Gabri-88 komentáře u knih
Líbilo, ale přesto jsem se potýkala s některými nedostatky. K těm patří především přímá řeč. Někdy započatý rozhovor končil úplně do ztracena anebo se mluvilo o ničem. Myšlenkové pochody mi přišly naopak dobré, ačkoliv jsem se se smýšlením Livy neztotožnila. Naopak Miller je úplná trága. Nezískal si mě ani v nejmenším. Jeho jednání bylo naprosto nepochopitelné, neomluvitelné a pro mě prostě “přes čáru. Ale mělo to drajv! Takže pro letní rychločetbu s erotikou to splnilo účel. Postrádám touhu číst další díl
Narozdíl od citlivějších čtenářů tuhle sérii čtu nejen protože mám ráda Sapkowského humor, ale taky kvůli bojům, které umí báječně opsat a pokaždé vymyslí něco zajímavého, i když se to kolikrát opakuje.
Takže mě sice osud hrdinů drásal nervy, ale co by to bylo za akčňák, kdyby se jim neděly hrůzy a netrpěli? Takže i kvůli tomu mě bavil Bonhart a myslím, že v tomhle díle mě i bavila Yennefer, což se jindy nedá říct:) třešničkou na dortu byl tentokrát za mě Rience, hehe
Neschází nic, jen je tu příliš málo Geralta!
Zpočátku jsem nechápala, co má být na Idiotovi tak hlubokomyslného. Skutečně mi to pak došlo až tak po první třetině. Přehršel postav mě sice mátl, takže jsem se snažila soustředit na ty nejvýraznější. Musím přiznat, že kromě Myškina mě v podstatě všechny postavy něčím iritovaly, protože se prostě odmítaly ke knížeti chovat podle mých představ :))
Hluboká empatie, kterou kníže oplývá, mi příjde skutečně nadlidská a nějak se mi nezdálo, že by se mu z ní knížeti také od ostatních něco vrátilo.
A také Dostojevského postavy někdy něco nakously, nedořekly anebo snad nenašly správná slova to vysvětlit, takže kolikrát zůstalo něco nedopovězeného. Mně přišlo, že vím co se snaží říct, ale zároveň jsem si kladla otázku, jestli to vůbec vidím správně? Jenže bohužel nikde vzadu v knize nejsou prozrazena správná řešení těchto hádanek:)))
Jinak už zde všechno zajímavé bylo řečeno v komentářích pode mnou. Např. @legens
Téééda to bylo něco, co vám budu povídat :)) začátek mě zmátl, říkala jsem si, že to není styl pro mě.. jenže jsem to přeci jen vzala znovu do ruky a pak se všechno úplně otočilo a zanechalo to ve mně hluboký dojem.
Nesouhlasím s tím, že nebyl využit potenciál. Já jsem naopak ráda, že nebylo popisována každá kočičí hlava a splašek :) rozuměj, jsem ráda, že autor ponechal hodně prostoru fantazii čtenáře.
Oblíbila jsem si všechny postavy, i ty co bych si oblibovat neměla. Richard a lady Dvířka mi přirostli k srdci. Určitě si přečtu něco dalšího od Gaimana.
Jako ukázka, nejlepší popis kocoviny (úžasných frků tam je šíleně moc, těžko vybírat)
... Byl zalitý studeným lepkavým potem a připadalo mu, že mu někdo zasadil oči panenkami dozadu a navíc do lebky, která byla nejmíň o tři čísla menší než jeho původní hlava.
:)
Smutné, velmi opravdové a srdcedrásající. Rozhodně by si to měl přečíst každý, už kvůli tomu poselství, že dvě tak rozdílné kultury jsou prostě neslučitelné, zvlášť pokud se ani jeden z obou článků nehodlá podvolit.
Špatně se mi to četlo nejen kvůli traumatizujícím scénám, ale i stylově kvůli zdlouhavým ne uplně zajímavým částem.
mě teda vysoké hodnocení trochu mate. Na to, že autorka údajně napsala už asi šedesát nebo sedmdesát knih, mi to přišlo spíš slabší.
Geniální agentka, která mi teda vůbec nepřišla geniální, a ani v tom ohledu nepředvedla nic, aby mě přesvědčila o opaku. Nakonec ji vrah musel skočit do cesty, aby vůbec uhodla, kdo to je. za zbytečně neobvyklé a ne úplně uvěřitelné považuji i její vzezření. takže hl.hrdinka musí být geniální, zajímavá a krásná, aby vůbec bylo o čem psát?
taky jsem protáčela oči v sloup při každém popisu, co má která žena oblečeného. Ne, fakt mě to nezajímá.
Ona by s agentka FBI mohla vzít za asistentku jakousi ženu bez prověrky a sdílet s ní detailní informace k případu? wtf?
Uvěřitelní mi přišli chlapi. a pes. to je tak vše.
Rychle se to četlo, ale nic dalšího si od autorky nepřečtu
(SPOILER) Přestože to není podle skutečné události, jedná se o fikci, vážně se mi to líbilo. Četlo se to samo a hodně se mi to dostalo do hlavy. Nejsem si jistá, jestli pouze kvůli tomu, že se jednalo o "zakázanou lásku" anebo prostě to spojení Nacista - Židovka. Každopádně mi sedl styl, který chvílemi tak trochu neseděl k tématu a době.
... Teď, jak jsem ležela v posteli, jsem se zachvěla. To, jak na mě (velitel) zíral, mi připomnělo pavouka pozorujícího mouchu. Teď budu každý den muset chodit do pavoučí sítě. Znovu jsem se zachvěla....
Čemu jsem se už pak bohužel chvílemi musela skoro smát anebo minimálně kroutit hlavou byly Emminy duševní souboje sama se sebou, její neupřímnost k sobě samé (což je však pochopitelné) a její přesvědčování sama sebe, že s velitelem leze do postele jen protože to po ní vyžadují ostatní a situace. Jak si to pěkně dokázala omluvit. To mě fascinovalo a přišlo mi to zároveń velmi lidské. Věřím totiž, že to je vskutku zajímavá lidská schopnost. Umět si omluvit kde co, svědomí se tak rychle, ač uměle, uleví.
...Jacob je můj manžel a je zraněný. Přestože nemůžu být s ním, jsem oddaná jen jemu. Velitel je můj milenec, muž, se kterým mi přikázali spát. Pravda je tak jednoduchá, až se to může zdát směšné...
Čtyři hvězdy nedávám, protože se by se mi to nelíbilo, ale protože mi to prostě chvilkami přišlo absurdní a ne uplně uvěřitelné. Jako např, že si Emma na konci stoupla ke zdi ghetta a úúúúplnou náhodou tamtudy vážně zrovna procházel její otec... wtf? A nikdo si jí nevšiml, jak se tam dírou lísá k otci??? Jo to určitě. Už by dávno měla díru od kulky v lebce... Závěr byl bohužel poněkud málo uvěřitelný...
Prvně musím říct, že těch pět hvězd je jen díky skvěle namluvné audioknize. Jinak by to zřejmě byly váhavé čtyři - ze zdvořilosti :)))
trochu moc blabla a opakovaných blabla o blabla, ale celkově obsahem super. Rodion anti-sympoš až mi ho bylo líto. Bokem jsem to i četla a nějak mi uhranul ten přebal - ten co je vyobrazený zde u knihy. Boží. Překreslila jsem si ho vlastní rukou a vydržím na to opakovaně civět.
Rodion: ,, Chtěl jsem být jako Napoleon. Už tomu rozumíš?
Soňa: ,,Ne.
Silné, syrové a vulgární. Já bych ale řekla, že s ohledem na dobu a místo odehrávání se to docela hodí. Váhám mezi třemi a čtyřmi hvědičkami (v tom případě vždy hodnocení dám v autorův prospěch), protože mi to prostě stylově přišlo slabší a protože jsem chvílemi netušila, která bije, protože se skáče v čase.
Sympatická mi nebyla snad ani jedna z postav. šikmoočka, Johann, Lispet, Jouni. Bohužel. Ačkoliv jsem mi přišly reálné všechny jejich charakterové vlastnosti, pohnutky a chování, moje sympatie si nezískali - ale o to v knize myslím vůbec nešlo:)
Tentokrát bez úryvku, protože bych těžko vybírala, aby to bylo bez intimních tělesných částí, hnusu a hnisu:)
Nic pro romantické duše, nenechte se zmást anotací, je to drsné.
Báječně poskládaný detektivní příběh z českého prostředí. Takových knížek není tolik, protože se stalo nešvárem, že všechno zajímavé se zřejmě musí odehrávat nejlépe za oceánem a tak autoři postavám dávají anglická jména, která kolikrát ani neumím přečíst. To se vám zde nestane!!
Tomáš a Honza jsou uvěřitelní a tak pěkně lidsky nedokonalí, sympatičtí, takže vás příjemně provedou napínavým případem, který ukáže, že lidi jsou prostě bezcharakterní hovada. Tak to mám ráda.
Zapeklitě složený, zpočátku jako slepá ulička působící kriminalní případ, příhodná přirovnání, hra s českým jazykem a malebné české prostředí jsou největšími taháky téhle knížky
(SPOILER) Aneb o vyšetřovateli, který vlastně nic nevyšetřil, protože jen poslouchal, jak mu to někdo vypráví :D divné na tom je, že mě to bavilo! Četlo se to skvěle a proto za tenhle drobný fakt nic nestrhávám.
... Sešlé, shrbené štíty domů skrývaly většinou stejně sešlé a shrbené lidi....
Ta stržená hvězda je za formát. Že je to z velké části vyprávěné v první osobě a pak zase v třetí, takže jsem si na začátku další části někdy drbala hlavu, než jsem si zvykla.
,,V takových chvílích se pozná lidství," poznamenal jsem. ,,Ta zrůda je v každém z nás. Jde o to, abychom ji udrželi na řetězu."
,,Je to tak. Velká část lidí v takové zkoušce selže, a nezáleží na řeči, kterou mluví. Němci vyháněli a vraždili Čechy a Židy, potom se karta obrátila. Doba z lidí vykřesala to nejhorší."
Tomáš Volf je mi sympatický. Zdá se, že má správně nastavenou morálku:) Jde o zajímavou postavu, takže se k němu určitě vrátím. Je příjemný po těch všech skandinávcích číst taky nějaký český jména :)))
Křest ohněm u mě uspokojil všechna moje očekávání, která na pana Sapkowskiho kladu. A že toho není málo :D nechyběly nové zajímavé postavy, filozofování, politika, boj, radost i smutek. I ňuf ňuf momenty u Geralta protivy se našly:
...,,Splatím, co jsem dlužen," řekl tiše. ,,Nezapomenu. Může se stát, že i ty budeš potřebovat pomoc. Rameno, o které se budeš moci opřít. Pak vykřikni, vykřikni do noci. A já příjdu."
Milwa se stala mojí novou oblíbenou postavou. Je mi nějaká velmi blízká, což bude tím jak je hubatá :))) no a samozřejmě miluju trpaslíky. Bože, to jsou hlášky :D
... ,,Co stojí na tom meči?" zeptal se Geralt.
Zoltan: ,,Ať chcípnú všeci zkurvysyni."
Nezklamal samozřejmě ani Marigold, being Marigold v rozličných situacích od veršování, spiknutím s Milwou proti zaklínači anebo pokňourávání a rýpání do Regise :D haha, Regis se stal rozhodně mým nejoblíbenějším upírem v literatuře!
Verš po marigoldsku: Není divu, že jsou sličné panny jak plaché laně,
oč jsou přece stromy vyšší, o to těžší vylézt na ně...
I love it! Rozhodně 5 * .... dala bych i šestou :D
Trochu se to ve mně pře. Líbila se mi zápletka i dramatický závěr, ale poněkud mi vadí autorův styl. Některé popisy jsou úplně zbytečné a zbytečně zdlouhavé, místo aby autor přešel k věci.
Ve skutečnosti jsem omylem přečetla nejdřív třetí díl a chtěla dát Bromanovi šanci, aby mi objasnil linku týkající se jeho osobního života a Ninni :) teď váhám jestli pokračovat… uvidím…
„Ne že by snad měl něco proti ženám ve vedoucích funkcích, ale zrovna policejní ředitelka? Byl to opravdu ten “správný muž na správném místě”?
:)))
Netuším, co si Jo šlehnul, když tohle psal, ale teda hustý :))) všechny postavy jsou kluzké a nepředvídatelné, příběh prochází jedním zvratem za druhým. Neshodnu se asi úplně s ostatními čtenáři, mě to naopak bavilo po první čtvrtině čím dál víc :) nic to však nemění na faktu, že je to děsně nenesbovité. No evidentně to není čtení pro každého
“Macbetha pohání láska, kdežto mě žárlivost a nenávist. Kde se on choval milosrdně, já zabíjel. A zítra se chystám zabít člověka, který býval mým nejlepším přítelem. Přepadnu ho ze zálohy. Milosrdenství a láska zase dostanou na frak.”
Líbí se mi ten koncept s krátkými kapitolami. Jen je potřeba to číst dostatečně v kuse, jinak čtenář může ztratit přehled. Závěr mě nepřekvapil, naopak to byl můj druhý tip na vraha, ale i přesto jsem si čtení užívala. Líbí se mi Fjellův styl. Velmi mě baví Antonova arogance a sebevědomí i vztah k Magnusovi
(SPOILER) Velmi podařené, chytlavé a čtivé! Nechybí emoce v kompletním spektru a k tomu napětí. Změny pohledů mezi oběma hlavními hrdiny nám nabízí možnost podívat se na jejich osudy z různých pohledů a to vše dokreslují doplňkové kapitoly o neznámé třetí osobě.
Autorka má bohatou slovní zásobu a tak nás čtenáře potěší nejedním barvitým popisem a výstižnou kombinací slov. Skoro bych řekla, že nejen díky dobře spletenému a postupně se vyvíjejícímu ději, si autorka zaslouží velkou pochvalu a další pozornost nás čtenářů. Jsem si jistá, že se můžeme těšit na další dechberoucí příběhy!
Mojí nejoblíbenější postavou se (možná né uplně překvapivě) stala Rita :))) všechny bychom si zasloužily mít kámošku jako je ona! Jsem fanouškem v literatuře především humoru, takže tenhle příběh mi dost bral vítr z plachet. Je to mrazivé, nepříjemné a smutné. Ale díky Ritě se mi povedlo znovu se nadechnout a usmát se:))) a myslím, že April taky:)
,,...
Po chvíľke, ktorá mohla trvať pokojne aj vecnosť, sa odtiahol a zapozeral sa mi do očí.
,,Si ako slnko, April. Žiariš tak jasne, až je ťažké hľadieť ti do očí. Si spaľujúca, očarujúca, a tak nádherne živá. Si slnko, April, na to nikdy nezabudni. Si krásna taká, aká si. Aj s tvojimi strachmi, démonmi či strašidlami pod posteľou. Si nádherná bytosť a každý jeden chlap, ktorý toto nevidí,” prstom ukázal postupne na moju tvár, hruď, lono a nohy, “je slepý.”
(SPOILER) Lepší než první díl! Nepřestávám žasnout, jak Jo dokáže dát hrdinovi naději, nafoukne to jako balónek a pak do něj píchne špendlíkem :D aneb pěkně mu vymáchat hubu v blátě.. no pro tentokrát s dobrým koncem, což mě překvapuje!
Ulf byl super postava, Knut taky boží - budeš se smažit v pekle... jojo:)) a Mattis byl bezvadně napsanej. Soba mi bylo sakra líto,ale pak jsem pochopila, že ho prostě Jo musel obětovat, aby splnil svůj další účel :D parádička. Dala bych si další, prosím
Anooo i Nesbo trošku jinak se mi líbí. Smála jsem se možná tam kde jsem neměla, ale mě Olav bavil. aneb když se Nesbo snaží o romantiku v prostředí vražedném, nelze to brát úplně vážně, protože je to lehce neohrabané (stejně jako obdobné scény v HH sérii), ale já to tak mám ráda, protože to je prostě Nesbův styl. Dokonale nedokonalý. Závěr se mi líbil i nelíbil, kdo četl pochopí :))
Po celou dobu cteni jsem bojovala s nechuti a povzdychavala si nad svym rozhodnutim tohle cist. Deti. Od odhaleni Vigga Holma jsem si kladla otazku, jak jsou nekteri autori schopni o tomhle psat? Co je s nimi spatne?
Na to mi dal Fjell odpoved ve svem zaverecnem slovu. A ma pravdu. Je to z reality a je potreba na to ukazat, i kdyz se z toho cloveku chce zvracet. Takze diky za odvahu o tom psat.
P.S.: miluju Antona, i kdyz je to arogantni blb:)
Skvělá věc, takový sborník plný povídek, které vám rozproudí krev zvlášť teď! ani zatápět netřeba :D ...komentáře k jednotlivým povídkám vidno pod jednotlivými povídkami :D
PS ke stažení zdarma na e-knihy jedou:) není zač