Gigy
komentáře u knih

Nevím, ta knížka mě prostě nebaví. Je zbytečně zdlouhavá, časová posloupnost je zvláštní, přijde mi, že autorka se snaží co nejvíc protahovat a natahovat děj v domnění, že tím zvýší čtivost příběhu a čtenářovo napětí, efekt je ale zcela opačný a čtenáře to prostě zabíjí (připomíná to zbytečně dlouhou předehru, během který prostě vášeň zmizí). Myšlenka asi není špatná, ale jinak fakt bída. Tluču hlavou o stěnu, že jsem si zrovna tohle vybrala jako knížku na dovolenou.


Taková knížka se snad ani hodnotit nedá. Některé pasáže byly hodně zajímavé, autor v nich popsal detaily, se kterými jsem se jinde nesetkala. Moc mě nebavila závěrečná část knížky, ve které popisuje své vlastní zkušenosti z boje.

Za mě dobrý. Trochu mi teda vadilo, že jsem moc netušila, jestli a jak se ty tři linie vyprávění propojí, ale nakonec jsem byla spokojená. Zajímavý nápad na příběh.


Taková příjemná oddechovka, bohužel teda dost předvídatelná.


Jako jo... Zajímavá forma, zajímavý příběh... Ale čekala jsem od něj o dost víc.


Ráda sahám i po knihách pro děti a mládež, většinou jsem mile překvapená tím, že se mi čtou dobře i když zdaleka už nejsem dítě ani mládež a ochotně je doporučuju dál. Tahle knížka mi ale přišla naprosto nemastná, neslaná. Chybělo mi v ní napětí, jakákoliv gradace, koneckonců mi v ní chybělo i to, co slibuje samotná anotace. Je to jako kdybyste si do horký vody zapomněli dát sáček s čajem. Pro děti do 10, 11 let možná, ale výš už rozhodně ne. Grafické zpracování ale bylo fajn, to zas jo. Ale jinak dost bída.


Přiznávám, že po přečtení prvních stran příběhu jsem byla trochu zklamaná. Nicméně. Příběh se hezky rozjel a naprosto mě dostal. Sice nebyl jazykově nijak zvlášť vytříbený, ani stavba příběhu a psychologie postav nebyla nijak zvlášť na úrovni, ale přesto jsem četla se zaujetím a moc ráda. Za mě tedy rozhodně stojí za to.


Vlastně ani nevím, jestli jsem od knihy měla nějaká očekávání. Byl to můj úplně první cestopis, možná jsem se trochu bála, že bude plný suchých informací a zbytečných pouček. Nebyl. Bylo to jako kdybych seděla s autorem u piva a on mi prostě jen živě líčil všechny zážitky z cest. Za mě příjemné překvapení.


Román se mi četl dobře. Celou dobu jsem měla pocit, že za Zojinými deníkovými zápisy i za dopisy Lva Orlova je něco více. Čím blíže jsem byla konci příběhu, tím větší dávaly deník i dopisy smysl, vlastně se prakticky spojily v jedno. I tak mám ale pocit, že v pozadí zůstalo ještě dost nevyřčeného. Asi si Pozvání budu muset přečíst někdy znovu. Jen tak mi do sebe zapadnou i poslední díly skládačky.


Téma knihy není špatné, ale jeho pojetí mi přišlo víc než nešťastné. Rozhovory stařeny a rozhodčího nepůsobily "opravdově", jazyk, kterým mluvila zhruba o dvě generace starší žena byl stejný jako jazyk rozhodčího. Za mě tedy zajímavé, ale velmi nepřesvědčivě podané a jednoduše koncipované. Což samozřejmě celkový dojem z knihy kazí.


Uvedená kniha obdržela od odborné poroty anticenu za překlad. Být Vámi, sáhnu po něčem jiném :)

Kniha patří bezpochyby k tomu lepšímu, co se mi dostalo do ruky. Děj byl sice zpočátku trochu těžkopádný a nezáživný, ale s požárem se dal do pohybu a nezadržitelně gradoval a jako čtenáře mě takřka válcoval. Viník celé události zůstává v utajení až do samého konce knihy (tuším, že je odhalen až cca kolem strany 440), takže autorka zapírala a mlžila jak jen mohla - a to já ráda. Pár nedostatků jsem v knize sice našla (občas se vloudila nějaká ta gramatická či překladatelská chybička atd.), ale v poměru klady:zápory to nestojí za řeč.

Klasická "Rudolfovka" pro mladé dívky, pro mě už spíš taková příjemná oddechovka, která neurazí ani nenadchne.


Příjemná oddechová četba, která místy dokonce i skvěle pobaví. Ideální pro dlouhé zimní večery :)


Příjemná kniha, která je nahuštěná spoustou informací. Přestože se o historii zajímám, obohatila mě několika novými a zajímavými poznatky.


Kniha je velmi zajímavá a cenná z historického hlediska, jelikož líčí osudy rodiny Wolfů ("skrývajících se židů"), přínosné jsou rovněž informace o dějinných událostech v okolí Tršic na Olomoucku za druhé světové války. Z čtenářského hlediska ovšem tak atraktivní není, jelikož zápisy Otty Wolfa jsou spíše jen kusé informace o tom, co jedli a jak trávili čas, což bývá často jednotvárné a maličko nudné.
