gossipavlina komentáře u knih

Z nějakého důvodu, který neumím dost dobře vysvětlit, jsem se sérii napsané rukou R.G. (K.R.) bránila. Nicméně jsem opět z nevysvětlitelného důvodu po ní sáhla a jsem nadšena. Ne že by mě vymyšlená zápletka až tak ohromila, jako spíš se mi líbil styl psaní. A to velmi.
Baví mě slovíčkaření. baví mě když se autor nebojí používat rozvitá souvětí, Mě tím rozhodně nezahltí.
Bavil mě i Cormoran Strike a jeho asistentka Robin.
Takže se opravdu těším, moc těším, na další díly.

10 19.07.2016

Do detailu promyšlené, žádné nelogičnosti, a tak reálné. Připadal jsem si jak Johnnyho sousedka, která to s nimi vše prožívala.
Panu Hartovi se skvěle povedlo propojit osudy několika lidí, které na sebe navazovaly a propojovaly se v ten správný okamžik. Po pomalejším začátku udržuje čtenáře po celou dobu četby v příjemném napětí. Žádné okusování nehtů a noční vysedávání u knížky, ale přitom se netrpělivě těšíte, až si knížku budete moct zase vzít do ruky a číst dál. A to vše za pomocí propracovanosti psychologie, bez hektolitrů krve a miliony mrtvol.
Takže určitě doporučuji.

5 08.07.2016

Knížky Johna Grishama jsou vždy pěkné a čtivé. Tato patří k takovému jeho průměru. J.G. nenechá čtenáře na pochybách o charakteru jeho hlavních postav, ani o okolním prostředí a náladě, je pečlivý při svých popisech, cílevědomý, ví moc dobře, jaké pocity chce u čtenáře vyvolat. A za tím si jde. Jeho příběhy jsou vždy dobře vymyšlené, napínavé.
Je to prostě autor, s jehož knížkou vždy strávím čas, kterého nelituji.

29.06.2016

Pokud začínáte s během, najdete v ní hodně zajímavých informací.

20.06.2016

Docela dobře vystavěný příběh se zajímavým pozadím katova života, ale autor mi do noty nekápl. Jeho styl mě nebavil.
Takže další díly číst už nebudu.
P.S. Přišlo mi směšné, jednání tehdejších lidí, hlavně jejich smýšlení o čertech, čarodějnicích a ďáblech. občas jsem se smála doslova nahlas. Ale věřím, že to tak dřív opravdu bylo.

19.06.2016

U Jodi Picoult jsem zvyklá na úplně jiný druh příběhů. I když jsem předem věděla, že jde o pohádku pro děti, byla jsem trochu zklamaná. Hrozně dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Několikrát jsem ji chtěla odložit. Nakonec jsem ji dočetla, ale je evidentní, že tady nejsem cílová skupina.
A jak píše nikol1324, je zvláštní, že nebyla přeložena první kniha příběhu.

Tak trochu musím souhlasit s Vampy. Začátek se tvářil jako fajn thriller, ale pak se to tak zamotávalo a zamotávalo, mlelo se páté přes deváté. Že jsem z toho měla v hlavě hrozný guláš. A rozmotání se mi nelíbilo. Čekala jsem prostě něco jiného. Můj výsledný dojem? Děkuji Vampy za nápovědu :-) „blbost".

3 29.05.2016

Hodně silná káva, až se mi občas zvedal žaludek. Kruté a nelidské.
Ale četla se dobře, příběh čtenáře dokáže hezky vtáhnout do tamního prostředí. Místy jsem před očima místo písmenek viděla samotný děj. Přátelství čtyř kamarádů v dobrém i ve zlém, to se mi líbilo.
Nicméně je mi jasné, že tuhle knížku už podruhé do ruky brát nebudu.
Kdo máte odvahu, směle do ní.

3 23.05.2016

Příjemná oddychovka. Měla jsem obavu, že to bude trapné, spolek Supermatek mě trochu děsil. Ale byla jsem příjemně překvapená, že šlo o příběh normální, soudné ženy - matky, která byla hozena do řeky ,,život". Svým smyslem pro humor mi byla velice sympatická. A celkové pojetí příběhu bylo přiměřeně emotivní, uvěřitelné a občas i k hlasitému smíchu.

2 15.05.2016

Navazovat na něčí práci není jednoduché, a obzvlášť, pokud ten někdo je Stieg Larsson. Ale David Lagercrantz se toho zhostil s odvahou a celkem se mu to povedlo, knížka byla čtivá, příběh dobře vymyšlený. Ale jak už tu někdo poznamenal, Lisbeth svými až nadpřirozenými schopnostmi působila spíš jak figurka z komiksu. Občas jsem se musela smát, fakt to působilo směšně. A zřejmě celá její rodina trpí tímto ,,syndromem".
A též se přikláním k pocitu, hlavně druhá polovina knihy, že je to takové plošší. A ke konci až příliš sentimentální.
Ale i tak nelituji času, který jsem s knihou strávila a doporučím dál. A pokud D.L. napíše další příběh s Lisbeth a Mikaelem, přečtu si ji.

2 07.05.2016

Stále pěkné čtení, čtivé, bez výkyvů, kvalita ve druhém díle zůstala zachována. Z čehož jsem měla radost.
Bylo to zajímavé, v mnohém naučné.

1 23.04.2016

V mých teens letech snad nejoblíbenější knížka. Četla jsem ji několikrát, neustále jsem si v ní listovala a prohlížela si fotografie.
Ale úplně jsem na ni zapomněla, až tady jsem na ni narazila a připomněla se mi.
Četla jsem i o levhartici Penny, ale ta mi tak k srdci nepřirostla. Elsa byla jedinečná, úžasná, nádherná. Fascinovala mě.
Ač jsem knížku dlouho nedržela v ruce, doporučuji k přečtení.

4 22.04.2016

***+ Na začátku se kniha tvářila jako detektivka, po krátké době se přeměnila v thriller. Je zvrácená, jednu chvíli až nechutná (exhumovaných mrtvol bylo v jednu chvíli na scéně víc, než je zdrávo a dějí se s nimi nepochopitelné věci). To jsem kroutila hlavou a měla jsem pocit, že knížku nedočtu. Nakonec jsem svoji nechuť překonala a knížku dočetla. Dál už se to dalo a příběh se docela rozjel, vymyšlené to nebylo špatně. Celkově se četla dobře. Nicméně doporučit ji někomu dál se neodvážím.

03.04.2016

Pád. Slovo, které má mnoho významů.
Já volným pádem zaplula do příběhu, který mě naprosto pohltil. Psychologie postav napsaná do hloubky, city hrdinů, které se mnou zatočily, stejně jako s nimi. Mé sympatie si získali všichni tři.
Je to sice lehce předvídatelné, v podstatě nic z toho, co se stalo, mě nepřekvapilo. Ale je mistrně napsaná. A navíc ze zajímavého prostředí. Stránky jsem si dávkovala jako drahou drogu, aby mi dlouho vydržela. Bavilo mě to od první stránky až do poslední.
Já jsem spokojená a doporučuji dál.

6 28.03.2016

Knížky CoHo jsou odpočinkové, čtivé, většinou přečtené za jeden den. Stejně tak i tato.
Je emotivní, příběh dobře vymyšlený, čtenáře vtáhne do děje. Hrdinové jsou sympatičtí, soucítíme s nimi. Občas nás i doženou k slzám svým osudem. Není od věci si občas přečíst něco takového.
Mně se styl autorky moc líbí, její příběhy jsou sice klišé, dají se předem odhadnout. Ale kdo má rád tento žánr, určitě bude spokojen.
Doporučuji.

6 18.03.2016

Baví mě tyhle návraty ke knížkám, které mají i po tolika letech (25 let? fakt tak dlouho? )člověku stále co říct. Čím čtenáře obohatit.
Víc není třeba dodávat. I po těch letech to bylo super čtení, které jsem nyní vnímala jinak. Možná jsem hrdinům víc rozuměla a dokázala pochopit.

6 16.03.2016

Ale to si z nás dělá E. L. James legraci, ne? Vždyť se jedná jen o upgrade Padesáti odstínů šedi. Takže pro mě docela nuda v tom smyslu, že jsem chtěla víc ze života Christiana, víc z jeho hlavy. V podstatě byla z příběhu odstraněna Anina hopsající vnitřní bohyně, která stejně většinu času čtenáři lezla na nervy. Pár hlášek bylo vtipných. čtivé to bylo, ale stejně jsem hodně přeskakovala.
No, milá E. L. Jamesová, doufám, že si peníze čtenářů, resp. čtenářek dobře užíváte. Já si knížku naštěstí půjčila.

Opět jeden z mých návratů k již přečtenému, který nezklamal.
U Remarqua je velká výhoda, že člověk nemusí přečkat těch prvních x stránek, aby se něco dělo. U něj mám pocit, že jsem nastoupila přímo do rozjetého vlaku. Jeho příběhy mě pohltí hned od začátku. A jsou plné pravdy. Jsou tak pravdivé, že mi kolikrát vyhrknou slzy do očí. Pro mě jedna z nejhezčích knih od Remarqua. K vyjádření hlubokého přátelství nepotřeboval velkých slov, bylo cítit i tak, ta samozřejmá sounáležitost. Okamžitá pomoc, bez očekávání návratu investice.
Rozhodně doporučuji!

6 26.02.2016

Velká dáma, mistryně detektivek. To je Agatha Christie. Její detektivky nejsou založené na akci, mrazivém napětí a strhujícím ději. Její detektivky jsou důmyslné, inteligentní, a Christie slovíčkaří, přesouvá motivy vraždy z jednoho podezřelého na druhého, dokáže čtenáři pěkně zamotat hlavu, kdo je vlastně vrah. A ten je většinou dost překvapivý. Nejinak je tomu i v Hadím doupěti.

5 21.02.2016

Krásně se četla, jen co je pravda. Plná lásky, síly a odhodlání. Ovšem pokud čtu knížku, která končí druhou světovou a jedna z hlavních postav se jmenuje Sára ..............
Bylo mi smutno už dopředu, protože mi bylo tak nějak jasné, jak to s ní asi dopadne.
Hraběnka Xeňa byla na hodně věcí odvážná, rozhodná, nedala se zastrašit. Jen na tu jednu věc, která se týkala jejího srdce, tam ji odvaha zradila. Ale fandila jsem jí a moc jsem jí přála, aby tu odvahu našla. A na to, jak to s Xeňou a Maxem dopadne jsem si musela počat až na konec příběhu.
Druhý díl si určitě přečtu. Knížka se mi líbila jak příběhem, tak i stylem autorky.

6 18.02.2016