Gordonlord komentáře u knih

Docela tuctová, generická a rádoby-humorná duchařská volovinka, které chybí pořádný děj, napětí, tajemno, ale i vtip a dokonce i ten humor. Samozřejmě se to celé tváří jakože "všichni se z toho podělejte, vždyť je to přece literární klasika". Hlavní hrdinové - dvojčata - mi přišla pěkně otravná, "dějová" linka se strašidlem nijaká...a vlastně takový byl i celý tenhle zbytečný a nudný příběh. Jednu hvězdičku za dobře technicky odvedenou, obratnou spisovatelskou práci.

1 05.06.2017

První kapitoly mě nadchly. Dějová linka točící se kolem sportovních her a očekávaného souboje mezi Drussem a nepřemožitelným zápasníkem Klayem měla napětí, šmrnc a zamotala se skutečně zajímavě a nečekaně.

Co mě dost rozladilo, byl děj, který nastal poté. Několik nadirských kmenů se spojilo, aby hájili svoji posvátnou hrobku před gothirským vojskem. Z předchozích knih Drenajské ságy jsem si Nadiry zaškatulkoval jako dementní, agresivní pouštní opice, které se mi fakt hnusí a tady jsem se najednou musel neskutečně dlouho prokousávat nekonečnými popisy vzájemných vztahů jednotlivých nadirských kmenů a sledovat osudy snad patnácti jejich bojovníků a číst dlouhé statě o jejich minulosti - které bych obyčejně vnímal jako kladnou záležitost, protože dokáží prokreslit a zplastičnit charaktery postav - ale prostě nadirská dějová linka mě nebavila, už jen kvůli mému totálně negativnímu náhledu na tuhle rasu. Absolutně jsem se nedokázal přinutit k tomu, aby mě něco z tohohle nadirského hnusu byť jen trochu bavilo. Druhá (cca) třetina knihy tak pro mě byla těžkou nudou.

Velkými plusy je ovšem interakce mezi Drussem a básníkem Siebenem, která má vždy charisma a vtip. Stejným, možná ještě lepším efektem oplývá vztah Siebena a nadirky Niobe. tohle bylo opravdu hezké a vtipné koření knihy :-)

A zase mínus - v knize, nesoucí název "Smrtonoš", jsem skutečně čekal, že budu svědkem nějakého velkolepého, legendárního Drussova kousku - ovšem nic takového nepřišlo. Bitvy tu byly, ale takové svým způsobem tuctové a fádní.

Ovšem ten konec ! V tomto bodě bych asi doporučil nečíst Drenajskou ságu v chronologickém pořadí, skutečně je asi lepší mít nejprve přečtenou úplně první Gemellovu knihu z tohoto světa, a to legendární "Legendu". Protože to, co se stane na konci "Smrtonoše" a jak to do
příběhu "Legendy" krásně zapadne a ukáže celý její příběh v novém, bohatším a ještě barvitějším světle, vám ale vážně stojí za to !

1 30.05.2017

"Kroniky o Drussovi" jsou více sborníkem jednotlivých příběhů, které Druss zažil při pátrání po své milované ženě Roweně, než plnohodnotnou knihou s jedním celistvým příběhem.

Pokud jste nejdříve četli "Legendu", tak zde máte možnost vidět Drusse ještě jako sedmnáctiletého mladíka, kterého místo v bájích a písních bardů teprve čeká. Povahou je to takový hloupý buranský vidlák, který se nechá snadno vytočit, nechápe vtipy a pro ránu nejde daleko. Čili velký rozdíl oproti zkušenému a protřelému válečníkovi, kterým se stal později. Líbí se mi, Jak Gemell umí pracovat s charakterem, který se postupem děje vyvíjí a přetváří.

To, co Druss v knize prožívá, je samozřejmě velké, heroické fantasy, ovšem v Gemmellově typickém stylu - takže zde nejsou přehnané epické bitvy, kdy hrdina s pozvednutým mečem a se zapadajícím sluncem za zády, vykoná 10 hrdinských skutků najednou, zachrání všechny své přátelé, epicky porazí absolutní zlo a za výbuchu ohňostrojů zvítězí.... Tady se koná hodně realistická a velmi syrová fantasy. Druss je pořád jen člověk, v prvních příbězích mnohokrát narazí kvůli své hlouposti a nezkušenosti, přátelům někdy pomoci nedokáže, protože není Superman a hlavně nepřátelé zde nejsou generické figurky čirého zla - ale opět jen lidé, a to často rovní, citliví a hodní chlapi, kterým prostě nemůžete nefandit - jako v případě Michaneka, do kterého se Drusova žena Rowena, později po svém únosu zamiluje.

Realističnost vyprávění příběhu zde ukazuje svoji krutou stránku i v tom, že zdaleka ne všichni hlavní hrdinové se dožijí závěru knihy a dokonce se Druss bude muset ironickým hnutím osudu proti některým z nich postavit se sekerou v ruce. Prostě nic zde není jen dobré a zlé, nic není černobílé a (téměř) nic tady nedopadne tak, jak by si čtenář zhýčkaný idealistickými příběhy a šťastnými konci přál.

Škoda jen, že kniha má i své chyby - přílišné množství postav a nejednotná dějová linka - která knihu dělí spíše na jednotlivé příběhy - zážitek z celku jako takového trochu tříští a možná i díky přílišnému důrazu na syrovou realističnost (která ovšem Drussovi nezabrání předvést pár skutečně heroických a epických kousků!) zabraňuje jakémukoliv dechberoucímu gradování děje a vyvrcholení příběhu.

Každopádně závěr byl dojemný. Druss je opravdu bad-ass, předvede tu pár skutečně pamětihodných kousků, kniha je syrová, básník Sieben skvělým odlehčením příběhu, Bodasen je charakterem se zajímavým osudem a vlastně se toho tady stane spousta... byla to prostě bezva knížka. Ale na "Legendu" to nemá !

1 26.05.2017

V téhle knize je všechno správně - jsou tady zajímavé postavy, s kterými se v ději dále pracuje a můžete sledovat jejich vývoj, velmi dobře se to celé čte, nenudí to ani chvíli, hrdinové mají charisma, jasně danou identitu a jejich charakter pulzuje životem...a přesto mě to nijak extra nenadchlo.

Spousta hodně zajímavých (pro mě možná nejzajímavějších) postav zde dostane zoufale málo místa pak umřou a celkově je zde aktérů až zbytečně moc. Kdyby jich bylo méně, příběh by mohl být kompaktnější, svižnější a přehlednější. Některé postavy mi tu přišly vcelku zbytečné. Navíc po celou dobu příběhu zde nepřišel téměř žádný skutečně dramatický, napínavý moment, nic co by mě ke knize přikovalo. Na druhou stranu, nepřišlo ani nic, co by mě zklamalo, odradilo, nebo vyloženě nudilo.

Interakce, vztahy a jejich vývoj mezi postavami jsou zde hodně zajímavé, a přesto mohly být daleko lepší, kdyby kniha nebyla zbytečně rozmělněna tolika postavami a někdy vcelku zbytečnými fakty, které jen mlží hlavní děj.

Co mi zde chybí, je také skutečně silný, charismatický záporák a motivace hrdinů mě do děje nijak moc nevtáhla, ale tady jde asi spíš o úhel pohledu. Každopádně jsem se vcelku dobře bavil až do konce. Nevím co víc k tomu napsat, prostě slušná práce.

1 04.05.2017

Na téhle knížce se opět (stejně jako na předchozím dílu) podepsalo to, kdo ho napsal. Michael Moorcock svého času velmi úzce spolupracoval s legendami psychedelického rocku, jako jsou Blue Öyster Cult, nebo Hawkwind, proslulými užíváním psychotropních látek a drog.... a je to dost znát i na příběhu, který zde pan spisovatel zplodil. Je to tu samá realita a nerealita, snění, jiné dimenze, jiné časové roviny - to je přesně to, co na jakémkoliv příběhu k smrti nesnáším. Díky tomu je mi už potom úplně u prdele, co se s hlavním hrdinou bude dít, co udělá, jestli třeba umře, nebo kam se příběh vyvine...protože díky těmhle psychotropním, metafyzickým zhovadilostem, které mají vyznít určitě hrozně originálně a zajímavě, se po pár řádcích můžu dočíst, že vlastně všechno je úplně jinak než se zdálo, protože to celé bylo jenom snění, nebo nerealita, nebo se to stalo v jiné dimenzi a pak už se i ztrácím v tom, co se děje v jaké časové rovině, kde tedy vlastně hrdina teď je a nakonec si už ani nejsem jistý jestli to, o čem tady zrovna čtu, je v rámci příběhu realita, nebo se to hrdinovi celé zdá, nebo jestli popisuje jeho činy v alternativní dimenzi....no prostě zmatek, chaos a hnůj.

...ale co musím ocenit - tím je rozhodně originální a zajímavý hlavní hrdina Elrik - vyvolávající na svou pomoc elementály a bohy, jejichž pomoc si neváhá vynutit i za cenu toho, že díky tomu spadne do jiného problému. Líbí se mi i to, že všechny Moorcockovy příběhy prostě mají svoji vlastní, zajímavou atmosféru, často specificky kořeněný děj a co se týče téhle knihy - není zde žádné nekonečné zdržování desetistránkovým popisováním krásy stromů rostoucích někde u cesty, kterým ostatní spisovatelé tak rádi natahují délku svých knih. Děj jde pořád hezky plynule dopředu a styl vyprávění je poměrně svižný a snadno čitelný.

No a plusem i mínusem potom může být totálně lineární a absolutně předvídatelný děj, prostý jakýchkoliv zajímavých zvratů či překvapení. Prostě dřevní fantasy jak poleno. Jen to ve mě nic moc nezanechalo.....krom té ohromné pachuti, kterou jsem popsal v prvním odstavci...

1 11.04.2017

Michael Moorcock. Kultovní a legendární spisovatel pro všechny rockové, potažmo Metalové fandy a to z toho důvodu, že jeho literární tvorba inspirovala k lyrickému obsahu takové veličiny, jako jsou Blind Guardian (kteří jeho knihy řadí hned vedle Tolkiena jako svoji největší inspiraci), Domine, Blue Öyster Cult, Hawkwind (staré kapely, pro které dokonce napsal i pár textů a ve druhé jmenované hrál i legendární Lemmy Kilmister z Motörhed ), Cirith Ungol a například američtí Eternal Champion celou svoji kapelu pojmenovali po jedné z jeho knih.

Legendou je tento spisovatel samozřejmě i pro fanoušky fantasy žánru jako takového a to už jen proto, že některé z prvků, obsažených v jeho knihách, se díky němu v tomto žánru objevily vůbec poprvé a hrdina Elrik se stal mezi fanoušky fantasy takovým ...řekněme undergroundovým kultem :-)

No - a pod tíhnou výše vypsaných doporučení a důvodů, jsem se rozhodl přečíst si jednu z klasických knih tohoto autora - a to konkrétně přímo jednu z těch nejpopulárnějších, abych zjistil, jaké to tedy opravdu je.

Řeč je samozřejmě o Elrikovi z Melniboné. Tento svazek obsahuje dvě knihy. První je "Elrik z Melniboné", napsaná v roce 1972 a tou druhou je "Pevnost Perly", z roku 1989. Kvůli rozdílné kvalitě obou knih budu každou hodnotit zvlášť, předtím, než vynesu finální verdikt nad uceleným svazkem.

Elrik z Melniboné je velmi primitivní a přímočaré fantasy ze staré školy, které ovšem ještě není ovlivněno Tolkienovým mýtem a chybí zde elfové, trpaslíci, hobiti a většina dalších znaků, jenž se pro fantasy žánr stali standartem. Jde si svojí vlastní cestou, lemovanou zajímavými nápady, jako třeba Lodí, která pluje po moři i po souši, zrcadlem, které vymazává paměť, velmi zajímavou a neotřelou povahou a přemýšlením hlavního hrdiny a dalšími zajímavými libůstkami. Tradiční, old-school fantasy složku zde potom zastupuje velmi klasický, jednoduchý, přímočarý příběh, který se nezdržuje zbytečnými popisy, tlachy ani žádnou vatou a naplněn nezbytným padouchem, láskou, zradou, akcí, netvory, spojenci, magickými meči a za podpory strhujícího spádu vyprávění se žene k epickému a opět - dosti zajímavě podanému a nečekaně uzavřenému finále. Za tuto první knihu dávám 4/5 hvězdiček.

Pevnost Perly je oproti tomu přímo narvaná zdlouhavými popisy a zbytečnou vatou. Hned kousek po začátku knihy jsem narazil na rozhovor Elrika s jednou z hlavních postav, který trvá skoro 20 stran a nemá pro příběh absolutně žádný smysl, jedná se jen o abstraktní tlachání o rádoby zajímavém pozadí zápletky, které nemá v budoucím ději naprosto žádný význam. Takovéhle zbytečně natahování a zdržování v knihách k smrti nesnáším. Začátek "Pevnosti Perly" ještě není tak špatný, představení hlavního padoucha proběhne poutavým stylem, avšak problémem v mých očích velmi závažným je páteř celého příběhu, kterou je Elrikovo putování po snové zemi, které je velmi nudné, zdlouhavé, nic moc se v něm neděje, jde se tam stále jen dopředu a obsah stránek vyplňují různá setkání se snovými bytostmi, jejich naprosto zmatečnými, nesmyslnými rozhovory a také popisy rádoby zajímavého prostředí a postav, v něm se vyskytujících. Měl jsem z toho pocit, jakoby autor čekal, že se čtenář posadí na zadek z toho, jak je v tomto snovém prostředí všechno jiné, nepochopitelné, chaotické a nejasné, a že bude nadšeně přemýšlet o tom. zda se jedná o sen či skutečnost. No - nepovedlo se. Pro mě to byla zbytečně zabitá fůra stránek, kterou jsem se prokousával jen s krajním sebezapřením. Závěr celého příběhu již byl vcelku očekávatelný, ale přesto docela v pohodě. Pevnost Perly tudíž hodnotím 1/5 hvězdiček.

No a finální verdikt - první kniha 4/5, druhá 1/5 ... pokud to z hlavy dobře počítám, tak průměr by měl být 2,5/5, což je mezi dvojkou a trojkou,. ale vzhledem k tomu, že druhá část - "Pevnost Perly" zabírá v knize více místa než ta první - "Elrik z Melniboné", tak se musím přiklonit k té horší známce.

1 08.04.2017

Je na tom poměrně slušně znát, v jaké době to vyšlo. Jazyk, kterým je to psaný, je ještě taková ta stará, dnes už těžko přežvýkatelná čeština se slovy a obraty, které se již dávno, pradávno nepoužívají...rozhodně je to zajímavá exkurze do dob dávno minulých za pochopením toho, jak lidé dříve přemýšleli, jak jednali, jaké hodnoty měli vštípené a hlavně co zřejmě čtenáře tenkráte bavilo číst - dnes by to už neobstálo samozřejmě ani v nejmenším, ale některým povídkám z této knihy se rozhodně nedá upřít dobová atmosféra bezvýchodného a jednotvárného života a často tragické konce příběhů.

1 29.03.2017

Spektrum Batmanových příběhů se pohybuje od žánru superhrdinské akce, dětského dobrodružství, ulítlého sci-fi až k temné detektivce - a právě posledně jmenovaný žánr je kabátem, do kterého se "Dlouhý Halloween" v noirovém stylu oblékl a sluší mu to tak, že by i samotný tvůrce drsné temnoty v netopýrově universu - Frank Miller - radostí zaplesal !

Scénárista Jeph Loeb zde rozehrál mafiánskou detektivku, lehce říznutou atmosférou třicátých let, s napínavým a zajímavým příběhem na pozadí dobrého nápadu, kterým je zde vraždění pouze o svátcích. ( Znalí čtenáři Batmanových comicsů si jistě vybaví příběhy se superpadouchem zvaným "Calendar-Man" ).V časové ose vyprávění tento příběh navaztuje na Millerův "Rok Jedna" a stejně jako v něm, tak i v Dlouhé Halloweenu se dočkáte panelů, které pěkně citlivě přibližují osobní život některých hlavních hrdinů. Jsou to malé drobnosti, díky kterým ale čtenář s postavami naváže blízký vztah, což vždy napomáhá k tomu, aby vás příběh beze zbytku pohltil.

Prvotřídně kvalitní příběh zde doplňuje temná kresba Tima Saleho, která stylu vyprávění dokonale sedí. V tomto bodě musím rovněž vyzdvihnout i pasáže, kdy dochází k vraždám, které jsou nápaditě provedeny pouze černobíle, což trochu připomenu atmosféru z comicsů Sin-City (opět ten Frank Miller ? :-D )

Už v tuto chvíli se dost těším na druhý díl ...jo - a zajímavým bonusem této knihy jsou opět - jak už je v Comicsovém kompletu od DC dobrým zvykem - dva příběhy ze Zlaté éry. Ale i bez nich by to ode mne bylo za 5/5 !

1 28.03.2017

Jednoznačně nejhorší kniha ze série o Gotrekovi a Felixovi. A dost možná nejhorší fantasy, jaké jsem kdy četl !

Přitom začátek knihy tomu vůbec neodpovídá - prvních cca 100 stran mě docela bavilo, až jsem se divil, odkud se na toto dílo vzaly všechny ty negativní recenze. Sice to nebylo nic světoborného, ale dalo se to číst vcelku bez problémů a člověk se v ději hezky vyznal. No ale ve chvíli, kdy prostor prvních 100 stránek uplyne a hlavní hrdinové dorazí do Města Zatracených, jako by se něco zlomilo. Děj je najednou totálně zmatený, absolutně nechápu, co která postava zrovna dělá, kam a proč zrovna jde, proč je najednou jinde, vůbec nepobírám kdo je proti komu a kdo je s kým, nechápu kdo co a proč dělá... navíc některé věty a dokonce i celé odstavce i po opětovném přečtení absolutně nedávají smysl.

A tohle utrpení prosím trvá až do samotného konce knihy, kterou jsem se donutil dočíst se skutečně vrcholným sebezapřením a maximálním donucením, které pramení jen a pouze z mého skalního fanouškovství k této sérii. Dokonce i pokud rozluštíte těch zbývajících cca 250 stran absolutně nestravitelného textu, tak se vám dostane jen totálně nudného příběhu, který nedokáže udržet pozornost a nudných postav, ke kterým není možné přilnout.

A přitom nápad a základní kostra příběhu nejsou vůbec marné - a kdyby se jejich zpracování zhostil dobrý spisovatel a ne David Guymer, mohlo by to být ucházející, podprůměrné fantasy. Takhle je z toho jen naprosto nečitelný, zmatečný, nepřehledný a ještě k tomu všemu i navíc absolutně nudný a nezáživný blábol. A fakt, že Gotrek se tady často ani pořádně nechová jako Gotrek, snad už ani nechci k celkové a oprávněné krutosti mého hodnocení přidávat.

Jsem skutečně rád, že existuje něco jako je "Databáze Knih", kde si můžu přečíst názory ostatních uživatelů, díky kterým jsem se mohl ujistit, že se ze mě přes noc nestal retardovaný dement, neschopný porozumět a pochopit psané slovo, ale že chyba je skutečně v knize. A to nejen v Davidu Guymerovi, ale malou částí i vinou českého překladu, ve kterém je taky docela slušné množství chyb.

A jak už zde někdo napsal přede mnou, tak i mě polévá studený pot hrůzy z toho, že tenhle patlal napsal i poslední dva závěrečné díly z Gotrekovy ságy. Člověk by očekával, že mocného trolobijce zabije alespoň sám mocný bůh Khorne, a ne David Guymer. ... Tahle kniha je prostě jednoznačný odpad, jednu hvězdičku dávám jen za těch prvních cca 100 stran, které ještě byly čitelné a za moji úctu k trolobijecké sáze.

1 28.03.2017

Totální modla všech akčních macho-fantasy knih. Super-namakaný, ultra-neporazitelný trolobijce Gotrek, jenž v první polovině knihy chlastá jak dobytek, aby v druhé polovině knihy svoji nezměrnou zuřivostí a titánskou silou vymlátil obrovské vojsko chaosu i s mega-mocným ultra-macho záporákem. Chcete pravověrnou, akčí, epickou macho jízdu? Tady ji dostanete v nejryzejší podobě. Absurdní až krása !!! 5/5 !!!

1 27.03.2017

V případě knih "Mág - Učedník" a "Mág- Mistr" je se mnou asi něco opravdu špatně. Navnaděn legendárností této série a spoustou opravdu nadšených recenzí, vyvolávajících do do světa, jaké je to stěžejní dílo klasické fantasy ( a klasickou fantasy ve své nejpravověrnější formě naprosto zbožňuji !) jsem si pořídil úvodní trilogii ... a by z ní hořce zklamán. Hlavní důvod mého zklamání pramenní z faktu, že je zde plno postav, které jsou naprosto o ničem, nemají žádnou osobnost, jsou nemastné, neslané a nezajímavé. Přišlo mi, že hrdinové se zde omezují jen na hlášky typu "jdeme tam", "musíme zaůtočit", "je potřeba udělat tohle a tamto..." ..prostě jen oznamují bez chuti, bez osobnosti a bez něčeho svého události, které probíhají, nebo ke kterým se chystají. Tím pádem ty postavy nemají nic, díky čemuž bych k nim přilnul, takže mě ani nezajímá jejich osud a to je snad to nejhorší co se mi u knihy může stát. Nehledě na to, že snad polovinu knihy naprosto nudně probírají válečné tažení ...a prostě tohle mě do děje fakt nevtáhne. Abych svůj problém s těmito knihami zestručnil - číst je pro mě bylo stejné, jako sledovat suchopárné zpravodajství z válečné fronty, spojené s politickou debatou. Abych ale nebyl tak příkře kritický - je to hezky napsané a nějakou tu atmosféru to má. 3/5...a to musím zavřít obě oči.

1 27.03.2017

Nevím, jaké jsou další příběhy v této knize, protože jsem četl pouze příběh "Kameňák", ještě v době, kdy vycházel na pokračování na stránkách kultovního magazínu Crew, na konci devadesátých let. Joker se zde mění ve skutečnou nemsis, totálního nelidského magora a tahle poloha mu absolutně sedí a definuje jeho osobnost pro moderní éru Batmanovské mytologie. Pokud comics o netopýřím muži sledujete již od zlatého, či stříbrného věku, tak si tento příběh prožijete o to intenzivněji, když víte, kdo je Barbara Gordon a co všechno si jako Batgirl po boku Batmana a Robina prožila. Temný, obskurní a velmi krutý příběh, který ovlivnil Batmanovu mytologii na dalších dvacet let dopředu. Ode mne absolutní hodnocení za samotný Kameňák a další příběhy, které tato kniha obsahuje, mohou být už jen příjemným zpestřením, bonusem či doplněním děje.

1 27.03.2017

Kniha naprosto o ničem. Zapšklý dědek, co po úrazu odjede na ostrov a tam si kreslí. Žádný děj, žádné napětí, žádný příběh, naprosto nic. Tahle kniha není dobrá ani na to, abych si s ní podložil stolek. A to mám Kinga rád.

Osmdesátková vize a pojetí Batmanovského příběhu, s padouchem, který je slabým odvarem nejtvrdší Batmanovy nemesis - páteř-lámajícího svaly obrostlého obra, zvaného Bane. Příběh je jednoduchý, avšak vcelku poutavý. Jen mi dodnes nedává smysl scéna, kdy ....SPOLIER !!! ...si KGBeast uřízne ruku, aby se zbavil Batmana....něco takového udělat nemusel a vypadá to fakt blbě....a závěr příběhu a to, co Batman udělá, mi k jeho stylu přemýšlení taky moc nesedí. Ale jinak je to celé fajn, průměrná, dobrá, 80´s Batmanovka.

1 27.03.2017

Neskutečná blbost. Žádný děj, nuda na X-tou. Dočíst to bylo ryzí utrpení.

Další na výsost povedená kniha o Drizztovi ! Nečekal bych, že s tou brutální kadencí, s jakou Salvatore seká jednu knihu za druhou, si udrží tak vysokou kvalitu, ovšem daří se mu to na výbornou ! Perfektní postavy, mnohoznačné, nečernobílé a velmi zajímavě napsané, napínavý a vypointovaný děj, spousta dobré akce, dechberoucí souboj s jedním ze stěžejních padouchů se dokonce odehraje již uprostřed knihy na ploše celých 16-ti stran a tudíž tentokrát nemusíme na všechny zásadní bitvy čekat až na konec knihy. A ke konci jsem se dokonce o Entreriho skutečně bál.

Jediné mínus je pro mě opět velké množství prostoru, které dostalo nudné a nikam nevedoucí intrikování vedlejších postav, které je přítomno snad v každé knize. Ale to je jen můj názor, chápu že pro někoho jiného to může být zajímavým kořením knihy.

Vzhledem k tomu, že první trilogii o Drizztovi jsem četl, když mi bylo 15, tak jsem skutečně rád, že série stárne, dospívá a vyzrává společně se mnou, aniž by ztratila napínavého, akčního ducha a svoji úžasnou jiskru !

1 27.03.2017

Všechny povídky jsou víceméně na jedno brdo - Jednoduchá zápletka, nahá kráska v nesnázích a Conan, který ji vysvobodí a sejme hlavního grázla. Styl vyprávění a psaní je archaický a docela podivný, stejně jako systém výstavby povídek. Nijak se zde nebuduje drama ani neprohlubují charaktery. Trochu mi to připomíná styl psaní Tolkiena, ale to je zřejmě dané tím, že před sto lety byla na denním pořádku jiná spisovatelská pravidla.

Nicméně na rozdíl od Tolkiena, který je k smrti nudný a dnes se již absolutně nedá číst, jsou Howardovy povídky nesmírně zábavné. Má na tom podíl nejen jejich brutálně rychlý spád a vypravěčský přístup, který se nezdržuje zbytečnostmi, ale jde přímo k věci, ale i mírně hororová atmosféra některých povídek, velmi obskurně a zneklidňujícím dojmem působící netvoři, padouši a magie. Ve spojení s tím, že skutečně smrtelní soupeři zde pro Conana bývají lvi, hadi, silní černoši a podobná havěť (takže žádní draci, obři, hydry, trollové, orci, nebo super-mocné firebally, teleportace, oživování a další "přehnanosti" pozdějšího fantasy žánru) a primitivní, surové, starověkké a exotickými místy opředené vyprávění, mi z toho vychází neskutečně originální, a magickou aurou obalené příběhy, které mají i dnes ohromnou sílu. I přes ty vypravěčské a dramatické nedokonalosti.

12.12.2019

Tohle už bylo psané hodně mechanicky. Celá kniha více méně všechno směřuje k závěrečnému střetnutí Tiaga a Drizzta...ke kterému témě nedojde a ve vás zbyde jen pocit nenaplnění a neukončenosti. Bitva s Mnohošípem je popsaná tak neskutečně ledabyle, nezůčastněně a vlažně, jako by se vůbec nestala. Na straně hrdinů ani padouchů nebyly žádné oběti, což je tuplovaně směšné. Hlavně že to bylo samé trpasličí "hurá" a hej-hou".

Navíc po závěrečném vyvrcholení kniha dál pokračuje a totálně přejede onu sinusoidu , ve kterém měla skončit. Takže poslední stránky jsou zoufalým kýblem nudy, kde se nastavuje a zachraňuje to, co se nezvládlo přirozeně uzavřít dříve.

Chudý závěr trilogie. Salvatore je jeden z mých nejoblíbenějších autorů a tohle byla (hned vedle prvního dílu Cleric Quintetu) možná nejslabší kniha co jsem od něj četl.

08.12.2019

Postavy mě vůbec nepřirostly k srdci. Jednorozměrné, nudné a s vlastně žádným zajímavým charakterem. Hlavní hrdina byla více méně prázdná onuce ovládaná hlavním zloduchem. Příběh stále ujížděl někam, kde mě to moc nezajímalo a dějové odbočky neměly pro celkový koncept příběhu nijak zásadní smysl, ani ho nikterak neobohacovaly. Navíc příběh na mě místy působil zmatečně a jeho tempo únavně. Když se bojovalo, osud hlavních hrdinů mě absolutně nezajímal. Navíc procento vaty je zde velké. Obálka je skvělá, a některé pasáže s Veresou mě občas docela zajímaly. Knaak se tady fakt nevyznamenal. Christine Golden podle mě Warcraft píše mnohem lépe. Tohle bylo špatné klasické fantasy s kapkou potenciálu.

26.11.2019

Knihu jsem poprvé četl v 15-ti letech, nyní jsem ji znovu přečetl ve svých 33. Kdysi na mě zapůsobila jako klasické fantasy, nyní vidím, že je to špatně napsaný brak.

V polovině 80´ let ještě na světe nebylo moc Tolkienovsky laděných fanatsy (jestli vůbec nějaké) a Kroniky hojně kopírují a využívají šablonu Pána Prstenů, takže zde máme hrdiny, kteří pro něco putují, aby odvrátili válku, máme zde neschopnost vygradovat děj (netýká se napínavého závěru) a totálně vynechané akční scény.

Hrdinové jsou totálně generičtí, což bývá vždy na škodu, ale zde se nějakým zázrakem - snad díky své přehnané archetypálnosti, která je dovedená do dokonalosti a z které je vytěženo maximum - povedlo stvořit skutečně zapamatovatelné a silné postavy, kdy většina z nich (Kitiara, Tanis, Raistlin, Karamon, Sturm) jsou dnes již přinejmenším zaslouženě legendární.

Trapné bylo jen vyvrcholení Sturmova osudu a také líné tempo knihy, kde se nic moc zajímavého nedělo. Plusem je jako vždy postava Raistlina, který se zde sice moc nevyskytoval, ale geniální aura jeho charakteru to celé táhne nahoru.

19.07.2019