Gerbasin komentáře u knih
Přiznám se, že české autory příliš nečtu, aniž bych k tomu měl sebemenší důvod. Mám svůj okruh oblíbených cizáčků a hledám spíše tam. Ale na Šikmý kostel se nedaly přeslechnout chvalozpěvy a ódy, navnadila mě i samotná autorka, která poskytovala rozhovor v rozhlasu, a tak červíček hlodal a hlodal. Nakonec jsem si pořídil oba díly naráz a první přečetl za týden, což je u mě věc nevídaná. Musím s čistým svědomím konstatovat, že knížka nemá hluché místo, je zajímavá, čtivá a pravdivá od první do poslední stránky. Musela dát hrozné práce a přitom plyne rychle jak sám život. Chvíli radost, často starost - chvíli štěstí, často smůla atd. Možná by nebylo na škodu, kdyby po knize šáhli dnešní zhýčkalci, pro které není nikdy nic dost dobré. Jsme tak strašně nespokojení a zhýralí a přitom máme všeho nadbytek. Když se ovšem porovná naše dnešní pracovitost, nebál bych se nás nazvat zahálečníky. I tak se pozná dobrá knížka - donutí zamyslet se.
Nebyl by to Irving, kdyby se mu nepodařilo vtáhnout čtenáře do svého příběhu natolik, aby po přečtění knihy neztrávil nějakou dobu truchlením. A sice truchlením nad ztrátou oblíbených postav z příběhu. Ať jsou sebevíc podivní a praštění, za tu dobu si je oblíbíte natolik, že se s nimi prostě nechcete rozloučit. Jsou totiž strašně lidští a pravdiví. Ve světě podle Garpa je takových postav několik a jsou senzační. Čím víc se blížil konec, tím víc jsem se bál, že se mi bude stýskat. A stýská... U Irvinga mám vždycky pocit, že je výsadou ho číst. Navíc je to skvěle přeloženo. Jen mě nepříjemně překvapilo množství chyb a překlepů.
Skvěle napsaná kniha, čtivá, nebojí se zajít do detailů, ale bohužel musím napsat, že mě zklamal konec. Všechno to směřovalo k velkému finále, které se sice v nějaké míře dostavilo, ale autorka ho prostě odbyla jednou větou a bez emocí. Celou dobu popisuje sebemenší detail (a poutavě), ale to, na co jsem se těšil celou dobu jsem prostě nenalezl. Jen jsem tupě zíral s myšlenkami: "A to je jako všechno?" Asi si to měl čtenář domyslet sám. Ale strastiplný příběh Izy a Billa si to nezasloužil. Autorka sice na konci vysvětluje, že nezjistila kde hlavní hrdinové ve skutečnosti skončili, ale zároveň se sama přiznává , že psala román nikoliv biografii, takže konec padá na její hlavu. Připomnělo mi to skvělý román Dopisy, které nikdo nečetl, kde byl konec taky odfláknutý.
Nádherná knížka pro zvídané děti, ideální jako dárek, žádná kvanta textu, ale krátké básničky o rostlinkách a zvířátkách. Na jedné straně text a na druhé k tomu odpovídající překrásná ilustrace. Nakladatelství zaslouží velké díky, vzkřísit a v ČR poprvé vydat 122 let starou knížečku - to se často nestává. I samotná vazba je kvalitní, pěkné tvrdé předsádky a křídový papír. Láska na první pohled. Čím více čtu a prohlížím, tím více se mi to líbí.
Musim se přiznat, ač tomu sám nemůžu uvěřit, že Hra na vraždu mě vůbec nebavila. Nemělo to žádný spád, ani napětí, ani energii, zápletka neuvěřitelná, postavy prapodivné, rozuzlení bez šťávy a vychrlené fofrem. Ale jednu perličku to mělo - rozcuchaný Hercule Poirot, s nedokonale upraveným knírem a blátem na botách...Umíte si to někdo představit?
Nechápu jak mohl knihu v tomto stavu někdo vydat. Dotyčného editora by měli na hodinu vyhodit, protože s takovým množstvím chyb jako bylo zde, jsem se nesetkal a doufám že už ani nesetkám. Ostuda ale padá na celé nakladatelství. V této podobě pro mě nečtitelné, naprosto to sráží a uráží autora, i když ten o tom ani neví.
Ingrid mi ležela v knihovně dlouhých 12 let. Ani nevím, proč jsem si zrovna tenhle životopis tenkrát koupil. Věděl jsem, že Ingrid Bergman byla hollywoodská legenda, ale jediný film, který jsem s ní viděl byla Vražda v Orient expresu a kousek Casablancy. Ale i tohle málo stačilo, aby tato velká herečka upoutala pozornost. A ty její oči... Životopis jsem doslova hltal a jsem vděčný, že mi ho osud přinesl do cesty. A teď mě cosi přinutilo si ho i přečíst. Je to čirá krása o krásné, úspěšné, milé, laskavé, zásadové a inspirativní ženě - takovou Ingrid všichni znali a tak na ni vzpomínají. A já se teď těším na její filmy.
Nestárnoucí klasika žánru. Ač je původní filmová adaptace povedená, s propracovaností knihy má pramálo společného. Čili chápu, že se jí pořád snaží někdo převést na filmové plátno lépe. Zatím se to ale nikomu zcela nepovedlo.
Skvělá kniha o podivuhodném životním příběhu jedné naší odvážné vlastenky. Stále se tomu nechce věřit, ač takových příběhů je nespočet, jak může totalitní režim zadupat slušného, odvážného a inspirujícího člověka doslova pod zem. Mám však nesmírnou radost, že v případě Laty Brandisové se snad i díky této publikaci tzv. pohnuly ledy. A doufám, že se tato kniha dostane k vícero očím, myslím a hlavně srdcím. Trochu mě mrzí jen to, že autorem není náš krajan, ale na druhou stranu - klobouk dolů před Richardem Askwithem, který se ujal úkolu takřka nezdolného. Každý kdo jen trochu sleduje Velku pardubickou ví, že každoročně se v den jejího pořádání jede i "Cena Laty Brandisové" - to je snad jediná každoroční vzpomínka na tuto neuvěřitelnou ženu, která by zasloužila více. Tak se snažme nezapomenout, všichni.
Jako první jsem viděl filmové zpracování s oscarovou Maggie Smith, které mě nijak zvlášť neoslovilo. Docenil jsem ho právě až po přečtení knihy, kde jsou charaktery postav vykresleny přesněji a srozumitelněji, a pak je více pochopitelné i jejich jednání. Je s podivem, že tyto neprávem zapadlé autory ještě někdo vydává. Patří za to dík vydavateli. "Créme de la créme" mezi novelami to dozajista není, ale příjemné čtení určitě.
Srdcervoucí příběh jednoho sympatického páru, kterému fandíte až do samého konce, který je nakonec největší slabinou jinak senzační knihy. Když tedy pominu těch pár překlepů, které ještě byly v mezích únosnosti. Ale ten konec... Představoval jsem si ho víc emocionálně propracovanější, obsáhlejší a bohatší. Autorka celou dobu pečlivě popisuje niterné emoce ústřední dvojice, ale na konci to prostě chybí. Na plný počet to sice stačí, ale vždycky si tuhle knížku budu spojovat se zbytečně ochuzeným koncem. Jinak ovšem nemám co vytknout. Štěstí je tak pošetilé jako lidstvo samo, ale i z několika málo dní opravdového štěstí se dá žít po zbytek života. Popravdě, vzdáleně mi to připomnělo Madisonské mosty, jejichž přesah je podobný jako zde.
Velice zvláštní román, debut s hodně výrazným autorským podpisem. Nevím jak to jinak popsat - děj není nijak složitý, přesto je to psáno svým specifickým stylem, který čtenáře neustále nutí číst jak to bude s hlavními aktéry dál. Ale co by mě nikdy nenapadlo je, že autor je Španěl. Typoval bych to spíš na nějakého kanadského nebo skandinávského autora. Příběh plný zimy, studeného větru, ledu a chladu. Anotace na obálce je psaná tak obyčejně a srozumitelně, že mě po přečtení pár stránek překvapil opak. Nakonec se mi zdálo, že vůbec neodpovídá obsahu. Tento příběh bych se nebál nazvat mysteriózním.
Nepraktická 10kg kniha, která se na čtení do postele opravdu nehodí. K jejímu čtení či prohlížení je nutné dobré denní světlo, stůl a pohodlná židle. Když je tato podmínka splněna, tak se vám kniha odmění výběrem toho nejlepšího co lidské ruce od pravěku až po současnost dovedli vytvořit. Nádherné, obrovské a kvalitní reprodukce. Každý si najde to svoje oblíbené období a kniha ho pohltí tak, že okolní svět přestává existovat. Prostě nádhera.
Nádherná knížka mého dětství, kdy fantazie pracovala naplno a a příběhy se stávaly téměř živými. Krásné ilustrace, které už se dnes nevidí, ženou dětského čtenáře pohádkovým světem dál a dál. Chtělo by to nové vydání pro současné děti, které také rády čtou a ne že ne.
Snad jediná samostatná publikace o jedné neobyčejně obyčejné herečce pocházející z Vysočiny. Jako Babička mě uchvátila, ale v této stručné knížce se dočtete, že zdaleka nebyla jen Babičkou, ale převážně celoživotní divadelní herečkou, která své řemeslo nade vše zbožňovala. Knížku je možné půjčit v Krajské knihovně Havlíčkův Brod.
Krásné ilustrace, k udržení pozornosti menších dětí dokonale poslouží.
Kdo má rád římskou tématiku jako já, tak je Spartakus jasnou volbou. Divím, že ke knize píšu první komentář. Postava Spartaka mě nepřestává fascinovat... obyčejný otrok o kterém se mluví a píše už přes 2 tisíce let. Musel to být neobyčejný člověk, s kterým si slavný Řím nevědel rady přes 4 roky. A i když se nakonec otrocké povstání podařilo potlačit, dodnes je Spartakova myšlenka živá a stále aktuální. Autor se na základě nemnoha dochovaných pramenů snaží nastínit příběh, ke kterému tenkrát mohlo dojít. A daří se mu to velice dobře, knížka je čtivá a vtáhne do děje. Jsem rád, že kniha je stále k dostání i po 22 letech od jejího vydání (!), protože v mojí knihovně zaujme čestné místo.
očarující příběhy z jedné naší zapadlé dědinky na konci světa, napsáno lidsky a srozumitelně, čehož si cením
Moje první Agatha...Následovalo naprosté uchvácení atmosférou, jazykem a stylem psaní autorky. A pak už jsem musel mít všechny! Dokonalost!
Pro mě jedna z nejoblíbenějších knih vůbec! Pro někoho je chování Marion možná nepochopitelné, ale ten kdo něco podobného prožil nebo si alespoň částečně dovede tak strašnou věc představit prostě ví, a doslova hltá příběhem dál a dál. Navíc se dokonale povedla i filmová adapatace (Dveře v podlaze) v hlavních rolích Jeff Bridges a Kim Basinger, což mě jen těší, protože zmrvit tak dobrý příběh by byl hřích. Film sice čerpá jen z 1. části knihy, ale to vůbec nevadí, do jednoho filmu by se to stejně nevešlo. Naivně věřím, že časem možná dotočí i zbytek. Komu se zdá první část jaksi moc pochmurná nebo nemastná neslaná, věřte že pro zbytek knihy je důležitá, a že ten pravý čtecí adrenalin najdete až v dalších částech. Pro mě jednoznačně zatím to nejlepší od Irvinga.