gossipavlina komentáře u knih
Pro mě bylo radostné se opět setkat se Sunny, Jasmínou Haladžán a dalšími. I když už to o kavàrničce samotné moc nebylo. Knížka mě přesto bavila a přečetla jsem ji se stejným potěšením jako první díl.
Krátké příběhy, byť pro děti, tak mně stačilo, abych měla nepříjemný pocit. Já se fakt bála. A to já nerada. Proto horory nečtu.
Ale napsaná je pěkně, věrohodně.
Detektivní zápletka byla perfektně zpracovaná.
Kdo mi tam hodně vadil, byla detektiv Conwayová.
Žádný trhák, od kterého by jste se nemohli odpoutat to pravda není, ale knížka má hlubokou myšlenku a ohromného ducha. Nakonec mi bylo i smutno, že se musím s Montem, s mužem se srdcem kovboje, rozloučit.
Tak dočetla jsem ji. Ale přišlo mi to jako blbost. Hlavně to není vůbec thriller, označení žánru je chybné. Spíš román pro ženy s prvky fantasy. Asi.
Jak mám ráda knihy inspirované skutečností, tak tahle mi přišla neskutečně banální a jednoduchá a ne moc zajímavá. Za mě zkažený příběh o Nell svým zpracováním. Trvalo mi i poměrně dlouho, než jsem se prokousala do konce. Ode mne má Gillian Bagwell palec dolů. Bohužel, a to jsem se tak těšila.
Kdybych seděla někde nad kávou s kamarádkou a vyprávěla by mi nějaký příběh stejným způsobem, jako je vyprávěná Láska v Římě, tak bych si v duchu říkala, Ježíš, tak je tak strašně ukecaná. Kdy už konečně ten „slovní průjem" skončí. Tak na mě tato kniha působila. Nadto ještě docela nudná a chvilkami zmatená.
Takže z toho vyplývá, že na kafe s Markem Lamprellem nikdy nepůjdu. Ani kdyby mě pozval do Říma na to nejúžasnější capuccio. :)
Raději si tam zajedu sama s výbornou kámoškou a centro storico si projdu osobně.
J.G. patří mezi mé oblíbené spisovatele, Itálii můžu v jakémkoli podání. Ale americký fotbal mě nebere vůbec a trochu se to podepsalo na mém čtecím zážitku. Moc mě to totiž nebavilo, pasáže s popisem zápasů jsem přeskakovala. Omáčka okolo byla už fajn, hodně z Itálie, jídlo, lidi, to prostě můžu.
Ale případy z advokátního prostředí jdou panu Grishamovi lépe. Resp.mě baví více.
Váhala jsem, kolik hvězd vlastně knížce udělit, protože to byla moje volba číst o fotbalu, i když mě vůbec nebaví. A za čtivost, sympatického Ricka, přátelské Italy a za testosteron, který z knihy čišel, jsem se rozhodla pro 4*.
Já mám ráda knížky, které vycházejí ze skutečných událostí, jsou o výjimečných lidech, o zajímavých skutečnostech. Takže hrozně nerada, ale musím zkonstatovat, že tohle byla z větší části nuda. Knížka na počet stránek není zas tak přehnaná, ale měla jsem pocit, že ji snad nikdy nemůžu dočíst, že těch stránek je několik tisíc Nebýt to podle pravdy, tak jsem ji odložila.
Louis Zamperini byl jak kočka, také měl devět životů. Měl neuvěřitelně silnou vůli. Byl to sympaťák a charismatický muž. Dohledala jsem si pár fotky na netu a přečetla několik dalších článků o něm. Jako člověk byl neskutečný, svůj život žil naplno.
I přesto, že jsem se většinu času nudila, jsem ráda, že jsem se ke knížce dostala a měla možnost se seznámit s další zajímavou osobností naší planety, alespoň prostřednictvím knížky.
Čekala jsem něco úplně jiného. Knihy psané učebnicovou formou, hodně jmen, bez děje, to není nic pro mě k vyplnění volného času. Odkládám nedočtené.
V tomto díle se mi více líbila zápletka. Musím souhlasit s několika komentáři, že místy to bylo opravdu rozvláčné a pár stránek by šlo vyškrtnout, aniž by to knížce ublížilo.
Ale Cormoran je pořád stejný, stejně mě baví a další díl si určitě přečtu.
Mně se nelíbila, a nemám na mysli, že by nebyla čtivá nebo je špatně napsaná. Mně se nelíbil ten příběh. Vzhledem k celoživotnímu zaměstnání pana Roe jsem se nemohla přenést přes myšlenku, že čerpá ze svých životních zkušeností a někdy během své praxe podobného doktora Willieho Stringera určitě potkal. Namyšlenost a arogance Dr. Stringera byla iritující.
Málokdy se stává, že by mi byli všichni hrdinové nesympatičtí. A tady k tomu došlo, ani jednoho z nich bych nechtěla nikdy potkat, všichni do jednoho mi vadili.
Takže bohužel, ač stylem byla kniha čtivá, nikomu dalšímu ji já doporučit nemůžu.
Knížky Johna Grishama jsou vždy pěkné a čtivé. Tato patří k takovému jeho průměru. J.G. nenechá čtenáře na pochybách o charakteru jeho hlavních postav, ani o okolním prostředí a náladě, je pečlivý při svých popisech, cílevědomý, ví moc dobře, jaké pocity chce u čtenáře vyvolat. A za tím si jde. Jeho příběhy jsou vždy dobře vymyšlené, napínavé.
Je to prostě autor, s jehož knížkou vždy strávím čas, kterého nelituji.
Docela dobře vystavěný příběh se zajímavým pozadím katova života, ale autor mi do noty nekápl. Jeho styl mě nebavil.
Takže další díly číst už nebudu.
P.S. Přišlo mi směšné, jednání tehdejších lidí, hlavně jejich smýšlení o čertech, čarodějnicích a ďáblech. občas jsem se smála doslova nahlas. Ale věřím, že to tak dřív opravdu bylo.
***+ Na začátku se kniha tvářila jako detektivka, po krátké době se přeměnila v thriller. Je zvrácená, jednu chvíli až nechutná (exhumovaných mrtvol bylo v jednu chvíli na scéně víc, než je zdrávo a dějí se s nimi nepochopitelné věci). To jsem kroutila hlavou a měla jsem pocit, že knížku nedočtu. Nakonec jsem svoji nechuť překonala a knížku dočetla. Dál už se to dalo a příběh se docela rozjel, vymyšlené to nebylo špatně. Celkově se četla dobře. Nicméně doporučit ji někomu dál se neodvážím.
Do zlatého knižního fondu se asi nezapíše. Ale jinak to úplně špatné nebylo, četla se dobře. Přišlo mi to takové jednodušší čtení. Řekla bych Jana Eyrová light (bez tuku, cukr v podobě happyendu obsahuje).
Nicméně si v tuhle chvíli myslím, že v budoucnu se k ní vracet už nebudu, na rozdíl od klasiky.
Nenadchne, neurazí. Čte se dobře. Nenáročná četba na pláž.
S hlavní hrdinkou jsme toho moc společného neměly, oproti původnímu očekávání.