gomaki komentáře u knih
Jsem MHD čtenář, doma nečtu.
První kniha, kterou jsem po x-letech četla večer u lampičky. Po dlouhé době kniha, u které mi bylo líto přestat číst, protože jsem dojela na zastávku. Kniha, která pozmění úhel pohledu.
Kdysi dávno jsem viděla film...vlastně kousek filmu, který se mi líbil. Zapomněla jsem.
Nedávno jsem šla do Knih, slídila jsem od horních pater po ty nejspodnější, od kouta do kouta a náš skvělý prodavač /chodím tam pravidlně/ mi doporučil tenhle skvost.
Nemám to jak popsat, nevím co k tomu mám říct, snad jen: "Čtěte! Tato kniha si zaslouží být čtená, protože příběhy, které obsahuje jsou staré jako lidstvo samo - plné předsudů a pýchy, lásky, nenávisti, slz a smíchu."
Asi můj neoblíbenější HH...i když faktem je, že HH 6.; 7.; a 8. jsou v mém žebříčku naprosto hvězdná trojka!
Co asi tak říct ke Spasitelovi - první kniha, kde fandím víc vrahovi než HH. Bohužel. Spasitel je naprosto unikátní výlet do mysli a srdce bývalého chorvatského vojáka, který si nepřeje nic jiného než svobodně žít - bez násilí, vražd - přestože jiný život nezná.
Příběh o tom, že i to nejkrásnější jablko může být červivé a o konečném pochopení najdete v této "holeovce".
PS: konečně jsem uhodla vraha.
Říká se, že se pan Pratchett změnil a s tím i jeho zeměplošské příběhy. Už jsem četla a slyšela různé "žblechty" o tom jak to není ono, jak je to nudné a bla bla bla bla... Dívím se Vám, drazí spolučtenáři, obyvatelé Zeměplochy ..., že se divíte, vždyť první zeměplošský příběh je z roku 1983. Každý z nás se mění, tak proč by se nemohl měnit Terry a s ním i jeho postavy. Ano, není to tak vtipné a šílené jako jeho začátky, ale mě se to líbí. Líbí se mi, že lidstvu staví zrcadlo, že v jeho příbězích nacházíme i vážná témata, protože život není prdel, vážení.
Tak už dost tlachání:
Nepřečetla jsem ji jedním dechem, jak jsem zvyklá a to proto, že byla nezvykle tlustá :) Teď vážně, moc se mi to líbilo, ale se změnou počasí moc nečtu, protože trpím lehčí podzimní únavou.
Kniha o tom, jak se k sobě máme chovat, jak se máme chovat k ostatním, i když jsou jinak barevní, třeba i páchnou a jejich mluva zní jako když se snažíte rozmlátit kameny. Faktem zůstává, že takových příběhů naše krásná Země zažila už nesčetně, bohužel..a myslím, že jich pár ještě zažije...bohužel...Elánius jako bojovník za spravedlnost nezklamal navíc mi přijde mazanější než kdy dřív, starý dobrý Jeefes je díl od dílu překvapující a co Havelocka se týče - on je prostě Tyran a nejen, že zná své město - on zná především své lidi a to je pro Tyrana podstatné.
PS: Asi začnu psát knihy o hovnech...promiňte mi mou klačtinu :)
Zpět do dětství:)
Teď když už ty příběhy znám, tak si všímám náznaků, které nás celou dobu provázejí. Třeba to, že Brumbál fakt věděl už od začátku, že Snape je ... no, co když to někdo nezná, že jo:)
Každopádně se mi vrací i pocity, které jsem tenkrát na ZŠ prožívala:) ten pocit, když Harrymu přišel první dopis, když poznal Hagrida, jak začal nesnášet Malfoye a Severuse. Neville, Hermiona, Ron...chtěla jsem do Bradavic, do Nebelvíru - za nimi - za všemi:) postupem času bych radši šla na Zmijozel, přece jenom jsou tam drsňáci :) a Snape.
Tohle bylo dětství - Harry Potter a celá Bradavická parta na papíře a pak i v Tv:) tohle je příběh, který si zaslouží být čtený vyprávěný...tahle serie by neměla chybět nikomu, kdo miluje literaturu protože takové knihy se nevydávájí každý rok, že jo:)
Sakra to byl zase zážitek:)
Jakmile začnete číst, nepřestanete, pokud nemusíte.
Já nevim jak vy, ale já od začátku fandím Sonnymu a Šimonovi :)
Levák, Dvojče, Syn, Ďáblovo dítě - já teda nevím, ale zápletka byla skvostná a až po dočtení jsem si uvědomila ty lehké náznaky "kdo je kdo" a taky občas "proč".
Jo Nesbo je prostě Pan Spisovatel, říkejte si co chcete, ale mám takový dojem, že není lepšího severského spisovatele. Sice mi ještě chybí "Dívka, která ...", ale nemám pocit, že by JN mělo něco překonat:)
Krásné čtení přeji:)
Sedmá HH, všemi oblíbená HH.
Příběh ze kterého mrazí.
Vrah, který Vás nenechá spát.
Nechci se opakovat, ale tohle je fakt špica! Již od střední se zajímám o sériové vrahy (Zodiac), takže tohle je víc než má krevní skupina.
Vyšetřovat s HH několik vražd, které spolu záhadně souvisí, je značně zajímavější než vraždy z "minula".
Četla jsem, našla jsem "modus operandi" , odhalila vraha. Nemohla jsem přestat přestat číst, musela jsem pokračovat, potřebovala jsem vědět, že mám pravdu, že jsme na správném místě...
Abych pravdu řekla, ani se nedivím, že HH chlastá :) taky bych chlastala.
Jsem typ člověka, kterého odrazuje velkolepé nadšení okolí a ten přemrštěný boom /avatar jsem videla až 3roky po uvední, když opadla veškerá sláva/ :) nevím z jakého důvodu mě to odrazuje, ale možná to bude tím, že pak očekávám víc, než mohu dostat.
No, přesně tohle zklamání mi přinesla tahle "skvěla" knížka. Uchýlila jsem se k ní i přes veškeré kritiky, protože ji čte má nejlepší kamarádka, má sestra a pár dalších přátel. Věřila jsem, že když se líbí zejména těm dvěma prvním, že to bude pěkná pohodová oddechová knížka. Jak jsem se ale spletla!
Děj mě zrovna nějak netankuje, je mi fuk kolik jí je a že je naivní husička /upřímě kdo z nás není, když se zamiluje?/, přece jen má být ta nevinná, čistá jako lilie. To autorce zrovna nevyšlo, z Any udělala naprostou slepici s inteligencí dívky věku 15. To že je panna, neomlouvá její občasné myšlenkové pochody. Ruku na srdce dámy, která z nás by byla v pohodě s neoholeným podpažím?!
Christian /ano, ta jedna hvězda patří právě jemu/, je prostě symbol božství, sexuální přitažlivosti a dokonalé tajemnosti:) Jednoduše ideál, dokonalý muž, který něco skrývá a je možnost, že se přizpůsobí a změní:)
Závěrem bych chtěla podotkout, že mi nevadí děj, že hloupost /nebo spíše ignorace dnešní doby?/ Any není to nejhorší z knihy, ale to jak autorka píše. Nejsem literárně zhýčkaná, přečetla jsem spoustu knich, kvalitních i "nekvalitních", ale to jak píše E.L.James, je literární mučírna. A proto tuhle knihu nemůžu nazvat ani oddechovou. Styl psaní a omezenost slovní zásoby je naprostým zklamáním.
PS: V Aj je Ana míň přitroublá :)
Červenka je naprosto skvěle napsané psychologické téma života během války a po válce. Ukazuje nám, jak válka může ovládnout a změnit náš život. Přemýšleli jste někdy o tom, jak se člověk může cítit po válce? Zvlášť když se dají na tu stranu co prohrála?
Příběh je sice trochu složitější a je tam poměrně dost lidí, nicméně stojí za to si to přečíst!
A pokud máte pocit, že HH není Váš kámoš, tak po tomhle dílu se do něj absolutně zamilujete.
Mám ráda knihu a mám ráda i film - díky filmu si můžu představovat Gerryho jako Gerarda Butlera, pro kterého mám slabost :)
Ano, je to jiné, její rodina je ve filmu poněkud zvláštní a v knize drží při sobě, Gerry a Holly se v knize nehádají tak jako ve filmu a hlavně děj knihy se odehrává v Irsku :)
Ale to nejdůležitější, to nejkrásnější je jak v knize tak ve filmu: že i když ztratíme milovaného člověka, musíme jít dál a Gerry, to je prostě chlap, který svou ženu miluje a nechce ji opustit, ale nic jiného mu nezbývá
Holly je silná statečná osobnost, která se snaží postavit na nohy a s pomocí rodiny /Richard je borec:))/, přátel /jooo Sharon a Denise:))/ a hlavně s pomocí dopisů od Gerryho se ji to nakonec povede.
Možná je Holl chvilkami ufňukaná a sebestředná, ale ruku na srdce, kdo by v těch chvílích myslel hlavně na druhé?
Je to krásná kniha, krásně se čte a dost možná Vám u ní ukápne i slza - nejdřív plná lítosti, ale než Vám padne na tvář, tak se změní v slzu smíchu :)
Kniha Malí Bohové v sobě ukrývá víc, než jen náboženství a lidi kolem. Tahle kniha nám odhaluje, co je církev zač a co se může stát s vírou v rukou špatných lidí ... a vlastně i to, že Bůh nemá žádnou moc, pokud na něj lidé upřímně nevěří.
Nejsem člověk co věří v Boha, neuznávám církev jako takovou, ale přesto věřím - víra a naděje, to je to co nás drží nad vodou, když něco nevyjde. A přesně tohle se nachází v této knize od sira Terryho, s vírou dokáže člověk i netušené věci :)
Vetinari, Karotka a hlavně Elánius :)
Každý má tu svou vlastnost, pro kterou všechny zbožňuji.
Vetinari a to jak má rád Elánia, jak přesně ví, co a jak udělat, aby byla politika vedena, co nejlépe
Karotka má skvělý smysl pro sarkasmus /to ti trpaslíci/
Elánius je jednoduše Elánius ... dejte mu šanci, je to skutečně pevný charakter, který se nenechá oblbnout :)
V neposlední řadě, bych ráda v tomto díle vyšvihla Nobyho, Tračníka, Anguu a Řiťku Pleskot :)
PS: Nohy z jílu bych definovala si takto: "Není to čím se to zdá být, není to kým se to zdá být" :)
Teď nebudu příliš objektivní...sice se za to stydím a hluboce omlouvám, ale kecat teda nebudu:D
Faktem je, že tenhle díl je pro mou osobu fakt peklo - jak knižně tak filmově.
Ale tak, patří to k Bradavicím, patří to k dětství a jestli jednou budu mít děti, tak jim to s láskou budu číst a ať si pak sami vyberou, který díl je nejlepší a který nejhorší.
Nicméně mě fakt baví knižní Zlatoslav, ten je o 100% lepší než filmový Zlatoslav a hlavně je mi hrozně sympatický učitelský sbor přístupem k této "celebritě". :)
Četla jsem ji podruhé a to z toho důvodu, že si doplňuji knihovnu o knihy, čtené v mobilu.
Mám rada Smrtí příběhy, je hrozně milé, jak Smrť nechápe lidské bytosti. Nicméně v tomhle příběhu je víc než se zda, minimálně to, jak je lidstvo slepé k věcem, které nedokáže vysvětlit. Jen si vemte, co vše vidí malé děti - ne vždy to musí být jen dětská predstavivost:)
Takže, kočky k sobě a oči na stopkách! :)
Kniha se mi líbila moc, byla čtivá, byla naivní, byla v ní realita i sny. A je to jedna z těch knih, kdy jsem vůbec neodhadla její konec. Dopadlo to úpně jinak než jsem si myslela a ono je to možná dobře, když o tom tak přemýšlím.
Klasika, kterou by si měl každý přečíst, protože takhle krásně se už dnes nepíše
Příběhy, které spolu souvisejí a které se prolínají ... jedna z mála knih, která se dá bez újmy číst po shlédnutí filmu. Vím o čem mluvím, mé první setkání s těmito příběhy bylo v kině, láska na první pohled a poté se mi do rukou dostala kniha, naprosto strhující kniha u které se těším až ji budu číst znova :)
Nebudu se vyjadřovat ke všem příběhům, vše už tu bylo řečeno, ale Orison Sonmi si prostě zaslouží odkaz. Je to dle mého názoru nejkrásnější, nejživější a nejbližší téma. Je plné naděje, touhy po svobodě a boje za spravedlnost a rovnoprávnost a přestože v očích Svornosti prohrála, tak ve skutečnosti její prohra byla výhra: Její deklaraci zná každý ...
Koukněte na film a budete přemýšlet a ptát se, vemte knihu a budete mít i odpovědi, které vás donutí znovu přemýšlet...
Film je má srdeční záležitost, kniha je mé obrovské poznání:)
Forrest není tím kým se zdá být ve filmu, je mnohem víc svérázný a "ostřílený" a i tak ho prostě musíte milovat
Nejsou to dva příběhy, jen ten filmový je sakra osekaný:) krevety, vietnam, jenny...
Začínat sérii od konce není sice úplě dobrý nápad, ale zase to není úplně špatný:) sice se chvílemi vůbec nechytáte, ale na druhou stranu LK umí velmi dobře popsat minulost. Joonu ani Erika jsem neznala, ale během pár stránek jsem +/- pochopila o co, že to vlastně jde. Trochu mi sice unikala slečna Saga, Nalen a tak podobně, ale víte jak, v tu chvíli to úplně neřešíte, zvlášť, když na Vás kniha smutně kouká z knihovny - tak přece ji tam nenecháte než Ježíšek přinese první díly, že jo:)
Vraha jsem neuhádla, nečekaně, už kvůli tomu ani nepláču:) už jsem si zvykla, že jsem většinou mimo mísu:) Nicméně tady to nemohl čekat snad nikdo (pochybuju o tom, že o tom věděl autor). První setkání proběhlo tak hladce a nenásilně, že jsem se nemohla dočkat Vánoc, abych mohla pokračovat.
Ta těhotná baba byla celkem protivná, mé srdce "bookoholica" si tedy úplně nezískala, ale tak nevadí, v realitě Vám taky každý nesedne, tak proč by to v knihách mělo být jinak:)
Krásná práce, abych tak řekla.
Musím uznale pokývnout, nad zápletkou a smeknout nad tím, jak byla vymyšlena postava vraha. Opět se dostáváme k tomu, že není to kým se to zdá být, není to čím se to zdá být...že jo:) ostatně jako většinou u seveřanů. Nicméně, zde je jedna zásadní otázka - jakože cože? :) Dle mého skromného názoru se vraha dozvíme přesně v tu pravou chvíli a najednou to nabírá na obrátkách a posledních 100stran vraždíte pohledem každého, kdo se Vás jen opováží vyrušit.
Co mě se týče, tak naprosto super + další díl skládačky jménem "Minulost Joona Linna"...poměrně zajímavý závěr, který přímo vybízí k dalšímu dílu...ještě, že jsem se dostala už k celé sérii:) to bych asi trpěla stejně jako u Harryho a Carla.
Náš drahý Harry Hole je v Thaisku, v zemi prostitutek, peněz, chudoby, chlastu, drog a jednoho vraha.
Děj této knihy se točí kolem dětské pornografie, korupce a jako obvykle - lží. Harry Hole je stále "klaďas", přesně ten druh týpka, kterého rádi potkáte v noci na ulici:) k němu se připojí poměrně rázná policajtka Liz, která je v Thajsku doma a pomůže Harryho navést na správnou stopu.
Druhý díl je opět zasazen mimo Norsko, v jednu chvíli mi bylo líto, že Nesbo nepíše o své, tak krásné zemi, nicméně v pozdějších dílech se Norska nezbavíme:)
Užijte si Švábi plnými doušky a ti z Vás, co uhádnou vraha si zaslouží Zlatého Bludišťáka:)
Netopýr je, jak všichni víme, Nesbova prvotina a tak by se na ni mělo nahlížet. Každý z nás nějak začínal. Nicméně nemohla být tak špatná (a pokud budete číst od začátku, tak se Vám to bude líbit), když o Harry mohl pokračovat vesele dál:)
Teď k samotnému příběhu: hrozně špatně se mi píší komentáře k detektivkám, nerada bych prozradila něco důležitého. No nic, jdeme na to... Harry Hole, alkoholik, který byl poslán do Austrálie vyšetřit vraždu. Krom toho, že je alkoholik, tak je milý asi tak jak jen může být milá osina v zadku. Přesto si Vás získá, je to takový opak klasických kladných a morálně silných detektivů, kteří jsou sice fajn, ale když se to vezme kolem a kolem, tak to jsou nudní patroni (Kristina Ohlsson a její Alex Recht prominou).
Nicméně vražda mladé norské dívky otřásá jak Austrálií tak Norskem. A za pomoci australského kolegy, který mu odvypráví pár australských pověstí, seznámí s pár lidmi se dostane až k samotnému vrahovi a věřte, že to nebude nic lehkého ani pěkného.
Příjemné vyšetřování přeji :)