Gordonlord komentáře u knih

Dvě hvězdy s odřenýma ušima.

Tanis, Flint a jeho parta hledají úkryt pro osm set vesničanů, které pronásleduje drakoniánská armáda. A aby pro ně získali azyl v trpasličím městě Thorbardinu, tak musí najít legendární Charasovo kladivo, díky němuž lze vykovat dračí kopí, ale také se zároveň jedná o posvátnou relikvii, kterou si chtějí nechat trpaslíci z Thorbardinu.

Tahle fádní zápletka vyplňuje celou plochu knihy, téměř bez jakéhokoliv koření. Suché vyprávění bez nápadu rozřízne jen Tasova epizoda ze zlatým chlupatým mamutem.

Nedivím se, že tahle kniha tady ještě nemá žádný komentář. Bylo to totiž tak nezajímavé čtení, že není moc co komentovat.

1 13.01.2024

Určitě o mnoho lepší, než předchozí díl !

Postavy jsou najednou nějak barvitější, zajímavější a děj také. Kang a jeho regiment drakoniánů utíká před obrovskou gobliní armádou a a najdou útočiště v pevnosti auraka Maranty - dalšího drakoniána a jeho armády, o jejichž existenci Kang vůbec neměl tušení. Ovšem záhy Kang začne zjišťovat, že ne všechno v pevnosti je tak úplně v pořádku. A ona linka tajemna, neklidu a nezodpovězených otázek udržuje čtenářovu pozornost asi nejvíce v neustálém napětí.

Rovněž i dějové linky a vývoj dalších postav. Například u Maranty jsem dlouho nevěděl, jestli je hodný, zlý, nebo co vlastně... Pocit podezdřívání různých postav mi přišel taky poutavý.

U knihy jsem se vážně bavil, po celou dobu, každou její stránku. Trochu "letdown" byl jen závěr - který už byl fakt naprosto předvídatelný.

Jinak je to jedna z těch lepších knih Dragonlance, po jejímž dočtení mám dobrý pocit kvalitně stráveného času a jsem navnazený na další knihu z tohoto universA.

1 07.01.2024

(SPOILER) Asi žádný, sebegeniálnější spisovatel, si nemůže udržet prvotřídní úroveň po celou svoji bibliografii. Zde je jedna ze slabších chvilek Davida Gemmella.

Zaimplementovat ženskou hrdinku do ryze super-chlapáckého prostředí heroického fantasy nabízelo nepřeberné možnosti pro mnohé zajímavé nápady. Bohužel z nich Gemmell využil jen ty, co se nejvíc nabízeli - hlavní hrdinka se peleší s kým jen může, potom ji znásilní polovina pluku, aby ji fakt nakrkli a když dojde na závěrečné plánování bitvy, využije některé mazané ženské nápady, jak porazit vojsko silnějšího nepřítele.

Pořád to není málo, ale Gemmell umí líp.

Žel, hodně se na dojmu z knihy podepsalo prvních cca 130 stran, kdy autor na čtenáře háže jednu postavu za druhou. Ani jedna mě nezajímala. Navíc se v podstatě nic nedělo a já se do čtení hrozně nutil. Zábava začne paradoxně až ve chvíli, kdy se hlavní hrdinka fakt naštve na vládnoucí třídu (viz výše), kdy ji baron zabije jejího oblíbeného luňáka a jeho vojsko ji znásilní. V tomhle okamžiku kniha kopíruje děj Statečného Srdce, což je pro Gemmella celkově docela špatná vizitka.

Ovšem i tohle se dočkalo určité spásy v tom smyslu, že to autor moc nenatahuje a celé to dospěje do finále poměrně rychle. Žel - zase tady musíme mít pokračování, do kterého se jdu rovnou pustit a doufá, že to nebude jen nekonečný popis ještě větší bitvy...

1 23.12.2023

Obal českého vydání je fakt hnusný a ke koupi spíše odpuzuje.

Nicméně obsah knihy je jednou z nejzajímavějších, post-Howardovských Conanovek. Cimmeřana příběh zachycuje v pokročilém věku na prahu stáří a barbar zde musí zachraňovat svoji ženu, se kterou žije již přes deset let - což mu samozřejmě nezabraňuje okamžitě skočit do postele s první jinou ženštinou, která se naskytne.

Dost nezvyklá premisa příběhu není jediným netypickým znakem. Conan zde dělá chyby v úsudku a několikrát je dokonce obelstěn a nepřítelem přemožen, což se nestává v podstatě nikdy. Obyčejně je totiž skoro kánon, že Conan vždycky vyhraje. Ale tohle se mi líbí, dost dobře to zapadá do faktu, že Cimmeřan tady už není nejmladší a navíc to dělá vyprávění zajímavějším.

Co mi ale moc nesedělo, je jeho chování k ženám. Barbar je zde občas dost vulgární a surový. Tohle už bylo dost mimo jeho roli.

Každopádně jinak si příběh drží očekávatelné klišovité mantinely, ale čte se až překvapivě dobře a neustále drží poutavou auru a během čtení nezačne nudit.

1 18.12.2023

Tohle už bylo moc.

Od vynikajícího prvního dílu se autor s každou další knihou po všech stránkách zhoršuje. Ovšem od minulého dílu je k "Čaroději v srdci světa" tak obrovský kvalitativní propad, že jsem u toho málem umřel.

Jedna hvězdička za námahu. Autor přišel zase s dalšími novými nápady, jako třeba alternativní svět, ve kterém má každý člověk své stínové dvojče (neinspiroval se tímhle později ve svém Archivu Bouřné Záře Sanderson...?) Dále přišel s novou rasou nepřátel a vychytávkami, jako jsou biologická nasazovací křídla na létání.

Spousta nových postav je tady taky. Jenže děj je kompletně bez nápadu. Zase další hrozba, které se hlavní hrdina musí postavit. Ale je to celé napsané tak zmateně, nudně a fádně, že mi to celé splývalo v jeden šedivý guláš nezáživného textu, ze kterého jsem jen těžko chápal, co se vlastně děje a kdo je kdo. Možná na to má vliv i totální nezajímavost příběhu, díky které jsem se ani přes pevnou osobní disciplínu nedonutil na text soustředit.

Možná to mám stejné, jako to přede mnou popsala Ziriant. Nemít obsedantně kompulzivní sklony, abych všechny načaté knihy dočetl, tak tohle dávno letí z okna. A na další díl už ale vážně nemám energii a nevím, jestli se mi do něj po delší pauze povede donutit.

BTW, vážně to bylo tak špatný, až mi přijde, že to snad už ani Farland nepsal..

1 03.12.2023

Hellboyův origin.

Kdyby se nejednalo o vysvětlení (alespoň částečné) původu hlavního hrdiny, zůstal by pouze velice jednoduchý příběh se zápletkou jako z šestákových dobrodružných sešitů z úsvitu minulého století, křížených s prvními příběhy Conana, avšak bez jeho atmosféry.

O tu se zde stará snad jen kresba. Ta je zásadní, originální a ve své podstatě již legendární. Bez ní by to bylo bezduché "hack and slash" s hororovým nádechem, podle výše popsané šablony.

1 01.12.2023

Série chytla druhý dech, v podobě Falliona - Gabornova syna, který zde začíná od píky rozjíždět svůj vlastní příběh. Démonští duchové zvaní "lokus", kteří napadají své hostitele a nutí je dělat zlé věci, zde zůstávají. Stejně tak jako sbírání odkazů od jiných lidí a další serepetičky, které tuhle sérii dělají tak unikátní.

Občas je tu dobrý nápad, občas se to nudně vleče. Ke konci zřejmě nastal nějaký time-jump, kterého jsem si ani nevšiml a trochu mi to zamotalo vnímání děje. Ale jinak to bylo nevzrušující, ale zábavné fantasy ze světa Runovládců. Na další už těžko sbírám sílu, ale pořád to ještě není špatné.

1 28.11.2023

Stále jsou tady ony zajímavé postavy a natahování linek jejich osudů. Stále jsou zde zajímavé zápletky. Ale chybí gradace, spád, tempo a zajímavým momentům chybí dobré rozpracování, nápad a vyvrcholení.

Celé je to už natažené jako guma a nic nového tenhle díl nepřináší. Pár dobrých nápadů do dějových linek zhaslo jako plamínek pod vědrem vody díky nedostatku nápadů na jejich dotažení.

Celkově nevím co k tomu napsat. Od první knihy celková kvalita stále klesá dolů a veškeré tempo vyprávění se zpomaluje do té míry, že se skoro nic neděje. Už se do čtení hodně nutím.

1 19.11.2023

Jestliže lze první knihu série Runovládci, nazvanou "Suma Všech Lidí" přirovnat k lahodnému vínu (a to podle mého lze), tak aktuální díl série "Jediná pravá vládkyně" je už jen zkyslým mlékem.

Dobře napsané postavy se zajímavým vývojem charakterů a příběhem jsou zde i nadále a celé se to čte poměrně dobře. Ale tahle kniha připomíná spíše "filler" epizodu z libovolného stodílného seriálu. Nemá žádný konec a v podstatě nic se v ní nestane. Všechny postavy zde po celou dobu stojí na jednom místě.

Proč mají všichni spisovatelé takovou snahu grafomansky zabít všechna svá díla a natáhnout jednoduchý, ve své podstatě krátký příběh na rozlohu nekonečné, mnohasvazkové epopeje, ve které se reálně v podstatě nic nestane ?

Do dalšího dílu se mi teda fakt hodně nechce...

1 27.10.2023

Tohle už bylo lepší než utahaný, nezáživný druhý díl, který byl až po okraj přecpaný vatou.
Poloviční rozsah knihy, rychlejší spád děje a opět skvělá práce s mytologií světa. Safira - žena Raj Athena - opatřena tisíci odkazy krásy a její působení na muže, plus ne tak úplně využitá dějová linka prosťáčka Wagitta, který pobil devět ničitelů a díky tomu si zasloužil jeden odkaz rozumu, byly dohromady zářnými body této knihy.
Gaborn stále zůstává v roli pochybovačného bývalého Krále Země a jeho linka se nikam moc nehýbe. Ale bylo to fajn čtení.

1 25.10.2023

Pořád je to zajímavý příběh. Takový datadisk k Sumě všech lidí. Ale co tuhle knihu totálně zabilo, je zase, opět nejhorší virus všech spisovatelů ever - grafomanství.

Zbytečně roztahané, fůra zbytečného textu, kdyby se to pořádně proškrtalo, čtenář by o nic nepřišel a ze čtení by se nestala úmorná a zdlouhavá nuda, kterou Vlčí Bratrstvo bohužel je.

Jinak po proškrtání by z toho samozřejmě byl slušně napsaný, dobrý příběh, rozvíjející děj první knihy. I když už bez tolika svěžích nápadů a bez evidentní radosti ze psaní.

1 22.10.2023

Od Howarda jsem čekal mnohem víc.

Rozdíl oproti Conanovi je zde nejen v charakteru hlavní postavy. Solomon je pobožný, puritánský, ženám a zábavě se na rozdíl od Conana vyhýbá. Nadto Solomon není dokonalý. Dělá chyby a nezvládne vždy všechno perfektně.

Povídky jsou ve stylu standartních dobrodružných příběhů neohroženého hrdiny, cestujícího světem (převážně Afrikou) a pomáhajícího lidem v boji proti zlu přirozenému i mýtickému.

Ale nic platné to není. Povídky jsou fakt dost bez nápadu, některé nemají ani smysl. Je vidět, že pro Howarda byl Solomon Kane spíše odpadkovým košem nápadů, které se nehodily pro Conana.

Jednu hvězdičku dávám za občasný slušný nápad a lehké závany tajemné, mysteriózní atmosféry, s příměsí obskurity a hororu, která v kombinaci s přímočarým heroickým příběhem tolik zdobila Conanovy povídky a která zde přece jenom občas probleskne šedí nepovedené nudy.

1 27.09.2023

Příběh je úplná slátanina bez valného nápadu a za další zmínku nestojí. Sympatická je osobitá kresba Káji Saudka, která ovšem není moc propracovaná a nezvládne tedy nulový dojem zachránit.

(SPOILER) Solidní příběh ze světa Warhammeru.

Tradičnímu klišé se to vyhnulo příběhové lince, kdy čistý a zbožný rytíř Kurt hnutím okolností a zdařilou manipulací vychytralého přisluhovače temných sil Jakoba - který se s ním spřátelí - pomalu propadá temným silám a obrací se na stranu zla.

Sledujeme zde rovněž obvinění z čarodějnictví jeho dívky Uršuly, kterou se na jedné straně snaží očistit lovec čarodějnic Marius, protože odhalí její nevinu, ale na druhé straně chce zabít Kurta proto, že s jeho rodinou má nevyřízené účty. A Kurt s tou Mariovou také...

V podstatě se jedná o komorní drama, kde máme čtyři, pět postav a všechny se vyvíjí nějakým směrem. Celé je to samozřejmě psané brakovou formou, takže přechod ke zlu, práce s charaktery, motivacemi a příběhem je taková ta "levná práce na zakázku", ale oceňuji, že se o nějakou autor snažil a dal tak celému dílu život.

Závěrečných cca 100 stran, kdy Kurt propadá zlu, lovec čarodějnic Marius se nemůže rozhodnout, zda chce pomstu či spravedlnost, Uršula se snaží spasit duši svého milého Kurta a Ruprecht se snaží Maria přesvědčit, aby uvažoval a nenechal se vést zlobou...to bylo fakt skvěle vypointované a já napětím ani nedýchal.

Navíc to celé dopadne v podstatě špatně, což je také osvěžující. Vadí mi, že je konec otevřený a čtení dalšího dílu nutnost. Dále mi vadí obvyklé, zdlouhavé popisy naprosto zbytečných nesmyslů, na úkor úplného závěru, kdy je všechno zase popsané děsně rychle, jako by si autor uvědomil, že už mu zbývají jen dvě stránky a honem rychle musí všechno uzavřít. Tohle se u "frančízových novel na objednávku" podobného ražení opakuje neustále zas a znova a vadí mi to čím dál tím víc víc.

Jinak to byla skvělá zábava, klasický dobrý průměr novelek ze světa nějaké frančízy, který má k propracované a kvalitní fantasy literatuře daleko, ale nápadem, zábavností a provedením po těch čtyřech hvězdách skoro pošilhává.

1 09.09.2023

Chci dobré napínavé čtení - beru do ruky Darcy Coates.

Zase to fungovalo. Třetí příběh o strašidelném domě, do kterého jsem se začetl a zase mě to bavilo. Tentokrát mi scházelo opravdové mrazení a strach o životy postav, protože vím, jak mírumilovně Darcy píše a také vím, že vše dopadne dobře. To trochu snižuje hloubku napětí.

Příjemným plusem je krátký rozsah knihy - jednoduché téma nezačalo nudit a hororové klišé tak bylo vlastně dobře podáno. Oceňuji, že pro každou knihu ze série Strašidelné domy si najde nové nápady, aby to nepřipomínalo ty předchozí knihy.

Skvěle odvedené řemeslo, i když konec knihy mohl být dramatičtější a potenciál byl také možná větší. I tak pořád výživný nadprůměr.

1 02.09.2023

V pubertě jsem měl Terryho Pratchetta rád. Jeho humor bez vtipu mě nikdy nerozesmál, ale celková nálada jeho knih ve mě kouzlila takovou hřejivou pohodu. V dospělosti mi jeho knihy přišly už jen trapné.

No - a tohle je o hodně horší Pratchett. Pokusy o humor končí vždy příšernou trapností. V lepším případě se jen minou účinkem a nelogičnost násilně vroubené "humorné" situace vyhodí postavy z jejich charakterové role a totálně bagatelizuje příběh, který jinak není špatný a má i docela potenciál.

Princ Charlie se musí starat o svůj lid a pro jeho dobro před ním musí vypadat jako tyran a ještě se nechat vyhostit. Ve finále je pouze součástí plánu sveho zavražděného otce na záchranu své země.

Chaotickým a ne moc poutavým stylem je zde tak popsaný v podstatě zajímavý příběh, který měl vážně potenciál. Ale celé to nakonec bohužel dopadlo, jako když se vám rozvaří nedodělané, trapné brambory.

1 30.08.2023

Skončilo to cliffhangerem jako prase. Přitom mě vůbec nezajímá jak to bude dál. Proč jsem to tedy dočetl až do konce? Proč mě to dál nezajímá ?

Do konce jsem to dočetl, protože základní struktura příběhu i jeho myšlenka jsou nanejvýš sympatické béčkové, heroické fantasy. Svět, námět i záměr měly potenciál. Ale všechno další je už špatně.

Nejhorší je vata. Kdyby se odstranila polovina rozlohy knihy, rapidně by stoupla čtivost a záživnost, aniž by se ztratila byť jediná informace, třeba i okrajově důležitá pro děj a jeho postavy.

Ovšem stále by nám zbývala chaoticky napsaná spatlanina, která neumí zaujmout.

Postavy jsou další neduh. Jsou neživé, špatně napsané, nezajímají mě, nemají charisma ani žádnou vzájemnou chemii mezi sebou. Až na pár světlých bodů mě jejich osudy nechávaly chladným.

Celou knihu jsem čekal, až se znovu potká Jayal se svou bývalou snoubenkou Thalassou, nyní kurtizánou z donucení. Thalassa si mezitím budovala vztah s knězem Uthredem a závěrečné setkání těchto postav slibovalo silný moment. Toho ale autor není schopen na žádné úrovni. Celý tenhle moment byl pohřben pár topornými větami, které by lépe vymyslelo i dítě. A to se zbytek knihy snažil fakt na sílu představit nám zevrubně historii, charakter a pozadí všech postav - což se minulo účinkem a naopak to zvýšilo utahanost příběhu, který tím ztrácel jakoukoliv poutavou plynulost.

Nebaví mě o tom pokračovat dál. Velice špatná spisovatelská práce po všech stránkách, ze které je ale vidět nadšení a snaha, která se bohužel nepřenese na čtenáře. K tomu je potřeba alespoň elementární spisovatelský um. Obdiv ke skvostnému Gemmellovu dílu opravdu nestačí.

1 13.08.2023

Z počátku jsem čekal, že se bude jednat o naturalistický, silný příběh o utlačování otroků.
Vylezl z toho dětsky naleštěný, bezzubý sloh o tom, jak to měli černoši těžké, jak je otroctví špatné a jak někteří bílí černým pomáhají, a jak je to hrozně dojemné. Kdokoliv, kdo alespoň elementárně tuší, jak otroctví v těch časech vypadalo, se bude asi nudit.

Protože nic moc dalšího se tady už neděje. Příběh se točí kolem dvou postav - jedna uprchla od zlého pána, druhou byl hodný pán nucen prodat zlému pánovi. Cestou potkávají z 80% hodné pány a paní a ze 20% zlé pány. Není možné k žádné postavě přilnout - oba hlavní hrdinové mají od začátky danou charakterovou i dějovou startovní čáru, ze které se nikam nehnou a ostatní postavy - ač mají velký potenciál - nerozehrají žádné drama, žádný příběh, ani zajímavou situaci - děj se vleče odnikud nikam - pořád je to o tom, že černí střídají útočiště u hodných nebo zlých lidí a vedlejší postavy v nekonečných diskuzích rozebírají na dětské úrovni etiku zotročování černých. Žádný logický dramatický oblouk, v podstatě ani žádný děj, žádné drama. Příběh je jen o tom, jaké nové postavy se kolem obou ústředních postav míhají.

A postav je tu habaděj - vždy když se objeví nějaká nová, je ji okamžitě věnováno asi 10 stran, kde probereme její charakter, pozadí, život a chování. A že nové postavy se objevují každou chvíli a na ty staré se zapomíná. Pokud už se po více než sto stránkách opět objeví, jejich role je minoritní, nezajímavá a stále na tom bodě, v jakém jejich osud začal.

Tohle bylo dost únavné. A spolu s tím, že "příběh" neměl to správné ostří, které by vyprávění dodalo uvěřitelnost a vtáhlo čtenáře do děje aspoň tou nejjednodušší berličkou každého špatného spisovatele - a tou je síla samotného tématu - bylo dalším nedostatkem i evidentní zaměření na mladé čtenáře.

Jenže ti už dnes nechtějí číst roztahaný, rozvleklý blivajz o otroctví a rasismu bez poutavého děje, napsaný obstarožním a dramaticky nelákavým způsobem. Takže pro koho to celé vlastně je ? - z mého pohledu dnes už pro nikoho.

1 04.08.2023

Úplně si nevzpomínám na veškeré události, přímo předcházející tomuto dílu Conanovy ságy z pera Břetislava Čendy a možná i právě proto jsem se ze začátku cítil dost zmaten. Příběh začíná někde uprostřed něčeho. Spousta postav, mě neznámého děje a já jsem definitivně ztracen. Požitek z četby je hned z kraje fuč.

I nadále kniha trpí určitým dějovým "rozháráním", kdy se autor snaží dohnat všechny linky a to včetně záchrany černocha Kudrua z podsvětí, kam ho unesly noční stíny na konci předcházející kniha.

Úplné finále je potom smeteno rychlostí světla a osudy všech postav opíší kruh v takovém fofru...až jsem měl pocit, že autor si snad na poslední chvíli uvědomil, že má na dokončení příběhu už jen dvě stránky, tak s tím musí sakra pohnout. Čenda byl skvělý autor, ale tohle se fakt vymklo a trochu jsem se to i nutil dočítat.

1 11.06.2023

Christopher Blanc je hned po Howardovi fakt nejlepší !

Příběh byl přesně toho střihu staormilských naivních dobrodružství, kde se nic nezdržuje zbytečnými popisy a děj upaluje neustále kupředu. Takže se na každé stránce děje něco zajímavého, nového, akčního a Conanovského. Jedinou stránku jsem se nenudil !

Samozřejmě je to naprosté a velice úsměvné klišé céčkové kategorie. A jako takové je zvládnuto prvotřídně, se vším všudy, co člověk v tomhle spektru hledá. Kozatá děvčata, zlí čarodějové, mocné artefakty, svržení králové, boje v hospodách, s netvory a taky skvělá družina kolem Conana.

Nevím, jestli je tahle kniha první, kde se objevil Conanův černý společník Kudru, ale určitě je debutem pro akrobata Dakšu. Tahle trojka mi v Conanové vesmíru neuvěřitelně přirostla k srdci a tahle kniha je s nimi snad nejpovedenější.

Příznivcům střemhlavého, rychlého, zajímavého, přehledného, lehce stravitelného a akčního vyprávění vřele doporučuji !

1 10.05.2023