Gordonlord komentáře u knih

Zase ještě lepší než předchozí díl. Prvotřídní fantasy, kterému není naprosto co vytknout a drží vás v napětí v každé větě od začátku až do samého konce.

Tentokrát se pozornost více soustředí na podvržené dítě - golema - Sebastiana a jeho pravé já jménem Dar, kterého víly unesly do stínozemí, aby z něho Rugar mohl udělat nového Vizionáře, který mu pomůže vyhrát válku proti Ostrovanům.

Dalším tahounem napětí byly dějové linky nevěřícího rocana Matthiase a novopečeného krále Nicolase. Ten první se propadá do šílenství z vědomí, že zavraždil královu ženu a ten druhá z toho, že přišel o svoji ženu a dítě.

Celkově všechny postavy zde mají své místo, skvělou dějovou linku a žádná hluchá místa. Každou postavu si pamatujete, protože je výrazná, originální a má velice propracovaný charakter a zároveň svůj vývoj. Ten má ale samozřejmě i děj - na klimax a vyvrcholení dějových linek se tu nečeká až na poslední tři stránky celého cyklu, jako je to ve většině jiných fantasy, ale uzavírají se zde postupně, vyvrcholení některých linek přichází velice nečekaně a otevírá tak dveře novým napínavým událostem.

Superlativy bych nemusel šetřit a mohl bych toho napsat mnohem víc. Postačí,. že tahle už tak perfektní fantasy je s každým dílem jen lepší a lepší !

1 26.12.2024

Že se v případě série "Kroniky Fey" jedná o zcela vyjímečnou a geniální ságu, se opravdu potvrdilo.
Spousta postav, rozmáchlý děj komplexního a složitého rozkolu dvou kultur (Dobyvační Fey versus Ostrované, kteří dosud nikdy nepoznali válku), napínavý děj, nápadité zápletky, napětí na každé stránce a nikdy neutuchající chuť zjistit, jak se se osudy postav vyvinou dál a co se bude dít na další stránce.

Na rozdíl od jiných, velice uznávaných a provařených sérií se zde nezdržuje zbytečnou vatou, ani nestojíme tři knihy na jednom místě, ale děj jde dopředu, proměňuje se a naplněn nečekanými zvraty, jde pořád kupředu.

Všechno se čte krásně a čtenář se neztrácí, snad i proto, že žádná postava není zbytečná a každá je nápaditá a disponuje originální, svébytnou dějovou linkou.

Zkráceně, opravdu skvělá, epická fantasy, která by si stoprocentně zasloužila mnohem větší pozornost.

1 25.12.2024

Naprosto brain-washing text. Julka a její zvířátka je totální spatlanina, které postrádá smysl. Text na sebe skoro nenavazuje a celé vyprávění nemá hlavu ani patu, čímž kulhá jako vůz s urvaným kolem. Kopa bezcenných žvástů, kde hrají prim opravdu nádherné a detailní ilustrace, které si ten text ani nezaslouží

1 24.12.2024

Čtu to doma pětiměsíčnímu synovi a je to docela ok. V hodně zhuštěné a rychlé formě je zde odvyprávěno pár kraťoučkých pohádek (včetně ikonické Zimní královny), které vcelku slušně plní účel. Obrovské plus dávám za detailní a opravdu nádherné kresby.

1 24.12.2024

Starý Rocan se rozhodne zásadním způsobem vyřešit invazi Feyů na Modrém Ostrově a příběh nabírá pořádné grády. Postavy jsou čím dál tím zajímavější, děj čím dál tím napnutější a pestřejší a mě to baví víc a víc. Sice se příběh částečně uzavře, ale sága pokračuje dál a teď už mám jistotu, že se jedná o naprostou perlu fantasy světa, zcela nepochopitelně zapomenutou a čtenáři hojně opomíjenou.

1 24.12.2024

Kroniky Fey se rozjíždějí úplně stejně, jako každá obří, ikonická, epická fantasy sága, která s v dějinách žánru slavila úspěch. Na scénu vnáší zajímavé postavy, osudový děj obyvatelů Modrého ostrova, který po léta zůstává skrytý zrakům okolního světa až do dne, kdy ho objeví dobyvační Feyové a v přesvědčení, že ostrované se neumí bránit, ostrov napadnou. Ovšem okamžitě narazí na problém. Mniši na ostrově totiž zjistili, že Feye zabijí pouhý kontakt s jejich svěcenou vodou a začínaní toho ve válce využívat.

Tohle je premisa celé první knihy, která rozjede několik slibných dějových linek, plných ikonických postav formátu velké fantasy. Nastíní i několik zajímavých nápadů, jako třeba měniče, kteří se mohou proměnit v podobu jiného člověka (neoriginální, ale s dějem to jednoduše a funkčně zamíchá), nebo dlaky, kteří se mohou převtělovat do zvířat.

Co už je horší, je množství postav. Musel jsem si psát na papír kdo je kdo, jinak bych je začal zapomínat. Je jich tu víc jak na hlavním nádraží a žádná nedostane dostačující prostor, takže tady máme rovněž klasikou chybu 99% veškerých ambiciozních fantasy "ever written". A to děj dost zabržďovalo a bohužel přinášelo častý pocit nudy.

Ale tak dobře, je to první díl a je velice slibný, jdu na další a budu doufat, že se z toho vyklube vážně taková skrytá perla epické fantasy, na kterou to opravdu vypadá...

1 06.12.2024

Čtení téhle knihy v mých očích opsalo velký oblouk.

Začalo to jako velice nápaditá Conanovka, ovšem s novým hrdinou. Napsané to bylo evidentně s chutí, zápalem a hlavně velkou porcí úcty k původní atmosféře a mytologii Howardových příběhů. Máme tady drsné Cimmeřany, všudypřítomný krutý život v nesmiřitelné zimě a stěžejní příběhovou linku, kterou táhne boj proti Vanirům, snažícím se Cimmerii dobýt.

Příběh Kerna Vlčího Oka mě ze začátku strašně bavil, byl opravdu mnohem lepší než drtivá většina post-Howardových Conanovek. Bylo to nabité zajímavým dějem, dramatem a fakt mě zajímalo, jak se celkově vyvine jeho vztah k Maevě, jak se vyřeší jeho vyhnanství z jeho kmene neschopným náčelníkem Culem a další, dost poutavé dějové linky. Všechno bylo navíc přehledně a čtivě napsané, děj neškobrtal v žádných nudných popisech.

Jenže jak to sklouzne do bodu, kdy se s Kernovými přáteli spojí vícero Cimmerských kmenů a začne pronásledování Vanirských dobyvatelů, dýchla na mě tak předvídatelná a úmorná nuda, že mě to nebavilo číst až do samého konce. A ani na konci se žádná z původně zajímavých dějových linek nedořešila. Škoda a docela studená sprcha.

1 15.10.2024

Pryč je přehlednost a poutavá gradace prvního dílu, kde bylo vše originální a zajímavé. Od přeměny Seyonneho, jakožto otroka bez nejmenšího práva na cokoliv, až po Seyonneho, přemožitele démonů a rovnocenného partnera svého dřívějšího pána.

Tady už autorka navrstvila tolik linek, postav a děje, že jsem se v tom ztrácel a celkově mě už mnohem méně zajímavý děj vůbec nebavil. Po částech jsem se do čtení nutil až do samého konce. Ona osa zajímavého děje a nápadů tam pod tím nánosem nezvládnutých kilogramů nudného bahna stále bublala, ale nebylo snadné se k ní dostat.

1 15.10.2024

Ve druhém díle se mnohem více odhaluje backstory démonů, jejich světa a taky se dozvíme, jak se to vlastně celé má s tím, když démon posedne člověka. Všechno se to celé zamotává, ať už vztah Seyonneho s jeho ženou Yasminne, s jeho bývalým pánem, princem Alexanderem a také s jeho partnerkou ve vyhánění démonů Fionnou.

Všechno se zde nečekaně zamotá, všechny postavy si projdou docela zajímavou proměnou a také nás čeká velký kopec zvratů. To je všechno vážně super a v kombinaci s čtivostí a zajímavým pnutím, kterým byl nabitý první díl, to slibuje velký zážitek, který se z větší části také dostavil.

Ale bohužel, částečně to ztratilo dech v okamžiku, kdy se Seyonne dobrovolně vypraví do světa démonů, aby našel pravdu a něco se dozvěděl o tom, jak to tenkrát mezi démony a lidmi bylo a jak se celá ta situace, že démoni musí vždycky někoho posednout semlela. Přijde zde řada nových postav, začne se nám odhalovat netušená pravda a fungování světa démonů,. ale nebyla to moc zábava trochu jsem se v tom ztrácel.

Ale jinak celkově zase super čtení.

1 09.09.2024

Příběh otroka Seyonneho, který musí přesvědčit svého pána Alexandra, že v něm dlí démon a že on je ješdiný, kdo mu může pomoci, mě dostal na první dobrou. Takhle "juicy" zajímavá zápletka mojí pozornost držela od začátku do konce a navíc využila všechny možnosti ozvláštnění děje, které se přímo nabízejí.

Přerod vztahu násilného a hovadského Alexandra v chápavého panovníka, který začne naslouchat a poníženého otroka Seyonneho v lovce a zabijáka démonů, kterým kdysi, před uvrhnutím do otroctví býval, je uvěřitelný, emotivní a fakt dobře napsaný.

Postavy, styl psaní i příběh všechno tady má skvělou kvalitu současného fantasy a to včetně originálních prvků. Jsem hoooodně spokojen :-)

1 29.08.2024

Typické fantasy dobrodružné čtení, psané bez valného zaujetí, vcelku mechanickým způsobem a evidentně na objednávku.

Příběh dvou skupin, které z různých důvodů vyrážejí na jedno konkrétní místo do džungle, jdou si vzájemně po krku a navíc narazí na velké zlo, které je chce vyhubit. Standartní klišé, které jste již mnohokráte četli.

Je tu dost akce, šablonovitý příběh docela ubíhá. Postavy nejsou nijak propracované, ani sympatické, ale akční děj vcelku průměrně udrží čtenářovu pozornost.

Aby to nebyla jen rutině odvedená práce, jako když spisovatel ve fabrice seká šrouby, pokusil se Werner dát tomuhle dílku hlubší nadstavbu v podobě vysoké matematiky nějakého záhadného Lorda Tlaca, jehož úvahy zní hrozně intelektuálně, učeně a hluboce a tak čekáte na pointu, kam tohle celé vede. No - a ona žádná není. Pokus o něco většího, jen aby se neřeklo. A zameteme to rychle pod stůl, není čas to promýšlet.

Obdoba připáleného, napůl studeného, mastného hamburgeru z fast foodu - jo, když na něj máte chuť, tak se ho najíte a ty ingredience, které chcete, tam jsou. Ale nijak zvlášť si fakt nepochutnáte a za 5 minut už nevíte, že jste ho jedli.

Nicméně, lepší než první díl Thanquolovy trilogie.

1 21.06.2024

Paradise Lost nejsou typem kapely, která by jela sex a drogy. Proto se tady čtenář nedočká peprných a super vtipných příběhů. Je to spíš zaměřené na samotnou tvorbu kapely a všechno ostatní kolem a to vcelku hezky detailně. Co mi chybí, je trochu vhledu do soukromí členů kapely. Občas se tady na nějakou osobní záležitost, které má vliv na fungování PL narazí, ale pak už se nic bližšího nedozvíme. Tohle působilo dost odtažitě a nekompletně.

Jinak dobrá práce a pro fanouška kapely (já je nějak zvlášť neposlouchám) to bude jistě ještě větší zážitek.

1 06.06.2024

No to se nedalo.

Bylo to v pohodě čtivé, člověk se v tom neztrácel, ale jediná zajímavost celé knihy tkvěla v tom, že vyvolení válečníci nosí přes ksicht masku. Dál byl příběh a postavy a všechno tady tak suché, nezáživné a nudné, že jsem to prostě v polovině vzdal a ani se nedokázal násilím donutit to dočíst.

1 25.04.2024

"Vysoká škola dospělé high fantasy"?

Za mě obří zklamání. Základní děj je naprosto fádní válečný konflikt. Spisovatel píše neskutečně nepřehledně a ještě k tomu v hádankách. Všechny postavy mluví v hádankách. Má to působit neskutečně chytře a komplexně, ale na mě to působí jen jako zmateně napsaná podprůměrná fantasy, která si hraje na přechytralé veledílo. Absolutně nelze pochopit žádné souvislosti děje, dokonce jsem nebyl schopen ani pořádně porozumět psanému textu. - autor se evidentně na každém řádku snaží čtenáře přesytit nevysvetlenými názvy, pojmy a událostmi, které bez kontextu nedávají smysl a nejspíše mají podnítit čtenářovu snahu proniknout do podstaty věci. To se tedy u mě vůbec nepovedlo.

Jako jedna ze skutečně mála fantasy knih, zůstává Eriksonova nabubřelá spatlanina nedočtena.

Tohle byl takový slabý odvar Kotlety/Kopřivy/Červeňáka z Wishe.
Autor se sice snažil o originální čarování se slovy, ale k čemu je to dobré, když je obsah totálně povrchní, plytká šestákovina.

Charaktery postav nulové, děj lineární a nudný, neustále omílající linku někam jedeme/tam se nažereme plus nekonečné popisy jídla/a tam si zasouložíme. Jednoduché béčko totohle stylu by mělo být vždycky hlavně zábava, ale tady se výše zmíněné aktivity odehrávají pod rouškou odfláknuté, sterilní nudy.

Jánošík je dokonalá postava, která všechno zná, umí a perfektně dokáže. Akční sekvence jsou odfláknuté, že hrdinové vždy vyhrají je automatika, strach o hlavní hrdiny je úplně mimo diskuzi, to tady neexistuje.

Nejsem ani příznivce nějakého detailního popisování mytologie, ale aspoň pár řádků o tom, co je ten dračí řád zač, by fakt bodlo.

Suma sumárum, je to laciné béčko, kterému by se měli fanoušci zábavného laciného béčka vyhnout obloukem. Dva body dávám za krásnou obálku a za hodně krátkou stopáž knihy, díky které se nuda nestihla překlopit v naprosté utrpení.

1 11.04.2024

(SPOILER) Draci začali útočit na města. Družina dobrodruhů jde hledat artefakt, díky němuž se dá mluvit s draky, aby zjistili, proč začali útočit. Tři čtvrtě knihy jdou dobrodruzi dopředu a mluví o tom, jak musí najít artefakt, aby se domluvili s draky. Artefakt najdou, ale on nefunguje. Dobrodruzi zjistí, že hrdina Thelwyn je součástí proroctví. Ale jakého ? - jdou to zjistit za trpaslíky. Ti jim to neřeknou. Jdou to zjistit za elfy. Ti jim to neřeknou. Nakonec potkají hodnou dračici, ta dá Thelwynovi magické vybavení, on se utká s drakem a ujedná s nimi mír.

Ufff....

Postavy jsou tak ploché a černobílé, že jsou to jen písmena na papíře. Neexistují zde žádné charakterové rysy, vztahy ,vývoj postav, nic. Takhle nulovou psychologii jsem ve fantasy snad ještě nikdy neviděl. Navíc se zde neděje skutečně nic víc, než to, co jsem popsal výše. Jen to výše zmíněné všechny postavy donekonečna omílají, aby nafoukly stránky knihy prázdným balastem.

Knihu jsem četl poprvé, když mi bylo 15 a pamatuju si, že mě to moc nebralo. Dnes, o 20+ let později, je to ještě mnohem horší.

Miluju tenhle typ dungeons and dragons tradiční fantasy. Ale tohle je udělaný tak mizerně, že budu zvracet. Někdo tu přede mnou napsal, ať se téhle knize vyhnou i fanoušci žánru. A já naprosto souhlasím. Ruce pryč od tohohle odpadu...

Několikrát avizované odhalení šokujících pravd o tom, jak to v Judas Priest vlastně bylo, se nekoná.

Pokud jste četli nějakou biografii kapely, ať už oficiální či neoficiální, tak vás Downingův pohled na dějiny Judas Priest ničím nepřekvapí. Naopak - narodíl od biografie Roba Halforda, Downing není tolik upřímný a neodhaluje ani zdaleka tolik osobních věcí.

Bylo v podstatě fajn si opět pročíst historii jedné ze zásadních kapel Heavy Metalu, ale nic nového mi to nedalo a působilo to na mě stylem "letem světem to všechno narychlo projedeme..."

1 21.03.2024

Vyvrcholení Rigantské ságy mi přišlo slabé.

Spousta postav, které nedostaly dostatečný prostor pro gradaci svých dějových linek a bez mého valného zájmu to tak nějak dokodrcaly k finále a uzavření svých osudů. Samotný závěr ve mě potom nezanechal vůbec nic.

Autor už asi moc nevěděl, kam s touhle knihou jít. Nejlepší momenty jsou nakonec ty, ve kterých se vzpomínají hrdinové prvních tří knih. A že se to děje hojně. Ani děj mi nepřišel tentokrát příliš jasný a konzistentní, natož aby udržel pozornost.

Jako zářivý maják z toho všeho pak trčí několik konkrétních úseků, kde byly staré dobré Gemmellovské napětí a poutavý vypravěčský um přítomny.

Nejvíce bych asi vypíchl postavu Moidarta, jedinou postavu u které mě vždy svrběla zvědavost, co se v ní skrývá a co se z ní nakonec vyklube.

1 04.03.2024

Hlavní tažnou silou knihy je samozřejmě nejednoznačná postava čaroděje Raistlina. Jestli se nakonec rozhodne přidat ke Královně Temnot, nebo ji ovládnout, jestli nakonec pomůže svým přátelům... to je otázka, která do čtenáře neustále pumpuje další a další chuť číst dál.

Jenže je to kniha až moc navázaná na původní trilogii. A já si po těch 20-ti letech už vážně nepamatuju, jak přesně to bylo. A proto pro mě byl závěr velké zklamání. Docela to graduje do něčeho, co mělo být velkolepé finále, ale nakonec tu máme jen střetnutí Raistlina a Fistandala, nebo jak že se to jmenuje... a nakonec to vyšumí do ztracena takovým stylem, že jsem byl docela znechucen.

Jinak klasický slabý průměr Dragonlance, který dokáže slušně zabavit.

1 23.01.2024

Tohle bylo vážně trochu mdlé. Je na tom dost znát, že se jedná o výplň mezi dvěma díly základní Dračí série. Celou dobu jsem čekal, kdy už se Derek a spol vypraví do ledové země pro to Dračí jablko, a ono se to nakonec odbylo hrozně rychle až v samotném závěru knihy.

Zajímavé bylo Kitiařino uvěznění generálem Ariakasem a neshody mezi Solamnijskými rytíři, kteří stranili Sturmovi a nesouhlasili s bezcitným jednáním svého nadřízeného Dereka.

Ale po většinu času jsem se nemohl zbavit dojmu zapomenutelného podprůměru. Naštěstí byl sem tam vytržen poutavějšími pasážemi, které mi přišly, jako kdyby si v tu chvíli autorka dala energeťák a psaní ji fakt začalo bavit.

1 20.01.2024