Gagarin komentáře u knih

Kniha stojí za přečtení. První povídka je zajímavá hlavně svým pohádkovým zpracováním, nic překvapivého se v ději nestane. Atmosféra je ale působivá. * Nejsilnější - přestože nejkratší - je druhá část. Příběh herečky, která neví, co na ní nacisti chystají, má skutečně filmové tempo, není tam ani věta navíc. * Naopak nejméně zajímavá je poslední povídka. Ač rozsahem naopak nejdelší, jde skoro o malý román, hlavní námět je skoro banální a tolik stran si snad ani nezaslouží. V příběhu je navíc naznačeno spoustu různých odboček, mezilidských a třeba i politických, k výrazné pointě to ale stejně celé nijak nespěje. (Nebo mi možná vadilo to i neustálé soudruhování...? Fuj, nechtěl bych žít za komárů.) Autor to psal s nejmenším časovým a osobním odstupem, možná i to, je na třetím příběhu už dnes znát.

1 06.09.2015

Uznávám, že by si to měl přečíst každý. Zatím jsem to zhltnul tak rychle, že jsem vnímal hlavně děj; plánuji, že se ke knize vrátím, protože je tam pár úvah, které za to rozhodně stojí. A stojí za hlubší četbu. Pokud někdo pohybuje o klišé, že válka je svinstvo, po tomhle už pochybovat nebude: klišé to je, ale mimořádně pravdivé.

6 02.09.2015

V 60. letech to tady muselo působit jako zjevení, myslím, že málokdo chápal, v jakých kulisách se ta kniha odehrává (bowling, burza, apod.). Jde o letmou sondu do života jakési staré zlaté mládeže Francie té doby, trochu to zavání Kunderou. Mimořádně povedená je obálka, která přímo dýše bruselem, ta (a tenkost knihy) mě ostatně přiměla k tomu, si příběh přečíst. Dojem je ale takový...rozplizlý.

Překvapivě čtivá záležitost i víc než padesát let po prvním vydání. Především v pozdějších normalizačních letech to muselo působit jako zjevení. Komisař Exner nevyznívá zrovna socialisticky, spíš jako sympatický západní detektiv. Četl jsem to bez shovivaneho úsměvu a bral to vážně. To je pro Erbena fakt pocta :-)

5 19.08.2015

Nějak nechápu to všeobecné nadšení z tohoto románu. Uznávám, že popis samotných kritických chvil při zneškodňování útočníka a zachraňování děravého letadla je napínavý: jenomže před tím je celých 300 (!) stran, které víc než nějaký klenot mezi thrillery připomíná Ordinaci na růžovém letišti. Dozvěděl jsem se téměř vše o lidech, kteří mě vůbec nezajímali. Čtyři pětiny z jnihy jsou věnované popisu většinou banálně komplikovaných vztahů - na to, aby to byla nějaká psychologická sonda to bylo málo, na to, aby mě to otravovalo při natěšení na nějakou akci, to bylo moc. Uznávám, že si Hailey musel hodně nastudovat. Možná tím chtěl autor spíš upozornit na nějaký problém, který mělo americké letectví kdysy v 60. letech minulého století; a uznávám, že třeba pro českého čtenáře to v době normalizace bylo něco čerstvého a velmi amerického, mě ale obojí nechává dost chladným. Je jiná doba a mě to hrubě nebavilo. ** Dal bych asi tři hvězdičky, ale je to tu hrozně napálený, proto ty dvě (obě jsou až za samotný konec).

2 17.08.2015

Čtu jako šílenec, ale zřejmě jsem moc zajetý ve svých škatulkách. Už po pár stránkách mě tahle věc úplně odrovnala - v dobrém - a fakt jsem tomu propadl. Ta kniha musela dát autorovi hrozné práce. Není to rozhodně pro každého a vlastně všechny výtky chápu, byť mě osobně připadaly právě super (podivný konec, prasárničky). Ta jinakost mě vážně bavila. Jakkoli jsem fanoušek Miloše Urbana, Stančík jeho knihy atmosférou naprosto válcuje. Zní to jako klišé, ale u čtení jsem skoro doslova všechno to koření, obskurní poživatiny, zpocená těla a smrad starého židovského ghetta cítil. A rád bych si to na pár dní (VŠECHNO, kromě toho mučení) vyzkoušel! Stančík se tímto ocitl na mém guestlistu.

12 04.08.2015

Nesmíte to všichni srovnávat se sérií o H.H. Mnohem bližší to je Lovcům hlav: opět zajímavý, komplikovaný až rozporuplný hlavní zaporák. A je to holt novela, nebo povídka, ne šestiset stránkový do mrtě propracovaný thriller. Prostě spíš příjemná raritka do vlaku pro milovniky Jo Nesboa.

5 01.08.2015

V poslední době jsem přečetl hned dvě knihy úplně odlišného žánru, ale přesto s podobným námětem, který se protíná ve dvou bodech: mimořádně talentovaná dívka a soudobá Afrika. Ty knihy jsou Analfabetka a Lovkyně informací. Zatímco ta první mě ani přes vydatný humbuk absolutně neslovila, ta druhá, která se mi dostala do rukou jenom náhodou, naopak příjemně překvapila. Odmyslím-li si poněkud přehnanou nesmrtelnost hlavní představitelky, prostředí a příběh mě velmi bavil a zřejmě se podívam i po dalších knihách série. Nejvíc oceňuji věrohodné reálie a popis politického pozadí v každodenní praxi obyvatel této oblasti.

1 14.07.2015

Albrightová je zručná spisovatelka. Myslím, že nejen ve své funkci, ale i touto knihou odvedla pro Česko obrovský kus práce. Obšírně tu vysvětluje, jako rozčarování a frustraci pro nás znamenala Mnichovská smlouva a jaké měla důsledky. To je dobré připomínat všem na západě, aby další Chamberleinové už nebývali vyslyšeni. Sama autorka se na začátku českého vydání omlouvá, že některá fakta budou pro české čtenáře důvěrně známá a stokrát opakovaná, ale musíme pochopit, že kniha není primárně určena nám, ale čtenářům za oceánem; a pokud naší historii 20. století někdo nezná, musí ho po přečtení této knihy začít zajímat. Doporučuji ale k přečtení všem, co v některých okamžicích cca mezi lety 1938-1948 tápou, je to profesionální shrnutí těchto let a k tomu i řada zajímavých osobních postřehů (těch bych býval uvítal i víc).

3 12.06.2015

Asi jsem měl moc velká očekávání, ale pousmál jsem se maximálně párkrát. Nic moc, nevím, jestli teď vůbec jít do Staříka :-).

2 12.06.2015

Tohle je opravdu důležitá kniha. Její nejsilnější stránkou je uvěřitelnost: autorka nepřehání, nefabuluje, nepřikrášluje, zbytečně nedramatizuje. Vše, co se na těch čtyřech stech stranách odehrává, se klidně mohlo stát - a pravděpodobně v mnoha obměnách i stalo. Tučková se dokonce vyhýbá zdůrazňování a blízkému popisu těch největších nechutností, které se v době odsunu děly, všímá si jich jen prostřednictvím několika vzpomínkových vět nemluvného staříka. Opravdu nikdo ji tak nemůže nařknout z nějakého přehánění. Autentičnosti pak ještě dodává navrch závěrečné střídání úhlu pohledu na hlavní hrdinku od dalších postav příběhu. Stává se z toho téměř několikagenerační kronika "celého krásnéhé dvacátého století," jak zpívá Jarek Nohavica. Kdyby nebyl pojem "povinná četba" tak zprofanovaný, také bych volal po zařazení této knihy.

15 11.06.2015

Jakkoli o tom, co se na začátku 90. let v Bosně dělo vím (myslím) dost, není na škodu si to takhle zesyrova připomenout. Konkrétní postavy (a už vůbec né samotný Cellista) nejsou až tak podstatné, jako je důležité výstižné popsání všednodenní reality okupovaného Sarajeva. Doporučuju vzít si s sebou jako svérázného průvodce po Sarajevu - a doporučuju hlavně navštívit Sarajevo!

4 17.05.2015

Vím, že je to ošemetné srovnávat, ale bylo to trochu šabachovsko-vieweghovské, taková Báječná leta po Polsku. Autor píše nesmírně sympaticky, furt jsem si říkal, že bych s ním zašel na pivo a že by určitě bylo o čem mluvit. Hlavně ta titulní povídka (moje první sebevražda) je velmi vtipná. Kniha Zlín navíc tradičně zajistila výborný překlad, takže pro milovníky středoevropského prostoru lze jedině doporučit!

17.05.2015

Urban v nějakém rozhovoru řekl, že tímto románem reaguje na módu současných severských detektivek, které se mu nelíbí kvůli jejich krvežíznivosti. Nojo, jenomže ty severské krváky nebývají tak neskutečná nuda. Dvě hvězdy jsou ode mně jenom za atmosféru: v tom je MU fakt mistr: je to PAN spisovatel, ale knihy se přece nepíšou s úmyslem se nějak vymezit!

2 12.05.2015

Něco mezi Jaroslavem Rudišem (v důrazu na Německo, rozsahem, stylem a i nakladatelem) a Ondřejem Neffem (sci-fi vize blackoutu). Nemá to ale ani čtivost Rudiše, ani věrohodnost Neffových katastrofických utopií. Nevzdory lákavé anotaci a slibnému začátku je to strašná nuda. Náčtrek, studentská prácička, možná. To nejlepší ze slovenské literatury? Potěš bánbůh. Naštěstí Hvoreckého Smrt na Dunaji hovoří o podstatně schopnějším spisoveteli!

1 09.05.2015

Málokdy při čtení knihy úplně vidím, jak by se to dalo filmově zpracovat. Tahle kniha si o to podle mě říká, mohl by to natočit třeba Kusturica :-)). Pěkně to totiž kombinuje tu jeho balkánskou živelnost s naopak klasickou rumunskou intelektuálností autora knihy. Zajímavý zážitek, pro milovníky východních kultur povinná četba.

1 08.05.2015

Ty komentáře tady opravdu nechápu, "kde je Murakami", "Vážně je tohle můj oblíbený Murakami?" apod. To opravdu váš oblíbený autor nemůže napsat knihu v jiném žánru než jste zvyklí? Stěžuje si někdo na to, že když napíše Nesbo knihu pro děti, že tam není sex, chlast a spousta krve, jako u jeho (známějších) detektivek?

Musel jsem si po přečtení nechat nějaký čas na rozmyšlenou a váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Ta čtvrtá je nakonec za humor, s jakým Hvorecký popisuje, nebo spíš karikuje úroveň běžných američanů ("Ten Mauthausen... Je to pěkné místo na výlet?") a vlastně i za to, že jde asi o první knihu od Slováka, kterou jsem kdy četl, což je, uznávám, kuriózní důvod. Líbily by mi různé historické a třeba i biologické odbočky - třeba to o té gigantické rybě jménem vyza jsem slyšel fakt poprvé. Naopak ta detektivní linka se mi tam moc nehodila, ostatně, i vzhledem k tomu, kolík jí autor věnuje prostoru je jasné, že je to trochu přílepek - scéna vraždy se objeví teprve někde kolem poloviny knihy. Asi si od něj ještě něco přečtu, to zas jo.

2 02.05.2015

Vynikající exkurze do těch nejzajímavějších (a nejzapadlejších) koutů Evropy, do oblastí a osudů národů, které mají za sebou mnohdy neuvěřitelnou minulost a bídné vyhlídky do budoucna. Důkaz, že Evropa není kotlík několika desítek známých civilizací, ale několika set nebo tisíc drobných střípků a mixů různých podivuhodných kultur. Už jenom kvůli Lužickým Srbům doporučuji!

4 30.04.2015

Četl jsem to až jako poslední ze čtyř knih o Loonu Linnovi a bylo to - to nejlepší nakonec! Hlavně prvních dvě stě stran je napsaných v neuvěřitelném tempu. Hlavní zápletka kolem obchodu se zbraněmi mi taky přišla nejlépe promyšlená ze všech příběhů této řady. Je vidět, že i když si autoři odpustí nechutnosti ve způsobech vražd (jakkoli mi to nevadí), tak tím příběh nic neztrácí; severská detektivka prostě není - navzdory pomluvám - závislá na brutalitě, ale na komplexnosti a bohatosti děje. Právě to Paganiniho smlouva naprosto splňuje. Také bych řekl, že v této knize autoři nejlépe pracují s dávkováním napětí, u epizod, kdy dvě hlavní postavy honí nájemný vrah, jsem ani nedýchal, což se mi u ostatních knih této dvojice nestávalo až tak často. Konec kapitol v nejnapínavějším okamžiku - a následuje pokračování strhujícího děje z jiné příběhové linky: prostě skoro jako Jo Nesbo. Škoda jenom, že opravdu až po těch asi dvou tisících přečtených stranách (4x500 stran) jsem přišel alespoň trochu na chuť té hlavní postavě, Joonovi Linnovi. Taky má za sebou zajímavou minulost a před sebou spousta problémů, ale taková švanda, jako s Harrym Holem s ním prostě není.

1 28.04.2015