gossipavlina komentáře u knih

Příjemná, nenáročná oddychovka, která mě zaujala už jen svým názvem. Vedle knížek jsou totiž mojí vášní právě parfémy, takže pro mě to byla skoro povinnost si tuto knihu přečíst.
Knížka se mi líbila, byla čtivá, uvěřitelná, o zajímavých lidech.
Takže doporučuji.

5 06.01.2017

Pro mě příliš kýčovité. Z hlavních hrdinů mi nebyl nikdo sympatický. Jediné, na co jsem se těšila, bylo plánované čtyř-rande. Ale nakonec ani to mi autorka nedopřála.

2 11.12.2016

Já mám ráda knížky, které vycházejí ze skutečných událostí, jsou o výjimečných lidech, o zajímavých skutečnostech. Takže hrozně nerada, ale musím zkonstatovat, že tohle byla z větší části nuda. Knížka na počet stránek není zas tak přehnaná, ale měla jsem pocit, že ji snad nikdy nemůžu dočíst, že těch stránek je několik tisíc Nebýt to podle pravdy, tak jsem ji odložila.
Louis Zamperini byl jak kočka, také měl devět životů. Měl neuvěřitelně silnou vůli. Byl to sympaťák a charismatický muž. Dohledala jsem si pár fotky na netu a přečetla několik dalších článků o něm. Jako člověk byl neskutečný, svůj život žil naplno.
I přesto, že jsem se většinu času nudila, jsem ráda, že jsem se ke knížce dostala a měla možnost se seznámit s další zajímavou osobností naší planety, alespoň prostřednictvím knížky.

Vcelku milý příběh nejen o vzpomínkách staré paní na svá mladá léta, na manžela, a vlastně i na celý její život dětstvím počínaje. Její myšlenky o jejích dětech. Příběh početné rodiny, jejich vztahy, vč. otevírání Pandořiny skříňky, hysterických scén, ale i lásky a porozumění.
Ale dost mi vadila ta patetičnost, s jakou je příběh napsán. Ubíralo to na reálnosti a měla jsem z toho trochu husí kůži.

2 27.11.2016

Knížka se mi hodně líbila. Samotné téma boje za zrušení otroctví a boje za ženská práva je zajímavé, a pak i to, že se autorka nechala inspirovat příběhem skutečných osobností.
Se Sarah a s Drobkem jsem strávila několik příjemných večerů.
Doporučuji.

2 17.11.2016

Tak to vypadá, že jsem jediná, koho to moc nebavilo. Nejvíc mi asi vadil „červenohnihovní" vztah mezi Lacey a Joesburym.
Ale nápad s Jackem Rozparovačem se mi líbil. Přesto jsem to dočetla s velkým vypětím sil, tak chtěla jsem vědět, kdo vraždil. To už tak u detektivek je, že je málokdy odložíte, i když vás nebaví.

3 05.11.2016

U.P. si jako pozadí ke svým příběhům vybírá moderní a zajímavá témata nebo prostředí. Nejinak tomu bylo i v případě Slepých ptáků, zde použila jako nástroj zvýšení zajímavosti facebook.
Další věc, co se mi líbí, že v jejích detektivkách jsou vyšetřovatelé lidští, normální, bez nadpřirozených schopností. Zápletku má vždy propracovanou.
Ale......
Mám trochu pocit, že Slepí ptáci byli napsání resp. „ušiti horkou jehlou". Jako by se nedokázala ponořit víc do hloubky příběhu. Proto „jen" 3 *
U této autorky jsem zvyklá na lepší počin.

3 29.10.2016

Čtení mi připadalo cestu zarostlým lesem, kde se občas objevila mýtina zalitá sluncem. Ale více času z té cesty jsem se prodírala houštím a trnitými keři a zakopávala o kořeny. A na tu cestu jsem se vydala, že tam šli ostatní, tak proč ne i já. Na konci jsem zjistila, že jsem se vlastně do toho lesa ani pořádně neponořila, že jsem šla stále jen při kraji. A závěr? Byla jsem zklamaná, že na konci cesty nebylo nic výjimečného.
Zkrátka, knížka mě moc nebavila, nesedl mi styl a vadilo mi, že děj dost rychle přeskakoval z jedné osoby na druhou a nestačil se příběh každého pořádně rozjet. Sotva se začalo něco dít, už kapitola skončila a začalo se o někom jiném.

7 23.10.2016

Čekala jsem něco úplně jiného. Knihy psané učebnicovou formou, hodně jmen, bez děje, to není nic pro mě k vyplnění volného času. Odkládám nedočtené.

Nespoutaná, divoká, nekonvenční, bez zábran. Taková Beryl byla. A nic nedokázalo jejího dobrodružného ducha zkrotit, ani manželství, ani mateřství. Kdyby se v době jejího mládí začalo létat na Měsíc, Beryl by byla určitě mezi prvními.
Mě kniha velmi bavila, užila jsem si jí. Ač Afriku osobně neznám, přečetla jsem o ní už tolik knih, že je mi hodně blízká. Ale žít bych tam nechtěla.
A Beryl, no byla mi sympatická, dokázala jsem ji v mnohém pochopit.
Takže já určitě doporučuji dalším k přečtení. Je to knížka, která se čte lehce, odpočinková. A hlavně zajímavá.

6 03.10.2016

Ne, detektivky by se neměly dočítat, když druhý den ráno musíte vstávat do práce (zív). Protože mi to nedalo a chtěla jsem vědět, jak a kdo a seděla jsem nad knížkou do noci.
Ale ke knize, těch dějových linek tam bylo moc, Jinak se mi to líbilo. Napínavé, strašidelné, vrah psychopat, vyšetřovatelé lidští a milí.
Takže spokojenost, byť to nebylo nic originálního.

4 21.09.2016

Do té doby, než se v knížce objevili rusky mluvící, a hlavně jednající, občané, mě kniha bavila. Nenazvala bych ji výjimečnou, ale přišla mi zajímavá. Jakmile do děje vstoupili ,,Ivanové" s kolty nízko u pasu a se svaly i tam kde by je normální člověk neočekával, tak mi to přilšlo,............ trapné, no. takové prvoplánové, obyčejné, fádní. Ani ten konec plný filozofických úvah už to nenapravil. proto dávám hvězdy 4.

5 16.09.2016

Hvězdy v případě této knihy nedávám, neb mám pocit, že se moc hodnotit nedá.
Yossi není spisovatel z povolání a příběh je dle skutečné události, takže ani fantazii a nápad hodnotit nelze. Knížka jako taková mě začala bavit asi až tak od půlky.
Rozčilovalo mě, jak se v začátku řešilo kdo s kým ka a kdo s kým neka, no jak děti v mateřské školce. Měla jsem za to, že se to mezi chlapy nenosí.
Co se týká pohnutek a rozhodnutí, já bych asi dokázala pochopit počáteční euforii a to vrhnutí se do dobrodružství po hlavě. Proč se pustili do džungle s Karlem, Karl působil jako charismatická osobnost a dokázal nadchnout ostatní, ale to následné rozdělení už moc ne.
I když v konečném důsledku zřejmě přes všechny peripetie to Kevinovi a Yossimu zachránilo život. Kdo ví, kde je konec Marcusovi, který zůstal s Karlem.
No, Yossi může být rád, že to takhle dopadlo, snad si z toho vzal ponaučení.

Bylo to úsměvné, hodně předvídatelné. A ty dialogy, :-D Ale to není smích, že by to bylo vtipné, ne. Přišlo mi to místy dost směšné.
Dočetla jsem ji do konce, ale další díly číst nebudu, protože mě to nijak nenadchlo. Ani zápletkou, ani stylem. Závěrečný pocit z celé knihy: nenadchne, neurazí.

1 27.08.2016

Příběh sám o sobě se mi líbil, mrazily mě konečky prstů, jak na mě ten islandský chlad a nehostinnnost doslova přecházely a dýchaly ze stránek. Popisy přírody, místního prostředí, tehdejších zvyků, života a mezilidských vztahů Hannah K. zvládla na výbornou. Já bych ale ještě víc přidala hloubku do vztahu mezi Agnes a Natanem, víc dramatu a víc emocí. Nechala bych jejich vztah vyhranit až za únosnou mez, to mi totiž v příběhu chybělo. Tak nějak jsem ,,poslouchala" Agnesino vyprávění, bylo mi jí líto, ale pro její čin jsem přesto nenašla pochopení.
Nicméně i přesto doporučuji k přečtení.

3 24.08.2016

Super čtení, zajímavá sonda do rodinného soužití, kde se její členové museli vyrovnávat s předsudky, nesplněnými touhami, přehnanými očekáváními. Knížka je velmi emotivní, čtivá, vtáhne čtenáře do děje. Styl autorky mi sedl.
Doporučuji.

3 18.08.2016

Název knihy je vážně zavádějící, budí dojem, že se jedná o červenou knihovnu. Ale není to tak. Je to příběh o lásce, ale o lásce k Africe, k přírodě, ke zvířatům. Já jsem byla okouzlena a hned bych se do Keni rozjela, abych mohla zažít alespoň část toho co Daphne. I když život v tamních poměrech určitě tak idylický není, jak se na první pohled může zdát.
Knížky tohoto žánru jsou pro mě jako pohlazení, dojímají mě až k slzám. Po přečtení už kolikáté o slonech se z nich postupem času stávají má nejoblíbenější zvířata. Přes svoji velikost a hřmotnost jsou velice citliví a emotivní.
Styl jako takový je trochu krkolomný, ale to mně vůbec nevadilo. Daphne není spisovatelka povoláním. Jen se s námi chtěla podělit o své zážitky a přiblížit nám život, který žila jinak. A já jí za to moc děkuji a i za vše, co dělá pro záchranu opuštěných zvířat!

5 11.08.2016

V tomto díle se mi více líbila zápletka. Musím souhlasit s několika komentáři, že místy to bylo opravdu rozvláčné a pár stránek by šlo vyškrtnout, aniž by to knížce ublížilo.
Ale Cormoran je pořád stejný, stejně mě baví a další díl si určitě přečtu.

04.08.2016

Mně se nelíbila, a nemám na mysli, že by nebyla čtivá nebo je špatně napsaná. Mně se nelíbil ten příběh. Vzhledem k celoživotnímu zaměstnání pana Roe jsem se nemohla přenést přes myšlenku, že čerpá ze svých životních zkušeností a někdy během své praxe podobného doktora Willieho Stringera určitě potkal. Namyšlenost a arogance Dr. Stringera byla iritující.
Málokdy se stává, že by mi byli všichni hrdinové nesympatičtí. A tady k tomu došlo, ani jednoho z nich bych nechtěla nikdy potkat, všichni do jednoho mi vadili.
Takže bohužel, ač stylem byla kniha čtivá, nikomu dalšímu ji já doporučit nemůžu.

29.07.2016

Ve svém žánru není úplně špatná, ale nic objevného. Byla čtivá, taková oddechovka. No akorát na léto. Nicméně žádný velký dojem ve mně nezanechala. za pár dní nebudu vědět, že jsem ji četla.

2 23.07.2016