GraceC komentáře u knih
Moje první knížka v angličtině, hurá! (Ano, mám z toho vážně takovou radost.) Ráda bych ještě dodala, že pro začátečníky v anglické četbě je tato kniha ideální.
Jinak k hodnocení celku jako takového musím říct "nad očekávání". Už jako malá jsem milovala film o Krasavci, ale samozřejmě knize se nemůže rovnat... Do vyprávění jsem se vžila prakticky okamžitě a nechala se unášet příběhem, který byl drsný, krutý, smutný, ale na druhou stranu krásný, veselý a plný malých radostí.
Anna byla ve své době jedna z opravdu mála uvědomělých lidí, kteří se dokázali vcítit do kůže těžce pracujících zvířat a vidět jejich utrpení. Pro ni koně nebyli jen stroje, ale bytosti, které mají citlivou duši.
Na příběhu se mi moc líbilo to, že jsem opravdu měla pocit, jako by ho vyprávěl kůň. Způsob myšlení a vyhodnocení situací byl opravdu podobný tomu koňskému. Nebo aspoň nějak tak by to teoreticky mohlo být.
Posledních několik kapitol jsem měla slzy v očích. A to je umění, které vládne skvělým knihám. Popadnou vaše emoce a vypustí je ven, aniž jste schopni tomu vzdorovat...
Téhle milé četbě dávám 9/10 (tak vysoké hodnocení už tu dlouho nebylo!), rozhodně doporučuji všem (ať už milovníkům zvířat, nebo jenom těm, kteří hledají oddechovou četbu) a myslím, že za pár let si ji s chutí zopakuji.
Poslední věta: My troubles are all over, and I am at home; and often before I am quite awake, I fancy I am still in the orchard at Birtwick, standing with my old friends under the apple trees.
První kniha, kterou jsem od Čapka četla mě mile překvapila. Sice nemám ráda divadelní hry, většinou mi dělá problém se do nich začíst, ale tahle mě brzy vtáhla do děje a než jsem se nadála, byl konec. Dílo na mě působilo opravdu nadčasově a Čapek mi svým příběhem dokázal, že jeho knihy stojí za to. Takže vřele doporučuji!
Hodnotím 7,5/10
Poslední věta: Nezahyne!
Jelikož jsem se rozhodla pro maraton Nesba a čtu všechny HH popořadě, při dočtení každé další knihy víc a víc žasnu, jak je možné, že se zase překonal, protože předešlá kniha mi přišla naprosto briliantní. On to však dělá s každou další knihou. Napjetí, drama, krvavé scénky,... Všechno vybroušené do posledního detailu... Miluju to, jak kniha začne prakticky nepochopitelnou kapitolou a on se k ní znovu vrátí na konci knihy, takže najednou všechno zapadá... Sakra! Tohle by si měl přečíst každý!
Protože jsem strašná, nemůžu někomu jen tak dát 10/10, a tak hodnotím 8,5 (u mě je to opravdu hodně).
Poslední věta: Chutnalo to po vejcích.
Tahle kniha se opravdu moc povedla! Vždy nadšeně hltám Nesbovy zápletky, které čiší oriiginalitou, a v tomto díle jsou opravdu pozoruhodně spletité. Dál se mi moc líbí postřehy z oblasti psychologie, historie, kultury apod., které jsou přítomny v každé jeho knize a rozhodně děj zpestřují.
Zatím hodnotím jako jednu z jeho top knih.
Sice jsem od Nesba četla už i lepší knihy, ale jeho stylu psaní prostě neodolám. Sice vleklejší začátek, ale tak poslední třetina opravdu stojí za to. Hodnotím 7/10
Od knihy jsem neočekávala žádné zázraky a taková je v podstatě i skutečnost. Je tam zajisté pár zajímavých postřehů a myšlenek, ale jinak hodnotím jako oddechovku pro teenagery. Chvílemi je čtení docela napínavé a poutavé, pak ale autorka najednou odbočí a tím napětí utne, řekla bych s takovým "cringe" pocitem. Hlavní postava mi chvílemi připadá neskutečně tupá a Bo je až moc jako každý jiný princ dnešních románů. Vztahy v knize mi připadaly nereálné... Opravdu si nedokážu představit, že by se něco takového mohlo stát. Ano, chápu, že knihy bývají i o nereálných situacích, ale u téhle to jaksi pokřivilo můj pohled na ni. Hodnotím 4,5/10.
Po dlouhé době kniha, která mě okamžitě oslovila. Nikdy jsem od Nesba nic nečetla a tento poklad mě mile překvapil svým poutavým a opravdu napínavým textem... Rozhodně doporučuji!
Kniha se mi četla tak špatně, že jsem toho po třiceti stranách musela nechat. Nevím, jestli ji tak hrozně psal již sám autor, nebo je problém u překladatele, ale je tam spousta věcí, které mi po jazykové stránce nedávají smysl. (Například nechápu, proč popisuje, že se na mapě učili rozeznávat "sever, jih, východ, západ". Tato čtyři slova by se dala mnohem lépe zapsat dvěma, "světové strany", přičemž by to bylo mnohem méně zarážející.) Ano, možná jsem hnidopich, ale takových drobností si prostě všímám a rozčilují mě. Navíc mě dráždila povaha Hanny Bakerové, která mi stále víc připadala jenom jako ufňukaná holka, která si prostě potřebovala postěžovat a tato touha ji pronásledovala očividně až za hrob. Viděla jsem seriál a to mi asi stačí, kniha mě rozhodně nijak nepotěšila.
Kniha se mi líbila, tak jako ostatní autorčiny knihy. Samozřejmě ji nemohu vychválit jako Pýchu a předsudek, ale i tak jsem s ní velice spokojená. Čtivý příběh mě rychle pohltil a já jenom žasla nad představou, že by někdo mohl milovat člověka, od něhož byl odtrhnut, po tak dlouhou dobu, jak to dokázala Anna. Dál se mi líbila její příkladná a nejspíš i trochu přehnaně ušlechtilá povaha, ale přeci jen myslím, že takováto hlavní postava je jednou ze znaků Austenových knih. Líbil se mi kontrast povahy Anny a jejího otce a sestry.
Určitě doporučuji, je to zajímavé čtení, které určitě nezklame a taková milá oddechovka od náročných textů.
Kniha předčila mé očekávání, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Rozhodně brzy sáhnu po dalším díle Jane Austenové, abych mohla posoudit, jestli to nebyla jen pouhá náhoda, že se mi její styl psaní tak zamlouval. Příběh není zdlouhavý, naopak se rychle rozvíjí a v určitých chvílích je dost napínavý. Doporučuji a sama ji v budoucnu pravděpodobně přečtu znovu.
Od Stephena jsem zatím četla jenom jednu knihu - Zelenou míli. Bohužel mi přišla dost vleklá a začala mě bavit zhruba až v polovině. Bála jsem se, že to samé mě čeká u čtení Toho, ale autor mě mile překvapil. Už první kapitola byla napínavá a zajímavá a já hltala stránky jednu za druhou. Moc se mi líbilo to napětí, prolínání časových os, psychologický podtext a upřímné a věrné popisy i těch nejpříšernějších scén. Líbilo se mi, jak King dokázal popsat způsob myšlení dětí a dospělých a to, jaké jsou mezi nimi rozdíly. Konec knihy mě doslova fascinoval a chvíli mi trvalo, než jsem se dokázala se vším smířit. Je to kniha definitivní. Tím myslím, že prostě skončí a vy víte, že dál už nic není. Nemyslím tím smrt, spíš jenom psychický konec. Tato kniha je opravdové veledílo a to nejen co do počtu stran, ale též příběhem.
První díl byl jednoznačně lepší. V této knize mě Jana Luisa mnohdy nevýslovně štvala svou sebestředností a naivitou. Sice bylo zajímavě rozebráno téma politiky, rasismu a vlastenectví. Ale jinak se v knize ani nic moc záživného nestalo. Harper píše poměrně čtivě, což je asi jeden z důvodů, proč jsem knihu neodložila. Také bych ráda zmínila to, co z této knihy na konci vzešlo - všichni jsme jen lidé, nikoho bychom neměli uctívat jako dokonalou osobu, každý dělá chyby. A mně samotné občas dělá problém až nábožně nevzhlížet k jedné osobě. Myslím však, že tato kniha mě toho zbavila, což je jedno velké plus.
Shrnutí: moc od knihy nečekejte, zvlášť pokud požadujete něco stejně dobrého jako předešlý díl, protože bohužel to tato kniha není (samozřejmě váš názor může být jiný, třeba jsem pouze ještě moc mladá na to, abych těmto tématům rozuměla)
Psáno bez zbytečné kaše kolem. Jednoduše, prostě, drsně. Doporučuji, stejně tak jako ostatní Orwellovy knihy.
Kniha mnohými nepochpená a odsuzovaná. Mě však okouzlila jak svými postavami, tak dějem a bohatostí po jazykové stránce. Spoustu slov jsem v životě snad neslyšela, tady jsou však užívána s naprostou samozřejmostí.
Toole v knize klade důraz na to, jak je důležité dokázat se prosadit a nenechat ostatní, aby si z člověka dělali kus hadru. A to je něco, co spousta lidí neovládá. Nedokáží se projevit ani trochu asertivně a jenom se trápí.
Mnoho malých příběhů mnoha různých postav autor poskládal do tohoto díla a všechny kousky utvořily čtivý a řekla bych po mnoha stránkách kouzelný literární poklad.
Kniha podává mnoho informací, avšak musíte počítat s tím, že budou už trochu zastaralé.
Skvělá kniha, která, jak autor na začátku uvádí, podává obraz o mladých vojácích za první světové války. Příběh v sobě skrývá ohromné množství emocí. Začíná, řekla bych, až optimisticky. Ano, válka, ale mladí vojáci měli jeden druhého, což je drželo nad vodou. Jak se příběh rozvíjí, nabírá stále pochmurnější atmosféru a končí prostým, drsným koncem. Autor zde popírá rozlišení "dobra a zla". Ve válce si zkrátka člověk nevybírá... Kniha velmi čtivě líčí životy pár mladých-starých, zdrcených, bezmocných, zoufalých a odevzdaných chlapců, kterým válka a čas strávený na frontě rozvrátil život.
Kniha je plná vulgárních, nespisovných slov a archaismů. To mi však jenom pomohlo přenést se do skupinky nevychovaných dětí z domova a představit si jejich lumpárny. Jinak je to příjemné oddechové čtení plné humoru. Vyhovovaly mi i krátké kapitoly.
Je velice zajímavé nahlédnout do života a myšlenek geniálního spisovatele. Překvapily mě mnohé Saroyanovy názory a vzpomínky. Líbilo se mi, že žil "tiše"... Tím myslím, že se nepředváděl a nepotřeboval se všude chlubit svým slavným jménem. Knížka je plná postřehů ze všedního života, maličkostí a pravd, které si každý z nás myslí, jenom si je buďto nepřipustí, nebo vlastně ani neuvědomí. Prostě tam jsou. A Saroyan je dokázal napsat. Prostě příjemná večerní četba ke sklence vína.
Tenhle příběh mě na první pohled opravdu zaujal. Pustila jsem se do něj plna očekávání a zájmu. Problém však nastal velice brzy. Autor psal a psal a vše se na první pohled zdálo opravdu dobré. Teda pokud nebereme v potaz, že to nedávalo smysl. Vše se zdálo být tak hluboké, k zamyšlení, jako by věty sdělovaly něco opravdu moudrého, ale když se nad tím člověk alespoň pár vteřin zamyslel, zjistil, že to nedává smysl. Kniha mě zklamala. Námět mohl být opravdu skvěle zpracován. Teda kdyby měl jiného autora. Mrzelo mě, že tam nebyly více vyjádřeny pocity a život nevidomých a celkově se příběh ubíral směrem, který bych rozhodně nepovažovala za jednu z lepších voleb.
Zodějka knih je přesně jeden z těch příběhů, kdy autor od začátku až do konce vyvíjí a upevňuje pouto mezi čtenářem a postavmi. Člověk s nosem zabořeným v knize doprovází hlavní hrdiny ve chvílích šťastných i pochmurných a nahlíží do jejich nitra. A přesně v okamžiku, kdy vám přijde, že jste už jako staří známí, protože jste s nimi sdíleli několik roků jejich života vše skončí. Chladně a v této knize i velmi rychle. Určitě doporučuji přečíst každému, kdo se nebojí nahlédnout do krutého nacistického Německa a do srdce jedné malé Zlodějky knih.