grimik komentáře u knih

Inteligentní a dobře napsaný, politicky motivovaný thriller. A pak, že to bez absurdit, pošahaných psychoušů, jejichž motivace k činům jsou až komické a za vlasy přitažené změti náhod a wtf zvratů, nejde. Jde a jde to vážně fajnově. Příběh je vykonstruován uvěřitelně, politické motivace lze uznat. Samotná politika a tudíž pasáže z politického prostředí, kde bych se nudil při čtení popisováním nějakého politického pozadí, zde prakticky vůbec nejsou, politika je zde opravdu jen na pozadí, coby nosná kostra děje a dává postavám motivaci k činům, ale autor do jí nevěnuje a nezabředává do ní, čili výtkám v tomto směru nerozumím. Thriller se mi líbil, bavil, rychle se četl, určitě tedy budu v sérii, pokud bude vycházet, pokračovat. Podrobněji bych hodnotil víc než 4, ale méně než 5. Možná za normálních okolností bych zaokrouhlil dolů, na 4, ale protože podle mého kniha patří jednoznačně do červených čísel, budu jí maličko, ale jen maličko nadržovat a zkusím jí tam pomoci.

5 11.11.2020

Spolu s Chlapcem, který následoval svého otce do Osvětimi, je tato kniha (přes nový, nehezky upravený název) nejsilnější možnou výpovědí, jakou si je možné na téma Osvětim přečíst.
Psáno jako román, a to povedený a čtivý (leč neskutečně drastický) přesto jde, na to nezapomínejme, o přímé svědectví, tedy literaturu faktu.

3 01.11.2020

Tak tedy, s Našeptávačem jsem to měl jako na houpačce. Skvělé pasáže střídaly pasáže zmatečné, autor chtěl na začátku sdělit příliš drobných příběhových linek najednou a šel na to podle mě zbrkle a neurovnaně, postavy mi splývaly i přesto, že jich nebylo mnoho, chyběla mi jejich výraznější identita. Po pár kapitolách už kniha dostala správný spád a vše vypadalo, že bude v pořádku, začínala se objevovat místa, kde nešlo přestat číst, jak moc jsem potřeboval vědět, co se stane dál. No jo, ale najednou mi došlo, že se vše dokola opakuje, že autor nedává vyšetřovatelům žádnou šanci nějak skutečně pokročit, že celý příběh neustále, v repetitivních cyklech, buduje jejich protihráč. Říkal jsem si, že takto to nemůže Donato Carrisi stavět donekonečna, přeci musí ustoupit, jinak se stane jedna ze dvou věcí: a) buď se příběh bude odvíjet hloupě, jako v Loutkovém divadle, kde detektiv vlastně nevyšetřil nic a vrah dokonal úplně vše, co chtěl a odhalil se sám, nebo b) že do hry vstoupí zvrat vycucaný z prstu. A ejhle, on to "B" vážně udělal, posunul vyšetřování dál ad absurdum via paranormální schopnosti senzibilky. Navíc v míře, jaké tihle hádači z vody nejsou vůbec schopni, protože princip tohoto sebepřesvědčení spočívá v tom, vychrlit tolik možností co je napadnou, aby se alespoň jednou z nich náhodně trefili. Výborně. To je opravdu takový problém vystavět děj na racionální a funkční policejní práci? To si autor myslí, že je opravdu čtenářstvo již tak zmlsané, že potřebuje i z detektivky nebo thrilleru dělat sci-fi a vkládat tam div ne Marvel heroes? Nejen, že vzhledem k dalšímu vývoji byla tahle absurdní vsuvka s "Jolandou" naprosto zbytečná, ale i ta změť zvratů a podmínek, které následovaly ve "finále" a které musely vyjít aby se vše událo jak Našeptávač plánoval, to samo o sobě je prakticky nemyslitelné. Bylo to nelogické a překombinované. Kniha mě v tomto velice zklamala, protože co nemohu autorovi upřít je, že píše pěkně a dobře se to čte, ovšem pro příště ho rozhodně vynechám, protože pokud budu chtít čáry máry fuk, sáhnu po fantasy.
EDIT: Jo, ještě mě pobavilo, že skoro všichni z vyšetřovacího týmu byli vlastně solidní psychouši vhodní k léčení a ne k nošení odznaku. Včetně Mili. Vlastně, včetně všech pachatelů celkově úplně nesmyslně vysoká koncentrace labilních jedinců nebo psychopatů.

7 01.11.2020

Musím říct, že mezi žánrově podobnými tituly, co jsem za poslední dobu četl, patří Poslední lež k tomu lepšímu...nebo ne, nepatří. Je to stejný slabý podprůměr. I tuto knihu jsem nabyl spíše náhodou, v akci knihkupectví, kdy jsem zkrátka musel nabrat 6 knih, abych zaplatil jen jednu. Nebo tak nějak. Zkrátka jsem netušil do čeho jdu, neznal autora, nečetl anotaci ani recenze a vše, co jsem o knize věděl, že to bude thriller, soudě podle označení na obálce. :)))
Autor má celkem příjemný, na tento žánr i slovně celkem bohatý jazyk a v kombinaci s dobrým slohem v Poslední lži dokazuje, že umí na více než 400 stranách udržet napětí, pozornost čtenáře a čtivost na slušné úrovni, přesto by to mohl zkrátit, protože od počátku je děj spíše unylý a zdlouhavý, a ve dvou částech jsem si už už říkal, že by se fakt mohlo něco stát, jinak usnu nudou. I tak jsem ale byl zvědavý, co se tenkrát (v příběhu) stalo a knihu nehodlal odložit, vlastně jsem ji přečetl za dva dny. Vzhledem k zasazení, postavám a tím, co mezi sebou postavy řešily, bych řekl, že autor své knihy cílí spíše na čtenářky něžného pohlaví. Děj mi hodně připomínal různé ty filmové horory o vystrašené skupině teenagerů. A bohužel, z děje nakonec nevzešlo vůbec nic.
Poslední lež, to není žádný běs online, za nímž se žene v závodě o čas a další vyhaslé životy, sympatický detektiv, FBI nebo špičkový tým vyšetřovatelů v čele s odborníkem na masové vrahy.
Celá záhada se zde odehrála dávno v minulosti a na stopě jí je mladá dívka, která při tom tenkrát byla, přičemž na cestě za rozlousknutím svého traumatu, bojuje sama se sebou, a se závojem lží, do kterého je zahalena. Velké finále mě docela zklamalo, protože mi došlo, že už se z toho nic šokujícího neuvaří, a že i zde budou veškeré motivace k činům takové facepalmové, za to definitivní konec - a pro mě takové malé finále, tomu dal přeci jen lepší korunu na hlavu a to je super. Jinak prostě nic moc podprůměr.

4 28.10.2020

Příběhem zajímavá detektivka se zajímavým, ale nezvládnutým sousedským propletencem, přímo nabízející prakticky libovolnou postavu do role pachatele. Počet postav byl tak akorát, aby v tom nebyl matlajz, postupná psychologická proměna podezřelých byla z počátku dlouho zábavná a zajímavá, nicméně ke konci již nudná, omletá a na hlavu padlá a příběhová kostra tak trochu, jako neustále se opakují přes kopírák - detektivové dokola obcházejí ty stejné osoby a tyto pokaždé pod psychickým tlakem nevydrží dál odolávat a poodkryjí o něco víc z toho, co ví a tají. Opakuji se - hodně nezvládnuté. Vlastně celé vyšetřování je založeno jen na tomto. A tím bohužel kniha padá hodně k průměru. Průměrná je též literární kvalita knihy, rozhodně nejde o autorku, jejíž vypravěčské schopnosti a slohové kvality by byly navždy zapamatovatelné, její styl psaní je takový šedý, plochý, nepříliš zajímavý a nepříliš záživný, což v této knize kompenzuje ona napínavá, originální zápletka, která dává čtenáři prostor, neustále měnit tip na vraha. Zklamán nejsem, dalo se, aspoň byl příběh prost vyložených blbostí, ale nadšen rozhodně také nejsem. Od autorky si určitě už nikdy nic přečíst nechci.

9 11.10.2020

První díl měl ještě drobné mouchy, ale dvojka je perfektní, jak jen kniha tohoto žánru může být. Divil bych se, kdyby se tento thriller nedočkal do pár let filmové podoby.

9 01.10.2020

Paní Mornštajnová mě nezklamala. Píše tuze krásným jazykem, nádherné, leč skrz naskrz teskné příběhy. Tiché roky jsou poutavý, silný příběh jedné rodiny o dvou liniích, dvou generací, které končí střetem v současnosti. Děj se odehrává zejména v hlavách, pocitech a myšlenkách hlavních postav, je plný nevyřčených slov a marnosti. Vlastně nevíte, koho Vám má být líto víc. Dlouho jsme se rozhodoval, zda 4 nebo 5, pro 4 byl konec, který mě zanechal v situaci, kdy jsem byl lačný ve čtení pokračovat a dočkat se alespoň něčeho hezkého, po mnoha desetiletích v životech hlavních představitelů. Pro 5 určitá blízkost životních peripetií. Co zvítězilo je zřejmé. Opravdu pěkná kniha.

32 09.07.2020

Tak tedy nevím, ale vidět tuto knihu v červených číslech mi připadá, jako dobrý bizár. Myslím, že tuto ničím výjimečnou detektivku (jako thriller mi to až tak nepřipadá), získali všichni čtenáři v akci 1+5 zdarma a proto ji, poplatně její zanedbatelné ceně, soucitně nadhodnocují. Za mě tedy žánrově zcela průměrné, literárně téměř nestravitelné, sloh kostrbatý, leckdy jsem musel odstavec nebo dva přečíst několikrát, abych se zorientoval kdo co vyslovuje, pochopil myšlenkové pochody postavy nebo co chtěl popisem autor vlastně říct. Zkratek a vysvětlivek až nesmyslně mnoho, do odlehčujícího žánru se mi to ani nehodí. Trpěla tím zejména první polovina knihy. Na příběh jako takový nebo rozvleklý, užvaněný závěr si skoro nestěžuji, jistá míra neustálého napětí a zvědavosti mi nedovolila knihu odkládat a být vyloženě otráven, ale číst něco dalšího od tohoto autora už bych si rozmyslel a vůbec po tom netoužím.

Teď mě tak napadá, že je až směšné, že by vše dopadlo úplně stejně, i kdyby se do toho Poe a jeho tým vůbec nemotali! Faux pas, zkrátka. Stejný konec by nastal, kdyby celou dobu seděli všichni v čajovně a hráli kostky. :)))

Opravdu šedý průměr /a byť nejsem žádný velký fanoušek žánru krimi/thriller a nejsem v něm tak sečtělý, rozhodně jsem četl i mnohem lepší žánrové tituly/ a tak také jako šedý průměr hodnotím...spíš jako lehký podprůměr.

11 02.07.2020

Tak toto byla jízda. Jeden den jsem začal číst a hned druhý den dočetl. Napětí, spád děje, čtivost maximální. Hlavní postava sympaťanda. Jenže v půlce přišel ten nelogický moment, který by se prostě nemohl stát snad v žádném takovém zařízení na světě (nechci spoilovat, ale nad sirotčincem se musí pozastavit asi každý). A od té chvíle nemělo vyšetřování už takový šmrnc, jakoby autorka nedokazala uřídit ten nekontrolovatelně rozjetý vlak, a že byl rozjetý skvěle. Celé to vyeskalovalo v estrádu s úplně labilním zločincem, který, ačkoliv byl celé roky absolutně disciplinovaný a jednal čistě promyšleně, najednou se choval jako dement, co se neuměl ani v nejmenším ovládat, okořeněné naprosto trapnou a komickou motivací ke všem těm činům, co páchal. I tak jde ale na poli krimi/thrillerů o hodně nadstandardní čtení a už se těším na další případ.

7 26.06.2020

Mam rad Doerra, rozumim jeho sdelenim, pro nez je pribeh knihy jen nosicem. Cekal jsem Doerra, dostal jsem Doerra.....nebylo to ale snadne. Prvnich, asi 150 stran, byl doslova boj. Boj s nesympatickymi postavami, zejmena sociopatickym podivinem Davidem, zbrklym poskakovanim v pribehu mezi iluzi, budoucnosti, minulosti a pritomnosti, boj trvajici snad mesic. Az pak jsem, rekneme, preladil svou mysl na autorovu notu, tak jak ji hral. A bylo to nadherne a ja si to moc uzival. Jazyk, metafory, prirovnani, poetiku, jinotaje, zamysleni, cit pro popis prostredi, pocitu, nalad, vuni, barev, smysl pro myslenku......takze, i kdyz bych na dve tretiny knihy mohl pet jen same ody, je tu ta uvodni tretina, kterou bych, i po zpetnem zamysleni, ohodnotil asi tak 2/5 (a rozumim, kdyz tak nekdo vnima celou knihu) a muj celkovy dojem tim utrpel. Stoji za precteni, ale pozor, tohle neni pro kazdeho. Kdo ceka od knihy jen pribeh v textu, bude zklaman, kdo hleda hloubeji, myslim, ze dostane dost.

10 24.06.2020

Snad poprvé, co jsem si dal k napsání komentáře dlouhou pauzu, protože vlastně nevím, co napsat. Perfektně vyprávěno, mírně plošší charaktery postav, stále mi trochu chybělo postavám víc porozumět. Jak se bude děj odvíjet bylo dost předpokladatelné a trochu jsem se nemohl smířit s nelogičností zásadních rozhodnutí, ačkoliv bylo zřejmé, kam to povede, ovšem motivace postav k těmto rozhodnutím byly jasně ozřejmené a svým způsobem pochopitelné. Jinak knížka je opravdu super, bavila mě od začátku, v jedné fázi mě opravdu pohltila tak, že se nedalo odtrhnout a finále smutné i šťastné dohromady a hlavně skvělé. Neubráním se srovnání se Slavíkem, jenže Slavík má u mě navrch prostě jen samotným tématem, které je mi v knihách blízké, takže to není v mém případě moc fér srovnání. Obě knížky jsou jasně pětihvězdičkové, ale Slavík byl prostě lepší.

16 23.06.2020

Je mi líto nepřečtených knih a tak čas od času přečtu i to, co mi přistane v ruce omylem. Jako třeba tato kniha, kterou mi přibalili do objednávky jako dárek zdarma. Zkusil jsem to, ale jde o absolutně nečitelný brak. Snůška vůbec spolu nesouvisejících kapitol o ničem. Kniha plná sexismu, sexu, pojetí žen jako kusu masa, chlastu a fetu. Je to blábol, pro který je škoda sebemenšího kousku papíru.

Přiznám se, že české autory příliš nečtu. Na pomyslném trůnu pro mě seděla Alena Mornštajnová a knihy od jiných jsem nevyhledával, a když už se mi něco dostalo do ruky, nebyla to nikdy kniha, co by mě opravdu oslovila. O knize Šikmý kostel jsem četl již pár měsíců před tím než jsem se k ní dostal. Zaujala mě tématem, který je velmi blízký mému srdci a tím je "hledání ztraceného času" v mém okolí. A pak se to stalo. Už když jsem knihu poprvé držel a proletěl očima pár vět, málem jsem ji začal číst přímo v obchodě. Jazyk, jakým ji Karin Lednická napsala, je pro mě jak lžíce medu pro medvídka Pú. Kniha je napsána tak čtivým a chytlavým jazykem, až je to neuvěřitelné. Postavy jsou nádherné, plně vyprofilované, přirozeně motivované. Při popisu míst, prostředí, osudů postav i příběhu, se člověkem nesou silné pocity, melancholie, tíživost doby, nostalgie. Paní Lednická tak krásně vycítila, kdy už je zbytečné se dál babrat v určitém čase a prostě přeskočí o roky, aby kniha opět chytla dech a plné obrátky, protože najednou jsou věci prostě jinak a člověk vstřebává co a jak. U této knihy snad nelze, aby přestala bavit. Jak začnete číst, nedá se již přestat, je to krásná kniha, jsem velmi rád, že jsem si ji přečetl a těším se na další díl. Po přečtení jsem musel dlouhý čas věnovat načítání reálií a z dostupných zdrojů prohlížení míst, ve kterých se děj odehrává a lituji, že ten kraj vůbec neznám. Za mě tedy klobouk dolů, paní Lednická, toto se Vám povedlo.

30 24.05.2020

Jeden z nejlepších válečných románů, co jsem měl tu čest. V té spleti knih, které neustále vycházejí, vytěžujících válečnou tématiku do morku kostí, je toto kniha úplně jiného ražení. Zde nejsou na pořadu dne koncentrační tábory, zde nejsou v popředí zničené osudy bezbranných lidí, rodin, obyvatel mrazivou bezcitností nacismu. Tady jde o osudy tří mužů, kteří se, každý ze svých vlastních důvodů, stanou součástí válečné mašinérie coby zúčastnění vojáci, jehly v kupce sena. Kniha sleduje jejich život těsně před válkou, dobu kdy narukují a jejich první krůčky v armádě a to, jak válka postupně mění jejich charaktery až do dne, kdy se jejich dějové linky náhodou, na jediný, ale zásadní moment zkříží. Autor je skvělý vypravěč, literárně vyzrálý a jde o poctivé dílo z doby, kdy knihy, podle mého, ještě nepsal úplně každý, kdo "udrží pero", jak mi dnes někdy přijde.

10 16.05.2020

Kniha asi cílí do kategorie romány pro ženy, ale nevadilo mi to, četla se velice dobře a byla zábavná i pro mě. A ano, Grábl nebyl nepodobný mnoha mužským stereotypům. Stejně jako jeho žena těm ženským. Je to takový krátkočasový vhled do jednoho obyčejného života, jednoho obyčejného člověka, jakých je kolem fůry. Který bojuje se svou minulostí, svými kostlivci ve skříni, svou nedokonalostí, svými kvalitami a svým okolím stále stejnými kartami, jaké měl vždy rozdány. Kniha se mi na jednu stranu líbila tak, že bych byl schopen pokračovat stále dál ve čtení, kdyby se příběh dál rozvíjel, nicméně si uvědomuji, že skončila vlastně tak akorát, než si čtenář uvědomí, že nic nového nepřináší, stále stejný sled akcí a reakcí....skončilo by to brzy zatuchlou nudou a v případě opravdového zvratu by asi utrpěla už tak lehce pokulhávající motivace postav-charakterově jen stroze popsaných. Tak nějak si po dočtení uvědomuji, že tomu něco chybí-ať už jde právě o to, jakou péči věnuje autorka postavám, jejich charakterům a motivacím, nebo o slohovou stránku, kde mě přímo bily do očí některé pasáže, kde třeba chybělo více přímé řeči, protože bez ní ta situace nebyla prakticky reálná. Neumím si představit, že se tak odehraje. Takže fajn, shrnu to: kniha skvělá, hovorová, jazykově živá a tudíž skvěle čtivá. :))) Leč kvalit literárních navrch by si zasloužila.

4 13.04.2020

Prakticky jen taková sbírka báchorek. Vcelku zbytečná kniha.

1 03.04.2020

Až do 3. části to byl fantastický thriller, pokračující ve skvělém předchozím dílu (Policie je best of celé série). Sice je vcelku snadné, si již na začátku knihy vytipovat správně hlavního záporáka (Nesbova osnova je i přes přemíru až absurdních zvratů a příliš velkých náhod, vcelku jednoduchá), ale to nic nemění na tom, že kniha je skvělá, nenechá vás si odpočinout a napětím hltáte stránku za stránkou.
To co však následovalo ve třetí části...ano, Nesbo skutečně nezklamal, snaha o šokující a víc a víc grandióznější finále působí jako obrovský uzel italských špaget, do kterých někdo zapomněl přilít trochu olivového oleje, aby se to klubko celé nelepilo k sobě a nestalo se jen hroudou vařených nudlí počesku. Hvězda dolů, ale i tak super čtení. Na Nůž si však již nechám zajít chuť, minimálně rok nebo dva. Celý Nesbo se mi tím, že není schopen se udržet v mezích racionality a tlačí své knihy do absurdna, tak nějak přejídá.

2 03.04.2020

Příběh, ze kterého mrazí, zvláště proto, že jde o příběh skutečný. Kniha není v pravém slova smyslu románem, balancuje na hraně literatury faktu, jelikož předlohou jí byl deník a paměti Gustava a jeho synů, množství encyklopedických dat, historických pramenů, a žádné smyšlené postavy a děj zde nenalezneme. Musela to být mravenčí práce, dát celý příběh dohromady navzdory mnoha hluchým místům na časové ose. Ačkoliv jde vlastně o vyprávění skutečného příběhu a je zde oproti románové beletrii třeba výrazně méně přímé řeči, kniha je velmi čtivě a citlivě napsaná. Tu hrůzu bez příkras si ale ponesete ještě dlouho v sobě.

7 31.03.2020

Překrásný příběh o lásce, odvaze, odhodlání, vůli, přijetí a odpuštění. O tom, že nic není černobílé. O obrovském zmaru, který vnese do života něco tak strašného, jako je bezohledná, slepá válka. Ačkoliv hlavním tématem je zde osud sester Mauriacových, kniha je velice dobře popisná i v oblasti vyjádření atmosféry života běžného obyvatelstva ve válečné Francii, francouzského odboje, rozdělení Francie atp. Finále je pak jasně slzotvorné. Slavík tak patří jednoznačně mezi moje TOPky. Vadila mi akorát značná míra chyb a překlepů v knize, což jde ale na vrub vydavateli.

31 03.03.2020

Popravdě, před touto knihou jsem četl rychle za sebou několik, podobně citlivých knih z období holocaustu a válečného teroru a mimo jiné i Sůl moře, druhou z knih od Ruty Sepetys, a musím říci, že ač je kniha hezká, citlivá, zpracovávající náročné téma plné újmy, krutostí, bezpráví atd., nedosahuje kvalit těch, které jsem ohodnotil plným počtem. Je to zřejmě tím, že u takto citlivých témat mám raději rozsáhlejší, slohově vytříbenější díla a poetičtější vyprávění. Kniha V šedých tónech mi tak přišla, asi díky relativně krátkému rozsahu a rychlosti, s jakou knihu přečtete, jako takový stručný deník událostí a to mě mrzí, rozhodně to neznamená, že je to špatně nebo, že kniha není krásná. Pro mě byla kniha Sůl moře, která se, mimo jiné, "zrnkem písku" s touto knihou prolíná, prostě o fous lepším čtením a musím je od sebe tudíž jednou hvězdičkou oddělit.
Co však nadevše oceňuji, je orientace knihy na, v souvislosti s 2WW, stále trochu opomíjený, bolševistický, totalitářský režim, který značně pomohl tomu, že válečná vřava vůbec začala, a který sám způsobil neméně hrůz než ten nacistický.

16 28.01.2020