Giný komentáře u knih
Kaz opět nezklamal a tento díl svým tempem i zvraty předčil první knihu. Při čtení jsem rozhodně cítil více napětí a očekávání, kdy jsem i několikrát zapochyboval, zda zůstanou esa na straně vran. Popravdě jsem i zanadával nad tím, jak to Kazovi zase nevyšlo, abych vzápětí zjistil, že jeho plán sahal dál, než může člověk vůbec udělat tahů v šachové partii. Pořád v sobě mám určitý obdiv vůči Kazově rozporuplné postavě, která je plná paradoxů a přitom se mi zdá ze všech nejvíce reálná.
Co se týče samotného konce, kdo by si neužil počíst si o zničení hlavního nepřítele způsobem, ze kterého vás též zamrazí. Poslední kapitoly však působily chlácholivě a nechají čtenáře pomalu vstřebat emoce vítězství i smutku z konce příběhu.
Kaz Brekker je moje spirit animal :D Bez této postavy by kniha nebyla ani z poloviny tak napínavá a zábavná. Příběh je lehce předvídatelný, ale za to moc zdařile zpracovaný co se týče popisu světa, prostředí a vyobrazení jednotlivých vlastností postav, které začnete více a více poznávat a chápat do hloubky s tím, jak se postupně kniha věnuje vyobrazení jejich minulosti. Konec knihy je velmi otevřený a bez jistoty jejího pokračování by to určitě bylo velké mínus.
Geniální zakončení série. Musím říct, že tento díl leč závěrečný se mi dostal pod kůži nejvíce ze všech. Prolínání minulosti, která tak osvětluje kroky postav v přítomnosti, dokonale podtrhuje psychologickou stránku knihy. Nemohu souhlasit s tvrzeními, že by kniha byla utahaná, ba naopak se četla jedním dechem a to převážně díky tomu, jak do sebe vše dokonale zapadalo víc a víc. Rozuzlení bylo plné emocí a protichůdných pocitů vůči některým postavám od pochopení a lítosti až po nechuť a smutek. Oceňuji barvité popisy zločinů i styl, kterými jsou postupně odkrývány a dávkovány v pomalé a tak zdánlivě snesitelné míře, kdy čtenář především očima Sofie nahlíží na pohnutky k nim vedoucí. Leží zde otázka k zamyšlení, co stačí zažít lidské bytosti, aby se dopustila nelidských činů.
Knihu jsem měl rozečtenou dlouho. Byla to moje spása na cestách nebo při čekání v kavárně mezi přednáškami během studia na VŠ. Bohužel jsem ji pak někam založil a teprve nedávno se k ní vrátil, a tudíž se rozhodl ji začít číst znovu od začátku do konce už jen ze záchvěvu nostalgie. Musím uznat, že humorem se zde opravdu nešetří a autorovi se daří pobavit absurdními situacemi jako je například „telefonát“ přes párek v rohlíku. I zcela běžné každodenní úkony se ve světě Johna a Davida dokáží nepochopitelně zvrtnout, až máte pocit, jako by vás sám text lehce zdrogoval.
Nicméně monstra nejsou jedinou stinnou stránkou příběhu. Dovolím si tedy vytknout v některých místech přemrštěnou délku kapitol a stejně tak protahování děje, který je ke konci zbytečně zamotaný, až by mohl po cestě některé čtenáře odradit opakováním více nebo méně si podobných událostí. Naštěstí je na místě jako zachránce autorův smysl pro žerty a fantazie, kdy jsme se od výstředního paranormálna probrodili k objevení dalších dimenzí.
Chudák Arnie. Rozhovory, skrze které je příběh vyprávěn, tam dokonale zapadly jako nádech normálna. Na konci nad tím jen pobaveně mávnete rukou, jaká blbost to vlastně je, stejně jako hlavní postavy, které vám připomenou, že nic se nesmí brát tak vážně.
Po knize jsem sáhnul pro její námět, který je plný potenciálu, ač se může zdát jakkoliv odporný. Zprvu jsem ani tak nechápal, proč je hodnocena, jakoby ji šlo buď nenávidět nebo se s ní sžít. Teď po jejím přečtení mi je důvod znám a není jen jeden.
Styl, kterým je kniha napsána, je strohý a autor skáče po časové ose různými tempy. Děj se více zaměřuje na popis nové podoby společnosti a jak se různí jedinci s touto změnou vypořádali a jak s ní především hlavní postava vede neustálý vnitřní boj. Nejde tedy o klasický příběh se začátkem a koncem ale spíše o komplexní představení stylu života. Nicméně mně osobně zmíněné vlastnosti textu k danému tématu seděly, neboť si nedokážu představit, že by se pojídání lidí dalo napsat bez oné strohosti, odtažitosti a s jakousi mírou lhostejnosti, do které vylíčený svět upadl.
Kniha jako celek ve mně vzbudila dojem, že poukazuje na dvojí tvář v každém z nás a že lidstvo je schopno pro přežití či udržení určité úrovně života vykonat hrůzy, jež si nikdo z nás nechce ani představit natož připustit. Poukazuje na ješitnost, která se v naší realitě v různých podobách a mírách vyskytuje. Což je další důvod, proč je dle mého názoru daný literární počin špatně hodnocen a proč jsem závěr knihy čekal ve smyslu, kdy za každý prohřešek následuje i odhalení a trest, že onen systém svého protagonistu nakonec také pozře. Mohu tedy upřímně říct, že jsem byl koncem překvapen.
V první řadě musím vyzdvihnout svižné navázání na první díl, jehož pokračování v podobě Světatvůrců rozhodně s akcí a zvraty nešetří. Děj byl velice živý a proměnlivý jako písek prolínající se mezi prsty. Myslíte si, že už víte, kdo je kdo a jak to vše dopadne, ale nakonec se ukáže něco nového, co vás donutí pochybovat. Stránky se čtou jedna radost, ale až vlastně před samotným koncem vám dojde, jak se postupně hlavní postavy změnily. A není divu poté, co mají za sebou. Nicméně všechno to dobré i špatné se strhlo tak rychle, až se mi zdálo, že moc prostoru pro samotný konec nezbylo, jakoby po té vší námaze literárních postav došla síla i samotnému autorovi. Možná se ale jedná jen o taktiku, jak donutit čtenáře netrpělivě čekat na pokračování, protože takhle se věci přece nemohou nechat.
Na začátek bych rád řekl, že jsem knihu dostal darem. Sám bych po ní nejspíše nesáhl, ale k mému překvapení bych se takovým činem ochudil. Leč se děj první polovinu vleče z důvodu věnování prostoru více popisům prostředí a charakterů nežli jejich činům, přesto se nejedná o žádnou uspávačku a právě zmíněné popisy čtenáře vtáhnou do příběhu v pravou chvíli, když se dají události do pohybu svižnějším tempem. Ke konci mi možná přes napínavou akci chyběl prostor pro vývoj jednotlivých postav a zejména vztahů mezi nimi, neboť se mi zdálo, že Sancie a Berenika k sobě mají náhle blízko bez většího nahlédnutí do jejich vnímání onoho vznikajícího pouta. Možná to byl jen osobní dojem, jelikož jsem očekával, že něco obdobného vznikne spíše mezi Sancií a Gregorem. Ale stejně tak jsem nepředpokládal, že mi ke konci přijde do libosti prostořeký Orso.
Celkově však mohu říct, že pojetí magie a celkově světa/reality je za mne originálním počinem a během krátké chvíle jsem si daný styl vedení příběhu oblíbil.
Pro každého znamená realita přeci jen něco trochu jiného a stejně tak může mít každá osoba názor od mého odlišný.
Tento kousek neměl chybu!
Oproti prvnímu dílu bylo tohle čtení několikanásobně napínavější a to hlavně z toho důvodu, že v něm bylo více akce, která mi trochu v prvním díle chyběla navzdory dokonalému zpracování psychologické stránky a hlavně charakteru hlavní postavy Joea.
Tuhle smršť zvratů, emocionálních a situačních proměn jsem si užil, až jsem knihu nechtěl dát z ruky.
Líbí se mi prvek s hrnkem moči, protože ačkoliv působí primitivně, dává podnět k zamyšlení a děj se k němu často rafinovaně stáčí.
Každý má určitě v životě nějakou nedořešenou záležitost, každý má někde svůj hrnek moči, kterého by se rád zbavil.
Ne každého však dovede k tomu samému jako Joea a to konkrétně k Love.
S tímto dílem jsem si oblíbil postavu Gerharda snad ještě více, než v knize Hustej nářez. Už se těším na další knihy z oné série.
Snad se dočkám znovu mého oblíbeného pokřiku: "Ódíííín!"
Velice příjemné počtení, které zasahuje do upíří historie a trochu tak odhaluje minulost některých postav z celé série, ale i bez toho je to sám o sobě zajímavý příběh. Nemám výtek, Kotleta nezklamal!
Pod označením "Jen pro silné povahy" jsem očekával možná trochu něco jiného a nejspíš něco více. Tenhle pocit však může plynout jen z osobní individuality a toho, co vše snese, proto nemohu soudit, jak kniha působila na ostatní, ačkoliv si dokáži představit, že pro citlivější duše to bude nejspíše o kapku více depresivnější čtení.
Knihu mohu hodnotit jako velice zajímavou a to hlavně co se jejího psychologického vývoje týče. Kniha s postupem děje vzbuzuje otázky a následně se v samotném příběhu vše zamotává, propojuje a vyjasňuje, takže jsou ty nejdůležitější odpovědi odhaleny až téměř před jejím samotným závěrem, což je velice příjemné z hlediska napětí a potřeby nad knihou uvažovat.
Psychologické výjevy, co se týče postav a postupu vyšetřování, jsou zpracovány velice poutavě a vše do sebe krásně zapadá, ať už to nemusí být patrné na první pohled.
Celkové ladění knihy se snaží být po celou dobu pochmurné a pochybovačné a nutí čtenáře se zabývat tím, co dalšího a horšího se dále může přihodit, pod jakou tíhou se promění psychika postav a jakým směrem se bude ubírat.
Pátou hvězdičku ode mě kniha nedostala jen proto, že jsem očekával větší vývin a zásadnější zvraty, co se týkalo policejní práce a samotného celého vyšetřování vražd, které se točilo neustále v začarovaném kruhu.
Další díl si každopádně bezpochyby přečtu.
Přečteno velice rychle téměř jedním dechem, jako se ostatně velice dobře čte většina děl od Kotlety. Dá se říct, že knize neuškodilo ani ucelení do jednoho příběhu na rozdíl od předcházející knihy "Příliš dlouhá swingers party", kdy šlo o více kratších povídek. Nicméně mi rozdělení do méně příběhů sedlo o něco více.
Vtipné momenty a hlášky jsou zcela uspokojivě propracované a čtenář nemá šanci se nudit.
Nepřemožitelní démoni jsou nepřemožitelní opravdu znovu jenom zdánlivě a můžeme opět vzdávat hold sexuální magii!
Poutavý fantasy příběh, jehož děj se odehrává na velice zajímavém místě. Musí se knize nechat, že je krásně do detailů propracovaná ohledně podrobností a informací, které poukazují na historii onoho světa a samotné charakteristiky postav.
Seregil je velice výrazná přesvědčivá osobnost, kterou si většina rychle oblíbí pro svou živou a pozoruhodnou povahu, ačkoliv by však bez Aleka nebyla tak nějak úplná. Velice se těším na to, co tahle dvojice zažije příště!
Kdyby bylo možné udělit vyšší hodnocení, hned bych ho knize dal.
Nechci se tu rozepisovat, protože nemůžu najít správná slova a výstižný popis.
Tahle kniha je prostě mistrovský kousek a kdo by si myslel, že její námět je ohraný, mohu vás ujistit, že zpracování je na pozoruhodné úrovni.
Kniha vás ovládne tak, jako byste byli vtaženi do samotného hotelu Overlook.
Kotleta má úžasný styl psaní, kterému se nedá z mé strany nic vytknout.
Čtení je velice záživné a stránky jsou plné akce.
U knih od tohoto autora se nikdy nenudím a nikdy se necítím zklamaně, kromě pocitu, kdy knihu dočtu a přeji si, aby pokračovala.
Kniha má rychlý spád a čte se skoro sama. Užijete si chvilky humorné i okamžiky s erotickým nábojem a všechno je to dokonale propletené a zakombinované do příběhu, který vás nutí k čtení dál a dál, až nemůžete knihu odložit, dokud neotočíte poslední stranu.
Škoda jen, že to celé uběhlo tak rychle.
Velkou zajímavou a přívětivou stránkou knihy je, že konec je nepředvídatelný a i samotný děj je plný zvratů, je zamotaný, promyšlený a jeho členění napínavé.
Prostředí psychiatrické léčebny na čtenáře určitě znatelně dýchne způsobem, který není až tak děsivý či hororový, ale má určitý mrazivý a odpuzující nádech.
Postavy a jejich povaha a styl uvažování je popsaný velice dobře, jakoby snad nebyly jen pouhé fiktivní knižní osobnosti v příběhu, ale dokážete si jejich existenci snadno představit v reálném světě.
Pro mne to byla první přečtená kniha od této autorky a rozhodně se nebudu bát sáhnout i po jiné.
Na začátku knihy mě tísnily obavy, že děj bude nezáživný a předvídatelný, ale krátce poté mě ubývající stránky přesvědčovaly o opaku.
Členění děje může pro někoho být chaotické, ale můj názor je takový, že udržuje čtenáře napjatého, plného očekávání a vzbuzuje potřebu číst dál.
Téma sériového vraha v konfrontaci s jeho protikladem jakožto hrdiny je zpracováno se snahou zaujmout po psychologické stránce a vzbuzovat ve čtenáři otázky, na které se v knize sami sebe ptají i hlavní postavy. Každopádně ale nemohu říct, že by mě po psychologické stránce kniha uspokojila, neboť by rozvinutější zásah do historie a mysli zabijáka rozhodně ničemu neuškodil.
Po celkovém shrnutí jsem názoru, že Pastýř smrti je zdařilé dílo, které má zajímavě řešenou zápletku a překvapivý konec, ale přesto nemusí nadchnout každého.
Na knize je nejvíce zajímavý styl, kterým je napsána, a bylo pro mne tak, dá se říct, snadné vcítit se do hlavní postavy a vidět svět jejíma očima. Nicméně ačkoliv je příběh zajímavý, poutavý a napínavý a některé zvraty jsou překvapivé, ocenil bych více akce.
Ohledně psychologické stránky nemám žádné výtky.
Kniha přečtená na jeden zátah za jeden večer.
Takhle dlouho mě žádná kniha tolikrát nerozesmála.
Její silnou stránkou není ale jen humor, nýbrž také emocionální náboj, který je patrný od začátku až do konce.
Myslím, že není co vytknout, jelikož si u knihy odpočinete, zasmějete, na chvíli zapomenete na starosti a zároveň příběh nutí čtenáře k zamyšlení.
Ani trochu bych se nezlobil, kdyby tato knížka měla další pokračování.
Dokonalá ukázka, že mezi láskou a nenávistí je jen velmi tenká hranice.
Baz a Simon dohromady...to je vražedná až magická kombinace. :)
Za velký plus považuji převážně děj, který se od začátku až do konce zdá velice živý. Kniha je plná zvratů a akce, ale nechybí v ní ani humorné nebo lehce dojemné chvilky. I sám závěr knihy dokáže překvapit a to obzvlášť po tom, do čeho všeho se hlavní postava dokázala zaplést a kolik ran schytat.
Někdo hold má více štěstí než rozumu. Každopádně už vím, kdo by byl jednoznačně mým Šedým princem.