grimik komentáře u knih

Nemůžu jinak. :) Tyto rozhovory snad nemohou být nezajímavé. A to i přesto, že většina zmíněných případů mi není neznámá a již jsem o nich slyšel/čerpal informace dříve. Seriály jsem neviděl, jelikož takové pořady spíš nekonzumuji.
Nachystané mám další dva díly, pány Beneše a Hecla.

23 12.09.2023

Kniha je hodně poplatná době vzniku a je těžké ji nějak hodnotit dnešním pohledem, proto tak nečiním. Zajímavá biologická fikce. Jinak jde o takové to klasické dílo ruské literatury. Hodně psychologie, avšak primárně založeno na jejich všudypřítomném politickém blábolení, ze kterého dodnes nevymysleli, jaký ze dvou nejhorších možných přístupů k světu je lepší.

(SPOILER) Ačkoliv jsem asi od 60. stránky "měl" pachatele a ještě před polovinou knihy i motiv a teorii co se stalo (až na drobnosti přesně), tak mně se tato detektivka moc líbila. Přistupoval jsem ke knize s nedůvěrou a rozpaky, vědom si toho, že autorka je velmi mladou "nespisovatelkou", která knihy začala psát jen tak, na mateřské, ale na druhé straně stálo několik pozitivních ohlasů u mnou sledovaných booktuberů. No a jak se s nimi ne vždy shodnu, tak zde ano. Dostal jsem opravdu mnohem, mnohem víc než jsem očekával.
Po stránce obsahu bych vytkl jen drobnosti. Např. mě iritovala neznalost jména Medard a celkově "tupost" Adama Beneše. Nějak bych si v roli kriminalisty představoval někoho "chytřejšího" (nemyslím profesně). A potom neznalost autorky, že z Facebooku není nikdy nic odstraněno úplně a i celé smazané konverzace lze kdykoliv získat zpět za pár minut a na pár kliknutí. To je ale asi tak vše, prostě drobnosti. Jinak velmi pěkná detektivka, která chytne a nepustí, jak moc je čtivá. Úplně jiná liga oproti nadhodnoceným, a veskrze špatným krimi z pera Larse Keplera, ale i mnohým jiným. Takže si moc rád dám další díly.

Možná ještě změním na 5*, ale čistě v rámci krimi žánru. Multižánrově to žádná velká literatura, abych tomu dával plné hodnocení, samozřejmě není.

13 15.08.2023

Kniha určitě mnohem víc osloví čtenáře, kterým je určena. Tedy děti. Pokud bych se na ni měl dívat vlastním pohledem, pak jí chybí příliš mnoho. Silný příběh je psán stroze, velmi jednoduše, a i přes malý počet stran, působí kniha kvůli značně repetitivnímu sledu událostí zdlouhavě. Myslím, že i v tomto žánru existuje pro mladší čtenáře několik, mnohem lépe napsaných knih, např. Poslední bratr nebo série Brzy, Když, Potom, Kdysi.

10 23.05.2023

Opět, jako vždy u paní Mornštajnové, postavy bez šance na to, zažít byť jen špetku štěstí. Kniha plná beznaděje, kniha, které strohé, realisticky popisné psaní autorky přidává na tísnivosti.
Nemohu se ubránit srovnání se Zahradou mrtvých duší od Lukáše Bočka, ačkoliv jde o úplně nesrovnatelné knihy a pojítkem je tu pouze motiv, nemohu v žádném případě říct, že by Les v domě se svou úplně jinou formou zaostával, ale Lukášova kniha je pro mne nedotknutelná niterní hvězda a pro mě přeci jen někde jinde. Nejde o lehké téma, fascinuje mne a líbí se mi (a zároveň nelíbí) styl psaní Aleny Mornštajnové, to, jak dokáže na dvou stránkách popsat děj několika dní, týdnů, měsíců i let, aniž byste měli pocit nedostatečnosti sdělení, informací, děje...a Les v domě je zkrátka skvělý. Těžký . Kéž by to všechno skončilo už v polovině knihy jinak. :(((

A snad jen jednu výtku ode mne kniha schytá, a to, že hrozně plýtvá místem. Větší font, větší odsazení řádků, obří okraje kolem textu, doslova desítky úplně prázdných stran. Kniha tak navozuje pocit mnohem většího rozsahu než jaký ve skutečnosti má.

54 18.05.2023

Ke knize jsem se dostal kvůli čtenářské výzvě, jinak bych nejspíš nečetl. Film jsem znal, ale do přečtení knihy jsem ho neviděl. Nejde pro mne o zajímavé prostředí (farmáři, honáci dobytka). Celkově jde o hezký příběh, to asi ano, ale napsán tedy není rozhodně nikterak skvěle. Úvodní čtvrtinu knihy se autor motá v ději, který trval tak dvě hodiny. Čtenář tak dostává úplnou bídu, jen tisíce zbytečných slov. V té spleti se tak moc ztrácel popis prostředí, že jsem nebyl schopen si scénu vizualizovat a hned v této části jsem sáhl po filmu, prostě jsem si musel ke knize pouštět úryvky z filmu, abych si vůbec dokázal představit prostředí a situace v knize popisované. Pak z toho nějak vybředne a spolu s přechodem děje do rozsáhlých Montanských, podhorských pastvin se stejným způsobem rozprostře i samotná kniha a výrazně jí to pomůže. Najednou jde o pěkné čtení, ovšem bez jakéhokoliv autorského rukopisu. Možná je lecos ztraceno v překladu, ale mne zde chybí nějaká autorská individualita, něco, čím by autor vyčnívat literárně výš. Je to psáno tak, jak by to napsalo několik tisíc jiných, bezejmených autorů, takže jedinou devizou, pro níž je kniha tak vřele přijata a skvěle hodnocena je v mých očích příběh, který zřejmě nejednu čtenářku či čtenáře dojal k slzám. Pro mne samotného nevybočuje Zaříkávač koní z knižního průměru. Některé konkrétní pasáže: úvodní šedesátistránková nehoda nebo trapně psané milostné scény, mne svým nezvládnutím doslova děsily. Oproti knize je film, který už mám také shlédnutý, fakt skvělý.
Vyzdvihl bych, že ačkoliv film knihu i v detailech celkem důsledně kopíruje, konec je úplně, ale úplně jiný.

10 17.05.2023

Famózní! A rovnou říkám, že díky detailům
knihy i kolem knihy - playlistu ke čtení na Spotify, hloubce stále dost tabuizovaného tématu, který je, bohužel součástí naší společnosti, do jaké kniha proniká, ilustracím i celkové grafické podobě, a perfektní práci s postavami a jejich charaktery a nitry, mám i týdny po přečtení stále pocit absolutní výjimečnosti této knihy a až kultu knihy. Doslova ji do rukou beru s citem a respektem. Hodně mě oslovila a pan Boček....klobouček, asi nejdokonalejší prvotina, co jsem kdy měl tu čest číst.

18 29.04.2023

Román Smrt na kůru se s historickou přesností a místy až dokumentárním podáním věnuje událostem kolem příprav na snad nejznámější čin českého/československého, protinacistického odboje. Ne však přímo sledováním výsadku Operace Anthropoid, ale pozdějšího výsadku Out Distance, jehož členové se k prvně jmenované skupině připojili.
Knížka je skvělá, díky románovému zpracování přináší možný detailní pohled na několik měsíců působení členů ČS odboje a výsadkových paraskupin nad rámec prostých, známých faktů a rozhodně stojí za doporučení. Nudit se snad nedá, děj má spád, čtivost je vysoká a kdo nezná moc tuto historii, i se hodně dozví.
Přesto jde o román a u románu by měl být brán zřetel i na literární kvality a byť jde o skvělou knihu, literárně nejde o dílo srovnatelné s "velkými" jmény mezi romanopisci. Mně osobně z počátku trochu vadil onen, jak jsem již psal, až dokumentární styl, kdy jakoby nebyla dokonale prolnuta fakta, která autor chtěl sdělit, s částmi čistě románovými (rozhovory, domýšlený průběh událostí atp.) a nedokonale odděloval odstavce prodávající čistě faktické, strohé informace od románového děje. Proto nedávám čistých 5*, i když jiným úhlem pohledu bych neváhal.

10 29.04.2023

Knihu jsem si vybral do tématu Čtenářské výzvy - kniha, jejíž děj se odehrává v 16. století. Už na sklonku minulého roku jsem od paní Körnerové přečetl Heřmánkové údolí, které sice nebylo úplně nezapomenutelným čtením, ale rozhodně jsem díky němu měl celkem velká očekávání i od Jeleního vršku. Bohužel, Jelení vršek ze všeho nejvíc definuje slovo plytké. Příběhu chybí ve všech aspektech něco víc. Zápletka je celkem plochá a o začátku bez velkého snažení předvídatelná, ty vedlejší dramatické události pak nestačí čtenáře ani zaujmout, jak nezajímavě jsou psané a jak rychle zmizí sami od sebe. Jen plnidlo stránek? Dobová surovost zde vůbec nevyplouvá na povrch ani při líčení morové nákazy táhnoucí krajem. Emoční profil postav a jejich projev je jak herecké umění Silvestra Staloneho. Nefunguje ani romantická linka. Po 300 stranách vzájemného odporu mezi ústřední dvojicí, nepůsobí závěrečné vzplanutí vůbec uvěřitelně a Jan ze Zhoře dočista změní charakter. Navíc se knize nedařilo držet ve mě soustavně pocit středověku, doby, v níž se děj odehrává. Na relativně málo stránkách je zde prostě od všeho trochu a přitom nic, nic zapamatovatelného. Guláš, který ale nikdo nezamíchal. Všechny ingredience jen tak leží na sobě, neprolnuté, oddělené. Kniha je výrazně lepší od půlky, ale co s tím, když už je stejně od samého začátku jasné co se stane, jak to skončí, nebo kdo za čím stojí. Práce s napětím a tajemstvím naprosto nezvládnutá. Vypadá to, jako bych viděl jen samá negativa, ale ono to tak není, jen nedokážu vyzdvihnout nic vyložené skvělého, všechno je tak nějak ... plytké.

16 31.03.2023

(SPOILER) Výrazné zlepšení, ale i tak nejspíš s tímto autorským párem končím. Písečný muž je rozhodně nadprůměrnou krimi, ale já mám snad s každou knihou série dost zásadní potíže.

Předně, celkově mi nesedí styl vyprávění a slohu napříč celou sérií, takže to asi nikdy nemůže být za 5.

Písečnému muži navíc přitěžuje fakt, že zásadní point, že je záporák "dabl", jsem věděl již od poslední kapitoly předchozí knihy, takže zde jsem nějakých 400 stran čekal na to, až přijdou vyšetřovatelé s "překvapivým" odhalením....zívačka, ale stane se, prostě se mi to zjevilo samo hned na počátku.

No a pak jsem se nedokázal srovnat s představou totálně zabezpečených cel s nejpřísnějším dozorem, pro ty největší magory a psychouše celé země, umístěných nikoliv ve věznici, nýbrž v pohodové nemocničce prakticky bez ostrahy (klasická nemocniční ostraha s pendrekem, tudíž na pendrek), jinak pod dohledem obyčejných doktorů. Navíc se společenskou místností společnou pro všechny cely (bez rozdílu pohlaví), hlídané jednou kamerou, která má slepé místo? Neumím si představit jakoukoliv situaci, která by zde přirozeně vyvstala, a kterou by měli krotit lékaři, kteří do cel vstupují podělaní strachy, držíc v ruce ultimátní zbraň - Diazepam.

Dále, na to, jak omezeně mohl Jurek komunikovat směrem ven, a že se mu to mockrát nepovedlo, byl vždy nějak rychle v obraze, co se venku děje.

Jako, houpat se knihou nechám, ale ne roztáčet. :))) Takže závěr po 4 dílech? Horší díl střídá lepší díl, ale žádný není zrovna chytrý. Inteligentní krimi zde čtenář hledat nemůže.

Ještě jsem si vzpomněl na jednu iritující věc. To nikomu nevadí, že posledních 20-40 stran každé knihy je věnováno naprosto zbytečnému převyprávění motivu a událostí, i když jsou z knihy čtenáři dávno jasné? To se to musí polopatě celé vždy rekapitulovat? Nedůvěra ve čtenáře? Proč?

18 16.02.2023

Nádherná kniha a v mém případě i první kniha povídek, kterou hodnotím plným počtem hvězd (povídky opravdu nejsou můj šálek kávy) a hodnotil bych ještě lépe, kdyby to šlo.

Jde o střípky, které dotvářejí mozaiku velkolepého Zafónova díla, ale které jsou do určité míry čitelné i samostatně, byť pouze jako celek se může Pohřebiště zapomenutých knih vyjevit v celém svém smyslu a své kráse.

11 15.02.2023

Nebudu se dlouze rozepisovat o knize samotné, jelikož to za mě podrobně udělal uživatel los v předešlém komentáři. Takže jen krátce. Jde o skvělou knihu, napsanou bravurním slohem, jak je u autorky zvykem. V mém knižním vesmíru patří Vlak do Samarkandu rozhodně mezi top knížky nejen "prozatímní" letošní knižní sklizně, ale i let předchozích.

11 12.02.2023

Po dost dobré Paganiniho smlouvě přišel pád střemhlav dolů. Nic moc, hodně nic moc.

5 08.02.2023

Celkem fajn krimi. Rozhodně mnohem lepší než Hypnotizér.

6 24.01.2023

Příjemná, komorní detektivka bez překotné akce, chaosu, potoků krve a úplně vyšinutého záporáka, zato však plná víceméně sympatických postav, tradičního vyšetřování a odehrávající se v pěkném, venkovském prostředí. Celé to tak nějak plyne, čte se to strašně rychle a nejsou zde nudné pasáže, napětí a chuť číst dál jsou konstantní od začátku do konce. Přesto je to takové nějak obyčejné.

20 19.01.2023

Emotivní příběh, který je rozsahem a stylem psaní spíše povídkou/krátkou novelou. Psán prostým jazykem, bez metafor a nepříliš rozvitými větami, staví čtenáře před, z pohledu filozofie klasické, v životě však neunesitelně těžké dilema, které nemá správné řešení, a které autor zrcadlí v podobě situací, do nichž náboženští radikálové dostávají své stoupence i oběti zároveň. Rozhodně pěkná povídka, která stojí za přečtení a bavila mě, ale úplně mne neoslovila. Naopak, skvělé téma by si zasloužilo opravdu románové pojetí. Kdyby to byla povídka, bylo by to za *****, ale kniha je prezentována jako román a tady je to někde mezi *** a ****, nemohu se úplně rozhodnout.

3 09.01.2023

Alija, či po válce Alija Bet, označení pro ilegální migraci židů do Palestiny, později Izraele, která byla v rozporu s migračním omezením Velké Británie - mandátním správcem Palestiny (strach z povstání Arabů, kterým se příval Židů do Palestiny nelíbil). V souvislosti s touto migrací bylo dotčeno tisíce lidských osudů. Navíc v přímém spojení s Československem, protože právě od nás stovky Židů tímto způsobem migrovaly. Známé je třeba potopení lodi Patria v Haifském přístavu roku 1940, kdy vyhaslo přes 250 lidských životů, z toho mnoho Čechoslováků.
Kniha Poslední bratr nám líčí události související s jinou lodí, lodí Atlantic, na jejiž palubě plulo cca 1500, zejména Československých Židů a která nebyla do Palestiny vpuštěna. Namísto toho byla posádka donucena doplout i s pasažéry až na Mauricius, další Britskou državu, kde všechny uvěznili v tamním vězení.
Tolik k reáliím a nyní ke knize, která je od začátku do konce velice teskná a silně emotivní. Vyprávěna je očima malého chlapce, resp. retrospektivně starcem, který vzpomíná na dobu, kdy byl malý chlapec. Na dobu, kdy se shodou okolností seznámil s jiným malým chlapcem, Židem Davidem z Prahy, již téměř 5 let uvězněným ve vězení v Beau Bessin a již tak smutný děj spěje k ještě smutnějšímu závěru.
Narozdíl od podobným způsobem líčené knihy Chlapec v pruhovaném pyžamu, zde nedochází k absurdnímu a nemístnému ohýbání reality ve prospěch hloupě vymyšleného příběhu (hloupým myslím příběh v knize Chlapec v pruhovaném pyžamu, kde si autor vymyslel úplnou slátaninu a pak zneuctil Osvětim tak směšným vylíčením, až hanba), také dětské vnímání reality kolem nich zde není směšné a přehnaně až nereálně naivní, další chyba neskutečně přeceněné, již zmíněné knihy Johna Boyna.
Poslední bratr je jiná liga, tohle byla čirá krása a zároveň opravdové emoce z jejího čtení.
Kniha vhodná pro teenagery stejně jako pro seniory.

EDIT: pokud někoho víc zajímá Alija bet, chce vědět víc o tom, jak nelehké to měli Židé v Evropě po 2. Světové válce (což moc lidí neví, jelikož obecně se má za to, že koncem války pro ně vše špatné také skončilo) a s čím se potýkali ve své touze dostat se do zaslíbené země, vřele doporučuji knihu Nebe, na němž nesvítily hvězdy.

6 28.12.2022

Hezky a citlivě napsaná kniha. Četla se sama. Ale je taková plochá, jednoduchá, i krušné chvíle romantizující. A měl jsem potíž s tím, že mnohé postavy jednaly často hodně zvláštně, aniž by jejich jednání bylo jakkoliv odůvodněno. Pro potřeby knihy, která patří spíše do kategorie "červená knihovna" pro nenáročné čtenáře než do poválečného dramatu, je to ale asi dostačující.

21 22.12.2022

Někdy před 30 lety jsem litoval, že nemám v knihovničce Pratchetta a záviděl těm, kteří o Zeměploše básnili. No a můj (značně opožděný) vstup do světa na zádech obří želvy byl....utrpení. Vtipnost to nezachrání a kniha samotná je namísto uceleného románu spíš jen slátaninou náhodných výjevů a dějství v....já ani nevím v čem. Nepochopil jsme co, proč a jak navazuje, kam spěje, co je cílem, po opuštění Ankh Morporku jeden velký chaos do kterého se přilévají stále další postavy a předchozí zas nenávratně mizí. Celou knihu jsem poslouchal 3x dokola a nespočetněkrát jsem se vracel v kapitolách zpět. Stejně jsem se ztrácel v tom, kam zas "děj" preskočil a co k tomu vedlo a kde se zas vzalo co se vzalo. Jsem z toho tak otrávený, že další díly mažu a už to nechci vidět. Dva první díly jsem si i koupil v papírové podobě do knihovny, no, půjdou na bazar. Tohle jsem nečekal.
Završil to můj pokus o pochopení formou shlédnutí filmové podoby, z které se vyklubala trapná, nekoukatelná a hnusná televizní inscenace z níž jsem vydržel asi 15 minut, takže ani tímto způsobem jsem si nepomohl.

4 20.12.2022

Houževnaté čtení. Kniha, která má mnoho pozitiv a jen pár, navíc lehce přejditelných vad na kráse. Kateřina Tučková rozhodně psát umí a Bílá voda patří k nejlepším knihám českých autorek/autorů za rok 2022. Hlavní postava, Lena, postupně odkrývá téma ženských řeholních řádů v éře komoušského zločiného teroru v Československu a to formou čtení deníku, kronik, úředních dokumentů a dopisní korespondence. To dodává knize na autentičnosti, ale zároveň přepisy těchto (fiktivních) listin, zabírají nemalou část celé knihy. Vzhledem k celkovému rozsahu se zde nachází část, někde mezi čtyřstou a pětistou stranou, kdy alespoň pro mne děj poněkud ztrácí vítr z plachet, jelikož jde o období ne až tak plné dramatických událostí, zato však plné o to delších a ne tak záživných úředních listin. Poté se však příběh mohutně nadechne k pořádného konci.
I když Tučková do knihy umě naroubovala řadu, pro knihu prospěšných úprav, ohnutí reálií i vyloženě fikcí, stále jde o hodně detailní a komplexní pohled do výše zmíněné problematiky řeholí a církve obecně za komunismu.
Kromě zmíněné části, kdy kniha poněkud ztratí dech je jediným dalším minusem snad jen poněkud vykalkulovaný příběh Leny, který nás, jako nosná kostra knihou provází, a ono "úplně náhodné" nebo prabídně motivované setkání tří postav v tak zapadlé díře, aby se nakonec ukázalo, jak moc k sobě náleží.
Neberu to však za podstatnou vadu na tak rozsáhlém a podle mého i informačně přínosném díle.

30 19.12.2022