Gagarin komentáře u knih

Albrightová je zručná spisovatelka. Myslím, že nejen ve své funkci, ale i touto knihou odvedla pro Česko obrovský kus práce. Obšírně tu vysvětluje, jako rozčarování a frustraci pro nás znamenala Mnichovská smlouva a jaké měla důsledky. To je dobré připomínat všem na západě, aby další Chamberleinové už nebývali vyslyšeni. Sama autorka se na začátku českého vydání omlouvá, že některá fakta budou pro české čtenáře důvěrně známá a stokrát opakovaná, ale musíme pochopit, že kniha není primárně určena nám, ale čtenářům za oceánem; a pokud naší historii 20. století někdo nezná, musí ho po přečtení této knihy začít zajímat. Doporučuji ale k přečtení všem, co v některých okamžicích cca mezi lety 1938-1948 tápou, je to profesionální shrnutí těchto let a k tomu i řada zajímavých osobních postřehů (těch bych býval uvítal i víc).

3 12.06.2015

Asi jsem měl moc velká očekávání, ale pousmál jsem se maximálně párkrát. Nic moc, nevím, jestli teď vůbec jít do Staříka :-).

2 12.06.2015

Tohle je opravdu důležitá kniha. Její nejsilnější stránkou je uvěřitelnost: autorka nepřehání, nefabuluje, nepřikrášluje, zbytečně nedramatizuje. Vše, co se na těch čtyřech stech stranách odehrává, se klidně mohlo stát - a pravděpodobně v mnoha obměnách i stalo. Tučková se dokonce vyhýbá zdůrazňování a blízkému popisu těch největších nechutností, které se v době odsunu děly, všímá si jich jen prostřednictvím několika vzpomínkových vět nemluvného staříka. Opravdu nikdo ji tak nemůže nařknout z nějakého přehánění. Autentičnosti pak ještě dodává navrch závěrečné střídání úhlu pohledu na hlavní hrdinku od dalších postav příběhu. Stává se z toho téměř několikagenerační kronika "celého krásnéhé dvacátého století," jak zpívá Jarek Nohavica. Kdyby nebyl pojem "povinná četba" tak zprofanovaný, také bych volal po zařazení této knihy.

15 11.06.2015

Jakkoli o tom, co se na začátku 90. let v Bosně dělo vím (myslím) dost, není na škodu si to takhle zesyrova připomenout. Konkrétní postavy (a už vůbec né samotný Cellista) nejsou až tak podstatné, jako je důležité výstižné popsání všednodenní reality okupovaného Sarajeva. Doporučuju vzít si s sebou jako svérázného průvodce po Sarajevu - a doporučuju hlavně navštívit Sarajevo!

4 17.05.2015

Vím, že je to ošemetné srovnávat, ale bylo to trochu šabachovsko-vieweghovské, taková Báječná leta po Polsku. Autor píše nesmírně sympaticky, furt jsem si říkal, že bych s ním zašel na pivo a že by určitě bylo o čem mluvit. Hlavně ta titulní povídka (moje první sebevražda) je velmi vtipná. Kniha Zlín navíc tradičně zajistila výborný překlad, takže pro milovníky středoevropského prostoru lze jedině doporučit!

17.05.2015

Urban v nějakém rozhovoru řekl, že tímto románem reaguje na módu současných severských detektivek, které se mu nelíbí kvůli jejich krvežíznivosti. Nojo, jenomže ty severské krváky nebývají tak neskutečná nuda. Dvě hvězdy jsou ode mně jenom za atmosféru: v tom je MU fakt mistr: je to PAN spisovatel, ale knihy se přece nepíšou s úmyslem se nějak vymezit!

2 12.05.2015

Něco mezi Jaroslavem Rudišem (v důrazu na Německo, rozsahem, stylem a i nakladatelem) a Ondřejem Neffem (sci-fi vize blackoutu). Nemá to ale ani čtivost Rudiše, ani věrohodnost Neffových katastrofických utopií. Nevzdory lákavé anotaci a slibnému začátku je to strašná nuda. Náčtrek, studentská prácička, možná. To nejlepší ze slovenské literatury? Potěš bánbůh. Naštěstí Hvoreckého Smrt na Dunaji hovoří o podstatně schopnějším spisoveteli!

1 09.05.2015

Málokdy při čtení knihy úplně vidím, jak by se to dalo filmově zpracovat. Tahle kniha si o to podle mě říká, mohl by to natočit třeba Kusturica :-)). Pěkně to totiž kombinuje tu jeho balkánskou živelnost s naopak klasickou rumunskou intelektuálností autora knihy. Zajímavý zážitek, pro milovníky východních kultur povinná četba.

1 08.05.2015

Ty komentáře tady opravdu nechápu, "kde je Murakami", "Vážně je tohle můj oblíbený Murakami?" apod. To opravdu váš oblíbený autor nemůže napsat knihu v jiném žánru než jste zvyklí? Stěžuje si někdo na to, že když napíše Nesbo knihu pro děti, že tam není sex, chlast a spousta krve, jako u jeho (známějších) detektivek?

Musel jsem si po přečtení nechat nějaký čas na rozmyšlenou a váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Ta čtvrtá je nakonec za humor, s jakým Hvorecký popisuje, nebo spíš karikuje úroveň běžných američanů ("Ten Mauthausen... Je to pěkné místo na výlet?") a vlastně i za to, že jde asi o první knihu od Slováka, kterou jsem kdy četl, což je, uznávám, kuriózní důvod. Líbily by mi různé historické a třeba i biologické odbočky - třeba to o té gigantické rybě jménem vyza jsem slyšel fakt poprvé. Naopak ta detektivní linka se mi tam moc nehodila, ostatně, i vzhledem k tomu, kolík jí autor věnuje prostoru je jasné, že je to trochu přílepek - scéna vraždy se objeví teprve někde kolem poloviny knihy. Asi si od něj ještě něco přečtu, to zas jo.

2 02.05.2015

Vynikající exkurze do těch nejzajímavějších (a nejzapadlejších) koutů Evropy, do oblastí a osudů národů, které mají za sebou mnohdy neuvěřitelnou minulost a bídné vyhlídky do budoucna. Důkaz, že Evropa není kotlík několika desítek známých civilizací, ale několika set nebo tisíc drobných střípků a mixů různých podivuhodných kultur. Už jenom kvůli Lužickým Srbům doporučuji!

4 30.04.2015

Četl jsem to až jako poslední ze čtyř knih o Loonu Linnovi a bylo to - to nejlepší nakonec! Hlavně prvních dvě stě stran je napsaných v neuvěřitelném tempu. Hlavní zápletka kolem obchodu se zbraněmi mi taky přišla nejlépe promyšlená ze všech příběhů této řady. Je vidět, že i když si autoři odpustí nechutnosti ve způsobech vražd (jakkoli mi to nevadí), tak tím příběh nic neztrácí; severská detektivka prostě není - navzdory pomluvám - závislá na brutalitě, ale na komplexnosti a bohatosti děje. Právě to Paganiniho smlouva naprosto splňuje. Také bych řekl, že v této knize autoři nejlépe pracují s dávkováním napětí, u epizod, kdy dvě hlavní postavy honí nájemný vrah, jsem ani nedýchal, což se mi u ostatních knih této dvojice nestávalo až tak často. Konec kapitol v nejnapínavějším okamžiku - a následuje pokračování strhujícího děje z jiné příběhové linky: prostě skoro jako Jo Nesbo. Škoda jenom, že opravdu až po těch asi dvou tisících přečtených stranách (4x500 stran) jsem přišel alespoň trochu na chuť té hlavní postavě, Joonovi Linnovi. Taky má za sebou zajímavou minulost a před sebou spousta problémů, ale taková švanda, jako s Harrym Holem s ním prostě není.

1 28.04.2015

Za půl roku vůbec netušíte, že jste to četli.

Mimořádná kniha. Kdo se po dočtení nemá chuť rozjet do Brna a vidět ten dům na vlastní oči, nemá srdce :-).

8 28.04.2015

Fakt jízda, je dobře, že si Nesbo dal s poslední knihou této veleúspěšné série tolik práce, všechno do sebe zapadá, pěkně to zaobaluje minulé díly a postavy z nich. Nenašel jsem tam ani výraznější bílá místa, nelogičnosti, zbytečné otázky anebo nesmyslně superhrdinské činy - což se objevovalo sem tam v předchozích knihách. Jedinou nevyřešenou otázkou je ten závěr, respektive neuzavřená (zřejmě) jedna z linek příběhu. Naznačuje to asi otevřená vrátka pro možné dlší pokračování. Každopádně je to zážitek, Nesbo mě naučil číst severskou krimi. A se závěrem HH série musím napsat, že i ta neslabší kniha od něj je stokrát lepší, než cokoli od jeho skandinávských "konkurentů".

7 24.04.2015

Spíš nadprůměrná skandinávská krimi. Zápletka okolo kostlivců ve skříni bývalého hypnotizéra je výborný nápad, jeho flashbecky do minulosti mě bavily; skoro jsem si říkal, že si o hypnóze musím ještě něco přečíst. Joona Linna je ale na můj vkus dost nezajimavý chlapík, tedy kromě svých profesionálních schopností. No ale ten konec: to už nebylo ani přitažené za vlasy, to byl přímo skapl reálnosti. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami.

1 20.04.2015

Mimořádná kniha, Říčan umí napsat odbornou knihu čtivou skoro jako dobrodružný román. Pro lidi, které psychologie alespoň trochu zajímá, jde přímo o povinnost! Doporučuji ale nepřeskakovat a číst vše pečlivě.

14.03.2015

Nemůžu se zbavit dojmu, že kritizováním údajné spisovatelské impotence M. Viewegha si jeho odpůrci musí jenom neustále dokazovat, že na to nemají. Viewegh je mistr místa a času, kompaktnosti děje. Není tam jedniné písmenko zbytečné nebo navíc. Témata jsou to banální, ale proč by neměla být, když v jeho podání znamená banální zábavné. Navíc ten humor (ironii&sarkasmus) postav prostě žeru. Je to dobré a překvapivě vůbec to nestárne.

4 11.03.2015

Nevím, proč bych měl vědět, kolik křížovek Wallander vyluští cestou ze Stockholmu do Ystadu, kam se šel projít se svým psem a co si ten který den dal k večeři. Pokud tyhle všechny odbočky měly čtenáře nějak s hlavní postavou spojit, tak se to /v mém případě/ opravdu nepovedlo. Mankell je placený od strany, jinak si to vysvětlit opravdu nedokážu. Kdyby ta kniha měla poloviční rozsah, dvojnásobné tempo a především lepší rozuzlení, tak by to byla fajn krimi, zápletka je rozhodně nápaditá. Když se kniha na posledních desítkách stránek začne trochu rozbíhat a už už to vypadá na nějaké fajn překvápko, tak...tak nic. Po téměř čtyř set stranách je to úplně žalostný výsledek. Je to rozhodně lepší kniha než ta druhá Wallanderovina (Wallandervolovina?) co jsem četl - Vrazi bez tváře - ale tím s tímto komisařem končím. Zatím mě bavil jenom Číňan.

10.03.2015

Tak tohle mě bavilo. Rychlé a zábavné čtení - kniha, kterou si chci přečíst znovu a jenom to odkládám (abych to trochu pozapomněl :-). Je to mladé a s autorem bych šel na pívo.

1 27.02.2015