Gabetka komentáře u knih
Po dočtení nemůžete než obdivovat velmi výstižnou obálku. Četlo se to skvěle, padouch byl vychytralý a dlouho se čtenářům skrýval, ale od jednoho okamžiku jsem nechápala, jak můžou být vyšetřovatelé tak zaslepení, když je to tak zřejmé. Bylo to trochu překombinované a spojení s výzkumem byl opravdu až neuvěřitelnou náhodou, ale nic to nemění na tom, že zápletka je výborně vystavená a o napětí není nouze. Další díl se určitě nenechám ujít.
Vzpomínání a postupné odkrývání toho, proč Lana z Modré vystoupila, bylo dobře zvolenou formou. Ač příběh plynul spíše volně, čtenář se nenudil, nechal se kolébat na vlnách příjemné četby o uzavřeném společenství různých povah, v němž logicky musí dojít ke konfliktům. Po eskalování konfliktu jsem úplně cítila to napětí v uzavřeném prostoru, bez možnosti útěku. Epilog mě dostal, jak prostá motivace některé lidi vede.
A Zlatinka.Emily snad ten epilog nečetla, protože jinak by nekladla své závěrečné otázky.
Slušný thriller, při jehož čtení uvažujete, jak to tedy ve skutečnosti je a bude. V jednu chvíli už jsem si myslela, že jsem to všechno odhalila, ale zbytečně jsem to překombinovala a závěr byl trochu jednodušší než mé úvahy. Každopádně mám dojem, že se ze zápletky i atmosféry dalo vytřískat i víc, než autorka předvedla. Některé pasáže pro mě byly navíc trochu zmatečné, a tak dávám průměr.
Pár stránek na začátku mě trochu mátlo, nemohla jsem pochopit souvislosti. Ale když jsem se chytila, už jsem nemohla přestat číst. Nemohu se ubránit dojmu, že se autorka inspirovala Řbitovem zvířátek, na druhou stranu ho předčila. Budování zápletky a mrazivé atmosféry, vyústění, poselství z něho vyplývající, to vše mělo smysl a tvořilo velmi čitelný celek. Bylo tam pár míst, která mi neseděla, sváděla podle mě k přemýšlení jiným směrem. Až příliš z příběhu vyčníval kostěný prsten, v závěru už však žádnou váhu neměl. Ale to je možná jen v mé hlavě. Doporučuji.
Tahle kniha mi nejde z hlavy, mám z ní rozporuplné pocity. Rozhodně je díky netradičně zvlolenému vypravěčskému stylu velmi čtivá a stránky se otáčejí ani nevíte jak. Na druhou stranu máte pocit, že vám něco takového může povykládat dlouho neviděná kamarádka ze školy. Kam vyprávění spěje čtenáři zajisté dojde právě díky zvolenému stylu vyprávění, proto se nemůžu ztotožnit s avizovaným šokujícím, nezapomenutelným koncem. Naopak bych ocenila epilog o tom, jak se Lucy rozhodla. (Nechci prozradit více, ale kdo četl, snad pochopí). Z knihy jsem si odnesla zásadní poznatek, že osudová láska může být na krátkou chvíli úžasná, ale jinak dokáže všem zúčastněným spíše dlouhodobě ubližovat.
Strachy šílená matka, která si sama sebou není jistá, jestli se nezbláznila, je ve vyslýchání svědků lepší než kdejaký detektiv, což mi přišlo trochu přitažené za vlasy, ale jinak je to rozhodně čtivé a napínavé. Současné události jsou proloženy dvacet let starými deníkovými záznamy popisujícími první Suein vztah, které při čtení vyvolávaly husí kůži. Konec mě úplně nepřesvědčil, přece jen tam pár věcí nebylo úplně dokonale vysvětleno a odůvodněno, ale na celkovém zážitku to tolik neubralo.
Knihu jsem začala číst na základě mnoha kladných ohlasů a během čtení jsem pořád čekala, kdy to začne být tak skvělé, jak všichni píší. Záznamy ze spisů občas unavovaly, skoky v čase někdy mátly, a přestože se jinak kniha četla velmi dobře, pořád mi tam něco k dokonalosti chybělo. Avšak ze závěru mě mrazilo a z mého pohledu dodal celé knize pořádný šmrnc, takže si všechna kladná hodnocení bezpochyby zaslouží.
Kniha se dost vymyká těm, které běžně čtu. Musím přiznat, že na začátku jsem si nebyla jistá, jestli ji vůbec zvládnu přečíst, ale pak mě pár věcí zaujalo a čtení odsýpalo, takže jsem tuto jednohubkou zvládla pokořit. Jde o časově nijak specifikované, nahodile působící příhody o běžném životě na vesnici z pohledu lidí, kteří se do ní přistěhovali. Občas jsem se zasmála, někdy smutnila, leccos mě zaujalo, ale tento styl vyprávění mi prostě nesedí. Postavy mi však i během tohoto stručného vyprávění přirostly k srdci, takže autorka nejspíš věděla, co dělá.
Kniha pro mě byla příjemným překvapením. Zajímavý svět i magie, neotřelé a rozhodně ne černobílé postavy, odvážná (i když trochu naivní) hrdinka a lehce netradiční zápletka včetně romantické linky. Rozhodně jdu hned do dalšího dílu, nechci tento magický svět opustit. Úvod mi sice přišel podivně zmatený a občas ta zmatenost probleskovala celou knihou, ale jinak byl děj svižný, stále se dělo něco napínavého a zničehonic tu byl konec. Díky výzvě jsem objevila zajímavou autorku.
Jako oddechové čtení ano, ale nic co by dlouhodobě utkvělo v paměti. Prostě víte, jak to dopadne už na samém začátku, když se postavy představí. Zarazily mě časové nesrovnalosti a vztah Avy k matce, když ve čtyřiadvaceti není schopná argumentovat, že chce žít svůj život jinak, než si matka představuje. Klidně bych pár stran ubrala, aby to více odsýpalo, protože se spousta myšlenek často opakovala.
Kniha je určena mladým čtenářům, což je znát hlavně v jednoduchosti příběhu, doslovnému výkladu luštění šifer a jasnému rozložení toho, kdo je dobrák a kdo ne. Ovšem i dospělí milovníci knih, šifer a hledání pokladů (navíc prostřednictvím knih) si přijdou na své. Jde o milý příběh o síle přátelství, lásce ke knihám a touze po dobrodružství. Kéž by se mi kniha mohla dostat do ruky, když mi bylo těch 12 jako má hrdinka Emily. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Žánr YA mám ráda, přestože již dávno nejsem cílová skupina. Často si říkám, jak jsou ti mladí hrdinové vyspělí. To však neplatí o zdejší hrdince Elle, která je pravou sebestřednou, emočně nevyzrálou puberťačkou, se kterou se prostě nedokážete ztotožnit, ať se snažíte sebevíc. Ke čtení jsem se musela nutit, celou dobu se nic neděje, dramaticky se řeší zbytečnosti, žádná z postav nemá smysluplný vývoj, často jednají zcela protichůdně ke svým dosavadním názorům nebo přímo nelogicky, rozhovory jsou občas podivně zmatené, jakoby v nich něco chybělo. Nejvíc mi bylo líto Noaha, který se podle mě nijak neprovinil, přesto se na závěr omlouval a Elle vynahrazoval újmu právě on.
Film jsem viděla, líbil se mi, chemie mezi postavami fungovala. Zjevně zapracovali zkušení scenáristé. Podle mě by tato kniha bez úspěchu filmu v češtině vůbec nevyšla.
Autorka knihu údajně začala psát již v sedmnácti letech a je to zde citelně znát. Pokud vás zaujme anotace a je vám víc než sedmnáct, tak se raději podívejte na film. Přinejhorším s ním ztratíte jen něco přes hodinu života.
Milá, naivní, roztomilá četba vhodná k odpočinku a přihlouplému úsměvu. Na začátku jsem těžce dávala Ryanovu tupost, že si nedal dvě a dvě dohromady (co je to za bodyguarda?), ale pak už jsem se vezla na vlně svižné četby, kde se toho sice až tak moc nestane, ale chemie mezi postavami funguje skvěle a jejich slovní přestřelky baví. Konec mohl být propracovanější. Líbily se mi náznaky toho, že život v bohatství je zároveň život ve zlaté kleci, kde jste jen majetkem a neustále vás někdo hodnotí.
Pochvalných komentářů zaznělo mnoho a já se k nim mohu jen přidat. Ač obsahově rozsáhlá, kniha rozhodně nenudí a na konci je vám líto, že ten svět opouštíte. Gabriel de León se za hrdinu nepovažuje, ale čtenáři jej musí milovat. Na začátku víme, kam ho osud zavedl, ale na konci knihy máme víc otázek než odpovědí. Další díl je nutnost a čekání bude pekelné. Vyprávění přeskakuje v různých časových rovinách a občas musíte při čtení dost přemýšlet, abyste neměli zmatek v tom, co už hrdinové prožili a co je utvářelo. Autor umně přeskakuje v ty nejnapínavější momenty a čtenáře nenechá ani chvíli vydechnout. Ač autor zřejmě čerpal z různých kultovních fantasy, pojal příběh po svém a dokazuje, že je skvělý vypravěč, který umí rozplakat i rozesmát (často na jedné stránce). Svět, příběh i Gabriel a ostatní postavy se mi dostal pod kůži. Ilustrace jsou úžasné a oceňuji, že jsou povedené i v e-knize.
Moderní a podstatně čtivější verze Pána much. Nápad s reality show ukazující přežití osmi lidi na pustém ostrově mě zaujal, takže jsem se do knihy musela pustit. Vypravěčkou je celou dobu Maddy a již na začátku je nám naznačeno, kterým směrem se bude situace vyvíjet. A právě díky pohledu pouze jedné osoby mám s knihou trochu problém, myslím, že kdyby autorka vyprávěla příběh z pohledu všech zúčastněných, bylo by to mnohem zajímavější. Takto jsou jasně dané strany a vy víte, komu fandit, nekoná se téměř žádné překvapení. Některé věci mi přišly velmi nedotažené a opomenuté, ale nechci je zde vyzrazovat. Jakoby se autorka zaměřila jen na Maddyinu situaci a okolnosti, jak k ní došlo, pro ni byly vedlejší. Nic to však nemění na tom, že jsem si čtení užila a celou dobu byla neuvěřitelně zvědavá, jak to dopadne.
Vzhledem k tomu, že jde o sérii Strašidelné domy, těžko si můžeme stěžovat na to, že se příběh odehrává v domě, ve kterém straší, že? Šablona, které se autorka drží, je osvědčená a funguje, ale pokud jste četli všechny knihy série, může být i na škodu, protože vás hned tak něco nepřekvapí. Tím ale nechci říct, že bych se u čtení nebála, přece jen je autorka v budování těžké atmosféry velmi zběhlá. Ta bezvýchodná situace, kdy nemůžete uniknout, byla dokonalá. Ale pro lepší zážitek bych ubrala na rozsahu, aby byl děj údernější. Tentokrát byl přízrak velmi mocný, asi proto, že autorka přitvrdila a nebála se pořádných nechutností.
Druhý díl se nesl ve stejném duchu a tempu jako ten první. Banda historiků cestuje časem. Jak je to možné? To
při čtení nikoho netrápí, protože je to báječná zábava. Líbí se mi ten naprosto jedinečný odlehčený styl, nadsázka a sarkasmus. Jakoby nic nebylo bráno tak úplně vážně a ze všeho nejméně historici. Příhody jsou spíše epizodní, takže děj rychle plyne, ale celou knihou se proplétá téma načrtnuté již v prvním díle. Bavila jsem se, pochechtávala se a těším se na další pokračování.
Autorka umí psát velmi čtivě. Krátké kapitoly jsou brány z různých pohledů několika důležitých postav a nutí číst dál a dál. Zde se rozehrávají dva případy nezávisle na sobě, ten osobnějšího rázu rozvíjí události okolo Marni, druhý je věnovaný balzamovači a jeho cestě za pomstou. Líbily se mi obě linie a hlavně ke konci se nešlo od čtení odtrhnout. Jsem zvědavá na další pokračování, jak se to vyvine na postu náčelníka policie a kam se bude ubírat příběh Marni.
Zařadit knihu pro děti a mládež lze možná pro styl psaní, který je lehčí a dobře čtivý, ale obsah je tedy pro silné povahy. Musím přiznat, že při čtení toho, co virus způsobuje (popsáno velmi detailně), se mi dělalo špatně a fakt jsem se bála. Kam se hrabe covid... Jsem zvědavá na pokračování.
Ta kniha se příliš nepovedla. Pokud váháte, zda číst, nebo ne, raději sáhněte po jiné knize s podobným námětem, určitě se najdou lepší. + Tak trochu SPOILER. Od začátku víte, kdo je ona perfektní chůva a tušíte, o co jí asi půjde. Manželský pár mi přišel tak moc natvrdlý, že jsem pochybovala, že může Mark pracovat jako detektiv. A to mě prostě během celé knihy nesmírně iritovalo. Na jednu stranu tak strašně si věrní a zamilovaní, na druhou s tak vážnými poruchami komunikace, že se nechají takto manipulovat? Vlastně jsem to doteď nerozdýchala a je to to jediné, co si z knihy zapamatuji.