Gerbasin komentáře u knih

Stejně jako mě autorka dostala Vším modrým z nebe, i Adresa naděje se mi četla krásně. I když čtení to není nikterak optimistické, začátek je vyloženě depresivní a smutný, ale to malé světýlko naděje hlavní hrdince od začátku přejete, i když ji poznáte až časem. A musím říct, že jsem si jí oblíbil a nerad jsem se s ní na konci loučil. Nevím jak to autorka dělá, ale svým postavám umí vdechnout život. Až tak, že je vídíte před očima. Doufám, že se nějaké další nakladatelství ujme i jejích dalších knih - Jota to dle mých informací zatím nemá v plánu. A vážně nechápu proč.

6 24.09.2024

Snad žádná jiná kniha mi nedala zabrat tolik, co Třpytivá hodina, když tedy pominu odbornou literatutu ;-) Začátek se rozjíždí, což není nic neobvyklého... Když už to ale vypadá že se konečně začně něco dít, tak se po chvíli opět neděje takřka nic, a to "nic" trvalo zhruba do 200. strany! Chtěl jsem to dokonce v průběhu i vzdát, na několik týdnů jsem knížku s nechutí odložil, s ještě větší nechutí se k ní opět vrátil, ale jelikož mě autorka kdysi uchvátila svými Dopisy, které nikdo nečetl, nechtěl jsem věřit tomu, že její druhotina by se nedala ani dočíst. Čtivost a návaznost jakoby by byla ta tam. Sice se jí daří onu dobu velice dobře popsat a vystihnout, ale postavy jsou jaksi mělké a nezáživné. Od ono kritického bodu se to sice zlepší a poslední cca třetina už je celkem slušným čtením, ale i v té se najdou zvláštně slepená či hluchá místa. Zdálo se mi, že ani sama autorka si s knihou nevěděla příliš rady. Nejde v ní o nijak strhující děj a možná právě proto je použito hodně vaty a vzniklé slepence k sobě ne vždy dobře pasují. Neustálé skoky v časové ose, které mi jindy nevadí, tomuto také příliš nepomohly. Jsem rád, že jsem se vůbec dobral konce, který byl tedy rozhodně rychlejší než nekonečný začátek a prostředek. I jednotlivé postavy byly hodně nedotažené a jejich chování často roztodivné, navíc bez žádoucího vysvětlení proč tak či onak jednají. Opravdu zvláštní počin. Ale na druhou stranu si myslím, že kdyby se toho chopil schopný scénárista a následně režisér, tak by z toho mohla vzniknout zajímavá filmová dobovka. Za mě bych dal knize slabých 60%.

22.09.2024

Jedna z nejkrásnějších knih co jsem kdy četl. Nic jí nechybí, nic není navíc. Od začátku do konce čteno jedním dechem. Autorka má můj neskonalý obdiv. Poslední dobou jsem měl pocit, že už nikdo neumí napsat pořádný konec. V tomto případě to konečně neplatí. Konec byl úžasný stejně jako každá z částí tohoto příběhu. Nebetyčná nádhera! Joana a Émile se mnou zůstanou už navždy.

4 01.06.2024

Audiokniha je prostě báječná. Nevím, zda by mě to bavilo číst, ale poslouchalo se to krásně. Viktor Preiss tomu vdechl doslova život a nádherný klavírní doprovod jakbysmet. Příběh by mnohé asi nudil, mě nikoliv. Mám rád příběhy, které nejsou jako přes kopírák - šťastný začátek, zašmodrchaný postředek a na konec happy end. Tady to autor vystihl reálně od začátku až do konce. Krásně depresivní.

6 16.04.2024

Já tedy bohužel nadšení většiny ostatních nesdílím. Pořád jsem čekal, kdy se něco stane, soudní proces sice fajn, ale přesně jsem věděl jak to skončí. Pak to bylo utnuté jedním nečekaným zvratem a konec sice OK, ale vyšumělo to tak nějak do prázdna. Jak z tohole udělali oscarový film nechápu - někdy zkusím kouknout. Jinak celkově moc povídání o ničem, moc popisu, který mám ale většinou rád. Tady mi všichni přišli jako studení škrobení čumáci bez emocí. V době napsání to asi bylo něco, ale mě to přišlo takové suchopárné a nijaké. Přitom takové věci mívám rád. Nevím co přesně se mi na to nezdálo. Spíš jsem si neoblíbil žádnou z postav - to taky udělá své.

6 16.02.2024

Kniha bezesporu výtečná, ale nevzala mi dech jako jiné od Irvinga. Ale myslím, že hodně záleží v jakém pořadí je čtete.

2 16.10.2023

Kdo jako já miluje Četnické humoresky, tak se z této celkem útlé knížky dozví mnoho zajímostí ze zákulisí. Např. o Petru Kostkovi, který byl kamarádem režiséra, a tak si mohl dovolit "remcat" do textu, za což ho ostatní měli velice rádi atd. Občas to je překvapivě i neveselé čtení. Ta šílená práce, která na tom je taky vidět, je opravdu obdivuhodná. Škoda, že se část nepodařilo zachránit - autor knížky (četník Čenda) omylem smazal již napsané záznamy (asi 3 měsíce natáčení) ze svého počítače, bohužel nenávratně.

06.10.2023

Jedním slovem - "ÚDIV". Hluboká poklona autorovi, který se snaží osobnost Dr. Háchy vylíčit ve všech světlech, odstínech a zákoutích jeho života. A konečně nejen jako našeho neprávem zapomenutého a kriticky hodnoceného prezidenta, ale i jako dítě, studenta, mladého muže, úředníka, právníka a váženého prvorepublikového prezidenta Nejvyššího správního soudu. Po přečtení této knihy, které mi zabralo takřka rok, jsem nabyl dojmu, že žádný z našich prezidentů neměl ve svém funkčním období tak těžký, složitý a nevděčný úděl jako Dr. Hácha. Doba 2. sv. války byla zlá a krutá, ale doba po ní snad byla ještě horší. A i dnes, tolik let po revoluci, nemůžeme tvrdit, že byla osobnost našeho třetího prezidenta, který si dle mého zaslouží úctu a obdiv, očištěna od čtyřicet let trvajícího zneuctívání a pošlapávání. Ba naopak, zapomnění trvá, kontroverze také, a zdá se že nikoho to příliš nezajímá. Ale mělo by. Tato kniha je komplexním a obdivuhodným dílem, které mnohé mýty a lži na základě pramenů a výpovědí pamětníků vrhá do jiného světla. Autor se usilovným bádáním trvajícím několik desetiletí snaží nahlížet na život a poslání Dr. Háchy z několika rovin a úhlů pohledu. Úsudek si musí udělat každý sám. Můj názor je ten, že náš dluh vůči našemu třetímu panu prezidentovi zůstává nesplacen. Myslím, že mu dlužíme mnohé. Nebýt jeho, mnozí z nás by tu dnes nebyli. Vzpomíná se na Masaryka, Beneše, Havla, i ti komunističtí dosazenci mají větší dosah mezi obyvatelstvem. Ale Hácha? Tak zoufale málo chceme vědět...

6 13.08.2023

Nikterak komplikovaný příběh, spíš rodinný, o vztazích, samotě, lásce a předsudcích. Ale jako audiokniha to pro mě vyznělo krásně a s velkou přidanou hodnotou hlasů Dany Syslové a Jaromíra Meduny.

29.04.2023

Jako audiokniha je to dokonale oddechové - Dana Černá svým hlasem čaruje a z nudné knížky je najednou bezva věc na cestu nebo k nudným domácím činnostem. I samotný příběh o klasické rozhádané rodině mě chytl a nepustil.

4 07.10.2022

Netradiční téma s praštěnou, avšak přesto sympatickou hlavní hrdnikou. Ovšem konec mě natolik zklamal, že nemám chuť to moc komentovat. Není co. Celou dobu autorka držela pomocí vytříbeného jazyka skvělou atmosféru, napětí, spád, aby to koncem zazdila. Přišlo mi to useknuté, některé otázky nezodpovězené, tím ale nechci shodit jinak skvěle vystavěný počin, protože mě to velice pohltilo a zaujalo.

6 04.05.2022

Nezapomenutelná kniha, jejíž příběh se mi vepsal do duše.

1 01.02.2022

Přehledná lidová kuchařka, podle které se opravdu nemusíte bát vařit. Vše co jsme z ní uvařili bylo opravdu velice dobré. Některá jídla vypadají až moc obyčejně, ale řekl bych, že právě v tom tví to kouzlo.

2 02.01.2022

Kniha obsahuje pár zajímavých a jistě užitečných myšlenek a nápadů, které snad s jistou dovedností a hlavně přístupem jdou aplikovat i v praxi. Ale pro ty kdo chodí do práce, lítají kolem dětí, baráku, rodičů atd. bude hodně složité si to všechno připravit, uspořádat a vyhodnotit dle návodů v knize. Pro ty kdo kdo jsou "doma" to bude jistě přístupnější. U spoustu kapitol jsem měl pocit, že už jsem to někde četl a přiznám se, že jsem i přeskakoval, když jsem měl pocit, že se mě to netýká. Bohužel nemohu jako ostatní tvrdit, že by mi tato kniha změnila život.

2 06.12.2021

Kniha z výprodeje, která už v anotaci skrývala velký a smutný příběh. Autorka perfektně vykreslila postavy a příběh vystavěla opravdu kousek po kousku. Zaujal ale hned prvními stránkami, dlouhé a nezáživné úvody se nekonaly. Přečetl jsem už před pár měsící, ale příběh je pro mě stále živý. Tak moc jsem si přál, aby příběh dopadl dobře. Dopadl jak dopadl, ale celkově to bylo výborné čtení. Byl by z něho výtečný námět pro film.

6 05.12.2021

Nádherná kniha, která má tu moc dospělého vrátit do dětství a v dítěti podpořit fantazii a cit pro vývarnou stránku. Ilustrace jsou překrásné a těch pár veršů pohladí po duši. Poklad do knihovny.

1 17.11.2021

Příběh s úžasnou atmosférou od prvních stránek, který je zahalen tajemstvím až do samého pro mě těžko rozdýchatelného konce. Ale příběhy jako je tento vyhledávám. Život prostě není peříčko a na někom se osud vyřádí do sytosti. Ale nic není černobílé a vždy se najde něco na čem záleží - a pravě tohle vše se autorce podařilo. Pečlivě volená slova, žádná vyumělkovanost a snaha o působivost, podrobně a přehledně popsané prostředí, emoce a nálady jednotlivých postav. Drobné až titěrné maličkosti, které dělají příběh živým. Pasáže se mi díky tomu úplně přehrávaly před očima, jedním slovem nádhera. I když je příběh smutný, drásavý a krutý, je zároveň uvěřitelný, citlivý a mistrovsky jednoduše napsaný.

3 14.10.2021

Bohužel nesdílím přilíš nadšené ovace. Po chvíli čtení mě nesmírně iritovalo neustále se opakující jméno hlavního hrdiny Quinna Rackhama, kterým začínala snad téměř každá věta. Přišlo mi to naprosto zbytečné, rušivé a těžkopádné. Ani zápletka samotná nebyla nijak zvlášť koumácká a občas jsem měl problém představit si chaotický děj. Silou vůle jsem to dočetl, ale přirovnat Stráž na psí skále k "mayovkám" mi na mysl nepřišlo ani na chvíli.

2 16.08.2021

Vůbec se neshoduji se zdejšími komentáři, které mě takřka odradili od přečtení této vyjímečné knihy. Od samého počátku mě něčím přitahovala, ačkoliv po přečtení anotace bylo jasné, že příběh nebude veselý či z červené knihovny. Za prvé mě osud hlavní postavy po pár strránkách okamžitě pohltil a už nebylo cesty zpět. Vůbec všechny postavy jsou velice pečlivě rozebrány a skvěle vykresleny. Stejně jako doba, ve které se odehrává děj. A pro někoho možná zbytečné popisování různých detailů a odboček v ději, bylo pro mě tím jedinečným a skvěle dokreslující prvkem, kterým autorka zjemnila tak srdceryvný příběh, jehož název plně vystihuje jeho podstatu. Tleskám, jsem nadšen a na dlouho si chci tento zážitek uchovat.

2 04.08.2021

I na dnešní dobu bohatou na příběhy všeho druhu jsou Poslední dny Pompejí skvělým čtením. To je myslím dost dobré vysvědčení pro román napsaný v neuvěřitelném roce 1834. Musím souhlasit, že začátek je dost pomalý, místy nudný a nezáživný. Ale možná se chtělo jsen trochu více zamyslet, přemýšlet a takový by nebyl. Ale zhruba od 80. stránky jsem byl naprosto vtažen do Pompejí, města plného vášní, intrik a neřestí. Postavy jsou skvěle napsané a samotné město autor líčí jako na dlani. Jsem okouzlen.

4 21.06.2021