možné (snad i nemožné) románové motivy, na které si dokážete vzpomenout. Za mě je to solidní, jen poněkud povrchní čtení.