fvalek komentáře u knih

První jsem viděl seriál a přišel mi hrozně naivní, přeslazený, miloučký, nevinný... A přesně takový je i komiks. Je to možná kýč, nerealistický a k vzteku sladký, ale mně to vůbec nevadí. Docela rád si dávám LGBTQ+ knihy, seriály a filmy a bohužel musím říct, že ve filmech většina gay vtahů začíná tím, že se porvou a pak se z toho tvrdě ojedou a najednou je z toho láska na celý život. Takže tahle milá verze mě potěšila a tak jako s přiblblým úsměvem jsem si ji užil.

Alice Oseman je mlaďoučká a komiks si včetně kresby vytvořila úplně sama, takže za to veliký obdiv, a když porovnáme třeba s českou tvorbou, tak je to naprostá paráda. Kresba je velmi jednoduchá, ale přátelská a milá (třeba proti původním návrhům ukázaným vzadu), skvěle se hodí k celkovému ději, který je taky takový jednoduchý a jde rovnou k věci, i když v první knize se vztah mezi Nickem a Charliem buduje pomalu. Nebo tedy oni na to jdou dost zhurta, hlavně Nick, ale ten coming out tam je pomalý. Je vidět, že Alice je správná fanynka všeho možného, když do charakteristik postav zapojuje i koleje z Bradavic apod. a mně to je sympatické, já bych to u svých postav udělal taky...

Není to nějaké veledílo, není to nějaké velké drama, vážný příběh s důsledky, ale je to vážně taková příjemná oddechová četba, která potěší a zahřeje na duši. jen musíte mít správné rozpoložení a náladu a asi mít i dost měkkou osobnost. :D

8 27.12.2022

Nechci říct, že to jsou nějaké převratné úvahy a myšlenky, protože se hodně vychází z takové té každodenní praxe a téměř každý učitel či rodič snad zažil přesně to, co autoři popisují, ale o to právě jde. Je to velmi mile a vtipně sepsaná sbírka reakcí na každodenní učitelské zážitky a historky a jakési ujištění, že v tom nejsme sami. Celý formát rozhovorů a úvah tomu sluší, protože autoři nepředávají direktivní nebo didaktické informace, ale skutečně o tématech spíše uvažují a nabízí možnosti řešení, nápady a nebo prostě jen sounáležitost.

Co se týče informací, vyskytne se několik zajímavých fenoménů a pojmů, které stojí za to si zapamatovat. Vyskytne se i spousta nápadů a vizí, které by bylo dobré naplňovat. Líbí se mi, že jde o praktickou knihu, která ani nemá za cíl být nějak alternativní nebo světoborná, ale pouze lidská. Vtipně se staví proti moderním výstřelkům volné výchovy a možná i jde proti řadě nejen článků či komentářů na mamawebech, ale i seriózním odborným knihám, které někdy dost nevhodně tlačí na alternativní postupy tam, kde stačí pouhé lidské emoce. "Jsi tam, brácho?" se obrací k základním lidským instinktům a věcem tak přirozeným nebo běžným, že prostého člověka snad ani nenapadnou, natož pak studovaného chytráka.

Trošku váhám, jestli knihu zařadit někam do odborné četby, ale rozhodně je to obohacující kniha vhodná nejen k zamyšlení a rozproudění stojících vod pedagogiky, ale i k osobnímu rozvoji a oživení si vlastního úvahového aparátu. Jednoduché ale pravdivé myšlenky trknou a donutí člověka uvažovat o svých vlastních zkušenostech a reflektovat si vlastní zážitky a postupy, takže možná je to i mnohem víc než nějaká příručka "jak vychovávat dítě/jak učit". Navíc co si budeme povídat, ani studovaní lidé nepotřebují knihu plnou latiny, termínů a definic, stačí prostá malá lidsky psaná příručka všedního života, protože život o ničem víc není.

8 07.01.2022

Tak tohle bylo skutečně velmi kraťoučké dobrodružství, které se mi sice jako konzumentovi Stranger Things líbilo, ale nějaké extra kloudné pocity nezanechalo... Dějově je to zkrátka slabé, tak trošku o ničem a spíš to je takový "inside joke" pro skutečné fanoušky.

Celý koncept děje a postav staví na prekonceptu toho, že Brenner je ten zlý a děti hodné. Jasně, chápu. Ale délka komiksu neumožňuje nějaké velké sblížení, pochopení a vývoj postav, až na heroický závěr, což je velká škoda. Celé to pak působí jako taková nicneříkající epizoda. Také se mi nelíbí Eleven, chápu, že sto ilustrátorů, sto chutí, ale pokud to vychází ze seriálu a třeba Brenner dost sedí na herce, tak proč je El najednou blondýnka, a pokud už to je nějaké specifikum tohoto konkrétního ilustrátora, tak proč je celý komiks prošpikován kresbami naší staré známé vyholené tmavovlasé El, která ale s tímto příběhem nijak nesouvisí...

Ve výsledku je to tedy taková dost smutná franšíza, jejímž jediným smyslem je lehce obohatit seriálové universum o další "čísla", což je ale docela fajn (hrajme, že nevíme, že smyslem je vydělat). Vypadá to, jako by si úplně nevěděli rady, jak tyto komiksy pojmout, takže vždy vygenerují krátký poutavý příběh těžící z universa a jeho reálií, který pak nacpou kresbami El, čímž si ospravedlní, že to k seriálu prostě patří a hotovo. Přitom hlavní postavou je Šestka, tak proč je každá nová kapitola uvozena obrázkem El a ne právě Šestky, nesmysl. Ono pak ale v podstatě, je-li to skutečně licencované k seriálu, proč ne... proč si neobohatit svět čísel o další kromě El a Kali. Musím ale být v hodnocení trošku přísný, protože tohle prostě není to, co od komiksové podoby velkolepého Stranger Things čekáte.

8 23.06.2020

Upřímně, čekal jsem o něco víc. Pokud už scénář dělal Azzarello, tak tohle byla slabota. Kresba byla fajn, taková klasická, ale nejsem úplně její přívrženec. Děj byl... uf.

Je otázkou, jestli Joker potřebuje vypravěče, kterým není právě Joker. Teoreticky asi ano, Joker přeci představuje chaos a nikdo neví, co se mu honí hlavou, ale nebylo by právě v tom kouzlo jeho komiksu, okusit jeho myšlení, i kdyby bylo značně nonsensové? Takto jsme měli k dispozici příběh Jonnyho Frosta, prostřednictvím něhož jsme Jokera zažívali, ale nikoli prožívali. A to byla škoda.

Objevy starých známých postav tak, jak je neznáme či jejich starší mírnější varianty (Killer Croc, Two Face, Harley atd.) byly dobré, ale takové o ničem. Ukázalo se, jak funguje zločinecké podsvětí Gothamu, a to je vždycky fajn, některé scény ale byly moc perpetuum mobile, samoúčelné, Joker byl tolikrát naddimenzovaný, jako by mu nikdy nic nedokázalo ublížit, přitom byl absolutně zranitelný. Cameo Batmana bylo fajn, protože mě po celé knize Joker už štval, ale opět ten samý problém, Batman je tu jako hrdina, který přichází sjednat spravedlnost. Ale pokud už čtu komiks o Jokerovi, čekám, že tady bude Batman ten špatný, ten, který Jokera nechápe... ale ne, v knize Joker je Joker prostě jen špatný, zlý, otravný...

A co se týče onoho Jonnyho Frosta? Hezký psychedelicky psychologický příběh o tom, jak Jokerovi postupně propadá a jak se Joker stává centrem jeho světa. Na jednu stranu neustálé ohrožení, na druhou stranu na konci téměř až chronická závislost. Nevím, co to mělo ukázat čtenáři, ale bylo to působivé. :)

8 12.06.2020

Asi se budu vcelku vymykat dosti pozitivním hodnocením zde, ale mě osobně kniha moc neoslovila. Už od první kapitoly mě štval pokleslý jazyk a humor, kterým je kniha psaná. Nechci to přehánět nebo nějak hanit, někomu to asi sedí, ale tohle pro mě nebyl inteligentní britský humor. Přirovnávat bohy k emo-klukům a používat fráze jako když Tartarus říká \"On tu je pořád, kopíruje můj účes, řekni mu ať tam nečumí...\", je to podle mě hrozně banalizující a zjednodušuje to celé téma. Vztáhnu to na větu zezadu obalu \"Na řecké mytologii není vůbec nic učeného ani intelektuálního...\", no to je podle mě dost špatné pojetí, je sice super ji jaksi lidsky přepsat a vysvětlit, ale přišlo mi to až příliš primitivní a složitější čtenář si radši přečte něco vážnějšího, i kdyby to měla být wikipedie. Nicméně jasně, není to učebnice, nehledám nic odborného, ale zase ani nehledám nic psaného jazykem ulice, když už se bavíme o krásných bájích a mýtech... no asi nemá cenu v tomhle pokračovat, to bych tu byl dlouho, nese to s sebou ale jednu nevýhodu, když pak někdo chce řeckou mytologii skutečně ovládat, těžko mu k tomu dopomůže taková kniha, kde jsou bohové citováni jako parta mileniálů před bufetem. Méně kriticky myslící čtenář, třeba menší dítě, si pak dokonce může myslet, že tohle v nějakém historickém pramenu vážně zaznělo, že se tak třeba běžně mluvilo, ale tak to už je problém jejich porozumění humoru autora, kterého je tam někdy až moc.

Čeho je ještě moc, jsou poznámky pod čarou, které jsou sice někdy fajn, ale někdy jsou dost off topic a zbytečné, navíc jich je celkově asi 200 v celé knize, což je vážně hodně a jelikož jsem si za každým čísílkem v textu četl i tu poznámku, tak mi to docela narušovalo plynulost čtení, a když mě to takhle několikrát rozhodilo kvůli nějaké blbosti, jako třeba, že cheiros jsou ruce jako chiropraktik, no tak to jsem se trochu vztekal. Etymologie je super, ale nesmí jí být zase moc a musí být prospěšná tématu, jinak je to tam tak jako navíc.

Nicméně ať jenom nedštím síru, líbí se mi, že to je doopravdy podrobná bájná historie. V řecké mytologii se vyznám dobře a stejně mě některé věci překvapily, za což jsem byl rád. Kniha je konzistentní a drobné kapitoly, které jsou někdy i na půl stránky jsou sice dost krátké a příběh tak roztříštěnější, ale zase se dobře pauzuje během čtení, což je super na rychlost a plynulost a i čtení i v časové tísni. Moc hezká je i obálka a úprava. Autor to podle mě někdy přehání, ale jindy je humor dobrý, někdy doslova trefí hřebíček na hlavičku, ale někdy přestřelí úplně mimo, nu což, věc názoru. Opravdu hezké jsou odkazy na jinou literaturu - Shakespear apod., ale také to musí být k tématu. Obdiv Fryovi patří za čerpaní z mnoha zdrojů, o to víc mě ale štve, že pro něj mytologie není \"intelektuální věcí\" a dělá ji až tak příliš jednoduše. Fakt super je mapa na deskách knihy. ;)

Neubráním se srovnání Mýtů a Severské mytologie od Neila Gaimana... jak už jsem psal výše, Mýty mě vůbec neoslovily a ona i Severská mytologie byla sice hodně okleštěná, zkrácená, někdy také zjednodušovaná, ale rozhodně byla daleko víc na úrovni. Gaiman není zván mistrem vyprávění jen tak pro nic za nic a vzal Severskou mytologii s velkou grácií a úctou, což mi u Freye chybí (a rozhodně to není, jak sám píše, britským humorem, ten já mám náhodou rád). Škoda, myslím, že i čtenáři, kteří píší, že se jim jazyk Mýtů líbí, by snesli i něco intelektuálnějšího.

8 03.02.2020

Úplně předně bych rád vysvětlil, že mě kniha pro mládež zase moc nelákala, ale četl jsem ji v rámci referátu do školy, a musím říct, že se mi hrozně líbila a doopravdy mě chytla, rozhodně mě navnadila na další díly, i když má drobné mouchy.

Kniha je trošku neumělecky napsaná, ne přímo literárně vzletně, jak by si asi fantasy o dracích zasloužilo, sem tam jsou i dost vtipné úseky ("Jak se jmenuješ?" - "Hliňák", řekl Hliňák. Hliňák pak šel...). :D
Ale celkově jako nápad je to skvělé a musím uznat, že docela neokoukané (draci podle prostředí a ne živlů + ty schopnosti a celý jejich svět), dost zajímavé.

Postavy jsou podle mě naprosto dokonalé, skvěle odráží realitu a dá se do nich dobře vcítit, ztotožnit se a najít si své oblíbence. Hloupoučký Hliňák se svým bloodlustem, drzá Tsunami, překvapivě dost dobrá podceňovaná Zářena, srabík Hvězdoplav (pro mě prostě Bezzubka) a prdelka Slunéčka. Ta jména mě taky bavila, někdy byla hodně matoucí Zářena, Žára, Plamena, Hrozena, Žhava... jakože what?! Ale český překlad byl udělaný moc pěkně a knihu dost podpořil.

Děj je... překvapivě také dost dobrý, trošku klasické fantasy zápletky - válka, útěk, zajetí, sebeobětování... Moc pěkná je poslední kapitola o Bahnoletech a celkově sociální pojetí života draků, boje jsou taky fajn, ale na mě trošku drsné na literaturu pro mládež, přeci jen lámání vazu, kyselinou vybublané oko, upalování a všude krev, je to taková drsárna poměrně, ale přispělo to k celkovému dojmu, aby to nevyznělo až moc dětsky, není to ale trošku parodie na GoT? Jinak o nějaké knize o třech princeznách bojujících o trůn jsem také slyšel, inspirace je v celé knize dost zřetelná, ale neměl jsem dojem nějakého opisování, spíš trošku klišé.

Takže závěrem, příjemné překvapení, rozhodně si pořídím další díly a moc se těším, jak to celkově dopadne. Spousta věcí mě překvapila, nenudil jsem se a kniha si zachovává pořádnou dávku tajemství (hlavně epilog!), která se ještě musí rozluštit. Neorientuji se úplně v dětské literatuře, ale ve fantasy ano a musím uznat, že to je takový aktuální top, co bych sourozencům doporučil. :)

8 25.11.2019

Třetí nenavazující díl se mi moc líbil. Obálka byla moc hezká, barevně jednoduchá a nemám jí co vytknout. Kresba se spolu s ilustrátorem změnila a přišla mi možná lepší, Geralt získal klasický herní vzhled, což mi zase tolik nevadilo a stejně jako v minulých dílech už mi ani nevadilo celkové větší zaměření na hry (hojnější využití znamení, větší výběr netvorů, suroviny na míchání lektvarů), prostě to, co v knihách tolik zastoupené nebylo, ale přitom to v tom světě dávno existovalo. Ciri byla super a konečně došlo i na Yennefer, vzhledově také vycházely z her, což už je taková obecná podoba co jsem přijal a nevadí mi. Příběh jako takový byl dost zamotaný, nejsem si úplně jistý jestli jsem nepřehlédl nějaké detaily, na konci jsem se maličko zamotal, ale myslím, že chápu. Líbí se mi rychlý spád a deficit nudných "scén". Zalichotilo mi oživení vůbec první povídky o Geraltovi a strize, možná mi ale ten motiv pomsty za smrt otce přišel trošku kýčovitý vzhledem k okolnostem... a ten konec nebyl zrovna uspokojivý, chyběla nějaká závěrečná tečka. Občas tam byly hodně vtipné úseky, hlavně s Krokoskalem a Paligou. O Dopplerovi jsem si tedy myslel, že bude mít důležitější roli, ale nakonec vůbec, což mě maličko zmátlo, protože jsem pořád čekal, kdy se zase vynoří :D
Ale co je nejdůležitější, je to vlastně jediné volné pokračování Zaklínače po knihách a hrách. Což je další poznámka, musíte s tím počítat. Já sice hry nehrál, ale vyznám se v nich, takže mi to navazovalo. Čistě jen čtenáři knih možná nebudou vědět která bije :D

8 04.09.2017

To byl tak úžasný konec ságy. Jedině Sapkowski dokáže dělat takové dějové vlny, kdy je to lepší, lepší, horší, ještě horší, trošku lepší, zase horší, nejlepší a konec :D
Příběh měl asi největší vývoj, kdy se vlastně ze skoro ničeho stane všechno. Postavy, staré i nové, byly jako vždy super. Cestování světy a časy bylo parádní, všechny bitvy, ať už velké nebo malé, byly strhující. Dost se mi znechutila Lóže, ale to se dalo čekat. Vyřešilo se sice hodně otázek, ale pár hlavních se zase vynořilo. No a ten konec... Skoro jsem u toho fňukal :D
Já tam taky byl, víno a medovinu pil... a bylo to krásné :)

8 15.05.2017

Neuvěřitelná kniha a má velmi oblíbená. Má v sobě všechno, co by měla mít. Neuvěřitelné množství informací koncentrovaných v jediné "bibli prehistorie". Moderní zpracování, neuvěřitelně úžasné fotografe, obrázky a kresby, obohacující informace, které se skutečně jinde nedozvíte. Logické chronologické zpracování od vzniku světa až po Čtvrtohory. Hodně dlouho jsem po ni toužil, a když jsem ji dostal, tak jsem ji četl asi týden v kuse a na různé úseky se užasle koukám dodnes. Nepracuje jen s jediným scénářem, ale řeší minulost z pohledu mnoha různých, nezaujatých teorií. Skvělá kniha :)

8 24.04.2017

Vražedná pomsta porušila základní a tolik striktní zákon Hunger games a to ten, že do arény se jde jednou a vítěz je oslavován až do konce života. To je sice trošku velký zásah, ale přesně to vystihuje započínající rebelii, ve které se následně odehrává i zbytek děje. Řada nových postav je mnohem lepší než v 1. díle (Finnic, Johanna), děj se posouvá, ale nepodléhá ani stereotypu, ani nudě. Vlastně bych řekl, že jde tím nejlepším směrem kam mohl. Super díl, aréna je prostě srdcovka i na podruhé a tak dál :D

8 29.03.2017

Trošku lituju, že jsem si koupil alternativní obálku, protože reálně nevypadá zase tak dobře a do série by se mi hodila klasická klíčová, ale to si tady prostě jen musím postěžovat. Pravdou je, že tenhle prequel, sequel, crossover je prostě pecka, která mě bavila od začátku do konce. Setkáváme se s předky rodiny Zámkových, kteří jsou dost zajímaví a posléze i dost sympatičtí, aby se vyplatili číst. Zpočátku mi přišlo, že uzavřené kapitoly nejsou úplně nejlepší kompozice, ale u delších příběhů už to stálo skutečně za to.

Samotné příběhy jsou na tom různě, ale většinou všechny nadprůměrné. Malý svět se mi hodně líbil, protože měl svou verzi i v seriálu a tady to bylo moc hezky udělané. Do nitra Luny mě nejprve příliš neoslovilo, ale pak i tím pokračováním to nabíralo na síle a působilo to vlastně hrozně hezky. Síla hudby a Jak vojska bledých čet jsou takové atypické, protože popisují i negativní stránku klíčů a v podstatě ukazují, že klíče chtějí být používány pro zlo, což podle mě v originální sérii není nijak silně zapracováno. Využití klíčů ve světové válce je opravdu hodně originální a asi to jsou dveře, co by každého zajímaly a u Hilla bych přesně takové dveře čekal, ale u primární série je neměl kam zakomponovat. Poslední povídka se Sandmanem byla pěkná. Četl jsem krátce předtím Sandmana a docela se povedlo naladit se na stejnou vlnu. Asi bych řekl, že setkání se Sandmanem, kdy "komunikuje" je hloupost a narušuje vyznění Sandmana, stejně tak Mary a její výlet do Snění, ale ono to překvapivě dobře fungovalo. Vyjádření všečasovosti ve finále je pak taky hodně zajímavé a asi by mohlo někomu i zamotat hlavu, takže dobře, že se objevuje jen okrajově.

Celkově je to opravdu hezký přequel, který má sílu upoutat čtenáře a já osobně bych klidně bral více takových příběhů, a to konkrétně téhle rodiny, a klidně bych bral i nějaké další předky a alternativní příběhy. Crossover se Sandmanem byl decentní a vydařený, takže by mě klidně zajímaly i další crossovery, ne sice úplně s Ligou spravedlnosti apod., ale tak Gaiman má v záloze hodně příběhů, stejně tak DC a Darkhorse. Jinak po přečtení primární série, po ukončení seriálu a v období sucha jemného městského fantasy přišel tenhle díl opravdu k chuti a klidně tvořte dál, chlapci. :3

7 27.08.2022

Murena, nazvaná zřejmě podle postavy pana Mureny, která se ale zabývá hlavně Nerem, je umělecká bomba a jeden z dalších úžasných evropských komiksů mapujících to pro mě nejkrásnější období historie - starověký Řím. Orly Říma jsem samozřejmě četl taky a nebudu úplně srovnávat, protože stejné historické období ještě neznamená jakékoliv jiné shody, i když nějaký důraz na přátelství apod. tam je. A zatímco Orlové jsou dost fiktivní a svolní k očekávání, u Mureny můžeme přesně mapovat historické události, které jsou i reálně doložené. A to je možná i výhoda, kterou Murena nabízí. Ze začátku mě bavilo si předvídat, očekávat, tvořit si nějaké scénáře, kde bych koho rád viděl. Pak mě překvapilo, jak vlastně kdo skončil. Je super, že komiks vychází opravdu z historie, ale je otevřený různým fiktivním úpravám, jako třeba příběh o Claudiově závěti. Docela jsem si oblíbil Britannica a těšil se, co udělá, ale historie je potvora a bylo třeba s ním tak naložit. některé informace si pamatuju z dějepisu, ale asi záměrně nebudu pátrat víc a nechám se překvapit a vžiju se do děje.

Co se týče ostatních postav, mocenské boje mezi Nerem a jeho matkou byly moc fajn, stejně ta jiné intriky. Bohužel se tomu věnuje valná většina komiksu a nemůžeme si tak plně vychutnat prostředí Říma nebo nějaké další osudy, ale tohle plně stačí. Těším se, co bude dál, protože se i otevřelo více eskapád.

No a co dodat, celá tahle edice ERB je skvělá. Kvalitní knihy s úžasnými deskami, velké formáty, hezké překlady, vysvětlivky termínů a událostí... Na těchto knihách se dost snaží a je to poznat. Vydávání je pak jednou za čas, takže i peněženka to zvládá a jsou okrasou knihovny. :)

7 10.08.2022

Tohle bude hodně zajímavá série, první díl je rozhodně povedený a těším se na další. Fotbalové prostředí a atmosféra jižanského vidlákova mě původně děsila, protože to je něco, co jde hrozně mimo mě, ale výsledek mě zaujal. Postava Earla je klasický hrdina, který za sebou má velkolepý příběh a vrací se na místo činu, kde má ještě nějaké záležitosti k dořešení. Je vidět, že se mu tam moc nechce, protože má velmi špatné zkušenosti, ale když zjistí, že se nic nezměnilo, bere spravedlnost do vlastních rukou, což je taková klišé kravina, ale funguje to stále. Earl navíc oživuje městskou legendu o baseballové pálce svého táty, jehož minulost se ještě tolik neodhalila, ale vzhledem k Earlově vztahu k němu asi nebyl úplně super. Krátké flashbacky z Earlovy minulosti a vedlejší scény z jeho přítomnosti ukazují, že má jako postava hodně co nabídnout. Ostatní postavy jsou správně otravné a jasní záporáci. Láká to na další podívanou a docela jasně rozděluje stranu dobra a zla, což může být nuda, ale uvidíme, jak se to dál vyvine.

Potěšila mě grafická stránka, sice mohla být knížečka o něco tlustší, ale pevná vazba, přebal a hezká úprava, hlavně skvělé barvy a kresba, která mi taky výrazně připomíná Lemirea, prostě udělají svoje.

7 15.05.2022

Aldebaran pro mě byl obrovským překvapením, protože jsem z různých zdrojů slyšel, že jde hlavně o sci-fi s velkým důrazem na zvířata apod., ale ve skutečnosti tam ta zvířata nebyla zase tak v popředí, naopak se objevila spousta dalších věcí.

Celkově je to takové sci-fi dramatické, možná se až moc soustředí jen na určité postavy, ale dokáže obsáhnout jejich mnohaletý vývoj. Překvapilo mě, že kromě klasických sci-fi motivů jako je cestování vesmírem a kolonizace planet se objevují i takové motivy jako je politika a náboženství. Celkově se ten důraz na sci-fi dává do pozadí vlivem toho, že svět Aldebaranu je zasazený do takové postkolonizační rurálně-hospodářské společnosti, která mi nějakým záhadným způsobem připomíná Kubu. Asi by mě víc zajímala biologie těch kýžených tvorů. Sice se před každou z pěti kapitol objeví něco jako maličká encyklopedie, ale neobsáhne všechny a ani není moc obsáhlá. S tím se dalo vyhrát mnohem víc, obzvláště když recenze velebí právě důraz na přírodu a faunu.

Příběhy postav jsou takové líbivé, určitě se jim dá fandit, hlavně vzhledem k tomu, že je pozorujeme v mnohaletém vývoji, jak už jsem psal. Nicméně hodně postav jsou takové hloupoučké a dělají blbosti, obzvláště ten hlavní týpek je takový nadržený machýrek, co se vždycky chytí ženské a udělá nějakou kravinu. Přesto je jistým způsobem sympatický. Lepší je Kim, která se pak stává vcelku vedlejší postavou, ale ta holka má rozum!

Celkové vyznění mi asi nedošlo úplně tak, jak mělo. Existence té velké mořské příšery, nebo spíš její účel, mi je stále záhadou a je škoda, že to tam nějak víc nerozebrali. Stejně tak končí příběh ve chvíli, kdy je vše rozhodující a nevíme nic o tom, co se bude dát dál se státním zřízením apod. Škoda že není nějaký druhý díl, ale kniha byla zajímavá i takto.

7 15.05.2022

Přestože vizuálně vypadá Žoldnéř příliš usedle a možná i nudně, do jisté míry i odrazuje a určitě "nevoní" milovníkům akčních epických komiksů, tak opak je pravdou a výsledek skvěle funguje. Segrelles využívá jemné barvy a statickou kresbu na čistém bílém pozadí, což skvěle vyniká ve velkoformátu a nutno dodat, že celkově je knihy velmi kvalitní od obálky až po vazbu.

Nicméně samotný příběh nebyl zase tak oslnivý, jak by být mohl. Celý kult svatého ohně je zajímavý spíš svým vznikem a příběhem v pozadí, ale v aktuálním čase se zrovna moc nepředvede, a i když je pozitivem, že je komiks takový neakční a dává více důrazu na výpravnost, tak alespoň trošku akce tam zoufale chybí, protože v dosavadní statické kresbě je i honička draků dost o ničem. Navíc mně osobně docela vadí, že autor nedává do příběhu žádné větší hodnoty, a přestože má žoldnéř nějaký svůj kodex a je to správný chlap, tak třeba zvířata tam totálně mučí a jejich smrt je pro ně naprosto běžná záležitost. Druhé takové velké mínus je, že je díl zakončen dost nicneříkajícně, otevřeně, ale dále se už téhle zápletce nevěnuje, přestože návaznost mezi díly tam je.

Nicméně celkově se mi Žoldnéř líbí a těším se na další díly. Svět nad oblaky v dalekých Himalájích, nebo kde to vlastně je, je hodně dobrý nápad. Trošku mi připomíná původ Iron Fista z K'un-Lunu, ale je to hodně jiné. Kontrast lidí žijících na zemi a lidí žijících v oblacích, kteří se od sebe ve své malichernosti v podstatě neliší je pěkný a těším se hlavně na objevování celého toho světa.

7 07.03.2022

Na Krásnou temnotu jsem se obrovsky těšil, ale výsledek mě zase tak nenadchnul. Celkově jsem to asi nepochopil, ale zkouším v tom hledat nějaké hlubší myšlenky...

Hned na začátku se setkáváme s obrovskou záhadou, co jsou ti malí pidilidičkové zač? Odkud se vzali? Žili v Auroře celou dobu nebo se objevili pak? Jsou živí, skuteční, nebo symbolizují nějaké myšlenky? Tak pokud jsem to správně rozluštil, tak je celé osazenstvo na rozumové úrovni dítěte, a to je na tom nejděsivější, protože rádoby dospělé postavičky, které disponují rozumem dítěte jsou plné krutosti, naivity, nenávisti, vzteku, strachu, malichernosti a dalších emocí, které se v dětech extrémně mísí a potřebují vyzrát. Celkově pak můžeme vidět několik opravdu brutálních, nebo také extrémně hloupých chvil, které skutečně můžeme nacházet jen v dětském myšlení bez jakéhokoliv kontextu. Smrt nic neznamená, krutost je normální, nepochopení druhých naprosto extrémní... Až si říkám, kdo potřebuje takhle moc pomluvit děti, ale u žádné jiné věkové skupiny by tenhle záměr uskutečnit nešel.

Cesta ročními obdobími zase není nijak symbolickým koloběhem přírody, ale společně s tlejícím tělíčkem spíš ukázkou lineárního plynutí času a úpadku a zmaru, kdy se postavičky vlastně ani nedokážou vymanit z nevyzrálosti a nedokážou dospět, i když se o to snaží (protože všechny pozitivní nebo rozumnější postavičky odešly hned). Mini-Aurora, která je stavěná do role hrdinky, které máme fandit, zase ukazuje plochost, kdy se skutečně snaží a má vhodné předpoklady, ale nedokáže se vyvinout. Kruté chvíle ji sice transformují, ale jako postava neroste, dokáže se pohybovat jen horizontálně, a tak i po své vrcholné pomstě stále jen sní o svém princi...

Celkový děj je jednoduchý, možná až primitivní, ale ta interpretační rovina dětského myšlení je obrovská. Stejně se projevuje i kresba, která je nádherná, dětská, miloučká, ale přitom krutá, drsná a navíc se mísí se skutečně profi psychedelickými obrázky, jak to vidí člověk.

Ze čtení mi bylo opravdu úzko a nelíbilo se mi to na mé emoce. Chápu uměleckou stránku a taky hrozně moc skrytých věcí, ale nevidím v tom úplně nějaké poučení nebo nějaký záměr, co by mi něco dal. Takže když řeknu, že se mi tahle kniha nelíbila, nemyslím to ani z nepochopení, ani jako odsouzení tématu, ale pro mě to není. Abych pravdu řekl, mám teď nějakou pořádnou depku z toho... :D

7 24.10.2020

Kniha je to skvělá a autorka má moc zajímavé a sympatické názory. Jde poznat, že se prostě zabývá dětským čtenářem a fantasy a ví, co má čekat. Nicméně knize by vůbec neuškodilo mít více odborný nádech, protože to sice jsou eseje, ale víceméně je to vyprávěno jako příhody, zejména pak příhody kdy Le Guinová někde něco přednášela a někdo se na něco zeptal apod. Sice to je pak čtivější, ale postrádá to váhu a někdo by mohl říct, že autorka si nedokáže stát za svými názory, ale spíše opatrně kolem tématu našlapuje. Přitom kniha samotná by mohla být hezkým manifestem uznání opovrhovaného fantasy. Ale v tom se skrývá i největší slabina, kniha jasně nedefinuje, co se uznat má a co ne, autorka vyjmenovává co jí přijde dobré, co ne, ale nejde to nijak generalizovat. Navíc si často protiřečí, např. když popisuje nešvary fikční literatury, které jsou podle ní úplně nejvíc proti všemu, ale později tak nějak zapomíná, že tyhle nešvary má i její milovaný a protežovaný Tolkien, na kterého se dle mého názoru nedokáže dívat kriticky a staví ho jako modlu, kterou není třeba obhajovat a automaticky je to fantasy god (přitom mnoho jiných článků a literatury často o přiřazení Tolkienovy tvorby pod fantasy pochybuje).

Ve výsledku se tak vracím kruhem zpět k začátku a myslím, že kdyby kniha byla odbornější, musela by být více promyšlená, jinak by některé názory mohly být velmi kontroverzní. Takže esejistická podoba "já si myslím tohle a vy si myslete co chcete" je vlastně docela progresivní a člověk s nadhledem se může jedině inspirovat a příjemně si počíst. Koho to nechytne, tak ať knihu odloží bez větší kritiky, protože tohle je skutečně na jedincích. Le Guinová zkrátka nepíše knihu na základě literární teorie, ale na základě moderního čtenářství dětí a mladistvých, což si myslím, že je dnes ten nejlepší způsob, jak literaturu pořádně pochopit. :)

7 21.09.2020

Vždycky si tak říkám, co bych asi já, klasický sobecký konzument, mohl vytýkat velkým autorům... A tady jsem si naštěstí nemusel vůbec nic říkat, protože komiks je to tak fantastický, že zrak jen přechází. Naprosto úžasná kresba, která nejen nahrává žánru kriminálky a noir, ale celkově zanechává působivý dojem a přenáší nás do úplně jiné doby. Zajímavé barvy, které jsou tak nějak jiné, než u běžných komiksů, nekřiklavé, ale efektní, a k tomu výrazné stíny, jsou korunka na celé kresbě. Perfektní je fyziognomie postav, protože na tomhle si Guarnido dal extrémně záležet, a samotné výrazy, "pohyby" a postoje vypráví své vlastní příběhy (narozdíl třeba od Maus, kde se zase příběh vypráví jen promluvami a kresba je nicneříkající a fixní). Není divu, že se (jak se píše v popisku) stal komiks po velmi krátké době jedním z nejoblíbenějších a vyhrál řadu ocenění.

Postavy v čele s Blacksadem byly právě vlivem této fyziognomie dost všeříkající. Blacksad je prostě drsňák, kterému nelze nefandit. Tejden byl vtipný, i když někdy otravný, a kdyby to nebyla pravidelná postava, ale jen epizodní, tak asi ani nikoho příliš neupoutá. Nebudu jmenovat všechny support charaktery a zločince, ale hra jejich obličejů, přetvářky a falše, byla skvostná. A Blacksad jako správný pan Bond musí mít v každé povídce svou Blacksadgirl, až by to člověk málem shledal kýčovitým.

Jednotlivé povídky zvlášť nehodnotím, ale jako celek se výborně chopily významných a kontroverzních společenských témat, jako rasismus, jaderné zbrojení, drogy či zneužívání moci a chladnokrevnost. Bylo dobré, že se proti tomu autor vyhradil a až na "cigaretovou společnost" jel v zajetých kolejích hrdinů, slušnosti a dobra. Protože co si budeme povídat, v touze po zaujetí čtenáře je dneska spousta antihrdinů, feťáků a rádoby drsňáků... ale k čemu, když tu máme jednoho kocoura, co je všechny strčí do kapsy a ještě se zachová správně a elegantně. :)

7 22.06.2020

Musím začít klasickým lamentováním - tohle prostě není "ideální start pro nové čtenáře", ale alespoň to sedí k názvu "Lži". Člověk, který nečetl New 52, nezná moc Wonder Woman, nezná Cheetah, nezná osudy Supermana... no tak je prostě v háji.
Ideálně doporučuji přečíst si druhý díl "Rok jedna" před tímhle + číst více vydaných dílů jako maraton, protože dočíst tenhle díl je šíleně neuspokojující.

Jinak je komiks ale úžasný, krásná kresba, nádherná džungle a příroda, extrémně krásná Diana. Příběh je super, ale jak píši výše, dává smysl jen, pokud znáte dobře celé universum, nebo pokud čtete díly maratonem a rychle se dostanete k rozuzlení.

Zápletka ohledně Cheetah se mi líbila, i s tím jejím bohem, ale jakýsi doslov na závěr, kde se odhaluje nový nepřítel a zároveň se odhalí ony tížené lži, mě nechal zmateným. Jdu si rovnou dát další díl a snad se tam něco dozvím, protože jsem vážně mimo, a to universum docela znám... Uvidíme, i když nic nechápu, tak mě příběh chytil a chci ho rozluštit. :)

7 05.06.2020

Na komiks Plášť jsem se hrozně těšil a po přečtení Zámku a klíč jsem měl velká očekávání. Nevěděl jsem nic moc konkrétního, jen že to je příběh záporáka, takže to bylo něco pro mě naprosto skvělého. Bohužel výsledek nebyl tak skvělý, jak jsem čekal, ale celkově to bylo dobré.

Kresba byla úžasná, ta se mi moc líbila a k celkovému tématu se hodila. Vyobrazení hlavního hrdiny bylo hodně fyziognomické a na první pohled bylo jasné jakou má osobnost a nálady. V deluxe verzi navíc i prequelový komiks, který se mi také líbil.

Jenže pak právě narážím na pár mušek... Čekal jsem opravdu propracovaného záporáka, možná i antihrdinu s nějakým složitějším pozadím a ono tam sice je (prequel + vzpomínky), ale není to žádná pecka, co by vás posadila na zadek a donutila vás s Erikem soucítit nebo se nějak hlouběji vžít do příběhu. Po přečtení, i když jsem se snažil sebevíc do příběhu nějak víc ponořit, jsem si povrchně řekl "No jo, Erik byl prostě hajzl", a docela mě mrzelo, že mi tohle vyšlo jako závěr, protože pak je příběh doopravdy hrozně jednoduchý. Trošku to spravila povídka na konci, která je přirozeně víc propracovaná než komiks.

Zase když odendám pryč očekávání, byl komiks vážně super, takže to neberu jako nějaké mínus. Oproti Zámek a klíč je ale Plášť trošku významově chudší. Přijde mi, že v Zámku jsou mnohem víc propracované informace mezi řádky a více propracovaná historie a souvislosti (a porovnávám první díl, ne celou sérii).

Nicméně jako celek je komiks fajn, dává smysl, je propracovaný a zaujme, nicméně ze subjektivního hlediska pro mě neumožňuje dostatečné pochopení hrdiny a ponoření se do děje. Čekal jsem buď hlubší vývoj postavy, aby se do ní dalo více vžít, nebo naopak nějaký pohled očima postavy, abychom byli na jeho straně, i když je špatný. Takhle se povedlo jen to, že každý fandil Nickymu. Chybělo mi i vysvětlení, jestli je blázen, nemocný, zlý, zraněný (to na konci bylo vysvětleno, ale v jedné dvoustranně, a to už bylo pozdě na změnu názoru). Konec byl smutný, někdy si přeju klišé konec raději než thriller variantu.

7 23.03.2020