giraffe
komentáře u knih
Jedno sto skořápek
Pavel Skořepa
Dostat do sta slov povídku tak, aby měla pointu a dávala smysl není jednoduché. Ve sbírce Jedno sto skořápek se to někdy povedlo, někdy tak úplně ne. Zelkově z toho ale vyšlo čtení, které neurazí a pokud člověk nemá aktuálně náladu na dlouhé příběhy, tak i potěší. Zvlášt pokud máte rádi černý, někdy i trošku morbidní humor.
Na autismus jedině autibiotika
Eliška Antošová
Skvele napsaná kniha, která život s autistou nijak nepřikrášluje, ale zároveň čtenáře nezahrnuje ztížnostmi, jak je to je težké, v očekávání lítosti a soucitu. A je tak krásně a zároveň smutně pravdivá. Jsem moc ráda, že jsem měla možnost si ji přečíst.
O beránku Snížkovi a kouzelné Kýnce
Pavel Mondschein
Co říct. Tenhle příběh s borderáky je trošku i jiný a zároveň stejný jako ty předchozí. Pořád plný laskavého humoru a jemné ironie, s dokonale postaveným příběhem. Určitě doporučuji přečíst. A jen tak mezi námi, Kýnka je můj vzor. Jejího vnitřního klidu bych jednoho dne ráda dosáhla.
Bordeří povídačky
Pavel Mondschein
Krásné příběhy, naplněné laskavým humorem, který pohladí na duši.
Nejdelší noc
Kateřina Inachis
Poeticky psaný příběh, který vám určitě vystačí na několik zimních večerů. Autorka umně splétá a rozplétá příběhy jednotlivých hrdinů, zatímco je vede k určenému cíli. Doporučuji číst se sklenkou dobrého vína .
Výpravy do brány fantazie
* antologie
Krásně zpracovaná kniha se spoustou povídek a krásných ilustrací. Co se povídek týče, nekteré se mi líbily víc, nekteré méně, ale tak už to u sbírek bývá. Každopádně vřele doporučuji.
S láskou tvá mrtvá máma
Kateřina Inachis
I když to bude znít možná jako protivmluv, popsala bych povídku jako veselé morbidní. Každopádně se mi moc líbila a vřele doporučuji k přečtení.
Tři jezdci apokalypsy
Theodora Stonewall
V druhém díle se děj více zaplétá, vstupují do něj další postavy, které ovlivňují naše hrdiny. V tom ohledu příběh splňujě očekávání druhého dílu. I přesto knize stále chybí něco, co by mě vtáhlo do děje a přimělo "číst, i když už je dávno čas spát". Celkově na mě příběh prostě stále nepůsobí plynule a soudržně. Nicméně i tak je relativně čtivý a kdo nemá v dlouhých zimních večerech co dělat a má rád středověké fantasy, své si na něm jistě najde.
Čtyřměstí
Theo Addair (p)
Po prvním jsem měla svou představu, jak se cca bude odvíjet druhý. A musím říct, že jsem se dost spletla a vývojem jsem byla upřímně a velice příjemně překvapená. Jako další plu musím dodat, že se četl lépe než první díl, děj víc odsýpal.
Na kraj světa
Theo Addair (p)
Místy trochu rozvláčné, ale dobře promyšlené a příjemně napsané.
Všechny jejich lži
Tuvia Tenenbom
Do ruky se mi tohle dílo dostalo vlastně náhodou a dlouho trvalo, než na něj přišla správná nálada, ale pak mě opravdu chytlo.
Pohádky z druhého břehu
Kateřina Lindnerová Mudroňová (p)
Ne úplně typické pohádky spíš pro větší, ale velice čtivě napsané. Přidané ilustrace moc hezky dokreslují atmosféru příběhů a celá knížka je takové příjemné pohlazení po duši.
Vlci Sudet
Petra Neomillnerová
Moje nejoblíbenější ze série. Kay má sympaticky nekomplikovaný pohled na svět a přímý a jasný přístup k věci. Přesto, nebo možná i proto, není příběh plochý a velice dobře se čte.
Dračí křídlo
Tracy Hickman
Dokonale propletené osudy a perfektně vykreslené charaktery.
Korporac€
Pavel Hénik
Velice čtivé, podané s humorem i když jde vlastně o vážné téma. Spolkla jsem jí v podstatě na jeden zátah.
Na hraně apokalypsy
Aleš Černý
Celkem dobrá oddechovka, jen mi trošku přišlo, že se tam opakuje dokola to samé schéma v různých kulisách. Smíchy jsem se neřezala, ale nekteré scény docela pobavily. Celkově to docela šlo, i když jsem se začítala trochu déle. Hlavně prní časový skok mezi návratem hlavního hrdiny z vesmíru k náhle skoro vylidněné zemi o jakou dobu později mi nesedl. A pár náznaků by mohlo mít lepší vysvětlení, ale v zásadě si PT čtenář situaci domyslí :). SUma sumárum, pokud nečekáte high sci-fi, ale chcete něco na čtení po chvilkách, když nemáte co dělat, tak proč ne.
Legendy & latéčka
Travis Baldree
Milé klidné čtení, co se dá zhltnout jedním dehem, nebo si pomalu vychutnávat u kávy (v mém případě tedy spíš čaje) a nějakého toho zákusku. Žádná velká dramata tam pravda neprobíhají, ale ne vždycky má člověk na velká dramata náladu, takže to nepovažuji za nějaký zásadní zápor.
Austrálií s úsměvem aneb Ahoj klokani
Marta Pelikánová
Objevila jsem ji vlastně náhodou, a jsem za to opravdu ráda. Ač vlastně cestopis, je kniha napsaná velice čtivě a s milým humorem. Četla se skoro sama.
Homo špiritusus
Andrzej Pilipiuk
Mám ráda Jakuba Vandrovce i Semena a tyhle příběhy mě prostě neuvěřitelně baví.
