FunThomas komentáře u knih
"Vzkažte jí, že Harold Fry je na cestě. Musí jenom počkat. Protože já ji zachráním, víte. Já půjdu a ona musí žít!"
Harold Fry se vydal na cestu. A jako každý, kdo se vydá na cestu, se při ní změnil, a z cesty se stala pouť - pouť za záchranu Quennie a pouť za záchranu sebe sama. Nemění se však jenom Harold. I jeho žena Maureen pociťuje změny, když zůstane opuštěná sama doma. Pomocí jejich vzpomínek a myšlenek si skládáme dohromady jejich dosavadní život a vnímáme tu velkou propast, která se mezi nimi rozprostřela.
Nepravděpodobná pouť Harolda Frye je kniha, která něco sděluje. Kniha, v které si každý z nás něco najde. Při čtení si uvědomíte, že nikdy není pozdě na změnu a že nejdůležitějším krokem je vždy ten krok první. Harold skrze svou pouť nalezl cestu sám k sobě, zpět ke svojí ženě a ke svému synovi. Je dobré si uvědomit, jakou sílu může mít víra a naděje a že někdy je cesta důležitější než samotný cíl.
Ove je ztělesněním všeho, co by vás mohlo na lidech vytáčet. Ale přesto (nebo právě proto) ho budete milovat. Určitě ne hned, protože na začátku působí jako nerudný a protivný dědek. Ale postupem času, jak se dozvídáte o Ovem stále víc a víc informací, vám přiroste k srdci. Kniha Muž jménem Ove je příběhem obyčejného, a přesto výjimečného člověka. Na pozadí románu se pak odehrává velký milostný příběh, který je však dle Oveho stylu podán velmi jednoduše a suše, protože Ove "tyhle serepetičky stejně nemá rád". Většina lidí knize vyčítá až zbytečně dojemný konec. Abych se přiznal, měl jsem po přečtení stejný dojem, ale pak mi došlo, že takový konec byl vlastně nevyhnutelný. Možná v Ovem poznáte svého dědečka nebo vám bude nesympatický až do konce, ale rozhodně Fredrik Backman vytvořil originální, možná že už i legendární literární postavu, která ve vás nějaký dojem určitě zanechá. Tento humorný román, který je obohacen trochou smutku a nostalgie mě opravdu dostal a rozhodně je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem doposud četl.
Nádherný výlet do světa dětské představivosti a fantazie. Ano, kniha je úplně jiná než Ove, ale opravdu skvělá a Backmanův styl bezpochyby poznáte. Je až s podivem, jak umí vykouzlit krásné a dojemné příběhy. Uznávám, že jedinou výtku mám k tomu, že Elsa se na svůj věk vyjadřuje a chová opravdu neadekvátně, ale to knížce na kráse a čtivosti nijak neubírá. Takže všichni kdo občas zatouží vrátit se do dětských let, ať nasednou na mrakoně a letí do Miamasu :)
Tato kniha asi není pro každého. Ale pro studenty bohemistiky a milovníky jazykového humoru se jedná o povinnou četbu :)
Z této knihy mám takový nemastný neslaný pocit. Přiznám se, že mě ze všech tří dílu o Helence bavila nejméně. Nemuselo to být však tím, že by tato kniha byla špatná. Jen jsem po předchozích dvou dílech měl asi velká očekávání, která nebyla naplněna, protože celkové ladění knihy bylo úplně jiné, než jsem čekal. V příběhu bylo na můj vkus spíš více tragiky než komiky. Opravdu mi dělalo problém se ztotožnit se čtyřicetiletou ženou s krizí středního věku. Tato kniha mi prostě nesedla. Nezanechala ve mně nějaký pozitivní dojem a hlavně důvod, proč bych si ji měl přečíst znovu nebo ji někomu doporučit. Jako samostatná kniha by Darda zřejmě fungovala, ale v kontextu s Hrdým Budžesem a Oněginem mi prostě přijde poněkud "odfláknutá".
Nakrmen mediální masáží, že tato kniha se mi bude líbit, pokud se mi líbil Marťan, jsem se do ní začetl. A stručně řečeno - zklamání. Ano, začátek byl slibný, ale zbytek knihy... Ale začněme od začátku. Tak zaprvé, spíše než sci-fi thriller, je to thriller s (jedním) prvkem sci-fi, což by nemuselo vadit. Příběh sice plynule ubíhá, ale jeho logika je často děravá a navíc je opravdu lehce předvídatelný. Ke všemu je vyplněn postavami, které jsou vždy jedno velké chodící klišé. Autor si s nimi opravdu mohl dát více práce, protože vážně nemůžu říct, že by mi některá z nich přirostla k srdci, včetně hlavního hrdiny. A když už jsme u Jacka Taylora, nejspíše ho v SEAL vytrénoval Chuck Norris, protože pokračovat kniha dál, tak jsem si jistý, že počet zlikvidovaných protivníků jeho rukou by dosáhl nejméně trojciferného čísla. Vyjma téměř černobílých postav, bych autorovi vytknul i ty zdlouhavé popisy bojových scén, ve kterých jsem se zaprvé někdy ani neorientoval a zadruhé mě často ani nebavily. Stejně tak popisy vybavení a podobně. Chápu o co se autor snažil, ale tohle není naučná kniha o tom, jak pracují jednotky SEAL. Menším problémem pak byla orientace ve dvou liniích příběhu. Přiznám se, že to pro mě byl někdy docela oříšek a trvalo mi pár vteřin, než jsem se zorientoval, ve které realitě se příběh odehrává. Ocenil bych třeba nějaké rozlišení - značku, jiný typ písma nebo cokoliv jiného. Každopádně, abych jen nekritizoval. Kniha se čte dobře a jako průměrný thriller funguje, ale Marťan to rozhodně není.