Gagarin
komentáře u knih

Mě to bohužel strašně zklamalo. Dal jsem té knize dokonce dvě šance, poprvé jsem došel asi do poloviny, ale celou dobu jsem se ztrácel mezi oběma hlavními postavami. Je to asi zvlášní, ale kombinace jejich jmen a příjmení mi přišla natolik podobná, že jsem si je prostě pletl. Na druhý pokus (za použití lehké mnemotechnické pomůcky a s lepším soustředěním) jsem již oba nakladatele rozlišoval a tak jsem to dotáhl do konce. Můj dojem ale zůstal v podstatě stejný.
Jak již psali čtenáři přede mnou, atmosféra 2. poloviny předminulého století je tu vytvořená tak ploše, že je to strašná škoda. Takhle nějak si představuji knížku, kterou by dnes už možná napsal nějaký šikovnější jazykový model...


Tak tohle bylo hodně zajímavý. K Trhlině jsem se dostal po přečtení románu Ignis Faatus od Petry Klabouchové, protože u jejího hodnocení se hodně čtenářů shodovalo, že je tam evidentní inspirace Trhlinou. A skutečně, podobnost popisovaných jevů se zdá víc než náhodná. Na druhou stranu namusí jít nutně o nepřiměřenou míru autorské inspirace; tyhle jevy se skutečně objevují na celé řadě míst - ne jen na území naší bývalé federace - a v různých časech, což činí čtení o nich ještě zajímavějším.
Na začátku mi ze srovnání obou knih přišla vítězně spíše Klabouchová, její vyprávění ze Šumavy jde totiž mnohem rychleji k věci a popravdě, celé je ještě o řád strašidelnější, než u Kariky. Vypointování, na které si u slovenského románu počkáme, je pro mě ale výrazně uvěřitelnejší právě u Kariky. Ne, že by v tomto případě nezůstaly nezodpovězené otázky, právě naopak. Jenomže ony snad ani zodpovězené být nemůžou. Hodně se mi u této knihy líbí i odkazy na starší články a další informace, které se k popisovaným událostem vztahují, čtenáře to totiž nutí mnohem víc přemýšlet o tom, co se kde skutečně stalo, co je autorská licence, co výplod chorých mozků, co vliv drog a co skutečná záhada, která se vymyká logickému chápání.
A za co je ta půlhvězdička dolů? Snad jen za otravnou nesympatičnost Igora, vypravěče celého příběhu, a taky za to, že ten začátek mohl být malinko svižnější.
Zcela souhlasím také se závěry komentáře přímo pode mnou (Zuzka happy).


Velice pěkně udělaná série encyklopedií, často jsem se k ní v dětství vracel, později byla dobrým zdrojem pro referáty. Teď ji občas pročítáme s dcerou, kniha má stále co říct (byť zrovna v oblasti techniky se toho dost změnilo).

Velmi zajímavý vhled do práce zahraničního zpravodaje a především do toho, jaká Čína skutečně je. Nejméně důležitá mi přišla osobní linka (problémy s manželkou, atp.), ale je pravda, že to s tím celkovým dojmem z pobytu v Asii v tomto případě souviselo. Četl jsem to už před několika lety, přesto si velkou část popisovaných příběhů stále pamatuju.
Souhlasím s postřehy uživatele Rihatama, 19. 9. 2024.


Naprostá klasika, která už v několika generacích zadělala na lásku k železnici. Je skvělé, jak je to celé založené na reálných termínech, typech lokomotiv a celé se to navíc odehrává na konkrétní (a opravdu půvabné) trati, kde se toho až donedávna od dob napsání knihy moc nezměnilo. Díky tomu se dá četba zkombinovat s výletem na tuhle trať okolo Berounky a podívat se třeba právě na ten oblouk, kde vykolejila ona největší lokomotiva.
Tohle dílo má to štěstí, že se ho podařilo skvěle zpracovat jak ve formě večerníčků, tak v audiopodobě načtené Pavlem Zedníčkem (skoro mi pro začátek přijde tahle kazeta lepší než původní kniha, kde už je spousta poněkud zastaralých obratů a celé je to až zbytečně zdlouhavé).


Mě to teda ve srovnání s další současnou dětskou tvorbou přišlo hodně podprůměrné, rozčilovaly mě jak nepovedené rýmy, tak zejména velmi laciné počítačové ilustrace.


Měl jsem problém to dočíst, strašně se mi motaly ty postavy. Navíc, jak je to celé postavené na těch "malých" příbězích, zdá se mi to takové bulvární. Mě storky celebrit nikdy nezajímaly, vůbec nechápu, proč by to mělo kohokoli zajímat, natožpak těch fiktivních...


Ty generační typy jsou teda popsané hodně stereotypně. Navíc se ukazuje, že tohle klišé o mladých, kteří řeší uhlíkovou otázku navzdory svým pra/rodičům, se začíná dost hroutit (a já mu popravdě nevěřil nikdy). Jako otce mě se ale popis neporozumění s dcerou zaujal, v něčem rozumím asi všem třem popsaným "generacím". Konec je nečekaný, ale zdá se mi opět takový nějaký kýčovitý a nedotažený (třeba ten sežraný příbuzný). Tam jakoby začal další příběh...


Je to tak dobře napsaný, že mi jednu chvíli bylo skoro fyzicky nepříjemný to číst. A to znám Šumavu jen velmi povrchně (taky jsem pak strávil dost času u mapy, kde jsem hledal, kde by se to celé asi tak mělo odehrávat). Číst to někde na chalupě, umístěné na tiché šumavské samotě, to musí být ještě silnější zážitek... Autorka by mohla dělat průvodkyni terénem po stopách příběhu, určitě by o to byl slušný zájem. Každopádně - pro mě zajímavý objev, určitě si toho od autorky přečtu víc.


S autorem jsem touhle knihou nezacinal, chtel jsem si ji precist pote, co jsem zlhtnul jeho druhy roman Tahle voda je nase, ktery me uplne dostal. Takze me narozdil od rady predrecniku v komentarich neprekvapilo to lehke zahravani s fantasticnem, naopak jsem to ocekaval. Abych byl ale uprimny, ta Voda se mi libila mnohem vic, zdalo se mi, ze autor uz ma psani tak nejak vic v ruce (coz je pochopitelne); u zde hodnocene knihy mi preci jen prislo, ze se k pribehu prokousavame dost zdlouhave, az druha cast zacne byt trochu jizda... I u teto knihy ale pridavam pul hvezdy za grafiku, Paseka tohle umi.
Souhlasim s obema komentari pode mnou a moje pocity dobre vystihuje i recenze vydana na idnes.cz.


Objevil jsem tuhle knihu zapadlou v naší domácí knihovně a bylo z toho příjemné překvapení. Povídky jsou svěží a čtivé, atmosféra konce komunismu je v nich popsaná velmi plasticky, s jemným humorem.
Kniha vyšla hned po revoluci v úctyhodném nákladu. Pokud bych měl z šesti povídek doporučit jednu, pak určitě tu poslední (Zeměměřičskou). Je nejlyričtější a taková lehoučká. Zajímavá je i předposlední (Posílkářská), kde je mimo jiné zábavné vykreslení úplného počátku počítačové éry u nás.


Jako rozšíření znalostí po shlédnutí filmu to funguje skvěle, dostanete desetinásobek informací ve větší hloubce. Hodně mě bavily hlavně texty Alberta Šturmy (doporučuji si najít jeho vystoupení v Show Jana Krause, od té doby si ho pamatuju). Keřům zdar!


Pro popularizaci tématu asi nešlo udělat víc. Některé příběhy jsou strhující a přitom neznámé. Škoda, že kniha začíná těmi (subjektivně) méně zajímavými. A také, že dokreslující příběhy byly občas trochu schematické, hlavně jejich začátek se malinko opakoval… Určitě vyhledám další knihy autora.


Nejsem žádným velkým fanouškem dlouhých lyrických popisů, ale tenhle román je právě v těchto pasážích nejsilnější. Možná proto, že používá sice (doslova) květnatý jazyk, ale ten je zároveň současný; přirovnání jsou trefná, protože jsou nám povědomá. Hodně silná je také environmentální linka: nevím, jak se vydání z roku 2019 liší od toho původního, ale je až šokující, nakolik se dystopická vize klimatické katastrofy začíná blížit realitě. Samotné rozuzlení příběhu mě trošku zklamalo, nebo jsem to prostě jen nepochopil. Ale i tak to byl výživný zážitek.


Dlouho očekávaný přírůstek do série putování po historii pražských čtvrtí. Tentokrát je knížka opravdu rozsáhlá, aby ne, když pokrývá zrovna tak výjimečnou a zajímavou oblast - vždyť na popisovaném území bychom našli třeba i stopy po nejstarším pražském osídlení. Doporučuji si obrázek doplnit knížkou ze stejné série o Holešovicích/Bubnech (pokud jsou Dejvice a Bubeneč siamská dvojčata, tak to jsou k nim takové sestřenice) a rozhodně pak i povedeným románem Tahle voda je naše, ve kterém hranice mezi Bubenčem a Dejvicemi přestane být fiktivní...


Mimořádně syrové a silné svědectví, kdy si většinu času říkáte, že něco takové snad ani není možné. Jenomže je to každodenní realita pro miliony lidí, kteří měli prostě smůlu, že se narodili zrovna v té zemi... Poslouchal jsem jako audioknihu. Normálně bych tudíž zde nehodnotil, ale v tomto případě rozhlasové zpracování evidentně ještě přidalo na síle sdělení, je to mimořádně povedené dílo. Teď už není volně k poslechu, ale dá se koupit na Radiotéce.


Je to mimořádně zábavná kniha o důležitém (a permanentně aktuálním) tématu. O tom, jak snadno by mohla vypuknout válka, třeba i kvůli zdánlivě absurdnímu sporu mezi dvěma zřejmě nejprestižnějšími čtvrtěmi v Praze. Vychází ze skutečné události, která nebyla pro postižené pásmo úplně banální historkou - většina z místních na tuhle havárii vody asi nikdy nezapomene. A tyhle skutečné události autor jen protahuje o něco dál do, řekněme, alternativní historie. Neskutečně propracovaně, s obrovskou znalostí místních reálií (autor musí být místní).
V literární potměšilosti si to nezadá s nejlepšími díly Petra Stančíka, má to v sobě něco z Už je tady zas (komedie, která časem trochu hořkne), lehce dystopická linka se dá možná srovnat s Markem Šindelkou.


Já nevím, jestli ten Rudiš není trochu přeceňovaný. Tahle jednohubka je plná prvoplánových triků a odkazů, které možná můžou fungovat na zahraniční čtenáře (jako takový první kontakt s českou kulturou), ale mě to teda nedalo nic. Mám pocit, jako bych nejen od Rudiše tohle všechno někde viděl, slyšel, četl...


Uvěřitelná dystopie s pozoruhodnou atmosférou a nepřehlédnutelným ekologickým akcentem, do které se vejde i důležitá linka o (dvojím) vnímání rodičovství. Velmi zajímavé a propracované dílo, které přečtete za dva večery.


Vynikající publikace s výborným popisem historie této mimořádně důležité řady. Nejzajímavější jsou každopádně kvalitní fotografie, včetně celé řady unikátních snímků (třeba z dnes již zaniklých tratí) a také momentek, dokumentujících nejen železnici, ale i život okolo ní v 80. letech. Opravdu doporučuji.
