Gimli
komentáře u knih

Rozhodně stojí za to nechat se unést Caprovými úvahami a povídáním o Leonardovi da Vincim a dumat nad tím, jaká dnes mohla být věda nebo kde jsme vůbec jako lidstvo mohli být, kdyby Leonardo svá vědecká díla zveřejnil nebo kdyby se po jeho smrti na dlouhou dobu neztratila. Ta pátá hvězdička patří spíš Leonardovi než knize samotné, protože záběr tohoto malíře, sochaře, architekta, anatoma atd. atd. byl skutečně dechberoucí.


Skvělé uvedení do principů fungování Vesmíru, v němž Martin Rees srozumitelně objasňuje, proč je náš Vesmír právě takový, jaký je. Vřele doporučuji! Ovšem vadily mi časté překlepy a tiskové chyby tohoto českého vydání, byť neměly vliv na pochopení textu.


V dobách, kdy jsem četl téměř výhradně fantasy, se mi dostala do rukou i tahle kniha. Po slibném a napínavém úvodu se však vyprávění rozplizlo do nudně se vlekoucího kulhání, z něhož ne a ne se dostat až do konce knihy. Jakákoli chuť do dalších dílů mě velmi důkladně přešla. Silně nedoporučuji a to ani fanouškům fantasy.


Dolores vypravuje...
...a to je podle mě také největší problém. Příběh psaný formou zpovědi na policejní stanici by mohl být lepší a napínavější, kdyby ho King napsal klasicky ve třetí osobě. Takhle se totiž už na začátku dozvídáme zásadní zvrat, ke kterému se King prostřednictvím Doloresiny výpovědi postupně dopracovává. Kdybych ovšem o tom zvratu nevěděl, nýbrž ho jen tušil, užíval bych si vyprávění o týrané ženě daleko víc. Jednoduše řečeno je Dolores Claibornová dobrý příběh, který ale sráží na kolena způsob, jakým je vyprávěn.
PS: Za zmínku stojí zajímavé propojení s Geraldovou hrou.

Kompilát různých matematických (algebraických) zajímavostí s velmi povrchním výkladem. Navíc chybí nějaká jednotící linka nebo koncept, které by to celé propojovaly.


Na dvoře vévodském bych si dovedl představit jako operetu. Takový to na mě dělalo dojem poťouchlými příběhem i charaktery postav. Bavilo mě to.


Ve třetím díle jsem definitivně pochopil, že ta sci-fi zápletka je jen jeviště pro drama o sbírání odvahy přijmout odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Tahle rovina příběhu a to, jak je vystavěna, jsou tím, co dělá Chtorrskou ságu skvělým dílem.


Tenhle díl není tak roztříštěný jako ten první, je kompaktnější, plynulejší a dějovější. Příběh je rozdělen do několika (3-4) celků, z nichž ten první, velmi napínavý boj o život v růžové mlze, zabírá asi třetinu knihy. Každopádně se posouváme v ději dál a sledujeme hrdiny v jejich sisyfovské snaze lépe poznat nepřítele. Otevřený konec láká na třetí díl, na který se fakt těším.


Vlastně docela smutná historie, ukazující, jak se národnostně a geograficky členitá země na pomezí několika sfér mocenského vlivu, nedokázala vybabrat z bahna. A když už se nějaké světýlko na konci tunelu objeví, tak ho sfoukne zásah z vnějšku nebo islámský fanatismus a vnitřní roztříštěnost. Kniha sice končí s opatrnou nadějí, ale to ještě autor nevěděl, že se Tálibán vrátí k moci...


Čtivý průvodce ekonomickými bublinami s identifikací příčin a poučeními, které z toho plynou. Rozhodně je Stroukalův text mnohem přístupnější než Skořepovy Ekonomické jednohubky, které jsem četl o týden dřív.


S Ekonomickými jednohubkami mam podobný problém jako s Edelmanovou populárně neurovědeckou knihou Širší než obloha a to je ohromné množství informací na docela malém prostoru. Cílová publika obou knih patrně budou oborově poučení čtenáři, což se mě ani v jednom případě netýká. Nicméně Skořepa aspoň přidal slovníček pojmů a navíc má členění jeho knihy tu výhodu, že se k různým tématům lze snadno vracet. Lze konstatovat, že nějaký povšechný přehled jsem z toho výkladu získal. Takže za mě 3,5 hvězdičky s tím, že od poučenějších čtenářů bude zřejmě dostávat vyšší hodnocení.


Chytlavé čtení o matematice. Připadalo mi to jako Devlinův Jazyk matematiky pro širší publikum.


Zhltl jsem to za dvě odpoledne. Rozhodně jde o příjemně střízlivý příspěvek ke zdravému stravování. Uvítal bych víc podrobností, které patrně budou v navazující knize.


Byť na tom vlastně není nic k divení, je stejně pozoruhodné, že i přes dvěma tisíci lety řešili lidé v zásadě totéž co dnes. Tedy tehdy měli čas něco takového řešit asi jen patriciové.


První půlka knihy je v zásadě telefonní seznam různých vládců od egyptských, přes římské či arabské, po osmanské, italské a jiné. Tahle část se čte velmi špatně. Zlepšení nastane až v období Libyjského království ve 20. století a zejména pak v poslední třetině, která je věnována diktatuře Muammara Kadáfího. Celkový dojem je tak rozporuplný.


Velmi čtivě napsaná kniha, kde se snoubí romantika objevů, pirátství a králů s hrůzovládami a utrpením. Dějiny Madagaskaru jsou většinou nadějné, ale konec je velmi trpký až smutný. Dozvěděl jsem se hodně o zemi, o níž jsem předtím nevěděl nic. Třeba to, že jde v podstatě o poslední větší území osídlené člověkem (na přelomu našeho letopočtu!), pro mě bylo docela šokující zjištění. Za větší nedostatek považuji absenci nějaké podrobnější mapy, která by usnadnila orientaci. Dvě mapky, které v knize jsou, jsou v tomto ohledu naprosto nedostačující. 4,5/5


Informačně nabitá, ale dost těžkopádně napsaná kniha. Obtížně se čte. To, co jsem si ze čtení odnesl, bylo v zásadě shrnuto v několikastránkovém doslovu. Četl jsem vydání z roku 1998.


Obdivuji, jak Procházková dokáže poutavě vykreslit postavy i na tak malém prostoru. Silný vhled do duše hlavního hrdiny i jeho příběh.


Svižná vyprávěnka, která je ale svým stylem vyplývajícím z autorova záměru příliš povrchní. Přesto ale přesahem do lidské evoluce dostál Crichton tomu, proč ho mám rád.
