GavinMilarrr komentáře u knih
Zatím jsem cca ve čtvrtině, ale moc se mi to nezdá. Metoda "mám tezi a hledám pro ni důkazy; kde nejsou, doplním dedukcemi" není vědecká ani z pozitivního, ani z normativního pohledu. Autor si dal jistě obrovskou práci s rešeršemi, ale pouze v tom směru, aby dokázal, že jeho původní představa je správná. Formulace typu "jak jinak si lze vysvětlit..." jsou už vysloveně zavádějící a neměly by se v seriózně míněném textu objevit. "Archeoastronomická" část je už ryzí spekulací postavenou na podobnostech, které rozhodně nemusejí být závislé ani od sebe odvozené.
Stručně řečeno: spousta práce, pavědecká metoda. Škoda té práce na zdrojích, kdyby se autor zdržel fabulací a nereprodukovatelných hypotéz.
A ještě něco: William Occam řekl, že je nepřípustné svévolně množit entity. Tedy, lze-li něco vysvětlit pomocí jsoucího, je nepatřičné vymýšlet "alternativní" vysvětlení pomocí nového.
Vzpomínám si, jak tato kniha málem Dušanu Třeštíkovi předčasně zkrátila život... Ono je dobré si občas pustit mozek na špacír, ale není dobré si něco vymyslet a pak pro to hledat důkazy. Nějaké se najdou vždycky, viz Däniken. Nicméně je to dílo, které přibližuje komparatistiku obyčejnému čtenáři a to je nesmírně důležité. Konečně zas takový úlet to není, Kalandra s mýtickými knížaty zacházel daleko svévolněji. Podstatný je přínos k očištění našich nejstarších dějin od skutečných nesmyslů a vazeb na falza, stejně jako jejich rozšněrování z ideologických schémat (kniha byla napsána v době, kdy se o Nejedlého marxleninském výkladu vzniku českého národa nepochybovalo, včetně pitomostí typu "dívčí válka je odrazem matriarchátu"). Beru závěry, tedy předpoklad existence ztraceného eposu "o smrti Vlastislavově" a především výklad posloupnosti mýtických knížat jako koruptely jako významný příspěvek k protohistorii Čechů.
Je to politická pornografie. Nicméně bych rozhodně nezakazoval, právě takovéto duševní zvratky, resp. míra jejich přitažlivosti jsou nejlepším ukazatelem intenzity "obecné a politcké mravnosti" v tom smyslu, jak o ni mluví Masaryk. Když si to koupíte jako raritu, kterou posléze uložíte do knihovny, když ji použijete jako jakousi "dolní mez" literatury, když ji budete jako takovou i vykládat, je to v pořádku. Ale pokud právě tuhle knihu začnou masy přijímat jako součást kánonu, jako knihu, která jim "otevřela oči", potom je něco špatně s národem jako takovým.
Souhlasím, hvězdičky se něčemu, co je natolik z jiného světa, se prostě udělit nedají. A brousit si kritický ostrovtip na tak hloupém díle je přinejmenším nesmyslné.
Tato kniha je nesmírně důležitá. Opravdových stalinistů už mnoho nepotkáte, ale kdekdo Vám bude tvrdit: Ono to zase tak špatný nebylo, ty padesátý léta byly teda hnusný, ale potom to přece povolilo, a za Husáka se žilo vobyčejnýmu člověku docela dobře... Případně se dozvíte něco o úspěchu socialistické výstavby, kdy se za dvacet let toho vybudovalo několikařádově víc, než od Listopadu doteď. A že si nevážíme práce našich rodičů a obětí našich osvoboditelů.
Inu, ono je něco za něco. A poválečná výstavba na západě byla v roce 1990 přece jen někde úplně jinde než reálně socialistické Československo, a nepotřebovala k tomu nic z toho všeho, co je popsáno v této knize. Je to obžaloba, ale nejen režimu, ale všech, kdo se na něm podíleli. Právě díky této knize se vrátila jména jako Doubek, Prchal, Kohoutek, Sommer, Pytlík, Grebeníček a další, kteří komunistický teror realizovali na nejnižší úrovni, vlastníma rukama a s chutí. A nejen to -- i vrazi posledních obětí komunismu, Jaromíra Šavrdy a Pavla Wonky. Je důležité si připomenout, že to nebyla anonymní masa.
Slyšel jsem reakci "proč furt vydávají ty bolševické bláboly..." Inu, ony to jsou bolševické bláboly asi jako Star Trek, a troufnu si říct, že v anglosaském prostředí, kde se méně debatuje a víc děje (proč zrovna Brouk je srovnáván s Asimovem, že ano) by z Kammerera druhý Star Trek vyrostl. Jak poznat bolševický blábol? Jednoduše -- ořežte všechny obří sochy Lenina a úspěchy komunismu a pokud to, co zbyde, funguje stejně jako před ořezáním, blábol to není. Tímto sítem spolehlivě neprojdou třeba Astronauti a Magellanovy mraky, ale Strugačtí od šedesátých let spolehlivě. A v tom to je: pokud chcete něco dobrého vydat v totalitním režimu, musíte nějakou tu službičku totalitě udělat. Vyspělý čtenář to stejně vymaskuje. Potom si můžete dovolit i celý režim v nějakém oblastním magazínu shodit, jako to bratří udělali v pohádce o Trojce, nebo na daleko větším formátu Vladislav Krapivin ve Vlaku do stanice Most, což je dokonce maskováno jako dětská četba. Doporučuji pro dokreslení novelu Útěk, ve které je explicitně popsána realita nikoli německého, ale sovětského lágru (i se sibiřskou zimou).
Zkrátka: doporučuji, protože to je dobré, nadčasové a pozitivní. Existují i nedystopické verze budoucnosti...