Gaudericus komentáře u knih
Kniha poplatná době a místu vzniku. Pokud se s tím smíříte, dostanete zajímavé a poměrně poutavé čtení o Napoleonovi, kde v rámci tehdejších dějin jasně dominuje ruská linka. Spousta stran je tak věnována např. vztahu a spojenectví Napoleona a Alexandra I., zatímco největší bitva tehdejších dějin - u Lipska - je odbyta jedinou větou.
První polovina mě zklamala. I veleslavné kusy jako Nemám ústa..., nebo Kluk a jeho pes (jak tuhle ptákovinu mohl někdo zfilmovat?) mi přišly o ničem, jen na efekt a snahu lacině šokovat (však to na konci knihy Ellison svým způsobem přiznává). U čtení mě drželo předsevzetí a pak skvělá práce s jazykem (klobouk dolů před překladateli). Někde v polovině se to však zlomilo a mnohé povídky byly vskutku vynikající (pro mě je vrcholem Jeffinovi je pět a nedivím se, že ze všech publikovaných shrábla nejvíce prestižních cen). Jako seznámení s HE super, ale po jeho dalších pracích se pídit nebudu.
Silné téma v grafické podobě, která chvílemi znechucuje, chvílemi uchvacuje. Scénář mapující 55 let není špatný, nemůžu se ale ubránit dojmu, že z tak výjimečnéh života šlo vytáhnout ještě mnohem víc. Pro všechny, kteří toho o Věře Čáslavské moc nevědí, je to však výborná kniha, jež jim vysvětlí, čím byla tak výjimečná. A to zdaleka nemluvím jen o, v českém prostředí nepřekonaných, sportovních úspěších.
Ty dvě hvězdy, jsou nakonec z mé strany pro Toma obstojné vysvědčení (ohavná česká dostatečná). Texty nijak zvlášť napínavé či podnětné, postavy zajímavé tak napůl a o pointu člověk skoro nezavadí. Vyprávění plyne a pak skončí bez katarze, jako by Toma právě chytla záda a vstal od jednoho ze svých milovaných psacích strojů (přiznám se, že alespoň lásku k nim kniha propaguje věrně, chvílemi jsem dostával chuť vyměnit elektroniku za poctivý ocelový klapací kolos, jen ta práce s válcem a obtížné opravování chyb mě odrazovalo). Kupodivu jsem ale po nějaké době na vše přistoupil a knihu bez větších obtíží dočetl. Po další "hanksovce" už ale nejspíš nikdy nesáhnu. I když taková autobiografie...
Komiks z roku kdy jsem se narodil a pro mě druhý nejlepší, jaký jsem kdy četl (Watchmeni si prvenství uhájili). Jsem moc rád, že nás CREW s Osamu Tezukou seznámila. Jen houšť.
Kratší ale vynikající díl. Méně akce, více detektivek. Spousta tajemství a lámání si hlavy. Bonusem dva skvělé, vtipné a roztomilé "chibi" příběhy.
Tak po 26 letech už to není taková pecka a k hodnocení přidávám i kopec nostalgie, ale co už :-).
Trochu nechápu dosavadní nadšené komentáře. Možná jsem se přejedl dobrého jídla, ale kniha mi přišla zároveň zdlouhavá (především finále) i uspěchaná (dostanem dopisy a hup na potvoru). Uznávám ale, že je lepší, než předchozí díl.
Ke knize jsem se dostal náhodou a po zdejších nadšených ohlasech jsem jí rád dal šanci. Už na začátku mě překvapily některé "neobratné obraty", jako by autor neuměl moc psát. Těch sice ubylo, ale nezbavil jsem se dojmu, že hlavní hrdina jen tak "žije", ale nikam nesměřuje, což mi potvrdil i závěr. Jinak je kniha čtivá a zobrazuje velmi zajímavou etapu našich dějin. Čekal jsem však o dost víc...
Možná trochu slabších 5 hvězd, ale po několika dílech jedoucích na neutrál (i tak ovšem velmi dobrých) je to příjemné osvěžení. Hlavně oceňuji originální a trefné "sakaiovské" pointy. Jen kdyby se Chizu a Kitsune občas nechovaly jak blbky...
Předchozím dílům jsem zbaběle dával 4 hvězdy, byť mi ten první přišel někde 3-4 a další za lepší 4, ale teď už se při zemi držet nebudu. Není to dokonalá kniha, místy se vyprávění táhne, ale Kingovo mistrovství pera a postavy, které vás zajímají, ať už jako hrdinové či padouši, si těch 5 hvězd prostě zaslouží.
Asi nejlepší možná kompilace důvodů proč vydatně spát, jakou lze najít. Někoho možná odradí vědecké výrazy, nebo trochu chaotické podávání informací, ale pokud potřebujete motivaci k nezanedbávání spánku a poradit, jak na to, nejspíš nenajdete lepší a především fundovanější knihu.
Čapek je nejzručnější český spisovatel, jaký kdy kráčel po naší matičce Zemi a Bílá nemoc je jeho nejlepším dílem. Je potřeba vědět více?
Nečekejte příručku o tom, jak psát. King sám píše, že něco takového snad ani neumí napsat. Spíš na vlastním příkladu ukazuje, jak se může vyvíjet kariéra spisovatele, co je dobré znát, čemu se vyhnout. A je to příklad nejen skvěle čtivý, ale poutavý natolik, že si mnohá "pravidla" zapamatujete, nebo ještě lépe podvědomě převezmete za své mnohem lépe a snadněji než s jakoukoliv, seriózní pedagogickou literaturou o tvůrčím psaní.
Pro mě srdcová záležitost. Asi proto, že se sám snažím psát.
Na povídku by to nesjpíš stačilo, na knihu vůbec. 200 stran seznamování s hrdiny, prostředím a hlavně čekání na to, co se stane. Potom konec a ono se nestane nic.
Audio zpracování výborné, čtený text bohužel slabý. Na můj vkus příliš mnoho prázdného filozofování.
Velmi dobrý komiks a to nejenom graficky, ale i uchopením příběhu. Podle mého názoru se nijak nesnaží Mašíny glorifikovat, ani odsuzovat. Prostě ukazuje jejich činy (často až příliš lakonicky, pokud existuje něco jako výtvarná lakoničnost) a nechává na čtenáři, ať je porovná se svým morálním kompasem.
Dlouho jsem si v duchu při čtení říkal, že ET jen shrnuje a díky velkému přehledu i prohlubuje myšlenky, na které jsem si už přišel sám. Nepřišel sice žádný "šokantní" okamžik prozření, ale celkově mě nakonec kniha zasáhla víc, než jsem čekal. Je více než symbolické, že jsem ji dočtl právě dnes.
Výrazně slabší než první díl. Poslouchal jsem audioverzi od OneHotBook a byť se vypravěči i zbytek týmu snažili, slabému příběhu a nezajímavým postavám novou krev do zkornatělých tepen nevlili.